JessieEx komentáře u knih
Jsem ráda, že jsem si tuhle krátkou knížku přečetla. Rozhodně jsem nečekala, že bude takhle přímočará a odvážná, ale spíš mě to příjemně překvapilo.
Místy bavila, místy nudila, ale čtení nelituju :)
Rereading po 4 letech:
Tak tohle je moje nejoblíbenější romantická kniha s tou nejlepší hate-to-love linkou!!! Ale vžycky tomu tak nebylo... Knihu jsem totiž četla už před lety a byť jsem se totálně zamilovala do té jejich "Hating Game", připadalo mi, že ta hate linka až moc brzy přešla v love linku a už to nebylo ono.
Podruhé jsem tedy do knihy šla bez velkých očekávání, natěšená na to, že se každopádně aspoň dobře zasměju. Což se samozřejmě splnilo :)
Musím ale přiznat, že jsem si hodně, hodně scének pamatovala úplně jinak a několikrát jsem čekala, že se stane něco, co se vůbec nestalo... Nechápu sama sebe a svou mizernou paměť :). Ale právě díky tomu, že se mé nejhorší představy nenaplnily, jsem byla obrovsky mile překvapená a knihu jsem si užila ještě více než poprvé!
Miluju, naprosto miluju tuhle knihu právě kvůli tomu, jak se Lucy s Joshem nesnášeli, ale je pravda, že docela brzy to skončilo a nenávist přešla v lásku. Naštěstí však i ta druhá část knihy byla fakt výborná! Užila jsem si to od začátku do konce!
Lucinda (Lucy) mně občas malinko vytáčela svou labilní povahou. Rozhodně jsem ji měla radši, když Joshe nesnášela :) Později totiž byla až moc dotěrná, jindy naopak vystrašená jako srna, že se vztah ubírá vážnějším směrem.
Joshe jsem milovala od začátku až do konce.
Moc bych chtěla tuhle knihu jako film (bude!), ale s Ryanem Reynoldsem v hlavní roli (nebude :'().
Pokud máte rády žhavější romantické komedie a tuhle jste ještě nečetly, je nejvyšší čas to napravit ;) moc doporučuji a zařazuji na špici v tomto žánru!
Jedna z nejlepších knih na čtení před spaním pro 3-4 leté dítě. Knížka obsahuje tři pohádky, které jsou svou déílkou k večernímu čtení úplně ideální (ne moc dlouhé).
Krásné ilustrace a poučné, přitom skvělé příběhy... Fakt krása!
Jen škoda, že je to vytištěno na extrémně tenkém papíře, když si knihou dítě listuje, během chvíle z toho udělá salát.
4,5*
Kniha mě zaujala především nádhernou obálkou, ale obávala jsem se, že bude příliš tendenční, zvlášť v souvislosti s kauzou MeToo, na kterou mám svůj názor...
No a tak musím říct, že jsem mile překvapená!! Knížka/autorka je z 95% nestranná a ukazuje, že každá mince má dvě strany. Ani by mě nenapadlo popřít, že Jacob byl odporný pedofil, na druhou stranu Vanessa nebyla žádný svatoušek (už ten název...). V 15 letech chtěla mít poměr s téměř o 30 let starším profesorem ne ze zamilovanosti, ale proto, že jí imponoval, myslela si, že nad ním má moc, že je vyspělejší než spolužačky a lepší. Vinu na tom nesli samozřejmě především rodiče. Když matka zajistila, že její 15letá dceruška má přítele, první, co ji zajímalo, bylo, zda potřebuje antikoncepci. Hned bylo jasné odkud vítr vane.
I proto bylo těžké udělat si na postavy jasný a nezaujatý názor a knížka mě přinutila opravdu hodně přemýšlet. A rozesmutnila mě.
Málokterá holka nebyla nikdy ani trochu platonicky zamilovaná do učitele na SŠ nebo VŠ... ale co bychom dělaly, kdyby učitel ten cit začal oplácet? Kdyby si něco dovolil?
Není to bohužel nereálné, takže si myslím, že by si tuto knihu měli přečíst všichni rodiče.
Jen škoda, že mi vyspoilerovala Lolitu :)
Sobota patří k těm náročnějším knihám Iana McEwana a přesto, že ho považuji za jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů, dala mi pořádně zabrat a nemohu hodnotit vysoko.
Tempo knížky je pomalé až ubíjející, moc tomu nepomáhají extrémně dlouhé kapitoly a skutečnost, že text není členitý, prakticky je bez odstavců a dialogů. A když máte před sebou takovýto jednolitý text, který navíc, co se týče obsahu, je velmi popisný a odbíhá od jednoho tématu k druhému, je možné, že vám to zkrátka nesedne a budete se nudit.
Mě nebavil začátek ani konec, jinak se tady ale objevila spousta míst, kdy jsem se do příběhu ponořila a chtěla číst dál.
Autor i do tohoto dílka zařadil pár absurdit, což za mě teda zhoršuje celkový dojem.
Neskutečně ale obdivuji autorovy znalosti, opravdu měl nastudováno a skoro se až předvádí svými znalostmi v různých oborech, počínaje neurochirurgií, před hraní squashe, politiku, vaření, hudbu až po poezii.
Není to kniha "pro všechny" čtenáře, ale autorovi fanoušci by ji určitě vynechat neměli :)
Mám tuhle originální sérii moc ráda, líbí se mi San Francisco a oblíbila jsem si i Frosta Estona. Bohužel však v této knize udělal hloupost hned na začátku a následky na sebe nenechaly dlouho čekat :(
Celý příběh je hodně netradiční a přiznávám, že kdyby to Frost nepodělal hned na začátku, nebylo by o čem číst...
Příběh byl čtivý, ale že bych ho vyloženě hltala, to se říct nedá. Mile mě překvapily některé postavy, např. Tabby. Finálový zvrat se opravdu povedl.
Budu v této sérii i nadále pokračovat a doporučuji :)
Ó ano, přesně tohle jsem teď potřebovala! Sluníčko, moře, jachta, drinky a romantika... Co víc si přát?
Chorvatsko je moje láska i přes všechny hejtry, kteří stále ještě neobjevili jeho krásu. Těm bych tuhle knížku doporučila v první řadě. A pak všem romantickým duším. Určitě si teď přečtu všechny díly z této "série" a přidávám si k Srdcovkám od Motta jako další výbornou romantickou sérii/edici.
Více v recenzi v záložkách ⬆
Akční thrillery prakticky nečtu, ale protože Není úniku nebyla špatná knížka, rozhodla jsem si přečíst i Na dostřel. A musím říct, že to byla neuvěřitelná jízda! Pojďme na chvíli pominout fakt, jak moc to bylo nereálné, vykonstruované a plné náhod... přece jen je to akčňák a od toho ani neočekávám uvěřitelnost.
Stačilo mi, že to bylo od začátku napínavé jak malé gatě a vyvolávalo to ve mně fakt nepříjemné a stísněné pocity. Cítila jsem klaustrofobii za hrdiny, i přesto že se nacházeli na otevřeném prostranství Mohavské pouště. Jedním slovem byl to masakr a přemýšlím i nad vyšším hodnocením. Jak tohle mohlo autora napadnout nechápu. Škoda jen příliš rychlého konce.
Tuhle knížku doporučuji, určitě lepší než Není úniku a vlastně ani nechápu ta nízká hodnocení...
P.S. Perfektní byly i vtipné vsuvky, bylo roztomilé, jak spolu James a Ella mluvili, a hrozně se mi líbila jejich historka o tom, jak se seznámili :)
Neuvěřitelně čtivá záležitost, nicméně nemůžu dát pět hvězdiček, protože mě docela děsí představa, že tohle čtou 14-15leté slečny. Je to defacto jen o sexu a sexuální harašení příliš romantizuje. Jestli je tahle knížka obrazem života současných středoškoláků, tak musím říct, že se věci hodně změnily, od té doby, co jsem byla na střední já... :)
A kluci Royalovi? Nechutná hovádka, kam ta Ella hlavu dala :) Nicméně, já se bavila, i když jsem občas protáčela panenky :)
Ladislava Ziburu jsem poprvé viděla v Show Jana Krause a byl mi extrémně nesympatický - sebestředný, povýšený, trošku hipsterský...
Cestopisy moc nečtu a nevyhledávám je...
Asi si dokážete představit, s jakými předsudky jsem otevírala tuhle knížku. Půjčila jsem si ji jen proto, že to byl úkol do našeho čtenářského klubu... No a teď jsem za tenhle úkol moc vděčná!
Knížka mě mile překvapila, no nejvíc sám Ladislav. Vůůbec mi nevadí, že není více cestopisná, nepopisuje města, krajinu. Sám autor říká, že je pro něj důležitější poznávat nové lidi, zvyky, kulutru...zapisovat si vlastní pocity. A i mně to přišlo fajn a originální. Navíc je Ladislav neskutečně vtipný, mě jeho styl humoru sednul a to se mi nestává často - mám ale ráda sarkasmus a mám ráda, když si někdo umí ze sebe udělat srandu. Ladislav ze sebe často dělá vyloženě blbečka, někdy se chová neúmyslně trochu jako ňouma a to se mi na něm právě líbilo - tatam je můj dojem, že se snaží být za každou cenu nejchytřejší a nejdokonalejší.
S výhradami ostatních čtenářů mnohdy souhlasím. Například jsem neměla pochopení pro to, že tento "poutník" využíval pohostinnosti ostatních cizích lidí a dokonce s ní počítal. Na to člověk musí mít povahu a mě je to vyloženě proti srsti.
Knížka se nedala přečíst na jeden zátah, jak už to tak u deníků bývá, je lepší si to dávkovat po částech, více si to užijete :)
Navzdory všem svým předsudkům - doporučuji!
Nezajímám se ani o japonskou kulturu ani o výtvarné umění, středem mého zájmu je jen a pouze Murakami. Ačkoliv, je pravda, že jsem už hrozně dlouho žádný z jeho "větších" románů nečetla. Jen pár let zpět jsem jej ale považovala za svého nejoblíbenějšího autora.
Komturovu smrt jsem si dávkovala po troškách celé tři týdny. Mezitím jsem nesáhla na žádnou jinou knihu, i když mi to chvílemi chybělo.
Prolog mě navnadil na Muže bez tváře, ale celý příběh se ubíral úplně jiným směrem. V tomto ohledu jsem byla malinko zklamaná. Na druhou stranu jsem nadšená z vysoké literární úrovně, tady Murakami opět nezklamal. Jeho styl psaní je opravdu vytříbený a je to úplně jiná liga, než romány které většinou čtu. Jen málo světových autorů dosahuje jeho úrovně.
Že se autor často opakuje mi absolutně nevadí, spíše naopak. Navozuje to pocit, že mu opravdu záleží na tom, abych chápala souvislosti. Chvílemi jsem se cítila, jakoby ten román psal přímo pro mě. Úžasné...
Jak už jsem zmínila, mám drobné výtky k obsahu. Scény s Komturem mi přišly jaksi přitažené za vlasy, a přitom nadpřirozeno mám v Murakamiho (a nejen jeho) příbězích ráda. Dál už příběh hodnotit nechci, přišel mi přinejmenším zajímavý, a nejsem si jistá, že jsem pochopila vše, co tím chtěl autor říci, na to bych potřebovala knihu přečíst ještě několikrát.
Tedy rozhodně jsem nechápala vypravěčovy popisky, kdy komentoval, co mají ostatní postavy na sobě. Který chlap kdy řekl: "měla na sobě svetr ze směsi vlny a bavlny"?? To ani já nepoznám, z jakého materiálu je oblečení, které mají ostatní lidi (a mnohdy i já sama) na sobě. Ale kdoví, třeba na to mají Japonci šestý smysl ;)
Kdyby to šlo, dala bych 4 a půl hvězdičky!
U nás na vesnici máme faráře. Je to velmi chytrý a vzdělaný muž, jenže když káže, je to jako by stál "za katedrou" a my byli studenti teologie. Nevím, kolik farníků si z jeho kázání opravdu něco vezme. -My, obyčejní laici potřebujeme někoho jako je Zbigniew Czendlik. Muž, který o sobě říká, že není chytrý, ale opak je pravdou. Je natolik inteligentní, že dokáže víru přiblížit obyčejným lidem. A to je něco, co by měl umět každý kněz. Bohužel Czendlik nemůže být v každé farnosti, mají ho v Lanškrouně a myslím, že ho nepustí. Ale jeho kázání by měla vycházet knižně.
I tak si vemte, že sáhnete po knize, kde čekáte, že se skrz rozhovory dozvíte něco o životě tohoto člověka. A nakonec jste se dozvěděli mnohem mnohem víc, nejen o Czendlikovi, nejen o životě obecně, ale taky sami o sobě. S jeho názory se téměř do puntíku shoduji, spousta věcí mě dojala, když jsem si třeba uvědomila vážnost toho, o čem Czendlik mluví. Jeho podobenství jsou trefná a jeho rady realizovatelné. Ne nadarmo je v knize několikrát zmiňován selský rozum.
Jsem vděčná za tuhle knížku a za doporučení, která jsem dostala. Nejprve mi ji doporučila kolegyně, ale já jsem měla ke knize jistý odpor. Nebudu tajit, že to bylo jednak kvůli tomu, že já na "životopisy" (což jsem od knihy očekávala) moc nejsem a taky mě trochu odradilo doporučení Lucie Bílé (kterou prostě nemůžu vystát). Pak mi ale knihu doporučila i tchýně, tak jsem jen ze zvědavosti začala číst....a začetla se. Mezitím jsem knihu musela vrátit do knihovny, potom jsem ji zase půjčovala po rodině, takže jsem ji četla celou věčnost. Ale to nevadí, alespoň jsem měla čas o všem přemýšlet a jednou se k ní zase vrátím!
Tady asi půjdu "proti proudu" vzhledem k nadšeným reakcím na knížku. Krásná obálka mě nalákala, ale žádné wow se nekonalo. Jsem ráda, že už jsem knížku přečetla. Spíš než román je to soubor povídek o lidech, které spojuje jedna dědina. Postav je tam ale tolik, že ke konci už se pletou a musíte přemýšlet, ke které rodině kdo patří. Taky střídání vypravěčů je docela matoucí. V první a druhé povídce je vždy jen jeden vypravěč, zatímco v druhých dvou povídkách se vypravěči různě střídají. Postavy byly vesměs nesympatické, odporné, takoví ti vesničtí křupani. Ale jo, zase to bylo docela realistické, ono to tak opravdu bývá. Jediný, komu jsem fandila a kdo si získal mé sympatie byl Josef. Ale zase mi přišlo, že když autorka psala z pohledu chlapa, vyznělo to spíš tak nějak směšně. Hlavně celá druhá povídka.
Přiznám se, že třetí povídka mě ke konci docela chytla. A to nářečí taky nebylo zas tak špatné... Takže tři hvězdičky, takový průměr, ale rozhodně ne žádný trhák.
P.S. Souhlasím s některými komentáři přede mnou - velké množství vulgarismů, to je to, co knížce ubralo na kouzlu :(
P.P.S. (O půl roku později) Po přečtení Veselí od Třeštíkové musím hodnocení snížit na dvě hvězdičky, abych byla spravedlivá...
Naprosto mě uchvátila! Ještě několik dní po dočtení na ni myslím, nechtěla jsem, aby skončila...
Poslední dobou jsem neměla štěstí na výběr knih, takže Nespoutaná Aljaška je tím nejlepším, co jsem v několika posledních měsících přečetla. Miluju příběhy odehrávající se na Aljašce a miluju dobře napsanou romantiku. A tahle dobře napsaná rozhodně byla, chemie mezi Callou a Jonahem by se dala krájet! A Jonah byl...neskutečně sexy :)
Já tedy knihu maximálně doporučuju a těším se na pokračování, protože se chci na Aljašku vrátit. Takže doufám, že se dalšího dílu dočkáme a taky doufám, že jej bude překládat někdo jiný, protože ten překlad byla jediná nedokonalost celé knihy.
4,75*
Musím říct, že mě kniha překvapila i přesto, že jsem si ji vyspoilerovala. Ze zvědavosti jsem si totiž přečetla poděkování hned, jak mi kniha přišla. A to normálně poděkování ani nečtu :) Takže prosím vás, poděkování si přečtěte až po samotné knize :) Dozvíte se z něj totiž pointu...
Ale i přesto, že jsem ji znala, mě překvapilo, jakým směrem se nakonec příběh ubíral.
Co mě ještě mile překvapilo? Že jsem se nebála. Čekala jsem horor jako byla Odbočka v lesích, ale tohle bylo spíš solidní psycho..... Uff!
Taky styl psání autorky, který mi neskutečně sedí a dělá knihu ještě čtivější.
A lokalita, ve které se děj odehrává - Luhačovice a má láska Vizovice :)
A abych vysvětlila tu chybějící čtvrt hvězdičku do 5*. Jednak si je tak trochu šetřím na něco hodně wow. Tady byl wow až ten samotný konec, který mě namíchnul i potěšil zároveň. Potřebovala bych ho probrat ideálně s autorkou :)
Trochu mě rozčilovaly různé odbočky od tématu (autorka má ODBOČKY ráda :) alá vzpomínky na cokoliv z minulosti. A nakonec mi tam moc nesedly stížnosti hlavní hrdinky na nedostatek financí - žiješ v Praze kde vlastníš barák, neplatíš nájem, staráš se jen o sebe a chodíš do práce. Přesto si nemůžeš dovolit koupit ani pugét? Nevěřím :)
Jo a hlavní chybou je: málo stránek. Především část odehrávající se v lese. Brala bych víc :)
Co mě mega nadchlo je QR kód ve finálním výtisku, který vás zavede do hry po stopách hlavních hrdinů. Už se moc těším, až budu mít čas a také si to vyzkouším
Za sebe Jiné místo moc doporučuji!
Za zaslání knihy děkuji Marky z Humbook Blogeři!
Není to úplně kniha, ale tahle povídka byla vydaná v samostatném sešitku a tak ji budu bez výčitek považovat za první přečtenou "knihu" tohodle roku :)
Byla jsem hodně zvědavá, zda autorka dokáže na 26 stranách předat nějaký příběh a musím říct, že se jí to celkem podařilo. Nápad se záměnou zavazadel je prostě skvělý.
Pravda, úplně mi nesedl nápad Avril, že za Chrise nakoupí vánoční dárky - který muž by kupoval matce župánek a tetě sexy pantoflíčky? To byl trochu úlet :D Ale jinak to bylo fajn.
Vlastně největším mínusem celého příběhu je to, že neměl o 200 stránek navíc, ale ani taková rychlá romance není k zahození :) možná by stačilo i +50 stran...
Je super, že Julie napsala pro své fanoušky vánoční povídku, moc jí za to děkuju! Zároveň se už ale moc těším na její další román, doufám, že nebudeme muset čekat dlouho :)
Miluju Poa a Tilly, pořád si myslím, že by tam mělo být víc interakcí mezi nimi, jsou prostě skvělí. Kniha mě opět bavila, ale nějakých 150-50 stran před koncem to začala být trošku nuda, bylo to předvídatelné, neuvěřitelné a hodně přitažené za vlasy, takže bohužel dávám jen 4*.
Samotný konec ale překvapil a já už se moc těším na další díly.
P.S. Souhlasím se "soukroma", že tam tady ta jedna věc nebyla pořádně vysvětlena. Škoda.
Měla jsem napsanou poměrně obsáhlou recenzi, ale smazala se mi, takže ještě jednou v rychlosti:
Zpočátku mě kniha moc nebavila, protože mi nesedl Trevor. Byl divný. Docela vlezlý, připadalo mi, že Natalie dávala dostatečně najevo svůj nezájem, ale on byl neodbytný.
Později se ale ukázaly i nějaké jeho kladné vlastnosti, třeba to jak byl dobrosrdečný a milý, nakonec si mě získal.
I příběh jsem si přece jen oblíbila, to prostředí, starou chalupu po dědečkovi a včelaření... A samotný závěr...byť to všechno bylo předvídatelné, bavilo mě to.
Jasně, Nicholas Sparks už napsal lepší knihy, ale Návrat nebyl vůbec špatný :)
Jsem moc ráda, že jsem si mohla knihu přečíst ještě před vydáním. Byla jsem trošku skeptická, protože YA fantasy mě poslední dobou baví méně a méně.
Království hříšných však mělo skvěle našlápnuto. Magie vsazená do našeho světa, Sicílie, restaurace s výborným jídlem, vyprávění v ich formě…díky tomu všemu mě kniha chytla hned od začátku. Četla se opravdu skvěle, těch necelých 400 stran uteklo jako nic. Dá se říct, že se tam stále něco dělo, ale potenciál knížky byl mnoohem větší a mohl být využit lépe.
Knížka tedy za mě měla trochu sestupnou tendenci, objevila se tu klišé a logické nesrovnalosti, ale díky skvělé atmosféře mě vlastně bavila až do konce a rozhodně se chystám na další díl!
3,5*
Chata ve Švýcarsku byla pro mě asi největším zklamáním od Julie Caplin. Já od ní nečekám zázraky, je to čtení pro nenáročné, ale Chata mě ani moc nebavila :/
Jo, prostředí bylo super, jídlo (+ receptík na konci, to je pecka), pití, lyžování, vlaky, čokoláda...ale to je asi tak vše.
Příběh samotný měl sice trochu jiný vývoj, než ostatní autorčiny knihy (hlavně romantická linka), ale i tak to knihu nezachránilo. Love story byla děsně "insta" (instantní), já sice věřím v lásku na první pohled, romantický polibek při prvním setkání, dokáže to zahrát na moji romantickou strunu, ale tady jsem to hlavním hrdinům nevěřila, bohužel.
Taky mi vadilo, že jsem si nedokázala představit samotnou chatu. Jak vypadá zvenku, zevnitř, soukromé bydlení kmotry atd. Autorka to moc nedokázala popsat a to mě mrzí.
Celkově mě mrzí, že kniha nenaplnila má očekávání, už kvůli té přenádherné obálce. Tak nějak mám pocit, že čím víc knih jsem od Julie přečetla, tím slabší dojem na mě dělají, a proto si teď chci přečíst nějakou její starší knihu a budu doufat, že ten pocit vyvrátí.