JessieEx komentáře u knih

4,25*
Krásný příběh kombinující minulost se současností, kdy na konci se tyto dvě dějové linky ne zrovna nečekaně propojí. Já jsem si knihu moc užila, i když jsem si dle prvních několika málo stran myslela, že to nebude to pravé pro mě.
Příběh se ale perfektně rozjel a já jej hltala, byť mnohdy popisoval ne zrovna hezké věci. Na prostředí psychiatrických léčeben (obzvlášť tedy z minulého století) člověk musí mít žaludek, mně to nedělá moc dobře, ty praktiky byly občas děsivé a obzvláště ve světle toho, že byly vlastně popsány jako mnohdy jediné možné/nutné.
Plným počtem nehodnotím jen proto. že bych čekala, že ve mně takovýto příběh vyvolá více emocí, což se úplně nestalo. I přesto knihu moc doporučuji!

17 21.12.2021

3,5*
Od Tchyně jsem měla obrovská očekávání, protože jsem četla samé nadšené recenze. A i když kniha nebyla vůbec špatná, mým očekáváním bohužel nedostála.
Pozvolný děj bez napětí mi většinou nevadí, ale já se i na těch 300 stranách místy nudila. Občas jsem se mi pletlo, kdo je vypravěčem, přece jen těch pohledů a časových rovin bylo více. Děj (ani konec) nebyl nijak šokující, nedostavil se žádný velký zvrat, ale jako psychologické rodinné drama to špatné nebylo.

Hlavní postavy si u mě získaly mnoho sympatií, jejich vzájemný vztah a celkově vztahy tu byly vykreslené moc dobře a bavily mě. Nejednou jsem zaslzela. Stejně tak psychologii postav autorka vykreslila moc dobře.
Taky jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých informací. Takže jsem nakonec ráda, že jsem si knihu přečetla a přečtu si i Rodinu odvedle. Tajemství porodních bab se mi ale asi líbilo o špetku víc :)

17 25.10.2021

Po roce jsem si knihu přečetla znovu a znovu se přesvědčila, že tohle je moje nejoblíbenější kniha od autorky!
Letos se mi líbila o to víc, že místa, která popisuje, jsme před dvěma měsíci navštívili během výletu lodí.
No a romantická linka je v této knize obzvláště povedená, chemie mezi hlavními hrdiny zafungovala na jedničku a já s radostí autorce odpouštím to množství klišé :)
Moc doporučuji!

17 25.10.2021

Tahle kniha se mi hrozně těžko hodnotí...
Na úvod bych ale ráda řekla, že miluju detektivky Briana Freemana. Sama proti všem byla bohužel jiná... Svým způsobem je to docela akčnější thriller, já jsem se ale mnohdy nudila, nebavilo mě to. Nejvíce mi nesedla hlavní hrdinka Lisa, zdálo se mi, že jedná iracionálně, nechápala jsem ji. Bohužel jsem byla z příběhu spíš zklamaná a i přes mnoho napínavých míst jsem se fakt nudila, nechápala jsem, kam tím vším autor míří. Chtěla jsem dát 3*, jenže...

Posledních asi 40 stran mě totálně odstřelilo. Hleděla jsem s vyvalenou pusou, brečela jako želva... Takový mindfuck už jsem dlooouho nezažila! Ne, že by ten konec vytáhl knihu na nejvyšší hodnocení, to fakt ne. Ale musím za něj tu hvězdičku přidat...

P.S. Naprosto se ztotožňuji s komentářem od "Nuttelky"

17 23.04.2021

4,25*
No tohle bylo něco... Po předchozích recenzích jsem čekala něco trochu jiného a dlouho mi trvalo se s příběhem a stylem psaní autorky sžít. Měla jsem problém autorce věřit a připadalo mi to moc průhledné, ale hodně mi pomohlo to prodiskutovat v rámci společného čtení.

Díky tomu jsem se začala na knihu dívat z jiného úhlu a ono to perfektně zafungovalo. Nehledala jsem tam už nečekané a šokující zvraty, soustředila jsem se spíš na tu psychologickou hru a neskutečně si to užívala. A přece se mi dostalo šokujících scén i něčeho velmi nečekaného v závěru knihy.

Velké plus přidávám i za uvěřitelnost příběhu (vyjma epilogu), popisy jednání postav byly tak dobře popsané, že jsem neměla problém vcítit se ani do záporné postavy. Což mi pochopitelně trošku nastavilo zrcadlo.

Knížka mě přinutila hooodně přemýšlet a i wow efekt se dostavil, tudíž si skoro 5* a velké doporučení zaslouží!

17 23.03.2021

4,5*
Stejně jako Kanibal měla i Mlha skvělý rozjezd a pokračovala dost povedenou jízdou. Řemeslně perfektně napsaná detektivka. Sice se zde nedočkáte šokujících zvratů, ale za neskutečně napínavou atmosféru se vám můžu zaručit.

17 28.12.2020

Tenhle příběh je hooodně děsivý, alespoň tedy pro strašpytly jako jsem já. I proto jsem knížku četla tak dlouho, často jsem ji prostě musela odložit, nechtěla jsem číst večer atd.
Na druhou stranu mě moc bavila a odkládat jsem ji nechtěla. Misí v sobě mnoho žánrů a je dá se říci mnohovrstevnatá, styl psaní autorky odhaluje pravdu velmi rafinovaným způsobem a proto nastaly okamžiky, kdy jsem si myslela, že tam něco neklape, a trvalo hodně dlouho, než to autorka objasnila.

Hlavní hrdinka Klaudie nebyla zrovna nejsympatičtější postavou, ale Oliver, to byla jiná :) Klaudie se zbytečně vrhala do nebezpečí a dělala iracionální rozhodnutí, proto mě štvala.

Pozor ale, knížka rozhodně není o nevyspělých šestnáctiletých "hrdinech" a v tomto případě mi přijde označení young adult skoro až zavádějící. Postavám už není "náct" i když si dodělávají ještě vysokou školu, takže z hlediska ně jakého věkového zařazení bych knihu přirovnala k Metě.

Prostředí metra a fiktivního města mě fascinovalo, vrány dopomohly vykreslit fakt temnou atmosféru, židovské téma bylo velmi zajímavé.
Škoda trochu překombinovaného "akčního" konce, ale opět, poslední kapitola to zachránila.

Knížka je vyspělá a světová! Doporučuji!!

17 23.11.2020

Četla jsem Sexy farmáře (předchozí díl) a i když to nebylo nic světoborného, nebylo to vyloženě špatné. Zasmála jsem se, odreagovala. Totéž jsem čekala i od Sexy mlékaře, plus bonus v podobě totálně krásného chlápka. Dostala jsem jen toho chlápka a co si budem povídat, to není zásluha přímo autorky, ale spíš mé vlastní fantazie :D Oskara jsem si představovala jako mix Jasona Momoy a Rolla z Vikingů a jedině díky tomu jsem zvládla dočíst knihu až do konce :) Něco-jako-Colin-Farrel-či-Jake-Gyllenhaal z obálky taky není špatný, no já se do celé této série pustila hlavně kvůli téhle obálce. Je tak moc kýčovitá, až je dokonalá a krávy miluju :)
Teď ale trochu pochybuju, že v sérii budu pokračovat. Slibovaný humor jsem nedostala a když už jsem se smála, tak nad trapností některých situací a postav. Nebyl mi tam sympatický nikdo, Natalie byl přímo děsná. Ale její sebevědomí bych chtěla... nebo radši ne... Ani na tom Oskarovi kromě vzhledu nic nebylo.
Že se navzájem oslovovali "buran", "pinup" a "ta s tou velkou prdelí", vypovídá o jejich vztahu myslím dost.
Vůbec mě nezajímalo, jak se jejich příběh bude vyvíjet, nezáleželo mi na nich a na tom, aby spolu zůstali a stejně bylo jasné, jak to dopadne.
Nejzajímavější část příběhu byla Nataliina a Oskarova minulost.
Popis "venkova" byl dost směšný a ta představa, že všechno, co odtamtud pochází je bio, zdravé a luxusní, je dost zkreslená. A pokud bych žila v takhle idylickém městečku, tak bych rozhodně nestála o to, aby se nějaká zhýčkaná Newyorčanka snažila pomocí stupidní reklamy přivést více lidí a turistů.
Tohle se zkrátka moc nepovedlo, Nabíječ drží prim...

17 08.10.2020

Protože jsem ke knížce přistupovala střízlivě a bez velkých očekávání, nemohu říct, že bych byla zklamaná. Spíše naopak - ve srovnání s knihami od Jojo, které u nás vyšly během posledních cca 3 let, vychází Schovej mě v dešti snad nejlíp. Líbilo se mi atraktivní prostředí, ať už Hongkong, cestovní loď nebo Irsko... Líbily se mi osudy hlavních i vedlejších postav, líbila se mi nenásilná romantická zápletka... A celkové vyznění a poselství knihy, znázorňující vztahy jako křehkou věc, která se může rozbít během vteřiny. Největším mínusem knihy je potom kombinace velmi dlouhých kapitol+střídání časových rovin po kapitolách.
.
Více najdete v mé recenzi na blogu, zde není prostor pro všechny pocity, které ve mně kniha vyvolala :) https://bookaholicjessie.blogspot.com/2020/07/tri-generace-silne-osudy-laska-ke-konim.html?m=1

17 01.07.2020

Výborný debut mladého českého autora! Kladně hodnotím hlavní postavu, sympatického Adama. Moc mě bavilo sledovat, jak se vyvíjí jeho vztah s otcem a vlastně i s mladším bratrem. Oceňuji způsob, jakým Adam mluví a přemýšlí, protože působí velmi autenticky, prostě tak, jak současný kluk během dospívání...
Naopak mi vadilo, že autor občas tlačí na pilu, jak po stránce jazykové, tak obsahově. Detektivní linka byla docela tuctová a chybělo mi zde napětí. Celkově ale hodnotím velmi kladně, doporučuji a těším se na další knížku, která by měla snad vyjít v první půlce příštího roku :)
.
Nezkrácenou recenzi jsem zveřejnila na blogu: https://bookaholicjessie.blogspot.com/2020/06/konecne-poradny-cesky-young-adult.html?m=1#more

17 23.06.2020

To, co teď ke knize napíšu, bude asi trochu v rozporu s mým nadšeným hvězdičkovým ohodnocením, ale mám tendenci být ke knize shovívavá, je to totiž můj oblíbený žánr. A z tohoto hlediska je knížka fakt povedená, řekla bych typický zástupce psychologického románu zaměřeného na ženy. Perfektně se četl, bavil no a moc se mi líbilo psychologické vykreslení postav. Díky povedenému vyprávění z obou pohledů, jak Lary tak Maggie, jsem se do obou hrdinek dokázala vcítit a s oběma sympatizovat, ačkoliv byly každá jiná.
No bohužel zápletka je trochu ze slabšího soudku. Žádné "wow" se nekonalo, i když nás autorka v lehkém napětí udržovala, nejsou tu zvraty, které by vám vyrazily dech. Navíc si myslím, že domácího násilí a manželů tyranů je v knihách poslední dobou nějak moc. Chtělo by to přijít s něčím novým a originálním.
V této knize bych řekla, že převládá zpracování nad obsahem, ale jako čtivou jednohubku moc doporučuji. Délka je příjemná.
Určitě super pro fanynky/fanoušky Sedmilhářek!

17 06.10.2019

Ačkoliv francouzský styl psaní (stejně jako jejich životní styl) nemusím, příběh byl skutečně velmi poutavý. Bylo zábavné snažit se spolu se soukromým detektivem Grand-Ducem přijít na to, zda jediná přeživší letecké katastrofy, tříměsíční holčička, je Lyse-Rose Carvilleová, nebo Emilie Vitralová. Zvraty sice nebyly nijak nečekané, protože nás na ně autor předem připravoval (stejně tak i anotace hodně prozradila, bohužel), ale to neubralo knize na čtivosti. Konec byl samozřejmě parádní, tam kde Marcovi dlouho nedocházela souvislost, měl už ale průměrný čtenář jako já dávno jasno :)
Přesto moc doporučuji!!!
Nyní si dovolím pár úvah, POZOR SPOILER:
1.) Marc mi nebyl moc sympatický a štval mě, považuji ho téměř za cvoka, protože byl zamilovaný do své "sestry" - do dívky, která i kdyby nebyla jeho pokrevní sestra, jak sám věřil, vyrůstala a byla vychovávána téměř 18 let jako jeho sestra. No a taky kvůli tomu, jak se projevoval k Malvíně. Ona sice nebyla o nic lepší, spíš naopak, ale aspoň byla oficiální magor.
2.) Pořád jsem nechápala, že neexistuje jediná indicie, která by určila totožnost dítěte. Sama jsem si vytvářela různé teorie a musela jsem si neustále připomínat, že testy DNA byly v té době ještě v plenkách.
Ovšem nedokázala jsem pochopit proč se třeba nikdo nezaměřil na pupík děťátka - obyčejný pupeční uzel. Vzhledem k tomu, že každá z dívek byla narozena v úplně jiné zemi a s odlišnou kulturou, jsem přesvědčená, že tam rozdíl být musel, nebo jakákoliv jiná indicie.
Jistě problém byl řešen v 90.letech min.století, ale i tak jsem měla trošku potíž tomu všemu uvěřit.

17 08.08.2019

2,5*
Myslím, že bych si četbu Veselí dokázala i užít - nemít mozek. Takhle jsem si příliš uvědomovala absurditu až trapnost některých situací. Zároveň mi fakt nesedla hlavní hrdinka, co nesedla, ona mě hrozně iritovala. Byla to s prominutím totální děvka, nebo možná nymfomanka, to jsem se ale nedozvěděla. Celkově jsem se toho o ní moc nedozvěděla - leda tak, že jí není nic (ani nikdo) dobré a nejspíš ani sama neví co (a koho) chce. S Eliškou jsem se tak nějak povrchně probojovávala jejím životem po návratu z Prahy do rodného městečka Veselí. Během relativně krátkého časového úseku se stihla vyspat s dobrou řádkou chlapů a některým dokonce zlomit srdce. Čekala jsem nějaké vyústění toho jejího příběhu, no nekonalo se. Za docela silnou část považuji tu dějovou linku, která se zaměřovala na otce. Tady jsem dokázala příběh opravdu prožívat. Jinak mi prostě Radka Třeštíková nesedí a jestliže má být Eliška její alter ego, tak to potěš...
Naprosto se ztotožňuji s názorem "cérky", že vesničané, já bych řekla Moraváci, jsou tu znázornění jako totální hovádka a burani (viz.situace na józe atd.). Taky si myslím, že používání dialektu bylo hodně nereálné. Sama jsem z malé valašské vesnice a dialekt už zdaleka nepoužívají všichni, nebo alespoň ne za všech situací.
Chtě nechtě mě to nutí srovnávat s Dědinou, i když Veselí ani žádná dědina není ;), a tady musím uznat, že Třeštíková je o trošku lepší. Ale je to opravdu hodně těsné...

17 24.04.2019

Taková hezká vánoční pohádka pro dospělé... Měli by si ji přečíst všichni, hlavně morousi a skrblíci jako byl Skruž - pár takových bohužel znám. Její poselství je doslova kouzelné, ale četla se mi trochu kostrbatě. Nejvíce se mi líbilo poselství třetího ducha a přála jsem si konec, který by s tím korespondoval, reálnější. Tady se ale ukázalo, že člověk může svými činy změnit osud svůj i druhých. Nejen o vánocích ale po celý rok.
P.S. Souhlasím s komentářem nademnou, že překlad jména Scrooge je přinejmenším dost mimo, taky mě to rozčilovalo

17 04.01.2019

Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že knížka byla poprvé vydána už v roce 1934. Myslela jsem, že je mnohem novější, což je teda ostuda, ale zároveň to svědčí o tom, že je příběh psaný docela moderním jazykem, takže z tohoto čistě jazykového hlediska je text velmi nadčasový.
A děj? O Vincentu Van Goghovi jsem věděla jen to, co jsem si zapamatovala ještě ze školy. Poznala bych jeho nejznámější díla a věděla jsem, že si uřízl ucho snad prý kvůli nešťastné lásce - takový podivín. Ano, kniha potvrdila, že Van Gogh podivín byl, ale zároveň ukázala, jak velké měl srdce. To, jak se dokázal zamilovat je jen jedna stránka jeho osobnosti. Mě nejvíce uchvátilo, jak obětoval vše, co měl, včetně svého zdraví, aby pomohl chudým a trpícím horníkům a jejich rodinám v Borinage. Proto bylo velkým paradoxem číst, jak byl naopak také schopen obětovat štěstí a majetek svých blízkých jen pro svou tvorbu.
U mě to vedlo k zamyšlení se nad smyslem umění vůbec. Díky knize jsem začala o tom smyslu tak trochu pochybovat, říkala jsem si jestli to vůbec stojí za ty útrapy, které zažije nejen umělec sám, během své tvorby, ale především jeho nejbližší. Ano, umění je výživou naší duše, ale když Goghova partnerka i její děti měly hlad, zatímco on utrácel veškeré peníze (které mu poslal bratr) za malířské náčiní či modely, uvědomila jsem si, jak sobečtí a zabednění někteří umělci umí být. Přesto byl Gogh nejen velkým malířem, který milionkrát předčil své kritiky z řad znalců umění a "kolegů" malířů - po těch teď už ani pes neštěkne, většinu z nich sotva vyhledáte na Googlu. Ve svých světlých chvilkách kdy nebyl sužován nešťastnou láskou či potřebou jen tvořit, byl opravdu krásným člověkem.
Ovšem úplně nejvíc mě dostaly další dvě vedlejší postavy, lidé s nádhernou duší, a těmi byli Vincentův bratr Theo a potom Margot, ti dva v něm vždycky viděli jen tu lepší stránku a vždy mu důvěřovali. V té vší smůle, která Vincenta za celý život potkala, si možná ani dostatečně neuvědomil,jaké měl štěstí, že měl kolem sebe tyto dva lidi...

17 03.10.2018

Opět se autorce podařilo napsat skvělý romantický příběh. Oproti Kudy ke hvězdám mám ale přeci jen pár výhrad, proto je moje hodnocení nižší.
Čekala jsem opravdu maximálně letní atmosféru, ale kniha se z velké části odehrává v muzeu - v podivném muzeu a to prostředí mě moc nebavilo a uvítala bych více moře, pláží, koupání, surfování.

Na druhou stranu jsem ráda, že i když jsem si s sebou knihu brala na dovolenou k moři, dostala jsem se k jejímu čtení až cestou domů. Ještě že tak! V knize je popisována moje největší fobie a to tak barvitě, že číst to na pláži, tak už do moře nevlezu, musela jsem přeskočit půl stránky :)
Postavy byly docela v pohodě, ale ta chemie mezi nimi mohla být ještě lepší. V tom bylo Kudy ke hvězdám taky o třídu výš.

Největší problém mám s anotací - prozrazuje úplně všechno (co na tom, že je kniha předvídatelná), potvrzuje čtenářovu doměnku a zároveň se snaží znejistit tím posledním slovem, jehož smysl mi uniká i když jsem celou dobu čtení doufala ve vysvětlení.

Každopádně jsem si knihu moc ráda přečetla, velmi mě bavila a určitě doporučuji!

16 06.09.2021

3,5*
Uf...I několik dní po dočtení si stále nejsem svým hodnocením jistá. Byla to hodně zvlátní kniha, čekala jsem něco jiného, i když jsem věděla, že to nebude zrovna feel good romance.

Co se mi hrozně líbilo, byla samotná zápletka. A to narovinu přiznávám, že moc nemusím takové ty prvky jako je cestování časem a podobné nevysvětlitelné jevy. Tady se mi ale moc líbilo, jak se s tím autorka snažila popasovat.

Co mi totálně nesedlo, byly postavy, jejich styl života a prostředí v jakém žili. Snobství a kariérismus z nich stříkalo na všechny strany. Na "značkování" (každá věc, obchod i jídlo, vše musí mít značku) v knihách jsem přímo alergická!

Z divného konce jsem taky nebyla zrovna dvakrát nadšená, rozhodně ale nelituji, že jsem si knihu přečetla.

16 10.05.2021

4,5*
Další romantický útěk do krásné země. Julie Caplin opravdu ví, jak člověka zlákat k cestování a objevování nových koutů světa. U Japonska se jí to opět povedlo.
Nádherně vykreslila nejen kulturu, ale hlavně místní kuchyni. Doufám, že se mi konečně podaří ochutnat některou ze zmiňovaných lahůdek. No a nepopíjet při čtení čaj by byl skoro hřích :)

Co se týče příběhu, držel se podobného scénáře, jako předchozí autorčiny knihy. Pokud s tím už čtenář(ka) počítá, nemůže zklamat. Romantická linka se tady vyvíjela pomalu - nebo spíš do půlky se tu nedělo skoro nic romantického a pak najednou zlom a od půlky to bylo romantické velmi.

Souvisí to s velkým obratem v chování Gabea, myslím, že ta změna mohla být klidně pozvolnější, plynulejší. Gabe nebyl moc sympatický, nelíbilo se mi, jak se choval. Zato Fiona byla nesmírně sympatická hlavní hrdinka, bylo snadné se s ní ztotožnit. Ostatní postavy, hlavně majitelka čajovny a její dcera a vnučka byly na můj vkus velmi nevýrazné a tak jsem si na ně nevytvořila vlastní názor...

Co se týče konce, byl fakt krásný, Gabe mile překvapil a i slza mi ukápla.
Byla to celkově moc hezká a milá kniha, i když nic světoborného.

16 11.04.2021

Nejnadšenější jsem z faktu, že se mi podařilo odhalit celou zápletku (kromě detailů) už asi v půlce knihy. Nevím, co to vypovídá o samotném příběhu, ale autorka mě docela potrápila.

Začátek byl velmi svižný a příběh mě okamžitě chytil. Měla jsem svoji teorii, jak se bude příběh vyvíjet a kdo za "tím" stojí. Jenže přišla druhá část a autorka něco prozradila a příběh nabral úplně jiný směr. Hrozně mě to naštvalo a přiznám se, že prostřední část knihy mě moc nebavila.

Ale to jen do té doby, než jsem si uvědomila, že moje teorie měla něco do sebe a stačilo ji jen trošku upravit a pak už jen číst a sledovat, jak do toho vše zapadá. Radost z toho mám proto, že se mi to ještě nikdy takhle dobře nepodařilo, odhalit celou zápletku :D Pachatele semtam ano, ale tohle byla jiná.

Užívala jsem si ten závěr, ve kterém bylo vše vysvětleno. Přiznám se, že to pozadí celé zápletky se autorce dost povedlo! No a samotný konec? Ten byl perfektní. Nic lepšího si pro takový příběh nedovedu ani představit.

Nebyla to top kniha od B. A. Paris, ale i přes různé názory, které jsem během čtení vystřídala, musím říct, že jsem velice spokojená.

16 18.03.2021

Sérii s Erikou Fosterovou jsem v předchozích recenzích srovnávala s velmi podobnou sérií Angely Marsons "Případy Kim Stoneové". Kim z toho vždycky vycházela líp. Začalo se to ale lámat u páteho, předposledního dílu (Chladnokrevně). Opravdu mám pocit, že se Bryndza s každým dílem zlepšuje a Smrtící tajnosti tomu nasadily korunu. Fakt se mi to skvěle četlo a mám mnohem méně výtek, než u předchozích dílů. Je to opět docela brutální, ale autor tentokrát vynechal fakt ty nehorší nechutnosti, které mi v jeho sérii vadily. Rozuzlení - odhalení vraha bylo skoro až "Christieovské". No a Erika mi přijde taky nějaká lepší :) na to jak mi dříve pila krev, už nepůsobí tak bezcitná. Její příběh tady ukončený není, takže doufám a věřím, že se dočkáme dalších dílů. Rozhodování mezi Kate Marshall a Erikou Foster je teď težší, obě mají něco do sebe...