JezinkaJ komentáře u knih
Díky, Agatho. Číst tvoje knihy je radost a ty jsi musela být mimořádná žena. Tvou obdivuhodnou fantazii ti nemohu nezávidět.
Dvanáct povídek a dvanáct záhad.
Mně se to líbilo. Některé kousky více, jiné méně, ale i tak jsem se při čtení dost bavila a o to mi většinou jde. Po Olze Tokarczuk jsem si potřebovala rozptýlit tíhu na duši.
Rozhodla jsem se letošek věnovat Agátě, a co nejvíc knih, které se mi podaří najít a propojit s tématy, "nacpat" do výzvy, což je svým způsobem výzva i pro mě. Moje osobní, dosud tajná, teď už "vykecaná". :-))
Škoda, že mistrná Agatha neobdržela i Magnesii Literu. Tuším, že přijdou okamžiky, kdy nastanou potíže...
Dechberoucí čtení, tentokrát bez mého komentáře:
"Všechno pomine. Moudrý Člověk to ví od samého začátku a ničeho nelituje"
"Nejlepší způsob jak se zbavit nočních můr je, převyprávět je do záchodové mísy a pak spláchnout"
"Ale pokud je na počátku všeho Pád, je možné ještě více nebýt?"
"... snažila jsem se na to nemyslet, protože smrti je všude kolem tolik, že nestojí za to, být posedlý jen tou jednou jedinou."
Drsný život na australském venkově. Těžké obstát a uživit se farmařením. A do toho ještě typicky maloměstské vášně, klepy a staré viny.
Dobrá detektivka, skvělé rozuzlení a závěr. Sympatický policista i detektiv. Čtení mě bavilo, ale žít bych tam opravdu nechtěla.
Pohádky jsem si vybrala jen kvůli výzvě a byla to z "nouze ctnost", která se povedla.
Originální a s drobným poučením na závěr. Přesně takové by měly pohádky být. Bavila jsem se.
Malvínu jsem začala číst jen díky čtenářské výzvě a hle, co se to nestalo. Báječně jsem se bavila. Tajemné, lehce vílí a dobrodružné čtení, které v sobě anglický humor nezapře.
"Hele, já se vás nebudu na nic vyptávat," řekla paní Muldoonová, "abyste nemusel vohrožovat svou nesmrtelnou duši..."
Moc hezká kniha. Díky, výzvo.
Tak mě tak napadlo, necílí se zde na skupinu čtenářek ženských románů? Celý díl je jedna velká milostná slátanina a k tomu přilepená vraždička/y. S detektivkou tohle dílko moc společného fakt nemá.
Vzhledem k tomu, že hlavní figury přežily, můžeme se těšit ještě na mnoho pokračování. ... a to jsem měla Willa docela ráda. Je to tak na 2,5 hvězdičky.
Pro mě to naopak byl nejlepší díl o Erice Fosterové. Konečně už není jenom vdovská trpitelka - to mě dost rozčilovalo a nebavilo.
Příběh se mi líbil, pro mě napínavý byl. Pan Bryndza mě hezky vodil za nos a to mě u čtení vždycky baví. Nechci mít od půlky správný tip na pachatele.
Už se těším na další Eriky, doufám, že nebudeme muset čekat moc dlouho.
Hodne dejove propojene s predchozim dilem. Nastesti jsem je cetla za sebou, ale i tak jsem mela lehky problem hned vedet kdo je kdo. Kdybych knihy cetla s odstupem, ztracela bych se.
Skvele to ale bylo. Henningu tys mi fakt nahnal strach. Konec byl skvely. Mam rada kdyz me autor trochu vodi za nos a ja mu na to skocim.
Uz se tesim na dalsi pokracovani.
Nejlepsi na tom vsem bylo, ze jsem si mohla precist tenhle a ten dalsi dil hned za sebou. Je to kazdopadne skvela serie. Pro me tak dobre napsane, ze je mi nekterych postav s tragickym koncem lito.
Stalking je zajímavé téma, stalking, který provozuje žena, ještě víc. Škoda toho spíš promarněného tématu.
I mně případalo, že je Saskia nejzajímavější postava celého příběhu. I jako stalkerka mi byla sympatická.
Na můj vkus už tohle byla trochu moc červená knihovna. Ale dočetla jsem do konce, tak tedy tři.
Jako oddechovka po Malince tahle knizka presne splnila svuj ucel. Nic moc necekejte a nebudete vubec zklamane. Jednoznacne je to totiz kniha pro holky.
PS. Hodne rada bych byla jedna sestra a je mi jedno ktera.
Skvělá a neuvěřitelně dobrá prvotina? Bylo mi těžko i líto a pořád jsem musela číst dál.
Adopce je silné téma a v této knize naplněné. Jaký život by Ina, Jaromír a jejich synové žili, kdyby... ?
Doporučuji k přečtení, ale jen odolnějším náturám.
Tema skvele, aktualni a zajimave. Pribeh strhujici.
Jen ty fatalni vztahy... to je trosicku moc. Ale dalsi dily a vlastne jakekoliv dalsi knihy Petera Maye budu s radosti cist dal.
Harry - uznej, že už máš komplikací s rodinou a vším ostatním, trochu moc. Všeho je tak trochu moc. Nemohl bys jít na půlku, abych ti věřila? :-) My přece víme, že dáš vždycky přednost práci, dokud budeš Joa bavit, a pak tě nechá zastřelit. :-) A my, čtenáři, budeme mít utrum.
I tak jsem knihu přečetla ráda.
Pěkný příběh o boji, usilování a víře. Kdo chce někam dojít, bojovat prostě musí i když jsou to osobní bitvy, i když to pak třeba nevyjde.
Ráda jsem četla o Davidovi a Moně Lise. V příběhu zmiňovaná Pieta je pro mě nejlepší sochou, kterou lze vůbec spatřit a nic se jí nevyrovná.
Určitě doporučuji k přečtení a za Pietu dávám pět hvězdiček.
Život prostě spravedlivý není a my se k němu musíme umět postavit čelem ať se nám to líbí a nebo ne. Zhroutit se, je to nejjednodušší a nejblbější řešení a trvale rozmazlovat děti také.
A nejhorší je, vyčítat si něco, co už nikdy nemůžeme vzít zpátky a narovnat. Tak na tohle jsem myslela, když jsem si četla.
Užívejme si tedy života s těmi, které máme rádi, dokud to jde.
Ach jo. Minule jsem se nechtěla dívat na filmy a teď zase nechci DNA. :-)
Zajímavý nápad, složitější dějové linky. Spoustu se dozvíme a ještě se u toho dozvidani dost bavíme. Alespoň já ano. Bezva detektivka. Francku, jen tak dál.
Kdo by nechtěl "malé černé"?
Tenhle terminus technicus ze světa ženské módy je takový pojem, že tematicky utáhne celou knihu. Četla jsem si a bavila se. Autorčin vtipný nápad, provazovat osudy lidí přes šaty, pokládám za dost originální.
Přesně typ knihy na pohodovou letní dovolenou, pro ženy a dívky. :-)
Co napsat o knížce, která se mi skvěle četla a přesto má tak tragický děj? Ráda bych napsala: "skvělé, báječné, četlo se to samo". Ale nějak se to nehodí. I když je to pravda.
Sama v sobě asi nikdy nedořeším, jestli "to" všechno mělo takovou cenu. Tolik nevinných a tolik mrtvých, tolik zmaru, tolik bolesti, utrpení a slz. Byla válka a spravedlnost prostě není a nemá smysl se jí dovolávat. To jsem už napsala u Agnes a stále to platí. Těžko hodnotit a soudit, když nejdeme jejich cestu. A díkybohu za to, že ne.
Dva proti říši budou jedním z mála titulů, ke kterým se vracím. Moje první kniha od Jiřího Šulce a určitě ne poslední.
PS. pro JanaYv - Čurda kostel neprozradil, i když pravděpodobně jen proto, že to opravdu nevěděl. Vymučili to z Aťi.
Pro pedanty - autor sám uvádí z jakého pramene čerpal počet mrtvých. Slyšela jsem vyprávění historika, který říkal, že nebyl zabit žádný německý voják. Lze se domnívat, že Němci sami by tehdy tuto informaci spíš tajili. Já sama si myslím, že přesná a doložená fakta lze očekávat jen u odborných monografií.