JezinkaJ komentáře u knih
Drsný, místy dojemný a překvapivě vtipně napsaný příbeh z ženského světa, který ale červenou knihovnou není. Hodně mě čteni bavilo.
Nevím, jak bych se s tím vším vypořádala já.
Jako obvykle - seriál se mi moc nelíbí. Kniha se je mnohem lepší. Vidět nejdřív seriál, asi bych ji ani nečetla.
Poznámka pro překladatele: páskové boty na vysokém podpatku od, tuším, Dolce a Gabbany nemohou být střevíce. Střevíce nosí účastnice mírových sborů a kotník si v nich vymknout nelze. :-) Madeline by na nohy střevíce nikdy nenazula, to by šla snad raději bosa.
Deaver je můj oblíbený autor. Přesto má Ocelový polibek trochu moc příběhů, trochu moc intuice. I tak prima základní příběh. Už jsem dneska přemýšlela nad tím, jak je to s televizí a co kdyby řízeně vybuchla. :-) :-)
Hlavního padoucha mi bylo líto. Jsem na 3,5 hvězdičkách, tři je málo, čtyři moc. :-)
Možná trošku překombinované, ale to lítání sem a tam pod taktovkou autora mě dost bavilo. A panečku, jak oni jsou všichni neuvěřitelně chytří a prozíraví.. Konec vše svázal dohromady a já už se těším na dvanáctku.
Bylo to relaxační čtení, ono co taky číst po Praku, Kdysi a Smrti a jiných vrcholech mého života... :-)
Skvělý autorský nápad, dobře vystavený příběh. Bavila jsem se, zírala, přemýšlela a bylo mi líto, že je už konec.
Smrt byla bezvadný a zajímavý chlapík (i když v knize je titulována jako žena) a Martin dobrý parťák. A já, čtenář, jsem vůbec nedokázala odhadnout příští směr děje.
Takové knihy se čtou lehce a skoro samy. Autore, máš můj čtenářský obdiv. Tuto knihu určitě doporučuji pozornosti všech.
Problém je, co asi tak člověk může číst po takové knize, které má pořád plnou hlavu.
Uff to bylo. Za useknutý konec jsem ráda. Mně to takhle stačilo.
Všichni si můžeme domyslet to, co chceme. A já klidně mohu doufat, že rok 1983 byl přesně takový, jak ho Felix o 40 let dříve viděl.
Silný příběh s výpovědí, dobře se to četlo a pod kůži zarývalo.
Taky jsem to zkusila, už před pár lety a nedočetla. Fakt to nešlo.
Všechno si vymyslet prostě nejde, aspoň kus něčeho musí člověk zažít, aby o tom mohl psát. Jinak je vedle, jak ta jedle.
Spravedlnost prostě není a nemá smysl v ni doufat. Nebo se jí snad dovolávat.
Ubohá nuzačka Agnes, život bez matky z milosti jiných, často nemilosrdných. Touží po lásce a cestě někam, kde je líp. A za svou bláhovost musí zaplatit. Její zdánlivé štěstí trvalo měsíc? dva? tři?
Drsný příběh, který se moc dobře čte. Jako bych tam byla s nimi a poslouchala Agnesino vyprávění. Dost se nám ten život za necelých 200 let proměnil, že?? Naštěstí.
Líbilo. Moc se mi to líbilo. Mnohem víc než Rybí krev. Už jsem se bála sestupné tendence, ale kdepak, úplně jsem se spletla.
Zdánlivě obyčejný venkovský příběh, skvěle odvyprávěný, který se čte vlastně sám. Čachry s pozemky - takové věci se prostě dějí. Lump, sice nikoho nezabije a přesto je to lump. Všichni to vědí a neboť různým způsobem participují, mlčí. Kdo nemlčí, je kolektivní nepřítel. Strašný, ale pravdivý.
Potěšil mě konec, i když jinak mám k happyendům dost negativní postoj. :-)
Život nahrubo mletý v té nejživoucnější podobě. Těžká doba, těžký život a těžko obstát i sám před sebou.
Hodně cením lehce archaický jazykový styl, který přesně dobově zapadá. To mě hodně potěšilo a určitě to bylo těžké.
Je to každopádně skvělá kniha, i když neveselá.
Taky jsem listovala čtečkou dopředu a pak znovu dozadu, jestli mi náhodou kus konce nezmizel (jako by se to snad už někdy stalo). A nezmizel. Tak rázný závěr jsem ještě nezažila. Je to, jako by mi ujel autobus. Stojím bezradně na zastávce, vím že pojede jiný, ale i tak jsem zklamaná.
Nezasloužili by si čtenáři pokračování???
Aristokratka mě baví, bezva relax, ale Kastelán má do sebe mnohem víc, ten jen tak po povrchu nesklouzne. Je uvěřitelný, má v sobě napětí, humor, i život a jeho svízele. Moc se mi to líbilo a skvěle četlo. Jen ten divně ustřižený konec...
No, zajímavý to bylo. Pokud nás čeká taková budoucnost, s radostí se ji nedožiju. :-)
Vztahové části příběhu jsou ale hodně ploché a poměrně laciné. Zkuste si to přenést do prostředí ženského románu... :-) Jan od prvního setkání fatálně miluje milenku svého nepřítele a ani neví proč, spí s manželkou svého šéfa a ani neví proč, nakonec se dojemně sám stará o své dítě, které ani nechtěl a ani mít nesmí a přišel k němu ani neví jak.... ach bože, čtenář není úplný tydýt co "sežere" všechno.
Hodně se mi líbil internát, Barcelona a úvahy o tom, jak to s tou nesmrtelností vlastně je. Jestli ona to náhodou není výhra, být v takovém světě smrtelný.
Blbost, která je zrádná, protože se hodně dobře čte.
Pro mě: od konce bažiny už jen cosi bez logiky a epilog to ještě završuje. První třetina se mi líbila, do půlky dobrý a pak sešup.
Autore, autore - kdybys posunul pláž za bažinu a nechal vyhrát ty, kteří z ní vylezli, udělal bys líp. Zklamal jsi mě, chudák "půldomorodec" - tak laciný závěr, vcelku zajímavé postavy.
Hvězdičky nedávám, protože nevím kolik - na nulu to teda není. Možná až si to nějak rozmyslím.
Pane jo, ráda bych si myslela, že je to ulítlé sci-fi.
Bylo mi úzko z představy, jak lze vlézt člověku až do hlavy. Tohle přesně nesnáším. Asi přestanu koukat na filmy. Jeden nikdy neví...
Skvěle napsaná detektivka, mrazivá, drsná.
A co ten konec?? Tedy, jak tohle může autor dělat svým čtenářům... co teď? Pokračování to zatím asi nemá, že ne? Kde je, herdek, Franck Sharko 4?? :-)
Jen: kdo zodpovídá za pravopis u nakladatele této knihy? Neměl by se trochu stydět?
Bezva detektivka, napínavá, čtivá, neuhodla jsem kdo je hlavním padouchem a to mě vždycky baví víc.
Pro mě mimořádná kniha. Četla jsem ji už víckrát a všem ji jen doporučuji. Příběh se moc dobře čte, je takový nenápadný, bez dramat a i tak má svou sílu.
Autor měl skvělý nápad vystavět příběh a hrdinovi, který do města přichází pouhou náhodou a díky okolnostem a své profesi se může seznamovat s lidmi napříč všemi společenskými vrstvami.
Je to určitě jedna z "mých" knih, na kterou nikdy nezapomenu.
Vcelku pozoruhodný příběh. Mám moc ráda tyhle typy dobrých příběhů, takže jsem byla spokojená.
Kdoví proč jsem si při čtení najednou vzpomněla na svou oblíbenou knihu Devět měst, kterou asi málokdo zná a ze které jsem byla hodně nadšená.
Pozoruhodné. Číst jsem začala, protože se mi název hodí do čtenářské výzvy. Navíc jsem ji už jednou četla a moc nadšená jsem nebyla. Ale to teď už neplatí. Druhé čtení bylo jiné. Konec má něco do sebe a vůbec, celý ten zdánlivě obyčejný příběh má svou cenu.
Teď už se mi to líbilo a určitě se budu pídit po dalších dílech.
Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství, asi ta úplně první.
Stojí za přečtení, stojí za to, aby nezapadla.
Jako dítě jsem tuhle knížku milovala. Musím jí dát pět hvězdiček - už jen z nostalgie. Četla jsem ji mnohokrát.