JezinkaJ komentáře u knih

Dočetla jsem až do konce, ale Tuesday, uznej, že všeho bylo trochu moc... Letní průměr.

8 03.08.2016

Čtu a čtu, protože věřím, že je dobré postupovat hezky od začátku do konce v pořadí, ale už se těším na Unesenou. :-)
Pro mě spíš zbytečný přetahování děje z minulého příběhu. Doufám, že "tokološ" konečně někam zmizne. Na příšerky a rituály jsem příliš pragmatická.

4 01.08.2016

Nebylo to špatný. Ráchel mi byla sympatická. Holt když jde člověk dolů, trvá to než narazí na pevný bod a ještě stihne cestou napáchat všelijaké pitominy.
Nenudila jsem se a hlavního lotra jsem taky neuhodla. Což mě baví.

Tedy, knížku jsem si koupila jenom na základě anotace a padesátiprocentní slevy na e-knihu. Čtu, a užívám si každou stránku. To se mi od Stehlíka nestalo.
Hezký příběh, skvělý melancholický a poetický román. June, jsi bezva. Už teď vím, že se mi z tvého světa nebude chtít ven.
Jo jo, je tolik druhů lásky a my můžeme být šťastní, když se s jakoukoliv formou potkáme.
Dočetla jsem, ale nerada. Není to to snadné, jít životem s nepovrchním vnímáním všeho i sebe sama....

Safra, safra, začala jsem číst a zdá se mi, že je to pokračování Dívky, která spadla z nebe. Nedá se nic dělat, musím si ji přečíst znova. Mám radost. Dívka se mi moc líbila a dost mě tehdy rozčilovalo, že nevím, co bude dál. Tak teď se to s radostí dozvím.

(já tedy na pokračování tak trochu čekám, zatím dočítám Dívku...)

Hm. Trochu zklamání. "Tyhlety" hrdinky, fatální ženy, moc nemusím.

4 24.03.2016

Příběh se mi líbil, dobře se četl. Nicméně doporučuji všem, kterým se líbilo tohle téma, knihu Simona Mawera - Dívka, která spadla z nebe.
Vždycky jsem tak ráda, že nemusím činit zásadová, život-beroucí rozhodnutí, protože fakt netuším, jak moc bych dokázala být odvážná. Lepší je, si o odvaze číst.

7 21.03.2016

"Ježkovo voči", chudáci děti, říkala jsem si celou dobu, kdy jsem knihu četla.
Jak někdo může takhle žít a tím myslím OBA rodiče. Dětí mi bylo moc líto.
Příběh je to krásný, i když tak drsný.

6 18.03.2016

Mám rozečteno, ale paní Theresa se mi zdá poněkud málo snesitelná.
"Spadla jsem z hrušky" se mi líbilo mnohem víc.
Dočetla jsem, ale moje sympatie "hrdinka" nemá. Možná chodí, možná je šťastná, ale my čtenáři víme, že umí chodit i přes mrtvoly.

2 12.03.2016

Výborná kniha, neuvěřitelný příběh, který mě ohromil. Oceňuji vrstevnatost děje, různé pohledy na stejnou situaci. Každý má své důvody a účel fakt prostředky nesvětí.
Jak já jsem se styděla za svou bílou kůži. Ach co jsme to zase provedli...

5 11.03.2016

To bylo ale překvapení, že jo? Kousek závěru jsem odhadnout dokázala, ale zásadní obrat v ději ani náhodou.
Úplně skvěle sem se četbou bavila půlku večerů mého lyžařského týdne.

5 02.03.2016

Nakonec mám rozporné pocity. Škoda toho lehkého přilakování na růžovo.

Ale pořád si myslím, že ztrácet sám sebe je strašné, těžké a k nepřežití. Při čtení mi bylo líto i smutno.

3 02.03.2016

Byla jsem z té knihy paf. Výborný příběh, výborně napsaný. Rozvíjející se děj a Theův osud mě rozčiloval a nutil se jím zabývat i když jsem nečetla. Vůbec jsem nedokázala odhadnout kam bude další vývoj směřovat a to mě vždycky hodně baví.
Nelehký osud, život plný překážek, osamělost, chyby. Nepomíjivé výtvarno to též velmi oceňuji. Skvělá četba i když ne veselá a lehká.
A nejspíš si obstarám reprodukci "toho" obrazu.

9 17.02.2016

Teda Coco, byla jsi děsná mrcha. "Móda nemóda". V tvé blízkosti nejspíš nezůstal žádný "nevytěžený" muž.
Bezva napsané, hodně dobře se to čte. A mě to v konečném důsledku navádí ke koupi dalšího životopisu, který už nebude tak románový.
Jedna hvězda chybí - byla to fakt potvora. :-)

8 28.01.2016

Ach jo. Ado-Avo, kam jsi rozum dala?
Příběh se odvíjí a poměrně lehce se čte. Já ho považuji za literaturu pro ženy, která ovšem hranici červené knihovny nepřekročí. Má svá překvapení a také poměrně logické a racionální vyústění. Jako v životě a nikoliv jako v ženských románech. :-) Oceňuji, že se autorka vyhnula moralizování a jen vyprávěla. Díky tomu, že si odpustila srdcervoucí tragické scény, to bylo uvěřitelné.
Přečetla jsem za jednu noc a kus dopoledne.

7 17.01.2016

Z téhle knihy jsem byla celá pryč stejně jako třeba ze Sophiiny volby.
I když mi Gerta nijak zvlášť sympatická nebyla, její osud je tragický až do konce jejích dnů. Krom toho, co se po válce dělo, mě strašně zasáhlo zjištění, že ať si šla každá žena svou cestou, šťastná nebyla ani jedna z nich. Asi nebylo možné najít dobré řešení, asi nebylo možné zbavit se tíhy a být šťastný. Strašná doba, strašné osudy. Na něco holt světská spravedlnost nedosáhne.
Díky autorce za její dílo. Už nikdy nebudu na odsun nahlížet stejně, jako "před tím".
PS. Nedávno se mi náhodou do ruky dostala autorčina kniha Fabrika. Aniž bych tušila, kdo text napsal, začetla jsem se a říkala jsem si, jak je to dobře napsané, kdopak je asi původce textu. Otočila jsem na obálku a už jsem se nedivila.

14 08.01.2016

Přečetla jsem tenhle román už před mnoha lety. Zakousl se do mě a nejspíš nikdy nepustí. Silný, až surový a syrový příběh.

Knihu jsem přečetla jen jednou a víckrát se týrat neplánuji. Film vidět nechci, ze stejného důvodu.

8 08.01.2016

Hodně dobře jsem se bavila. Za mě - bezva vystavěný příběh, vtipný a dost originální. Je mi jedno, jestli věrohodný a nebo ne.
Nemám moc ráda "veselé knihy". Tohle je výjimka. Určitě stojí za pozornost a za přečtení. A doufat, že jednou "něco úžasného přijde", to můžeme vždycky, ne?

6 07.01.2016

Skvělé čtení. Mám Alici Munro ráda už hodně let. Baví mě její lehce tragické povídky, které někdy (většinou?) nekončí happyendem.
Tak nějak se mi zdá, že hlavní postavy jsou vždycky ženy a přitom to není žádné "holčičí čtení".
Konečně dostal Nobelovu cenu za literaturu někdo, jehož knížky fakt čtu. :-)

6 07.01.2016

Pevně doufám, že těch dílů bude ještě hodně. Baví mě všechny a moc se mi nelíbí, čekat vždycky tak dlouho na další kousek.
Sebastian mě od začátku bezva rozčiluje. Stále čekám, kdy se napraví a zatím nic moc.

A všimla jsem si, že pod seriálem Broen (škoda, že ho nelze taky přečíst) je uvedený Hans Rosenfeldt. Asi to nebude náhoda....

7 07.01.2016

Čtu si (kdo si čte, tak nezlobí), bavím se vtipnými dialogy a krimi zápletkou. A říkám si, že mít štěstí, není od věci.
Vzkaz v láhvi je docela drsný příběh a určitě ho vyvažují (ředí) rozpracované postavy a jejich osudy. Mě ty figurky baví. A po románu "Jsou světla, která nevidíme" je to svým způsobem relax. Bezva čtení.
Škoda, že se nedá přečíst i seriál Broen. :-)

9 07.01.2016