Jiitush
komentáře u knih
Muž s unavenýma očima
Martin Goffa
Konečně nějaká detektivka, která působí reálně, není přitažená za vlasy a vygradovaná do fantaskního konce.
Stupně viny
H.S. Chandler
Příběh nebyl špatný, oceňuji, že jsem se do soudního procesu zažrala a chtěla vědět, jak to teda všechno vlastně bylo, což mě nutilo číst dál a dál. Co mě rozčilovalo a co podle mě do tohoto žánru nepatřilo byly romanticko-sexuální pasáže mezi Lottie a Camem.
Překlad mi nepřišel moc povedený, je to asi má profesní deformace, ale některé výrazy byly špatně přeložené, např. "Cameron je rovný chlap" (straight znamená v angličtině heterosexuál, což by měl alespoň mírně pokročilý překladatel vědět), a celkově některé výrazy byly přinejmenším zvláštní a při čtení působily rušivě (Tabitina klika; aby jim bylo pomoženo; atd.)
SPOILER
Musím říct, že jsem teda čekala jiný konec. Celou dobu jsem si tak nějak myslela, že obžalovaná si na oběť jen hraje, konec byl však jiný a upřímně mě ani moc nešokoval, spíše to pro mě bylo zklamání. Bylo mi jasné, že Ruth do toho celého případu bude nějak zapletená, neboť byla zmíněna v anotaci a během celého příběhu se jí věnovala nejmenší pozornost :D Ale tohle mě nějak zklamalo, čekala jsem asi větší wow efekt. Ani mi nedávalo smysl, kde vzala tolik peněz na podplacení.
Osudné svědectví
Robert Bryndza
(SPOILER) Moc nechápu zdejší hodnocení, devadesát procent mi přijde dost přehnané. Na jednu stranu chápu, proč má kniha úspěch, má všechny prvku světových thrillerů, nechybí tam napětí, masový vrah, automobilové honičky i hlavní vyšetřovatelka v ohrožení, na druhou stranu ale mě osobně už tohle leze trochu na nervy. Proč vždycky Erika musí být na konci knihy v ohrožení života? Motiv vraha taky na konce není pořádně popsán, jak to vlastně všechno zvládl a co ty jeho předchozí útoky? To, aby si čtenář domyslel.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Tento díl romantických útěků mě docela zklamal. Děj se odehrává ve Skotsku, ale přitom vlastně ani ne, hrdinové jsou skoro pořád jen zavření na Hradě a to je trochu nuda. Taky hlavní milostná linka je celkem k smíchu, chovají se jako dva puberťáci.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Tento díl romantických útěků byl podle mě ten nejpovedenější! Útulné prostředí, téměř hmatatelná atmosféra Irska, skvělé jídlo, sympatické postavy a děj, co odsýpal. Za mě totální spokojenost, knížku si v knihovničce nechám a určitě se k ní ještě někdy vrátím. A už hledám letenky do Irska :D
Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
Viewegha jsem četla asi před deseti lety, tak jsem si řekla, že bych se k němu mohla zase vrátit a připomenout si nějaké jeho knihy. Začala jsem touhle a už po prvních stránkách mi bylo jasné, že tahle kniha nebude ta pravá. Pravděpodobná snaha o postmoderní román se změnilo ve slátaninu citátů, přehnaného nadužívání kurzívy, sebeironických poznámek, nesympatických postav a téměř nulového děje. Proč se to vlastně jmenovalo Výchova dívek v Čechách? Co to ve mně jako ve čtenáři vlastně mělo zanechat? Jediná dobrá věc je, že mě to navnadilo přečíst si znovu skutečný postmoderní román a to Parfém od Patrika Süskinda.
Jeden den
David Nicholls
Tohle je asi moje nejoblíbenější kniha. Četla jsem ji už potřetí v průběhu šesti let a pokaždé se mi ten příběh zdál jiný. Je to tím, že já sama čtu román vždy v jiné životní fázi a do postav (především do Emmy) si promítám svůj vlastní život a porovnávám se s nimi. A tak nějak mě uspokojuje vědomí, že pochybovat sám o sobě a nevědět, co se životem, je vlastně úplně normální.
Rodina odvedle
Sally Hepworth
Nejslabší kniha od autorky, absolutně se to nemůže rovnat 'Hodné sestře' a 'Tchýni". Tahle mě nudila, přišla mi dost o ničem, pochybuju, že si za měsíc budu pamatovat, o čem kniha byla. První dvě zmíněné knihy ale doporučuji všemi deseti!
9. listopad
Colleen Hoover
Ze začátku to pro mě byla obyčejná a tuctová love story, místy až zbytečně přeslazená a neuvěřitelná (osmnáctiletý kluk čte romantické knížky, to jako vážně? :D ). Potom se to však zlomilo, zápletka byla prozrazeno, všechno to do sebe zapadlo a já opět CH smekám za tak úžasný, promyšlený a dojemný příběh.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Moc mi nesedl polodokumentarní styl psaní. Pasáže beletristické se četly lehce, ten zbytek byl těžký a složitý na čtení i orientaci, dokonce jsem se v půlce přistihla, že se mi ani nechce číst dál.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
(SPOILER) Kniha je čtivá, krátké kapitoly vás nakopávají k tomu, že chcete číst dál a dál. Příběh mě zprvu bavil, ale později mě začala iritovat neomylnost, úžasnost a téměř nadpřirozené schopnosti hlavního pana vyšetřovatele. První polovinu knihy se honí za uteklou holkou, ale čtenář stejně tak nějak cítí, že ona to asi neudělala, protože to přece nejde, abychom u pětisetstránkové knihy hned na začátku věděli, kdo to udělal. A tak jsem si tipla, kdo by asi mohl být vrahem, a skutečně jsem se trefila.
Kromě hlavního vyšetřovatele mě na knize štvalo i to, jak se snažila být za každou cenu akční, rozuzlení příběhu bylo nereálné a přitažené za vlasy, bylo v něm až moc pokusů o vraždu, pádů z výšky, střelných zbraní a samozapálení.
Na druhou stranu se mi líbilo rozuzlení příběhu Flory, média, která mluvila s mrtvou dívkou, to bylo vskutku originální.
Plovárna
Libby Page
Dost předvídatelný příběh, ale autorka vytvořila velmi příjemný a sympatický svět, do kterého jsem se ráda vracela, tudíž jí tu předvídatelnost a hromadu klišé odpustím. Areál plovárny byl popsán dokonale, až jsem trochu zalitovala, že v mém okolí žádná taková venkovní plovárna není.
Stylisticky to není žádné terno, jazyk je docela jednoduchý, ale kniha prostě má své kouzlo (ať už vykresleným prostředím, postavami nebo prostě celkovým feel good zaměřením). A počítejte s tím, že vás donutí sbalit plavky a jít si zaplavat! :)
Děti hněvu
Nela Rywiková
(SPOILER) Tento detektivní případ pro mě nebyl nijak lákavým ani napínavým, bylo mi celkem ukradené, co se stalo podnikateli Bittnerovi, ale knihu jsem chtěla dočíst, abych se seznámila s autorkou. Na celém románu se mi nejvíc líbila historická linka, na konci se však ukázalo, že vůbec nesouvisí s případem, tak proč se autorka nevykašlala na detektivní příběh a nenapsala spíše historický román?
Na stylu psaní mě nejvíce rozčilovaly nerozlišené přímé řeči! Proč má někdo potřebu takhle prznit přímou řeč?! Je to otravné a pro čtenáře mnohem náročnější čtení, protože musí přemýšlet nad tím, co tedy bylo vysloveno a co už ne.
- Už nikdy více. Přímá řeč má být označena uvozovkami. Povzdechla si a doufala, že její přání bude vyslyšeno. - Prosím!
Klejinčino tajemství
Zdenka Hamerová
Kniha má 320 stran. Do nějaké 260 strany jsem se pořád sama sebe ptala: "Co to jako je? Tohle má být jako detektivka? To se snad úplně minuli žánrem ne? Vždyť to je nějaký horovo-psychologický příběh." Všechno to do sebe zapadlo až na konci a ano, teď už to vnímám jako detektivku. Ale byla jsem naštvaná, že mě anotace nalákala na detektivku a tu jsem dostala v hodně zvláštní podobě.
Upřímně, číst tuto knihu pro mě bylo utrpení. Několikrát jsem ji chtěla odložit, protože jsem si chtěla přečíst detektivku a ne příběh, u kterého jsem stále čekala, kdy se rozjede. V knize je spousta zbytečných pasáží, bez kterých by se příběh v pohodě obešel (třeba popisy snů!). Někdy jsem měla pocit, jako by rukopis ani neprošel rukou editora nebo aspoň korektora, zbytečně se opakující slova ve větách za sebou a styl žáka základní školy kazil dojem ze čtení. Nechápu, jak může mít kniha tak vysoké hodnocení.
Za pět let
Rebecca Serle
Upřímně se cítím anotací trochu oklamaná, čekala jsem spíše romantiký příběh s originálním námětem a nakonec to byl příběh o něčem jiném. Měla jsem prostě od knihy jiná očekávání, přijde mi, že je anotace zavádějící a kdybych věděla, o čem kniha ve skutečnosti je, nesáhla bych po ní. Na druhou stranu, takový je prostě život, myslíte si, že se bude nějak vyvíjet a pak bum, jeho směr se úplně změní.
Obálka knihy je nádherná! Kapitoly krátké, rychle se čtou, věty dosti strohé. K postavám si člověk nestihne moc vytvořit vztah.
Co mě šíleně na knize rozčilovalo, bylo to protlačování konzumu, které je pro americkou literaturu tak typické. To neustále zmiňovaní módních značek a názvů (tipiju, že luxusních newyorských) restaurací se k tomuto typu příběhu úplně nehodilo.
První, která zemře
Victoria Jenkins
(SPOILER) Proč nakladatelé na obálce knihy slibují něco, co se potom nestane? "Thriller, který neodložíte," to je docela troufalé tvrzení.
Celé je to vlastně o rozplétání tajemství zhýčkaných studentů, kteří jsou za vodou buď díky rodičům nebo prodeji drog. Postavy mi byly dost ukradené a ještě víc ukradenější mi bylo, kdo je vlastně vrah. Ale na druhou stranu musím přiznat, že zápletka byla dost originální, k vrahovi vede řetězec logických náznaků, tudíž rozuzlení působí dosti uvěřitelně.
Dvě hlavní vyšetřovatelky mi k srdci zrovna nepřirostly, štve mě, jak v tomto žánru musí mít každý vyšetřovatel nějaké temné trauma z minulosti a v průběhu série se s ním postupně vypořádává. Proč, je to opravdu tak nutné?
Skvělé je členění na krátké kapitoly, které čtenáře nutí číst dál. Jen bych neřekla, že to byla kniha, kterou jsem neodložila, protože byla tak napínavá. Další ze série asi vynechám.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Konečně po dlouhé době nějaký příběh, který mě zaujal a dojal! Skvělé prostředí, zajímavé téma a postavy, které budete milovat i nenávidět. Mou nejoblíbenější postavou se stala Marge - samostatná žena, která si život uspořádala podle svého nehledě na nesouhlas a předsudky okolí. Bavilo mě Kentucky, bavil mě Baileyville, bavily mě příběhy jednotlivých postav. Ještě teď si umím živě představit knihovnu, horské domečky, sruby i nehostinný dům Van Cleových. Za mě rozhodně top kniha.
Vévoda a já
Julia Quinn
(SPOILER) Knihu jsem si chtěla přečíst poté, co jsem zhltla seriál, a to byl zřejmě ten problém. Jelikož jsem věděla, co se stane, děj knihy mě nebavil. Mám ráda knihy, kde se děj posouvá dopředu díky přímé řeči, tady jí však bylo až až a rozhovory docela o ničem.
Taky mi nepřijde úplně v pohodě, aby manželka zneužila manžela. Kdyby to bylo obráceně, byl by oheň na střeše, ale tady se z toho on rychle oklepe a vše je evidentně ok. Zvláštní.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Na knize se mi líbily upřímné postřehy z každodenního života a vykreslení situací, které zná každý. Nicméně Alice a Richard byly velmi nesympatickými hrdiny, vlastně jsem ani nechápala, proč jsou spolu, proč se vzali a proč spolu mají dvě děti. Celý jejich vztah byl vykreslen dost pesimisticky, celá kniha působí jako "antireklama" na manželství.
Styl vyprávění mi nevadil, k příběhu se hodil. Sice nejsem fanoušek zbytečně dlouhých souvětí, které by se úplně v pohodě daly rozdělit na několik menšíc vět, ale chápu, že tohle je zřejmě styl autorky a ona je tak zvyklá psát. Co mi ale naopak vadilo, bylo nepoužívání přímé řeči. Dost často jsem musela vydedukovat, co si tedy postavy asi řekly a co si asi jen myslí. Tuhle výstřednost nechápu, zřejmě jde o snahu být zajímavý, ale podle mě je to jen zbytečné přepínání čtenáře.
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Konec jsem předčítala příteli a nevím, komu z nás přišel víc bizarní a přiřazený za vlasy.