Jiitush komentáře u knih
Knihu jsem ani nedočetla, došla jsem do třetiny a zjistila, že děj vůbec nikam nevede. Jako jo, místy tam padne nějaký vtip, ale není to tak žhavý, že bych se musela zbytkem knihy prokousávat s otázkou: Má to vůbec nějakou hlavní dějovou linku?
No, pro člověka, který přečetl už hodně knih o válce a holokaustu, nebude tohle žádný odvaz. Příběh o hrůzách války a koncentráku, který byl už předtím napsán stokrát v jiné podobě.
Pohled na předválečné Československo očima Američanky knize místy taky ubírá na autenticitě, nějaké drobnosti v knize mi přišly hodně nereálné (jako třeba: (SPOILER) Amalie jen tak náhodou najde ve Vídni na ulici dopis s americkou adresou, napíše onomu neznámému Židovi žijícímu v Americe a barvitě mu v dopise v němčině vylíčí, jak hrozná je situace v Rakousku po Anšlusu. Na to ji onen dobrodinec pošle peníze na cestu do Ameriky. - To jako vážně?! Tehdy byla silná cenzura, pošta, zvlášť ta, která mířila do USA, se kontrolovala, dopisy se otevíraly a četly. Tenhle způsob útěku by se podle mého tedy nikomu nepodařil.)
A takové drobnosti mi prostě při čtení vadily, kvůli nim to pro mě byl jen další romanticky přehnaný tuctový příběh, který vypadal nereálně.
K moři jako oddechové čtení ideální, nakouknout do světa extra bohatých, sexy a chytrých lidí. Postavy celkem sympatické, ale na mě tam bylo asi až moc všemožných myslitelných zvratů. Kdyby jich autorka pár ubrala a zároveň zkrátila svůj rozvláčný příběh tak o sto stran, hodnotila bych mnohem líp.
Místy mi taky vadil český překlad, některé termíny mi prostě neseděly (jako například když Natalia řekla "Přišlo mi to.", když dostala měsíčky.)
Dobrá oddechovka se strašně pomalým rozjezdem, z příběhu se však dalo vymáčknout mnohem více.
I přesto, že v názvu knihy je zmíněna jen Jenny, kniha se věnuje a sleduje životní dráhu obou manželů, dokonce jsem měla pocit, že tu Marxovi byla věnována více místo. Kniha se četla dobře, akorát mě rozčilovalo to autorčino věčné hodnocení Marxe, vlastně už z názvu knihy je jasné, co si autorka o Marxovi asi myslí. Kdyby si své soudy nechala pro sebe a nechala čtenáře, aby si sám udělal o Marxovi a jeho partě názor, hodnotila bych knihu líp.
"Jak to, že jeden tučňák vnesl takovou radost a mír do života každého, koho poznal?"
Prostě proto, že tučňáci jsou boží!!!!
Úžasný příběh, moc se mi líbil. Sice mě nudily pasáže o Argentině a cestování (vlastně jsem je občas trochu popřeskakovala) a podle mého názoru se do příběhu ani moc nehodily, ale jinak je to kniha, kterou můžu doporučit.
Čekala jsem, že kniha bude o vegetariánství, nakonec byla úplně o něčem jiném a i přesto se mi to líbilo.
PS: Kniha by se správně měla jmenovat "Veganka". Buď je to chyba překladu nebo autorky (?), nicméně špatné pojmosloví mě při čtení iritovalo.
No, zase tak vtipně a svěže to napsané nebylo... Některé kapitoly byly více zajímavé (např. natáčení porna), jiné méně a některé jsem trošku popřeskakovala... Asi jsem od toho čekala trochu něco jiného, anotace mě nadchla víc než potom samotná kniha...
takový pohled do mojí budoucnosti :D
Neurazí, nenadchne, pobaví, ale myslím, že na ni brzo zapomenu.
Kniha, která ukazuje, jak je ženské pokolení hloupé a co všechno jsou ženy ochotné podstoupit proto, aby měly chlapa a okolí se na ně nedívalo jako na chudinky bez chlapa...
Celkem dost mi to dalo, donutí vás to přemýšlet a dovíte se, co vlastně děláte špatně.
Po přečetení téhle knihy už se na vzta mezi mužem a ženou nebudu dívat stejně jako předtím.
Rozhodně doporučuju, úplně chápu, že tahle knihu způsobila v době svého vzniku malou revoluci v chápání pojetí ženy a její role.
Mně se to líbilo, do příběhu jsem se lehce začetla. Později mě sice přestaly bavit ty pasáže s věčnými dohady a domněnkami, ale i přesto mě to nutilo číst dál. Myslím, že zápletka je hodně povedená a kniha mohla skončit předposlední kapitolou.
Silná zpověď a dobře napsaný příběh. Iva si neskutečně moc vytrpěla, tolikrát jsem při čtení kroutila hlavou, jak mohla vydržet tak dlouho ! Ja už bych si dávno sbalila saky paky, uz tehdy, kdyz mu oznamila, ze je těhotná. Jeho tehdejší reakce byla předzvěstí toho, co přijde a jaký se z něj vyklube tyran.
V Americe se zřejmě výše inteligence člověka hodnotí podle toho, kolik a jakých knih má v knihovničce, kolik jich přečetl a jak obratně o nich dokáže mluvit. A je úplně jedno, jestli tomu člověku někdo rozumí nebo ne. Vy jste přece četli Fragmenty milostného diskurzu, vy tudíž máte právo nudit ostatní pseudointelektuálními kecy o ničem.
Pro mě další literární zklamání, zajímavé však je, že tentokrát mi nebyly nesympatické jen postavy, kterým chyběly jakékoliv city, ale i samotný autor, jenž se čtenáře pořád pokoušel masírovat intelektuálními řečmi, které vám po určité hranici přečtených stránek začnou lézt na nervy a znechutí vám celou knihu.
Pokud máte v hlavě mozek a už jste někdy souložili (naživo, skutečně, opravdu, ne jen v představách), tohle se vám rozhodně líbit nebude. Je to tak neuvěřitelné, až to bolí.
Jasně, o nevěře a rozpadu manželstvi uz toho bylo napsano spoustu. Ale na to, ze jsem po knize sahla, protože jsem zrovna neměla, co číst, a žádná očekavani od ni neměla, tak mě mile překvapila.
Upřímně jsem od knihy očekávala víc. Téma poválečného odsunu Němců je dnes ještě stále diskutované téma, proto mě příběh pana Fritsche zajímal. Bohužel byl napsaný všelijak jen ne čtivě, do čtení jsem se musela hodně nutit. A stejným defektem trpěly i další tři příběhy.
Už bych se vážně mohla poučit a přestat doufat v to, že knihy označené jako Světový bestseller mi vyrazí dech a srazí mě na kolena.
Člověku, který o holocaustu už spoustu přečetl, tohle absolutně nic nedá. Těšila jsem se nejvíc na vyprávění Minky a je paradoxní, že právě během jejího vyprávění jsem knihu odložila, protože jsem měla pocit, že čtu příběh, který jsem četla už desetkrát. Počkat, oni byli na Židy za Druhé světové války zlí? Opravdu? V ghettu bylo přecpáno a byl tam nedostatek jídla? To jako vážně? To je naprosto nová informace! Když ženská chtěla nějakou milost či výhodu, musela zato podržet nějakému chlapovi? No to snad ne, tohle by chlapi přece nikdy neudělali a už vůbec ne za války!
No, jdu raději pohledat nějakou knihu, která není označena jako Světový bestseller ...
Když porovnám knihu a film, musím říct, že se mi film líbil víc. Kniha se de facto skládá jen z historek, co řekl kámošovi kámoš kámoše nějakého kámoše. Některé příhody byly dost silné, zvlášť ty, které nebyly ve filmu (např. popis demonstrace 21. 8. 1969). Ale ke konci už jsem spíš přeskakovala, rychlé přeskakování z časových rovin mě mátlo. Přesto se ještě chystám přečíst od autora jiné knihy.
Reálie děsivé, ale kdyby to bylo napsáno procítěněji, tak se v polovině knihy nepřistihnu, že je mi vlastně úplně ukradené, jak to s nima dopadne.
PS: Ale jelikož se ukázalo, že jsou i ty reálie vymyšlené, snižuji hodnocení na jednu hvězdu.