Jirinamac komentáře u knih
Jako první jsem viděla film a byla z něj unešená a když se mi dostala do ruky knížka, tak mé nadšení bylo veliké. Knížka i film jsou úžasné, jenom je škoda, že to tak nefunguje v životě. Můj první pes byl ten nejlepší a nejchytřejší, kterého jsem měla. Ale ráda jsem měla a mám i ty, co ho následovali. :)
Krásný, ale smutný příběh. I když je od začátku jasné určité spojení, tak všechno, co se odehraje v životě Ráchel je zajímavé. Na začátku ta představa, že posíláme děti pryč od své rodiny a nevíme, co je čeká, zda je ti lidé opravdu ochrání nebo je může čekat ještě něco horšího. Jen škoda, že to nedopadlo radostněji a příběh ještě chvilku nepokračoval.
Waris je úžasná žena a bojovnice za africké ženy, tedy spíš ještě děti. Nejhorší je, že tyto hloupé tradice zastávají ženy a matky, které ohrožují životy dcer. Přitom sami trpí problémy, které obřízka způsobuje. V knížce je pár humorný situací, které jsou pro nás v běžném životě samozřejmostí.
Čtení knížek od paní Mornštajnové je zážitek. Dokáže perfektně popsat každý okamžik a bez zbytečné omáčky okolo. Jen doufám, že už se nic podobného v našich životech nebude opakovat. I když mám pocit, že hodně lidí se nepoučilo a paměť jim neslouží.
Myslela jsem, že se jedná o román z druhé světové války a ona je to ,,červená knihovna,, kdy otec brání dceři ve vztahu s nevhodným partnerem a ostudou pro celou rodinu. Tento žánr nevyhledávám, ale musím říct, že se mi knížka moc líbila a nelituji, že jsem jí četla.
Knížku bych hodnotila jako průměrnou. Některé příběhy byly zajímavé, ale víc mě bavilo seznámení s podmínkami žití v 50. letech v Londýně, to je v knížce moc dobře popsáno.
Drsný příběh. Čte se rychle a myslím, že bude dlouho o čem přemýšlet.
Nepředstavitelné, co ta osoba J.M. dokázala páchat na dětech. V knížce je skoro neuvěřitelně psáno, že v deseti letech už dokázaly přemýšlet prakticky, nesobecky a vzájemně se podporovat, což jim zachránilo život. Ale ten závěr u soudu, to bych tedy nečekala. :( Doporučuji zhlédnout na YT video: Dívka, která odpustila nacistům.
Knížka se mi líbila. Jen některé části mohly být stručnější např. popis modrého klobouku zabral tři stránky. O tom, že nějaká Mary Mallonová opravdu žila, tak to jsem nevěděla a bylo zajímavé, sledovat její životní příběh. Na internetu jsem si vyhledala i další informace.
U knížek Nejsem jako vy a Kluk z kostek, je tato knížka psaná jako podobné. A když jsem na ní narazila v knihovně, v části pro děti, tak se mi to moc nezdálo. Ale, proč né? Jsou situace, které nikdo nemůže ovlivnit a je dobře o nich informovat i děti.
Horory nikdy nečtu, ale tato knížka mě zaujala recenzí a hodnocením. Když se mi dostala do ruky, tak jsem se přinutila jí číst. Je čtivě napsaná. Jen ten strach se u mne nedostavil, spíš zvědavost, jak to bude pokračovat dál. Ale asi to bude tím, že na záhady nevěřím :) 2,5 *
Od autorky jsem četla Jitra v Dženínu a to se mi moc líbilo. Ale tato knížka u mne zůstává nedočtená. Možná dělám chybu, ale 64 přečtených stran a už mám Allaha a halucinací dost. Možná by mě bavilo, až to bude o 60 let později, ale tam už to nedočtu.
Ze začátku mě knížka moc nebavila, ale pak jsem četla do tří do rána. Tady mi dvě časové linie nevyhovovaly a nechápala jsem, proč vznikl tak vřelý vztah novinářky a nějaké pekařky, která její příběh ani nechce napsat. Život Reby mě nebavil a v některé části až nudil,ale patřil tam. Německý život byl zajímavý, jen mi nepřišlo, že se s ním svěřuje Elsie novinářce. Bylo hodně dopisů, které našly adresáta už moc pozdě. Jak je zde již několikrát zmíněno, knížka hodně připomíná Vypravěčku
Je to už dlouho, co jsem tuto knížku četla, ale v mé mysli zůstala. Dneska jsem jí jen prolistovala a možná na ní opět dojde. Líbil se mi i film.
Knížka se čte dobře, ale představa, že to někdo prožívá je hrozná. Každý den obava, co zase bude, až mu přeskočí v hlavě. I když je takových knih napsáno mnoho, tak tato je jiná už v tom, že jde o Evropu a dívku z naší země.
Krásně napsaná a dojemná knížka. Stačilo pár rychlejších okamžiků a mohlo být všechno jinak. Ale při čtení jsem se občas trošičku ztrácela v ději a čase.
Krásná knížka o hnusné době. Téma které je potřeba připomínat i v dnešní době. Odvážný chlapec, který měl ve svém životě i hodně štěstí.
Prvně jsem knížku četla v 70. letech Byl to hit v té době a rychle
kolovala mezi lidmi. Musela jsem jí přečíst za víkend, protože už byli další zájemci. Později, když jsem jí četla znovu, už mi tak nebavila, ale i přes to jí hodnotím jako perfektní dílo.
knížku jsem koupila v antikvariátu a pár receptů už jsem použila na rychlé pečení
V Provence jsem bohužel nikdy nebyla a navštívila jsem jen Paříž a její kavárničky. Tu knížku pana Horníčka miluji a útlá knížka paní Lenky je též milé čtivo. Přečetla jsem jí rychle, ale určitě se k ní budu ráda vracet. Knížka je nejen milá, ale je v ní i spousta ,,moudra,, která si člověk v běžném životě ani neuvědomuje