Joges komentáře u knih
Když někdo umí psát, má dostatek fantazie a především smysl pro humor, může napsat třeba i příhody s telefoním seznamem. Sice z knihy nešílím a neukládám si ji mezi nejoblíbenější, přesto ji rád hodnotím pěti body. Zaslouží si to. Je to skvělá oddechovka. Bavilo mě číst nevšední i humorné zážitky z cest pětice kamarádů a alespoň na stránkách knihy se toulat po horách daleko od ČR, kam se člověk „necestovatel“ většinou nedostane.
Kniha tak trochu doplácí na svůj námět a především závěr, ze kterého čtenář není zrovna nadšený. Proto to nižší hodnocení. Víc než detektivka, je to kniha o vztazích, o rodičovství, o poměrech. Je sice celkově smutná, ale jinak je dobře napsaná, četla se mi dobře, proto nemám nic, co bych autorce vytknul. Název docela vystihuje situaci námětu.
Brown se drží zaběhlé osnovy, zároveň baví, napíná, dělá spolehlivého průvodce a bohužel i tradičně unavuje. Asi první 3/4 knihy se mi moc líbily. Lokace, cesta Španělskem, střídání a sledování několika dějů (osudů) zároveň, dobré postavy, historické osobnosti, nové informace - prostě četba na úrovni. Ne každý umí takhle zajímavě psát a vyprávět. Občasné přešlapy, poněkud banální cíl hrdinů a absence přemíry šifer či symbolů mi vůbec nevadily. Je jen velká škoda, že závěrečné vysvětlování, zdlouhavá popisnost a autorem rozvíjená nepravděpodobná „fantasy“ konec příběhu pohřbívají. Zklamaný ale nejsem, nějakých 300 stran za výběr a četbu rozhodně stálo.
Výborná kniha plná informací, výstižných názorů a postřehů. Publikace především zalepila díry mé neznalosti, a pak taky udivovala a zarážela. Autor píše poutavě, nezabíhá do podrobností, uvádí jen podstatná fakta, čímž čtenáři předkládá přehlednou mapu politické scény od dob Masaryka po současnost. Je to povedená kniha pro zájemce o současné dění i čítanka pro politiky, kteří zapomínají na tradiční hodnoty. Pro mně kniha roku 2017.
Větší dávku napětí, dobré postavy či výborné místo pro námět nemohu knize upřít, ale občas se tu vyskytly nereálné situace, kterým jsem se musel smát. I když jde o fiktivní námět, mnohdy i ve smyšleném knižním světě pokulhával. Chápu, že se autor ve své prvotině chtěl vytáhnout, ale jak se občas říká, někdy méně znamená více. Také mi tu vadily záblesky motivů známých knih (např. Purpurové řeky, Mlčení jehňátek). Na další pokračování se ale těším.
Z převážné části detektivka, z části i román, takový severský, studený a trochu prázdný. A taky poetický, někdy až příliš. Autor chtěl nejspíš experimentovat, ale mám pocit, že se mu to moc nepovedlo. Zprvu mě námět chytl. Je tu dobrá lokace a občas i postavy, pak se ale do děje začala vkrádat nuda. Navíc mi vadilo střídání reálných částí a méně uvěřitelných okamžiků. Teprve až v závěru autor rozčeřil vlny fjordu a učinil detektivku zajímavou a napínavou. To už bylo na mně ale pozdě. Nějak mi to celkově nesedlo.
Magické a poutavé. Námět mě hned vtáhl do děje. Od chvíle, kdy jsem se na první stránce zaháčkoval (samým napětím začetl), jsem už jenom četl a četl. Nevadilo mi časté střídání dějů, různá časová období, postavy, námět, prostě nic. Nechyběly mi ani hororové scény (které tu jiní postrádají). Především magický styl vyprávění mě donutil zhltnout knihu během krátké doby. Snad až samotné finále příběhu a málo uvěřitelný pohádkový konec zklamal, ale je to jen nějakých deset stránek z celé knihy. Když toto mínus pominu, musím uznat, že mi kniha poskytla souvislé napětí i zábavu, proto nad nedokonalou částí přivírám oko a těším se na další knihy autorky.
Detektivka jako víno. Samozřejmě s tím rozdílem, že autorka vás neopíjí bludy, pouze vás od samého počátku nutí přemýšlet, všímat si, zkrátka zaměstnává váš mozek. Nepíše zdlouhavě, uvádí jenom vše podstatné, překvapuje nápady, zvraty, fantazií, a jak je jejím zvykem, posunuje děj dopředu častými dialogy. Před lety jsem viděl film, tak jsem si říkal, že mě kniha asi neohromí. Chyba. Bavila mě. A hodně. Snad jen závěr je poněkud rozpačitý a v našem století nemyslitelný, ale v době Hercula Poirota by možný byl, tak proč nepřivřít oko.
Sebastian Fitzek píše velmi dobře. Jeho styl psaní mi vyhovuje, proto jsem se hned začetl. Ovšem námět knihy zase tolik neohromil. Spíš mě nebavil. Morbidní scény mi nevadily, ale (spoiler) mrtvola za mrtvolou, indície za indícií, patologie, pitevna, umírání mi přišly brzy stejné a fádní. Skoro jako nějaká krvavá cesta za pokladem. Nebo přítelkyně na telefonu, popis vězněné dívky atd. Nejspíš bych to vymyslel taky. Teprve až posledních deset kapitol bylo velmi dobrých a vysvětlujících, to už na mně ale bylo pozdě. Četl jsem lepší a promyšlenější thrillery. Slabá povaha nejsem, ale tenhle námět mi přišel hodně průměrný, kdybych mu dal plný počet bodů, nejspíš bych urazil Mlčení jehňátek.
Kniha se skládá ze tří částí. Celá první část je výborná, strhující. Hlavní postavy jsem si hned oblíbil. Všímal jsem si i toho, jak autorka dovedně fabuluje, píše úsporně, zvolila dobrý námět atd. Začátek druhé části už tolik nenadchl. Podivoval jsem se například i jednání Hany. Teprve až závěr a uváděná nelehká doba zajistily rychlejší a zajímavější spád děje. Začátek třetí části opět neohromil. Pasáže jsou popisné a popisované válečné události již známé. Úsporný styl najednou působí jako překotný spěch do finále. Usadil mě až nečekaný konec. Sečteno, podtrženo: Místy kniha bavila, napínala, udivovala, místy to nebylo nic převratného, aneb jak napsala uživatelka emve: trochu zklamání pro ty, co už mají načteno něco válečné literatury. Ale když výtky pominu, je dobře, že kniha vznikla.
Boris Johnson vynáší Churchilla samou chválou do nebe a málem ho navléká i do obleku Supermana. Když je ale potřeba, popisuje ho i v největších prohrách a pochybeních. A nešetří ho. Tak myslím, že to s tou platonickou láskou až tak žhavé nebude. Události popisované autorem nejsou řazeny zcela chronologicky, zato jsou bohatě komentovány, občas oplývají humorem, světáckým pohledem a hlavně a především, poskytují důležité informace. Ačkoliv jsem prostý laik a osobnost Churchilla, kterou jsem dříve vnímal jen okrajově, mohu nyní dík Johnsonovi dodat, že mi ho kniha spolehlivě popsala a přiblížila. Takže za mně převážná spokojenost. Nakonec, zatvrzelý buldok který zmobilizoval angličtinu a uháněl Hitlera k šílenství, si uznání jistě zaslouží.
Velmi dobře sestavená a napsaná kniha. I když jde o dokument, čte se jedním dechem. Autorům za sesbírané informace patří zasloužený dík. Během četby jsem zíral, co všechno se válečnému letci přihodilo. Podlost nacismu je všeobecně známá, ale bezbřehá špína tehdejšího komunismu mě zaskočila. Co všechno jsem ještě nevěděl. Josefu Bryksovi a podobným hrdinům z 2. světové patří velké uznání.
Informace z cest nebo míra odvahy někam dojít, něco prožít a riskovat jsou velmi dobré. Rovněž autorovi nelze upřít intelekt a všeobecný přehled, jen to vyprávění mi přišlo po čase fádní a stejné, když se děly stále stejné či podobné věci (nocleh u lidí, strava, putování, nocleh u jiných lidí). Raději mám cestopisy, do kterých autoři vložili propracovanější a zajímavější příběh (Strayed, Krakauer, Formánek), tenhle cestopis je jen okořeněný netradičními vsuvkami a humorem, který příliš nerozesmál. Velmi trefně však nese kniha podnázev: Největší dobrodružství od dob Honzíkovy cesty. Vyprávění je tím pádem odlehčené a podnázev čtenáře předem připravuje na to, o čem kniha bude.
Kniha je od nějaké třetí kapitoly až do konce napínavá, to je fakt, druh těchto napínáků z poslední doby, kdy děj přímočaře směřuje ke konci a jenom se na něj nabalují události, mě ale moc nebere. Ani méně uvěřitelný příběh mě příliš nezaujal. Například mi tu chyběla i taková drobnost, jako inteligentní nadhled Pauly Hawkins (Dívka ve vlaku) s několika liniemi příběhu, proto jsem si žádný velký zážitek z četby neodnesl. Zkrátka jsem nebyl ta pravá cílová skupina, takže už mlčím a nebudu knihu dál snižovat.
Už z názvu se dá tušit, že v knize a v zemi orla bělohlavého se budou dít věci. A taky že jo. Krev tu teče proudem a sprostota se tu hrne jak na běžícím páse. Obojí neprožívám, přesto jsem si knihu kupodivu oblíbil. Čím? Stylem psaní, humorem, plastickými postavami a tak podobně. Popravdě, do poloviny knihy jsem se nad stránkami bavil a hloupě se usmíval. V druhé polovině autor ale přitvrdil, takže jsem nestačil zírat. V knize se taky toho občas nic moc neděje, jenomže to „nic“ je napsáno tak dobře, že jsem se nenudil. Závěr mě úplně nedojal, proto ubírám nějakých deset procent, jinak za mně skoro všechno dobrý.
Nežasl jsem nad hororovými scénami, neděsily mě příšery, podstatně bych krátil a úplný závěr mi přišel trochu rozpačitý. Udivovaly mě však Kingovy postavy a jejich vývoj, komplikovaný, mnohovrstevnatý děj, barvitá fantazie a také to, jak mě udržel ve stálém napětí. A to všechno vzniklo v hlavě jediného autora. Také jsem si během četby všiml, jak jeho kniha ovlivnila další autory. Například Neil Gaiman použil jistou věc ze závěru a rozpracoval ji ve své knize. Snad je jen škoda, že kniha pomalu stárne. Ještě štěstí, že loni natočili dobrý film a v ČR vyšla před časem další kniha a audiokniha. Tak se na kruh chrabrých přátel a TO z města Derry stále nezapomíná.
Výborný soubor reálií venkova z dob dávno minulých. Ti, co mají rádi lidovou kulturu si přijdou na své. Z obsahu: Krajina a vesnice, Selská usedlost (hospodářství, polnosti, zemědělské plodiny, zahrady), Obydlí a domácnost (domácí práce), Strava, Oděv, Rodina, Ze světa dětí, Zdraví a nemoc, Obec (život vesnice, řemeslníci, míry, váhy, počty, platidla), Výroční slavnosti a obřady, Kulty, magie a symbolika, Víra a lidová zbožnost a Lidová tvořivost se dá vyčíst cokoli jen chcete nebo potřebujete.
Tahle kniha mi udělala radost. Sice ji autor staví na příkladech známých osobností, které mě občas moc neupoutaly, ale jinak jsou v některých kapitolách nádherné myšlenky či postřehy, které stojí za zapamatování nebo výzvu. Kniha je rozdělena do tří částí: vnímání, konání a vůle. Právě poslední část mě docela nakopla a oslovila. Za mnohé vybírám např.: Za těmito horami jsou další hory (havajské přísloví); Život není sprint, ale maraton. Šetřete energií.
Musel jsem ji přečíst jako studijní materiál. Peter Berger v úvodu uvádí: „Kniha byla napsána, aby se četla, nikoli studovala,“ otevírá se tak široké veřejnosti, přesto se druhá část hemží složitými pojmy a pojednáními, které mi toho moc neřekly. Autor se z převážné části zaměřuje na americký systém a společnost pojímá jako drama či divadlo, v závěrečné fázi dokonce i jako loutkové divadlo. Kniha mě v několika směrech a rozhledech sice obohatila, ale sám od sebe bych ji číst asi nezačal. Pozvání do sociologie by mě neupoutalo zřejmě ani v době svého vzniku.
Autor a odborník na mezilidské vztahy zde nabízí pohled na otázku mužské síly. Objasňuje, co je zapotřebí, aby si muž připadal dostatečně silný, a zároveň byl emocionálně vyspělý; tolik citace z přebalu knihy. Popravdě rad a doporučení je v knize spousta, ale ne všechna doporučení mi sedla nebo mě zaujala. Právě množství kapitol však činí z knihy jakousi příručku, takže každý zájemce si tu něco najde. Já se například přiklonil k dlouhodobé výzvě:) Buďte asertivní, nikoli agresivní.