Johana komentáře u knih

Vřele doporučuji k poslechu! Poslouchala jsem jako audioknihu, namluvenou Jiřím Lábusem - který ze sedmi krátkých povídek udělal báječný, neobyčejný zážitek.

43 03.05.2021

Knihu jsem úplně zhltla, čte se jako víno, nicméně celou dobu mi v hlavě zněla výčitka, že ztrácím čas s takovým škvárem. Jak se děj chýlil ku konci, výčitka sílila, a u mne to není obvyklé, obyčejně si u čtivých brakových počteníček pokojně a šťastně mlaskám.

Mám z pana Fitzeka divný pocit. Myslím, že je svým způsobem geniální. Ale jeho způsob obživy mi neimponuje. A takhle tedy: Pokud máte chuť na krvavý, bezuzdný škvár, který sám sebe nebere tak úplně vážně - vrhněte se na Pacienta!

(Anotace je, pozor, sepsána špatně a doporučuji ji ignorovat.)

42 08.06.2023

Výborná věc, černohumorná, svižná, ve výsledku optimistická nejvíc - doporučuji všemi deseti. Ovšem, můj prožitek z příběhu skutečné dámy, v kostýmku a kloboučku, byl určitě ovlivněn vzpomínkou na takovou roztomilou osobu, kterou jsem znala, vdovu po panu řediteli Tabákové režie, dejž jí Bože nebe. Pokud žádnou neznáte, mohlo by se vám možná zdát, že autor přehání - bohatá vdova po primášovi dělnické partaje, to není ono!
Fakt.
Chci dodat, že máte-li možnost sehnat si rozhlasové zpracování s Jiřím Lábusem, určitě to udělejte.

42 24.08.2022

Bezvadné strašidelné čtení. Dokonce jsem knížku o půlnoci odložila, abych ve čtení pokračovala ve dne, jelikož se mne zmocnil o neblahé tušení, že se mi doma zhmotní nějaká namalovaná postava. Takže - je to fakt horor, přičemž pěkně popisované zchátralé panství tu hraje zásadní roli. A zároveň jde při čtení řešit možnou kriminální zápletku, no, co si víc přát?
Podotýkám, pro větší literární fajnšmekry - na rozdíl od řady podobných horůrků, kterých je všude plno, je Záhada panství Bainbridge napsaná dobře, svižně, poeticky, bez hromadění klišé a - to i přes to, že vlastně nemá valné literární ambice, vždyť je to brakový žánr... Prostě jako čtení pro zábavu vřele doporučuji. Knížku koupím i jako dárek.
Je také dobře přeložená.

42 14.03.2022

Promyšlená, originální, svižná detektivka. Dá se přečíst na jeden zátah - líbila se mi ale méně, nežli Dívka beze jména. Asi tak v druhé třetině už jsem začínala lehce kroutit hlavou nad psychologií postav, což se ke konci zhoršilo tak silně, až mi hlavinka na krku rotovala...
( Trochu přeháním, ovšem slečnu Marplovou by z toho kleplo. )
Takže za mne by to byly 3 hvězdičky. Díky Vandě Hybnerové, která načetla audioknihu, dávám čtyři a ten poslech doporučuji.

42 04.11.2021

Zamyšlení paní Woolfové nad podmínkami, které umožňují někomu vůbec napsat knihu. Velice mne bavilo.

Ovšem, to Virginia ještě netušila, že přijde doba notebooků a textových editorů... Prostě těch roztomilých moderních maličkostí, které dnes umožňují napsat knihu prakticky komukoli, kdo jaksi alespoň poněkud ogramotněl.
Vážně myslím, že by na trhu nebylo zdaleka tolik děsných hámot z oboru ať prózy, ať poezie, pokud by jejich pachatelé byli nuceni sepsat svá díla tužkou na papír. Muži, či ženy. To jen tak na okraj.

42 23.10.2021

Moje oblíbená amišská série Případy Kate Burkholderové. Velmi svižný začátek se zvlášť ohavnou smrtí na vsi - a poněkud předvídatelný konec. Jako čtení na léto ideální.

42 05.07.2021

Saki je svérázný autor, může se určitě líbit třeba fanouškům Jirotkova Saturnina. Je ale o něco živelnější až zlejší - no, pokud jde o mne, nevadí mi to. Tedy skoro. Abych pravdu řekla, četla jsem tyto povídky tak po jedné, po dvou denně, víc už by bylo na mne naráz moc. Nicméně pět hvězdiček, bez pochybností.
Ještě dodám, že tento výbor povídek obsahuje mimo jiné moji nejoblíbenější Sakiho povídku Sredni Vaštar, kterou jsem četla z autorova díla jako první ( v jistém výboru hororů) a která mne přivedla k Sakimu jako k panu mágovi slova.
A přidám ukázky, z jiných povídek:

- Starší, moudřejší a zkušenější lidé mu vysvětlili, že není možné, aby měl v mléce žábu, a že nemá vykládat nesmysly, on však na těch očividných nesmyslech tvrdošíjně trval a popisoval barvu i tvar domnělé žáby až do nejjemnějších podrobností. Dramatická stránka epizody tkvěla v tom, že Mikuláš v misce s mlékem opravdu žábu měl; dal si ji tam sám, takže se cítil oprávněn něco o ní vědět.

-„Spoutává nás,“ namítla chladně a nelítostně neteř, „nedostatek peněz a příležitostí, a především nedostatek iniciativy. Některým lidem omezený příjem nevadí, dokonce se zdá, že jim často pomáhá prožít život daleko skutečněji; jsem přesvědčena, že třeba lidé, kteří si kupují v zapadlých pařížských uličkách čtyři mrkve a kousek hovězího na celý den, vedou naprosto skutečný a plný život. Opravdu člověka mrzačí nedostatek iniciativy, a právě ten svazuje tebe, mne i strýčka Jamese. Jsme jako ta zvířata v ohradách zoologické zahrady, s tím rozdílem v náš neprospěch, že zvířata tam jsou proto, aby se na ně někdo díval, kdežto na nás není nikdo zvědavý. Taky by ani neměl na co. V zimě trpíme rýmou a v létě sennou rýmou, a když nás náhodou bodne vosa, je to z její iniciativy, ne z naší – my jenom čekáme, až nám splaskne otok. Do středu pozornosti sousedů se dostaneme jenom nepřímo; když se například některý rok náhodou vydaří magnolie, sousedé si řeknou: ‚Všimli jste si, jak Gurtleberryům rozkvetly magnolie? Hotová záplava květů!‘ A my jim pak vykládáme, že máme sedmapadesát květů proti loňským devětatřiceti.“ „V roce korunovace jsme jich měli dokonce šedesát,“ podotkla teta; „strýček si vede záznamy už osm let.“ „Napadlo tě někdy,“ pokračovala neúnavně neteř, „že kdybychom se odsud odstěhovali nebo se prostě vypařili, náš místní nárok na slávu by automaticky přešel na nového majitele domu a zahrady? Sousedé by si pak říkali: ‚Všimli jste si, jak Smith-Jenkinsovým rozkvetly magnolie? Hotová záplava květů!‘ Nebo: ‚Smith-Jenkins říká, že jejich magnolie letos nebude mít ani kvítek; všechna poupata zčernala východním větrem.‘ Víš, kdyby nás lidé s tou magnolií spojovali i po našem odchodu, bez ohledu na to, komu by zrovna patřila, kdyby třeba říkali: ‚Aha, to je ten strom, na kterém Gurtleberryovi pověsili kuchařku, protože jim udělala špatnou omáčku na chřest,‘ – o to bychom se opravdu zasloužili z vlastní iniciativy, nezáviselo by to na východním větru ani na vitalitě nějaké magnolie.“

- „Tahle schránka se štěrbinou je volební urna. Při volbách se tam házejí hlasovací lístky.“ „Co se tam hází jindy?“ chtěl vědět Bertík.

42 06.05.2021

Pěkná Poirotovka, s atmosférou anglických vánoc a se sněhem, provoněná svátečním menu a zejména rozinkovým nákypem - přeji dobrou chuť. Nikdy jsem to nejedla, moc by mne zajímalo, jak onen nákyp chutná, ať už v něm jsou nebo nejsou přimíchané knoflíky starých mládenců. :) Četla jsem jen titulní povídku tedy.

41 06.11.2022

Přečetla jsem na jeden ráz, a kvůli nesporné čtivosti dám také knize 4 hvězdičky. Je to ale taková nastavovaná kaše, s haprující logikou a překombinovaným koncem. Autor je určitě moc chytrý pán s fantazií - nicméně kvalit klasiků žánru nedosahuje, což jsem bohužel trochu čekala, na základě vysokého hodnocení celé série. Nevím zatím, zda se půjdu pustit do druhého dílu...

41 06.06.2021

Pomocnici vřele doporučuji ženským čtenářkám, je to přitažlivě, svižně napsaná kniha, kterou jsem si ohromně užila a kterou si i koupím, abych ji měla doma.

Příběh není nijak originální a jeho logika dost hapruje - ale nevadí. Hrdinky, obě, mi přirostly k srdci a potrestané zlo mne opravdu rozveselilo. Přečtěte si to také!

40 16.01.2024

Strávila jsem s touto tajůplnou knihou příjemný čas. Není dokonalá, zejména ve střední části jsem se nudila a v té poslední se mne zase zmocnil úžas, jak dalece tohle šlo odvypravovat lépe!
Ale celkově: příběh mne velice bavil, jeho zvraty dávaly smysl, závěr knihy není kýčovitý, překlad je v pohodě a obálka mi připadá krásná, dávám spokojené čtyři hvězdičky za prima odpočinkovou věc. Jen varuji! Nečtěte si o těch sestrách, pokud nemáte rádi "všelijaké fantasmagorie". Rozumíme si.

40 20.06.2023

Poctivá detektivka, která mi připadá jako stvořená k poslechu. Bavil mne popis života v luxusní americké maloměstské komunitě, vyšetřování spletité vyděračské záhady jedním z napadených i překvapivý závěr, k němuž ale došlo přirozeně, události tam zvolna dospěly, čili takhle to vymyslet je kumšt svého druhu - že se čtenář na závěr necítí podvedený, ale řekne si: To mne fakt mohlo napadnout, indicie tu byly po celou dobu!
Jako odpočinkovou záležitost doporučuji všemi deseti.
Vyposlechnuto. Četl pěkně Jiří Plojhar.

40 06.08.2021

Sbírku jsem si vzala do ruky kvůli titulní povídce. Totiž, jak jsem stará, tak jsem hloupá, že mi donedávna unikala existence tvorů Cthulhu! Pokud spanilomyslného čtenáře mých prostých zápisků postihlo totéž neblahé, jakkoli stěží uvěřitelné neštěstí, doporučuji k nápravě věci zadat ono tajemné slovo Cthulhu do Google, a nechat si ukázat obrázky! Tam to uzříte, vytanulé před vašimi úžasem a hrůzou vypoulenými zraky!!!
Asi tak.

Citáty:

- Myslím, že to nejmilosrdnější na světě je neschopnost lidské mysli uvědomovat si celý svůj obsah. Obýváme poklidný ostrov nevědomosti uprostřed temných moří nekonečna a není nám dáno cestovat daleko. Vědy, každá z nich směřující vlastním směrem, na tom sotva co změnily; avšak jednoho dne spojení znalostí až doposud nesouvisejících nám otevřou tak úděsné pohledy na skutečnost a na naše ubohé postavení v jejím rámci, že z toho zjevení buď zešílíme, nebo uprchneme z nebezpečného světla do klidu a bezpečí nového věku temna.

- Také Cthulhu stále ještě žije, jak myslím, znovu v kamenné propasti, která mu dala úkryt od doby, kdy Slunce bylo ještě mladé. Jeho prokleté město se znovu potopilo, vždyť Vigilant těmi místy po dubnové bouři proplouval; avšak jeho služebníci na této zemi stále ještě na opuštěných místech povykují a vzpínají se a vraždí kolem monolitů s modlou na vrcholku.

- Kdybych prohlásil, že moje poněkud výstřední obraznost se současně přikláněla k domněnce, že jde současně o obrázek chobotnice, draka a lidské karikatury, nevystihl bych věrně ducha té věci. Nezřetelná, chapadly opatřená hlava seděla na šupinatém těle s náznaky křídel; avšak bylo to všeobecné pojetí obrázku, co budilo otřesný děs.
----

(Poznámka na závěr. Kdo by hledal příznaky páně Lovecraftova rasismu, právě v povídce, kterou zmiňuji, se myslím dají skutečně najít.)

40 26.06.2021

Dobrá detektivka, napínavá, z případů Kate Burkholderové se mi asi líbila nejvíc. Lindu Castillo mám prostě ráda a sedí mi, snadno se začtu a bezvadně si u jejích příběhů o amiších odpočinu.

40 06.05.2021

Nádherná kniha, která se stává zoufale složitou, protože osou příběhu je zde vztah mezi Jeftou a jeho bohem. Proto si dovolím citovat z autorova doslovu:

- Autor, který se dnes odváží vylíčit a ztvárnit prostou skutečnost biblických lidí, musí být připraven na to, že mu bude špatně rozuměno. V cestě mu stojí fanatické předsudky těch, kteří vidí v bibli „slovo boží“, předsudky, které se vždy znovu snažilo utvrzovat plných sedmdesát generací. Ale autorův úkol je ošidný i tehdy, obrací-li se k nepředpojatému čtenáři...
- Jde o člověka Jiftácha. Jeho nejdůležitějším protihráčem je „bůh“; do Jiftáchova osudu zasáhne „bůh“ rozhodujícím způsobem. Ale mnoho čtenářů začne, a to právem, pociťovat nedůvěru, jakmile uslyší slovo „bůh“. Žádné slovo a žádný pojem není tak mnohoznačný, neprošel tolika proměnami, nebyl tolik obestřen kadidlem a nejrůznějšími voňavkami. Autor musí proto dát od počátku čtenáři jednoznačnou představu boha Hospodina. Čtenář musí jasně vidět, že jde o Jiftáchova boha, o boha určité doby a určitého člověka.

Tohle je podle mne klíč ke čtení Jefty.
Chtěla bych ještě podotknout dvě věci. Předně, kniha zde má totálně spoilerovitou anotaci, jako kdyby původní biblický příběh byl každému člověku znám, čili je na každém, jestli si tu anotaci přečte, nebo nechá tak.
A, druhá věc: děj se odehrává na konci doby bronzové a nikdo jsme tam nebyli, takže není divné, že svým způsobem jde o plnokrevnou, dobrodružnou fantasy literární perlu, (z roku 1957), kde skutečně, jak sám pan Feuchtwanger jinde pravil, romanopisec nehledá v historické látce "popel, ale oheň", čili věci žhavě současné.

Vřele doporučuji náročnému čtenáři.

40 14.04.2021

Kniha inspirovaná životem malíře Hieronyma Bosche, neurazila mne ani nenadchla. Theun de Vries určitě Boschovo dílo dobře zná, což je vynikající, pokud se o výtvarné umění zajímáte, na druhou stranu - byla jsem ráda, že hlavní hrdina knihy se jmenuje jinak, nikoli Hieronymus, ale Melchior Hintham. Nemám totiž dojem, že se romanopisec přiblížil Hieronymově duši natolik, abychom to mohli brát vážně a pokud jde o znepokojivě silné Boschovi obrazy, dát na spisovatelovy interpretace.

Proč skřeti z podsvětí - vysvětluje popis tvorby zamýšleného obrazu, za mne až trapně naivní, viz ukázka:

- Ještě jednou vyvolá lžikněze s bobří hlavou, vydřím tělem a kozlečími hnáty. Ještě jednou postaví bezduché a svědomí prosté teologanty s obrácenými žaltáři v rukou na prasečí oltář. Ještě jednouse jim nad hlavou zlověstně stáhne nebe, až začnou obřadně kupčit se svatým herinkem a svatou šunkou. Změní je v pakobolty, ve skřety z podsvětí, kteří za mrtvé člověčí peníze rozprodávají ráj i zkrácený očistec, jakoby jen oni měli v moci boží rozhodnutí, zde i jinde. Kde je jejich nebe a kde je jejich peklo?

39 29.04.2023

Zklamání, kniha je podle mne napsaná z donucení - bez poezie, bez radosti a úplně a zcela bez přesvědčení. Zaklínače sice dostaneme, ale tohoto Geralta bych si nezamilovala. Nedočteno.

39 26.02.2023

Brakové počteníčko. Braková počteníčka, jsou-li dobře vytvořena, ovšem miluji a zde dávám bez zaváhání pět hvězd.

Naznačím, o čem příběh vypráví.

Máme tedy úžasně kladnou a úplně chudičkou hrdinku se dvěma batolátky, kterážto se asi po třech týdnech známosti provdá za bohatého umělce jménem Krueger. Hned z toho jména vidíme, že v příběhu nebude všechno v pořádku... A ocitáme se dále v parádním, tajemném, rozlehlém domě, jemuž vévodí portrét Kruegerovy nebožky matky. Na pustém venkově mezi lesy a poli, bez telefonu. A cápek hned přinutí novomanželku, aby s ním o svatební noci okusila slastí nesmělého a něžného sexu v nebožčině negližé! Naférovku. Novomanželka je šťastná, miluje ho a slibuje si krásnou budoucnost pro sebe i pro batolata. Čímž všechno teprve doopravdy začne. Jo. Teprve začne strašit!

Je to ovšem brak jak víno, špička svého žánru - a čte se to jako víno. Jenom varuji, kniha není ani krimi, ani horor, ani psychologický román. Jde o napínavé čtení pro ženy.

39 02.01.2023

Dick Francis pro mne znamená zaručenou kvalitu v kategorii oddechového počteníčka. Vysoké sázky to jen potvrzují.
Bavilo mne, že hlavním hrdinou je tentokrát "člověk z venku", který se v koních nevyzná - jeho oborem je vymýšlení prototypů dětských hraček a neumí ani jezdit. Autor si to užívá, řekla bych, a já si to užila také! Ovšem pozor, frajer a klaďas, to ten hračkář je, čili žádný problém držet mu pořádně palce, když začíná jít do tuhého a hrozí mu i smrt od kriminálních postav ze světa dostihového sportu. No a hádejte, jak to asi tak dopadne. Jestli přežije...

Doporučuji i proti nespavosti.

39 11.12.2022