Johana komentáře u knih

Dobrá detektivka, vřele doporučuji pro hluboký oddech. Z knih Angely Marsons, které jsem zatím četla, mi přijde nejlepší.

Oceňuji ďábelské tempo, žhavou napínavost a ovšem i originální, palčivě provokativní námět: Se skupinou detektivů se ocitneme mezi lidmi, kteří se míchají do života mimořádně nadaným dětem - a to v některých případech až za hranici bezohledného týraní bezbranných nezletilých. Exkurze do pekla svého druhu.

51 19.06.2023

Joe Abercrombie, kterého jsem milovala za první tři knihy série První zákon - mne ošklivě zklamal. Jako by všechna vášeň a lehkost mága slova už byly pryč a zbývá jen autor zcela obstojného dobrodružného čtení.
Knížku jsem si vzala do nemocnice, aby mi pomohla, no, nepomohla - ani v podmínkách, kdy jiná zábava nebyla na výběr, jsem Trochu zlé krve nedočetla. Na pouhé obstojné dobrodružné čtení už opravdu nemám věk.

38 08.06.2023

Knihu jsem úplně zhltla, čte se jako víno, nicméně celou dobu mi v hlavě zněla výčitka, že ztrácím čas s takovým škvárem. Jak se děj chýlil ku konci, výčitka sílila, a u mne to není obvyklé, obyčejně si u čtivých brakových počteníček pokojně a šťastně mlaskám.

Mám z pana Fitzeka divný pocit. Myslím, že je svým způsobem geniální. Ale jeho způsob obživy mi neimponuje. A takhle tedy: Pokud máte chuť na krvavý, bezuzdný škvár, který sám sebe nebere tak úplně vážně - vrhněte se na Pacienta!

(Anotace je, pozor, sepsána špatně a doporučuji ji ignorovat.)

42 08.06.2023

Červená knihovna, sepsaná v 19. století - dějem tak sladce blbonká, až překrásná, na druhou stranu je tu i dost sociální kritiky, břitkých povahopisů a autorčiných emancipovaných názorů, viz ukázky. Celkově jde o variaci na Popelku. Nemohu si pomoci, dávám pět hvězd. A teď ty ukázky:

- Nemysli si o mně, tetičko, že jsem nenávistná, prosila měkce, mám lidi ráda a jestli jsem se tak energicky bránila duševní smrti, bylo to jen proto, že chci být v lidské společnosti něco víc, než jen pouhé dobytče. I když mne někteří lidé trápili, stejně nechci obžalovat celé lidstvo ... Ale nemohu milovat svého nepřítele a modlit se za ty, kteří mne urážejí. Možná je to chyba na mém charakteru, ale to prostě nemůžu změnit a také to změnit nechci, protože to je právě to rozhráni mezi mírumilovností a bezcharakterností!

- Nevrlou zamlklost své vyvolené pokládal za dívčí ostýchavost, její nesrdečnost za přísnou mravnost, její tvrdošíjnost za pevnost povahy. Po svatbě poznal, jak hluboce se mýlil. Během krátké doby mu dala pocítit železnou pěst despotické duše a tam, kde doufal, že nalezne vděčnou oddanost, narazil na tvrdou sobeckost.

- V dnešní době nemůžeme už ženu zavírat do středověkých okovů a zahánět ji mezi služky a otrokyně. To je nejen pošetilost, ale i nespravedlnost a hřích. Žena má vliv na duši dítěte, a to v tom věku, když je nejcitlivější. Když máš hloupou ženu, budeš mít i hloupé dítě. Podporuj ženu v přemýšlení, rozšiřuj okruh její působnosti a uvidíš, že zmizí ze světa ješitnost a slabost povah.

44 01.05.2023

Kniha inspirovaná životem malíře Hieronyma Bosche, neurazila mne ani nenadchla. Theun de Vries určitě Boschovo dílo dobře zná, což je vynikající, pokud se o výtvarné umění zajímáte, na druhou stranu - byla jsem ráda, že hlavní hrdina knihy se jmenuje jinak, nikoli Hieronymus, ale Melchior Hintham. Nemám totiž dojem, že se romanopisec přiblížil Hieronymově duši natolik, abychom to mohli brát vážně a pokud jde o znepokojivě silné Boschovi obrazy, dát na spisovatelovy interpretace.

Proč skřeti z podsvětí - vysvětluje popis tvorby zamýšleného obrazu, za mne až trapně naivní, viz ukázka:

- Ještě jednou vyvolá lžikněze s bobří hlavou, vydřím tělem a kozlečími hnáty. Ještě jednou postaví bezduché a svědomí prosté teologanty s obrácenými žaltáři v rukou na prasečí oltář. Ještě jednouse jim nad hlavou zlověstně stáhne nebe, až začnou obřadně kupčit se svatým herinkem a svatou šunkou. Změní je v pakobolty, ve skřety z podsvětí, kteří za mrtvé člověčí peníze rozprodávají ráj i zkrácený očistec, jakoby jen oni měli v moci boží rozhodnutí, zde i jinde. Kde je jejich nebe a kde je jejich peklo?

39 29.04.2023

Moc pěkná, pětihvězdičková Agatha se slečnou Marplovou.

(Zápletka lehounce upomíná na Opojení z proměny Stefana Zweiga, které ale vyšlo daleko později, 1982, tedy až 38 let poté co byla vydána Mrtvá. Kupodivu. Musela jsem si to dohledat a ano, Opojení, nedokončený román pana Zweiga, vyšlo až 40 let po autorově smrti.)

Četla jsem kdysi dávno a teď to byla audiokniha. Otakar Brousek a Růžena Merunková dodali příběhu něco krásného navíc, doporučuji ten poslech z celého srdce.

52 25.04.2023

Vzdala jsem po přelouskání prvních stran - přijde mi to celkově hloupé. Což rozhodně nelze omluvit faktem, že je kniha prezentována jako čtení pro dívky. Dívky jsou také lidé, chci tvrdit drze. Ukázka hned zkraje:

- Pohladím ozdobný jílec Dýky za opaskem a pevně sevřu víčka v domnění, že zaženu slzy při vzpomínce na svou přítelkyni Margaret. Marná snaha, mé slzné kanálky již ztratily schopnost produkovat slzy, ale toho nutkavého pocitu pláče se nemohu zbavit.

(Tak jak. Zahnala slzy sevřením víček, nebo marná snaha a nezahnala, tudíž plakala, ačkoli, panečku, její slzné kanálky byly proti. Opakuji se ale, opravdu, i dívka je lidský tvor a nemá být tudíž vedena k louskání hloupostí.)

Jedna hvězdička za originální pojetí upírů.

35 23.04.2023

Kniha je těžkopádně napsaná a nějaká taková celkově citově vyděračská. Vzala jsem jí do ruky po předlouhých letech a moc nechápu, co se mi na ní líbilo, když jsem byla teenager. Tentokrát nedočteno, tenkrát ano - proto zařazuji do přečtených. Kdyby to někoho zajímalo.

36 22.04.2023

Takhle: příběh v poslední třetině sklouzne do červené knihovny, začíná však jako společenský román, kde se dvě ženské hrdinky marně zmítají v hrůzách domácí tyranie sedláka - zlého opilce. Spisovatelka přitom očividně kormidluje své vyprávění úmyslně jak ke společenské kritice, nejprve, tak následně i k levnému dobrému konci, jakož i k závěrečným moralizujícím větám.
Čtyři hvězdičky.
Na bouřlivou a krutou rodinu Jandovu nejspíš jen tak nezapomenu.

34 22.04.2023

Hodnotím třemi, protože nedoposloucháno. Pavel Rímský čte skoro každou druhou větu tak dramaticky a tragicky, jako by zrovna najevo vyšlo, že hlavnímu borci fakt už upadnul zadeček - i když jde například o obsah, že si asistent vzal k jídlu z misky jablko. Pardon, nemohu Rímského amatérský přednes vydržet.
Mimochodem, kniha mi přijde i jako taková poněkud hloupá, takže dvakrát nedoporučuji a v papírové podobě si ji kupovat nebudu.

38 22.04.2023

Moji židovští příbuzní také pozumírali hrozným způsobem - proto se necítím nijak nucena fandit Karolu Sidonovi v jeho literárním úsilí. Takže: má to být asi Hrabalovské a trochu Kafkovské, přičemž tomu chybí vtip, vkus, smysl, laskavost - a milost. Pardon.
Dočetla jsem jen ze zvědavosti, zda text někam směřuje. Ne.

31 19.04.2023

Knížka, kterou jsem před mnoha lety nedočetla, abych ji vzala do ruky dnes a opět odložila nedočtenou. Věc je napsána jakoby dokumentárně, což mi nevadí - ovšem s jistou žoviálností, přes kteroužto se nemohu prokousat k lákavé záhadě, co nám pan Souček nabízí k prozkoumání. Nikdy nezjistím, proč a kam cesta slepých ptáků vede...

Čtivá, svižná detektivka. Spousta všelijak záhadných úmrtí, zdá se, že na místní elitní střední škole muselo někomu přeskočit... Je na životě ohrožená i geniální hudebnice, která zde studuje? Nu, uvidíme. Chytře vymyšleno.
Základní melodií příběhu jsou karty a jejich motiv mi připadal trochu falešný, ne tak zcela pravděpodobný - proto jen 4 hvězdičky. Jako oddechovou knihu ale určitě doporučuji.

43 17.04.2023

Velký bratr tě sleduje!
Což je hrůza sama. Kniha je děsivá jak se patří a nedivím se, že svého času (1949) vzbudila velký ohlas. Ale: švédský Kallocain z roku 1940 mi připadá výrazně lepší. Literárně i co do logiky popisovaného světa a psychologie postav. A ještě je tu román My z roku 1920 tuším, autora jménem Jevgenij Ivanovič Zamjatin - na ten se teprve chystám, bývá ovšem uváděn jako předchůdce Orwellovy dystopie... Jsem zvědavá, jak u mne román 1984 vyjde ze srovnání těchto tří děl. Prozatím je to tříhvězdičkové. Uložím si tu několik citátů z knihy, které mne zaujaly - a s nimiž vesměs nesouhlasím.

- Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji.

- Od proletářů se není čeho bát. Ponecháni sami sobě budou přetrvávat z generace na generaci a z jednoho století do dalšího, budou pracovat, množit se a umírat nejen bez jakéhokoli pokusu o vzpouru, ale neschopni pochopit, že svět by mohl být jiný, než je. Nebezpeční by mohli být jedině tehdy, kdyby si rozvoj průmyslové výroby vynutil, aby dostali vyšší vzdělání; ale protože vojenské a obchodní soutěžení už není důležité, úroveň lidového vzdělání vlastně upadá. Považuje se za lhostejné, jaké názory masy zastávají nebo nezastávají. Může se jim poskytnout intelektuální svoboda, protože nemají intelekt.

- I když si Strana podle svého zvyku dělá nárok na vynález atomové bomby, první exempláře se objevily už ve čtyřicátých letech a velkém byly použity asi o deset let později. Tehdy bylo svrženo několik set bomb na průmyslová centra, hlavně v evropském Rusku, západní Evropě a Severní Americe. Výsledkem bylo, že se vládnoucí skupiny všech zemí přesvědčily, že několik dalších atomových bomb by znamenalo konec organizované společnosti a tedy i konec jejich moci. Potom už nikdy žádné bomby svrženy nebyly, i když nebyla uzavřena žádná formální dohoda a nikdo to ani nenavrhl. Všechny tři velmoci prostě atomové bomby nadále vyrábějí a skladují pro rozhodující příležitost, která jak všechny věří dříve či později nastane. A zatím zůstává válečné umění téměř nezměněné už třicet nebo čtyřicet let.

46 12.04.2023

Tak jsem myslela, že dostanu něco jako je Jirotkův Saturnin. Ale vůbec a ve výsledku nedočteno. Moje chyba. Pana Wodehouse prozatím odkládám na neurčito - jeho styl humoru mi úplně nesedí.

Nedočteno, protože mne děsí, jak je kniha tlustá. Musela by mě bavit tolik, jako kdysi první díl - což ani náhodou.

Máme tu odpočinkovou dobrodružnou knihu pro ženy, která se čte jako víno - ale zároveň je to podle mne dokonalá pitomost, zdaleka nad rámec žánru. Proč? Vývoj ústřední postavy zřejmě Delaney vždy zaměňuje za vyměňování té postavy. Zdánlivě si pohrává s metodou nedůvěryhodného vypravěče - aby ve skutečnosti zastřel svou neochotu vymýšlet silný a svěží příběh, když přeci může průběžně měnit charakter - či podstatu - svých hrdinů. A tím udržet čtenáře ve zvědavosti... Jenomže nemůže. Vyleze mu z toho leda, jak jsem už troufale řekla - dokonalá pitomost.
Stejnou metodu použil Delaney i v knize Ta přede mnou, kde jsem to považovala za náhodný nepodarek. Ale ne. Je to jeho styl. Již nikdy víc.

Knize nedám hvězdičky, protože by to bylo: pět za čtivost a nula za příběh.

Dobrá kuchařka, jsem ráda, že ji mám! Je také příjemně sepsaná, autorka si s vámi hezky popovídá, což je prima pocit.

35 10.04.2023

Útlá knížka, kterou zvedá nosné téma - poválečné křivdy ve vysídlovaném pohraničí - a zajímavý styl. Ale nemohu říci, že by mne nadchla. Dokonce mám z jejího čtení divný pocit, cítím se manipulovaná a vydíraná, že se mi to musí a musí líbit a že kdo neskáče, není Čech...


Nedoporučuji. Ať se to tváří jak chce, kus pořádné literatury chutná jinak.

31 07.04.2023

Napínavé čtení pro ženy, které pěkně plyne a asi do poloviny textu ledaco slibuje. Což ale nesplní. Jako kdyby věc autora bavila - a v půlce bavit přestala. Navrch mne otrávil divný, nabubřelý feminizmus, kterým pan Delaney nechal prosáknout poslední kapitoly. (Vzbudil ve mně pocit, že ničeho netuše, podvědomě silně nenávidí ženy a děti.)

Nemohu doporučit ale v podobě audioknihy se to docela dá vydržet, například k ruční práci nebo tak podobně. Dobře mi přečetly Kristýna Podzimková a Máša Málková.

32 01.04.2023