Johana komentáře u knih

Malý démant krásné literatury. Jedna z nejkouzelnějších věcí, které jsem kdy četla, vřele doporučuji náročnému čtenáři.
Protože mám Gustava Flauberta spojeného s Paní Bovaryovou, nebyla bych čekala, že napíše něco takového - na daleko vyšší úrovni. Následně se dočítám, že Herodias je jedním z posledních autorových děl, patří do souboru Tři povídky, vydaného 1877, tedy až 20 let po zmíněném románu Paní Bovaryová. Vida tedy!
( Anotace je chybná - jde o starou Judeu, o hlavu Jana Křtitele a o "tu" Herodiadu, nicméně Herodias netančí. )

37 30.03.2023

Četla jsem už před lety a teď se vracím, opět nadšená i zděšená mistrovstvím pana Keyese. Autor se odvážil vzít svého čtenáře na trip do myšlenek mladého uklízeče Charlieho, muže, který se stal pokusnou osobou ve vědeckém experimentu a jehož inteligence postupně roste od hlupáčka po maxigénia - aby Charlie prožíval trýznivou zkušenost ztráty všeho, kromě přátelství jemu neznámé Algernon...

Doporučuji tuto útlou knihu ze všech sil a to nejen nejnáročnějšímu čtenáři.
Děkuji redakci, že mi opět neoznačí text jako obsahující spoiler, když tam spoiler není, neboť jsem se mu obratně vyhnula.

Zklamání, kniha je podle mne napsaná z donucení - bez poezie, bez radosti a úplně a zcela bez přesvědčení. Zaklínače sice dostaneme, ale tohoto Geralta bych si nezamilovala. Nedočteno.

39 26.02.2023

Moji milí, toto je překlad - tak ubohý, že nechápu, jak s ním mohla kniha vyjít. Co v té MOBě dělali? Na detektivku jsem se moc těšila a končím s ní po čtyřech stránkách čirého trápení. Takže nedočteno a z úcty k panu spisovateli nehodnoceno. Překladatelce dávám ODPAD.

Páni, tak dobře hodnocená kniha - a takové zklamání! Plochý a nepravděpodobný příběh, který se nejprve rozjíždí jako Kingovo Osvícení, přičemž autorka neumí ani zpola tak dobře psát, aby se pak děj odkutálel mezi až trapně povrchně líčené lidi z Aljašky, přeskočil mnoho let, vplul do kalných vod červené knihovny s erotickými prvky, já nevím proč, poté se vše nasype zpět do civilizace k solventnímu dědečkovi do vily, protože hrdinky jsou emancipované (!), mezitím umírají lidé a mám toho až po zuby. Závěr ubral poslední hvězdičku, kterou snad kniha mohla ode mne dostat za to, že Osvícení se nakonec nekonalo.
Velice nedoporučuji.
Dům na obálce má být zchátralý srub 1+1 bez koupelny - a stejně klamavá mi přišla Velká samota sakumprásk.

Vhodné pro nás, kteří máme opravdu rádi pana Wernische. Ale nelouská se snadno. Připojuji tři ukázky z toho pelmelu - a takhle je to různorodé celé. Jako poznámkový sešit:

- Jednou se probudíš naposled a od té chvíle už budeš věčně bdít

- Přihodilo se včera na silnici vedoucí k Hoře svatého Šebestiána: Strážník, který zde kontroloval doklady, byl napaden řidičem a jeho spolujezdkyní. Když řidič vystoupil z auta a udeřil strážníka pěstí do obličeje, vmísil se do rvačky kolemjdoucí pes a kousl strážníka do lýtka levé nohy. Policista vystřelil po psovi z pistole a zasáhl sám sebe do nártu pravé nohy.

- Potrpím si spíš na pohyblivé figuríny, spíš na loutky než na lidi. Co mě na lidech zajímá, to mají loutky taky. A přitom nic uvnitř – žádný mechanismus, ještě tak duši snad, ale ne takovou, jakou bych musel nechápat.

30 18.02.2023

Na čtyři Kingovky jen jedno strašidlo. Hm - a tím lépe. Alespoň pro mne, která mám autorovy "přirozeně" příšerácké příběhy nejraději. Vynikající kniha, doporučuji z celého srdce nejen těm, kteří se rádi bojí.
A vůbec, pan King je za mne spisovatel z první ligy, ačkoli bývá mnohými považován za brakopisce. Já mám braková počteníčka moc ráda a s chutí je vydatně ohvězdičkuji. Stephen King je ale pro mne Pan Autor a zde ode mne dostává plný počet za krásnou literaturu.

45 12.02.2023

Čtu si zdejší komentáře, že kniha je krásná a pěkně napsaná... A nechápu. Za mne jde o špatnou, školácky splácanou věc, na které se mi líbí jediné: že totiž o Bílé paní tu psala paní Černá.
Hvězdičku dávám, protože v oboru zneužívání historických námětů ke tvorbě mizerných knih prostě existují ještě daleko horší kousky. Zde toto jsem metodou rychločtení alespoň nějak dokázala přelouskat do bídného konce. Bububu! Bu.

29 10.02.2023

Nedočteno - a i přes to si dovolím dát odpad. Knížka je to asi dobrá, jenomže se tu přinachomýtly dvě naprosto záporné postavy: Adéla Michalíková a Kateřina Stupková. To jsou ty pachatelky! Překladatelky, kterým se to hooodně moc nepovedlo. Nejsem ochotná se prokousávat k příběhu nechutnou vrstvou těžkopádného, místy smysl ani nedávajícího překladu, pardon.

Nedočteno. Kniha na mne mne zapůsobila trochu absurdně. V souladu se svým názvem. Milí přátelé, pokud nad knihou usnete víc jak desetkrát, potom je název Spáčův hrad až kouzelně vhodný...
Zkusila jsem knihu i audioknihu, nic proti tomu nemám ale netuším, o co má v ději jít , upadám u toho do spánku, ne-li do mdlob, a vzdávám se.

Odpočinkové čtení pro ženy, prvotřídní.
Kniha se čte sama, je vážně bezvadně napsaná a chválím i překlad. Co se týče děje: máme tu napínavé příběhy několika žen - různých povah - které se mají důmyslně protnout v tklivém závěru, když je vyřešen případ ztracené holčičky. Bude vás to bavit!

34 02.02.2023

Neříkám, že začnu ve velkém číst Javořickou, ale jako totální odpočinek, takhle na dobrou noc - proč ne. Je tu ovšem háček, paní autorka dost, vážně dost razí svůj pohled na mravy a morálku, sice mi to vůbec nevadí, pořád lépe než když jiný autor jinde drží palec vrahovi s násilníkem, ale myslím, že mnoha čtenářům to vadit bude.

27 20.01.2023

Proč čtu Javořickou... Protože za pokus to stálo a na "pár stránek na dobrou noc" úplně dobré. V oboru červené knihovny za mne víc než dobré - autorka určitě psát umí a archaičnost jejího stylu je pro mne prima bonus. Ukázka:

- Drahuše je také jednotlivě nevnímala, ani si neuvědomovala modř oblohy a hukot vzdáleného Labe, ona jen cítila nesmírnou rozkoš z toho člověka, který jí pod paží vedl a měl ji rád. Tak došli až do města a k jejímu bytu. Trnka byl trochu rozpačitý a nechtěl s ní dovnitř, ale Dagmar ho vybízela tak nenuceně a s nevinnou prostotou, že si dal říci, slibuje si, že bude velmi rozumný. Paní Pšeničková se představila jako slečnina garde a zvala hosta laskavě do úzkého pokojíčku, který Dagmar obývala. Trnkovi se ulevilo. Nevydá tedy Drahuščinu pověst všanc a sám má také záštitu. S pravým posvátným požitkem vstupoval přes práh dívčí svatyně a bylo mu jako v kostele.

Takže chápeme se.

26 20.01.2023

Úžasné čtení. Dalo by se říci, že se text blíží básni v próze, podobně jako Markéta Lazarová pana Vančury - inspiraci stylem Markéty pan Miloš Urban ostatně sám uvádí, když o své novele Pole a Palisáda mluví. Cítím ale i jiné inspirace, např. mne napadl Vij pana Gogola...

Přiznávám pravdu v tom, že pojetí pověsti o Libuši, jaké si autor našel, se mi velice nelíbí, nedivím se, když je pak vystaven kritice za antifeminismus. Na druhou stranu si říkám - jeho věc. A napsané je to krásně, krásně, krásně.

38 05.01.2023

Brakové počteníčko. Braková počteníčka, jsou-li dobře vytvořena, ovšem miluji a zde dávám bez zaváhání pět hvězd.

Naznačím, o čem příběh vypráví.

Máme tedy úžasně kladnou a úplně chudičkou hrdinku se dvěma batolátky, kterážto se asi po třech týdnech známosti provdá za bohatého umělce jménem Krueger. Hned z toho jména vidíme, že v příběhu nebude všechno v pořádku... A ocitáme se dále v parádním, tajemném, rozlehlém domě, jemuž vévodí portrét Kruegerovy nebožky matky. Na pustém venkově mezi lesy a poli, bez telefonu. A cápek hned přinutí novomanželku, aby s ním o svatební noci okusila slastí nesmělého a něžného sexu v nebožčině negližé! Naférovku. Novomanželka je šťastná, miluje ho a slibuje si krásnou budoucnost pro sebe i pro batolata. Čímž všechno teprve doopravdy začne. Jo. Teprve začne strašit!

Je to ovšem brak jak víno, špička svého žánru - a čte se to jako víno. Jenom varuji, kniha není ani krimi, ani horor, ani psychologický román. Jde o napínavé čtení pro ženy.

42 02.01.2023

Nedočteno, jelikož hlavní hrdina mi je z duše protivný - a vůbec mne nezajímá, co za erotiku prožije na dalších stranách. Asi je to moje chyba, Michel Houellebecq je dobrý autor.

Tohle jsem nedočetla, protože jsem to nečetla. Ju?
Zkusila jsem audio - a právě madam Christie je pro mne z autorů, kteří na poslech fungují hůř nežli na papíře. Tak si časem seženu knižní podobu.

Kniha mi přišla neradostná, těžkopádná a nebavila mne, proto nedočteno - ačkoli autor je můj miláček. Ostatně: Četli jste někdo Písečníky? Né? Tak honem! :)

Ačkoli pana Colinse můžu, tak nedočteno. Knihu jsem vloni vzala do ruky asi desetkrát - a prostě jsem jí nedočetla. Co tedy naplat, zde to bylo i na mne příliš pomalé a starobylé.

Vlastně mne to bavilo - i přesto nedočteno. Je to taková oddechovka na chatu. Nejsem právě na chatě, tak třeba jindy.