JointlieKat94
komentáře u knih

To bylo tak milé! Tak romantické! Tak hezké!
Za doby covidu se tohle klidně mohlo stát, a klidně to mohlo být takhle hezké. Fakt příjemná, odpočinková kniha, která by i klidně mohla být delší. :)
P.S. matka s konspiracemi mi připomínala tu mou.. uuf.. úsměvné. :D
Vykouzlila mi nejeden úsměv na tváři. :)


Souhlasím! Kim a její unáhlené závěry.. to mi teda taky vadilo. Ale jinak?
Jinak mám prostě ráda knihy z prostředí, které znám, a ráda se tam díky nim vracím. Minulý rok jsme takhle strávili noc přímo v Limone sul Garda při našem roadtripu Itálií, a tak mě tato kniha nemohla minout. :)
Příběh je vlastně velmi lehce odhadnutelný, ale člověk se i tak do něj krásně ponoří. Kim mi tedy nebyla moc sympatická (no, co si budem.. co čekala po takovém vztahu se ženáčem, že?) a taky to, jak si o někom dokázala vcelku rychle vytvořit obrázek mi k jejímu hodnocení moc nepřidá.. i to, jak lehce se stává závislou na muži (očekávání telefonátů, sms.. neustálá kontrola telefonu..)
Tady se mi nejvíc líbil vztah dvou mužů ( u mně opravdu nečekané, jelikož to moc nemusím, s prominutím.. ), které Kim na dovolené pozná a se kterými si začne opravdu rozumět.
Byl to hezký příběh, prostě potěší, ale asi někoho moc nenadchne. :)


Moje TBR kniha, kterou jsem si vytáhla už v červenci a prodloužila se mi do dnes.
A taky moje velké zklamání.
Nezbytné věci na mě čekaly už opravdu dlouho, já si totiž, nevím proč, výborné knihy šetřím na potom! A potom jsem zklamaná, jistě že. Nevím, jestli jsem jen měla špatné období (ale trvající dva měsíce?), nebo se mi ta kniha opravdu nelíbila.
V městečku se objeví nový obchodník a prodá Vám věc, po které opravdu nejvíc ze všeho toužíte, ale zaplatíte za ní dvakrát. Jednou penězi, které máte a po druhé takovým menším žertíkem.. jistě, vypadá to jednoduše a lákavě.. ale laciné to zrovna není.
Já osobně nenávidím bezmoc a takové to bezpráví, setkávám se s tím denodenně v práci a strašně mě vytáčí to, že s tím nic nemohu udělat. A tady je to všude, na 734 stranách textu. Možná proto ty dva měsíce utrpení.. nelíbilo se mi, ačkoliv to bylo místy fakt napínavé a já moc fandila Alanovi. A taky jsem doufala v brzké "umrtvení" všech..
" Stejně je to taková legrační záležitost ten zdravý rozum. Když o něj člověk přijde, ani si to neuvědomí. Necítí, že by mu chyběl. Uvědomí si, že se mu vrátil, až když se skutečně vrátí- jako nějaký vzácný divoký pták, který žije a zpívá na základě vlastní volby, ne na základě nějakého nařízení."


Prostě si to musím přiznat.
Zfilmované knihy pana Viewegha miluju. Teda, aby to bylo k pochopení.. filmy jako "Román pro ženy", "Báječná léta pod psa", "Účastníci zájezdu" miluju. A tak jsem to zkusila ve formě knihy. Tohle je teda druhá kniha a já jsem prostě nadšená.
Mrzí mě, kolik věcí se do filmu nedostalo, ale chápu to. Tady třeba zrovna situace, kdy Oliver představí Lauru svým rodičům a druhý den přijde tatínek s pomlázkou.. trapné, že? :D
Moc se mi to líbilo a zítra asi rozečtu něco dalšího (samozřejmě zfilmovaného, protože těm nefilmovým asi nebudu věřit ten humor, ale uvidím..)
U této knihy jsem se bavila. :)


Fakt jsem chtěla, aby se mi to líbilo, protože ta myšlenka svobodného cestování i myšlení je opravdu skvělá!
Ale opravdu jsem většinu času s knihou bojovala.. nevyznala jsem se v postavách a nikdo mi nebyl ani moc sympatický. Ale o to přece šlo, poznat jiná města a lidi.. a přes to mi to nešlo. Ty přejezdy měst mě mátly. A celé mi to přišlo zmatené.. nejvíc asi Dean a jeho nesmyslné monology, většinou.
Nejvíc se mi líbil, jak už tu je napsané v komentáři pode mnou, výlet do Mexika a to smutné zakončení.


AUDIOKNIHA.
A namluvená dobře. Jen tak mimochodem.
Eleanor.. z počátku jsem si říkala (před poslechem jsem si nečetla anotaci), že bude asi autistka? Vše naplánované, všechno mělo svůj řád, okolí ji evidentně nemělo moc rádo.. ale čím déle jsem poslouchala, tím víc mi bylo vše jasné. Eleanor se zamilovala do představy o zpěvákovi a začala ho stalkovat. Tyhle momenty byly úsměvné, a do toho se zrodilo jedno přátelství a Eleanor začne vidět svět novýma očima. Telefonáty s matkou byly docela děsivé..
Kniha měla dobré tempo, každou chvíli se něco dělo. Byla úsměvná a přitom vlastně šíleně smutná, je to možný?
Chytla mě za srdce. A líbila se mi, jen Vám ani přesně neřeknu, od kterého momentu. :)


Tuhle knihu jsem si s sebou brala na dovolenou do Dánska, myslela jsem, že jí stihnu přečíst a že bych se mrkla na místa, o kterých Tove psala.
Ne, nestihla jsem už zajet do Kodaně a ne, nestihla jsem jí přečíst na dovče.
Ale i přesto se tam jednou zase vydám a ta místa vidět musím, protože teď už vím, jaké to tam bývalo.
Tove jsem si ale vůbec "nezamilovala", nijak jsem se s ní neztotožnila a ani mi nijak nebylo blízké to, jak přemýšlela. Ale to, jak psala, to bylo dokonalé. A tahle kniha o tom přesvědčí i Vás.
Bylo zajímavé sledovat člověka na jeho životní cestě, sledovat, jak se s věkem mění. Někdy jsem byla i v šoku z toho, jak krásné Dánsko fungovalo, a co lidi museli snášet a dělat. To, že ženy byly vychovány a "naprogramovány" jinak, než muži, a vlastně jen k tomu, aby se rychle a celkem dobře provdaly.
No, bylo to moc dobré čtení. Stránky hezky ubíhaly. :)


Manuál kritického myšlení do každé rodiny!
Dělám si sice prču, ale kniha mi dost věcí vysvětlila, hodně věcí mi otevřelo oči a připravilo mysl na myšlení z jiného úhlu.
Z počátku jsem tápala, nebudu lhát, ale trvalo jen pár stran, než jsem se chytla.
Knihu mi koupil partner. Viděl jakousi reportáž v tv, kde se o knize mluvilo a zaujala ho (ano, s čím jsem si nevěděla rady, vysvětlil. Pár kapitol jsem mu i přečetla na oplátku), a tak mi jí naprosto spontánně koupil a potěšil mě tím.
Kdo by chtěl mít doma blbce, že jo? :)
A jo, knihu bych mohla klidně doporučit!


AUDIOKNIHA namluvená mou oblíbenou zahradnicí, Kateřinou Winterovou mě potěšila úplně stejně, jako nedávno kniha.
Skvělý poslech. :)
Tohle nebylo nic pro mě..
Několik let se mi válela doma, a když nadešel její čas, tak mi prostě nesedla. Rozlišit, co je úvaha a co skutečná rozmluva bez uvozovek mi prostě moc nešlo.. příběhy (těch pár, co jsem stihla- do str. 102) mi přišly asi moc kruté a.. no nemám co víc říct.

Knížku (stejně jako spoustu jiných..) jsem si s sebou vzala na cestu Dánskem. Tam, v Odense, jsem navštívila jeho domek, ze kterého je muzeum, a pak i dům, ve kterém žil později.. ale nejvíc jsem se samozřejmě dozvěděla z této knihy.
Dozvěděla jsem se, o čem snil, a jak mohl jeho život vypadat, kdyby měl jen o trochu víc štěstí.
Bylo to dojemné, zároveň to ale bylo takové pohlazení po duši, prostě přesně to, co od Andersena očekáváte.
Bylo to hezké čtení.


Dávám tři hvězdy a hrozně mě to mrzí.
Právě jsme v Dánsku a knihu jsem rozečetla pár dní před Skagenem, těšila jsem se trochu na popis míst romantického Skagenu, a ono se to tam jen tak mihlo.. u Bena mi bylo od začátku jasné, jak to dopadne. Bo se jen tak poplácávala ve svém životě a celkově to bylo prostě jen trošku.. nudné a předvídatelné.
Ale k přiblížení hygge atmosféry asi ok..


Podle mě jsou to dobře převyprávěné Grimmovské pohádky/legendy. A se skvělými ilustracemi. Někdy vážně kruté!
Dobře se četlo při cestě a po nocích směrem Dánsko. :)


AUDIOKNIHA.
Na knihu jsem slyšela chválu největší, byl toho plný bookstagram a tak jsem jí musela mít.
Naštěstí jsem si nekoupila papírovou verzi, to by mě mrzelo ještě víc.
Takže audiokniha, namluvená fakt dobře, ale dějově to bylo takové o ničem.. Nečekala jsem tedy kdovíjaký zázrak, ale tak nadšená jsem opravdu nebyla. A Knox mě teda taky moc nebral. :)
Hodně si rozmyslím poslech dalšího dílu.


EKNIHA
Taková milá jednohubka k přečtení do práce. :)
Netušila jsem, že je knížka tak pohádková a krátká. Tohle bych vážně od autora nečekala. A líbilo se, uvítala bych i delší verzi.
Takhle to bylo jen v rychlosti, kolem a kolem..
No ale určitě vyzkouším i další knihy autora. A tuhle zkusím možná i v papírové verzi, protože chci vidět obrázky!


Já se tedy přiznám, že jsem knihu nečetla v úplně nejlepším rozpoložení, proto mi knihu trvalo tak dlouho přečíst a i se soustředit na příběh a vše to správně pobrat..
Jednou to zkusím zas, ale pár poznámek k tomu poznamenaných mám.
Trvalo mi zorientovat se v situacích a v postavách, ale líbily se mi dodatky na konci knihy. Jakože autorem vymazané pasáže, dodatky a tak.
Zatím tedy dávám za tři, a jednou si to zkusím znovu.


Jednou před Vánoci jsme navštívili Prahu, chtěla jsem navštívit hrob Boženy Němcové a ono se tam zrovna něco natáčelo/nahrávalo.. ihned jsem zjistila, že se jedná o ukázku z nové knihy paní Denemarkové. A ten večer jsem si pro ní šla do knihkupectví. Na Světě knihy jsem si ji nechala podepsat a zúčastnila jsem se i jedné besedy s autorkou. Na čtení jsem byla opravdu natěšená a četla jsem opravdu dlouho.
Je to skvěle udělaná knihy, ačkoliv fikce, tak mě to dostalo. Dozvěděla jsem se o George Sandové, mohla jsem si o něco lépe představit život Boženy Němcové, soužití s Němcem..
V knize do vlaku nastupuje spousta známých osobností, a já jsem za tento vhled moc ráda.
Barunky Panklové, tedy Boženky, je mi zas o kus víc líto. A Karolinu Světlou (kterou jsem četla vlastně nedávno) mám o kus víc zase nerada.. i když.. doba byla fakt těžká. A Božena chtěla být prostě jen milovaná.
Výborné čtení. Moc děkuji.


Trhlinou jsem začala a ta byla prostě nejvíc.. když to tak beru zpětně, možná jsem s ní měla končit.
Tma mě teda vůbec nevzala, neproběhla u mně úplně ta atmosféra, i když jo, vypadalo to celkem nadějně dle anotace. Ale u této knihy jsem necítila nic. Žádné napětí a vlastně se mi to nezdálo ani tak reálné.
Né, tuhle knihu už bych si znovu nepřečetla. Ale mám tu od autora ještě dvě nepřečtené, tak nebudu házet flintu do žita a ráda se pustím do další. :)


Tak tedy tohle mě ani tak moc nevzalo, jak bych asi potřebovala..
Četla jsem, až jsem po spoustě dnech dočetla. Pár poznatků (především toho, jak a nad čím bych spíš měla přemýšlet) si odnáším, ale.. jsou knihy autora(ů), které mám o něco radši.


Většinou se k jednou čtenejm knihám už moc nestíhám vracet.. ale tohle je vyjímka. Čtu ji už po třetí.
Jednou jsem ji našla jako malá, u ségry v knihovně, ještě na základce a přišlo mi hrozně "cool" jí číst. A bylo mi z ní zle. Půjčila jsem jí ještě "nejce" a pak jsme o tom hodně debatovali.
Po druhé jsem jí četla už jako mladistvá, na střední, právě jsem zkoušela lehké drogy a tak to bylo jako "must read" kniha, ze který mi bylo zase zle.
A teď ji čtu zas. Na prahu třicítky a říkám si páni.. Měla jsem ale velký štěstí, že jsem tak nedopadla.
Příběh Christiany začíná už v dětství. Špatná čtvrť, samé zákazy, oni jako děti nic a nikam nesměli. Ale přitom se snažili jenom zabavit se v betonovym městě. Ve škole se chytla kamarádky, která ji dostala do Soundu. Nejmodernější evropské diskotéky. Jenomže vůbec. A tam to začalo. Drogy, prášky.. a přitom třeba alkoholu se bála- neuvěřitelný. Chytla se špatných lidí, no a tak to šlo z kopce.. prostě jak jinak. Ještě ke všemu láska k Detlefovi, která láskou asi úplně nebyla. Společná prostituce.. člověk to čte se zatajenym dechem, a říká si: "Panebože, vždyť je to pořád třináctiletý dítě??!"
Proč jim sakra nikdo nemohl pomoci?
Za mě nejsilnější kniha na toto téma.
P.S. Ségře jsem knihu už nikdy nevrátila. Sorry.
