jolii komentáře u knih
Moc dobrá kniha. Trochu tajemna, hodně chuti na kávu, akorát postav a příběhů. Ten poslední by ale mohl být o krapítek víc dotažený a méně sentimentální.
Většinu přečtených knih posílám dál, ale s touhle jsem se chvíli mazlila. Murakamiho styl mě moc baví. Už tuším, co můžu čekat a těším se. Povedená povídka s naprosto pravdivou závěrečnou myšlenkou.
Děj si prostě jen tak plynul a já četla. Nic strhujícího, nic překvapivého, nic hluboce filozofického, ale přesto poutavé a čtivé.
Útlá knížečka se mi dostala do rukou zcela náhodou a je to báječné čtení. Možná tedy jen pro starší ročníky, které ještě zažily ledacos samy, nebo u svých prarodičů. Samotné závěry fejetonů jsou však stále aktuální a musíte si říkat, že Čapek zkrátka viděl dál, než na špičku nosu. Pokaždé si říkám, jak by asi komentoval dnešní přetechnizovaný a odosobnělý svět.
Andersenovy pohádky jsem si v dětství četla pořád dokola. Ale milovala jsem hlavně Trnkovy ilustrace k nim. I když jsem je znala do posledního detailu, stále v nich bylo tolik prostoru pro fantazii a představivost. Mám doma vydání z roku 1967.
Úžasné. Tak málo stačí k vyjádření všeho. Naštěstí jsem sbírku sehnala v antikvariátě, beru si ji všude s sebou na cesty. A trénuji na ní paměť!
Ještěže mám kamarádku, velkou čtenářku, která mě zásobuje takovými skvosty, jako je právě tento. Díky.
Ano, kniha patří k těm, co je člověk čte dlouho do noci. Začátek skvělý, s neustálou otázkou co bude dál? Pak mě ale trochu nudily pasáže o drogových excesech a rauších hlavních hrdinů, tak jsem trochu přeskakovala. Tarttové se ale skvě povedlo vykreslit postavu Borise, doslova jsem se u čtení ošívala. Nevyzpytatelní lidé jako on mě znervózňují i v reálu. Po rozvleklém středu byl konec zase trochu moc rychlý. Celkově jsem se ale bavila, těšila i zamýšlela, takže spokojenost.
Stránku 725 čtu už poněkolikáté ( mám vydání od Arga).
Pro mě jedna z mála knih, u kterých si i po čtvrt roce vzpomenu na děj a hlavně atmosféru příběhu. Na to, jaké jsem při čtení měla pocity a jaké obrazy jsem viděla. Skvělá.
Úžasná knížečka pro naše milované blázny do aut. A teprve teď už nezaměním Hondu a Hyundai. Přece Honda stojí jako věžák, Hyundai, to je trochu ležák :):):)
Přispěla jsem na její vydání a výtisky věnovala dětem s poselstvím příštím generacím. Z textů se neraduji, ani mi nepřináší potěšení, je to čirý děs. Ale jako poezie to nemá chybu.
Do Malinky jsem se nemohla začíst, ale Běsa mě chytla hned od začátku. Kniha k přemýšlení o tom, co nám život dává a bere.
Takové lehké čtení na dovolenou nebo do vlaku. Usmívat se bude určitě každý.
Četla jsem všechny její knihy a jsem ráda, že touto jsem začala. Je totiž nejlepší.
Milý a vlídný humor, nikoli za každou cenu třeskutý, stejně jako v jedničce. Bavila jsem se.
Kniha mého dětství. Krásné vzpomínky na čas, kdy mi ještě předčítala maminka.
No zkrátka Erskinová. Chvílemi úžasné a napínavé čtení, chvílemi méně záživné. Ale knihy autorky mám obecně ráda, tak proč si i tuto nepřečíst.
Knihu jsem začala číst čistě náhodou a vůbec nejsem zklamaná. Zašmodrchaný, ale asi i reálný příběh jedné rodiny, velmi čtivě vykreslený.
Byl to docela zajímavý ponor do pocitů a prožívání adoptovaného dítěte, okolí nevyjímaje. Jo, dobrá kniha. Příběh mě zaujal a tak už se chystám na Běsu.
Asi před půl rokem jsem si dala takovou Murakamiho jízdu. Čtyři knihy za sebou. A řekla si už dost! Ale teď, když tu vidím Kafku, právě díky ní, se mi doprčic stýská.