Jossie komentáře u knih
Opravdu povedený návrat k Temné věži, něco mezi pohádkou a hororem, přečetla jsem to jedním dechem.
Nejslabší díl trilogie, především konec se vlekl neuvěřitelným způsobem. Kapitoly z dětství Taťány byly hodně zajímavé a Vietnam napínavý, i když některé věci jsem si fyzicky neuměla představit - s těmi všemi zraněními. Také mi přišlo zvláštní, že Taťána byla bez jakéhokoli lékařského vzdělání taková supersestra (kam se na ni hrabali doktoři). Ale jinak je to stále pěkná kniha.
Krátké a čtivé, ale jiné věci od Anny Gavaldy mě bavily mnohem víc. Mám raději knihy s příběhem, než pocitové.
Jako kuchařka dobré, ale jako životopis je to dost slabé čtení. Nicméně indickou kuchyni miluju, tak jsem byla ráda, že tam nebyly obrázky, protože by mi asi tekly v jednom kuse sliny.
Tato kniha Khaleda Hosseiniho je trochu jiná, než předchozí dvě. Především není tak drsná a hlavně nesleduje souvisle jednu dějovou linku, spíš jako by to byla sbírka příběhů a povídek, které spolu nakonec vždy nějak souvisejí, protože každá se alespoň trochu dotýká některé z postav ze začátku. V žádném případě to není špatná kniha, protože Khaled Hosseini je prostě dobrý vypravěč.
Zajímavá myšlenka o oslepnutí celého lidstva s jednou jedinou vidoucí pozorovatelkou vší té hrůzy okolo trochu kazil styl psaní předlouhých vět včetně přímé řeči, ale zvyknout se na to dalo celkem rychle.
Neuvěřitelná atmosféra, temná, strašidelná, depresivní. Autorova fantazie nezná hranic.
Krátký úsečný styl vyprávění mi moc neseděl. Kniha se sice hemží mrtvolami a pořádnými padouchy, ale žádný mimořádný zážitek to není.
Tady mi přišlo všeho až moc - aby byla jedna hrdinka postižena rakovinou a dalších několik známých okolo také a ještě je zaplavila povodeň, druhou zase tyranizuje manžel a i to je až moc, takže to nakonec je sice velmi čtivé, ale také nepřesvědčivé. Od této autorky mám raději romány z dávnějších dob.
Zakončení celé trilogie není špatné, všechno se tak nějak dořešilo, uzavřelo, zapadlo do sebe. Kdyby to nebylo tak rozvláčné a nebyl tam ten politický motiv, líbilo by se mi to víc.
Všeobecné nadšení pro tuto knihu nesdílím, ale možná je to tím, že nemusím detektivky. Knihu mi půjčila kamarádka s tím, že v tom ležela celou dobu a byla hrozně napjatá. Já napjatá nebyla, rozjelo se to až na konci, bylo tam moc postav a moc popisů a celá slavná zápletka nakonec nebyla tak překvapivá.
Nádherná, poutavá, čtivá a zajímavá kniha. Nicolo Ammaniti je pro mne objev.
Pro mne nejslabší Nesbo. Kdyby mi kamarádka nepůjčila najednou rovnou 6 knih od tohoto autora a mně nebylo blbé jí to nepřečtené vrátit, asi bych kouzlo Nesba nikdy neobjevila. V třetí knize série (Harry Hole) ale dochází k zásadnímu posunu a čte se to pak jedním dechem.
Jako rozjezd k Nesbománii nic moc, ale naštěstí jsem vytrvala a odměny se mi dostalo.
Já upírská témata vyloženě neám ráda a Prokletí Salemu jsem četla jen kvůli Temné věži, protože tato kniha je s ní nejvíc spojená a jako taková byla nakonec fajn.
Spolu s Temnou věží a Nespavostí moje neoblíbenější Kingovka. Depresivní pochod na smrt.
Ten člověk má opravdu neuvěřitelnou fantazii. Anebo si hodně šlehá.
Alespoň jeden klad má otřesný Troškův film, díky němu jsem objevila tuto spisovatelku. Kniha je fajn a dobře se čte a jistě se dala natočit mnohem lépe.
Mě tahle oceňovaná literatura obvykle příliš nebaví a tohle mě hrozně nebavilo.
To mě rozsekalo na malé kousíčkys a teprve se dávám znovu dohromady, moc pěkná kniha :)