Jossie komentáře u knih
Moc mě bavilo Šmídovo zobrazení severských bohů, bájí a pověstí.
Já to četla omylem od druhého dílu a musím říct, že ten první mě celkem zklamal - čte se dobře, ale je to prostě jen obyčejná červená knihovna typu - on si myslí něco, co já tak nemyslím a já si myslím totéž o něm a neumíme si to říct.
Náhodou na debut dobré a čtivé, hezky to odráželo, jak to ve světě chodí, včetně náboženství, víry, fanatismu, politiky, snahy o zviditelnění a chamtivosti.
Tohle mě hrozně nebavilo, evidentně nejsem cílová skupina a hlavní hrdina mi většinu času připadal jako totální trotl.
Neuvěřitelně zbytečně silná kniha, zkrátit na polovinu a bylo by to fajn. Téma je samozřejmě zajímavé, ale popravdě řečeno se v těch čínských jménech člověk ztrácí a ještě mi přijde, že autor dost nadržuje komunistům.
Těšila jsem se hlavně na krymskou válku, takže mě příběh vzorně vychované a nesmírně skromné Marielly spíš vyrušoval, Rosa byla zase až moc ztřeštěná a hlavně první polovina knihy byla k nepřežití nudná. V druhé části už jsme se alespoň dostali na Krym, tam to bylo záživnější, ale to neustálé střídání časů (podle mne dost zbytečné) a odkrývání "hrozných" tajemství minulosti mě moc nebavilo.
První díl se mi líbil víc, ale tady zase oceňuju, že jsou téměř zcela vynechány podivné citoslovce, naznačující zvuky různých zbraní.
Mistr písní mě nenadchl tak jako Ender, hlavně první část ještě v Domě písní byla hodně zdlouhavá a ne moc záživná.
Tohle mě moc bavilo, vyloženě jsem se nemohla dočkat, až budu zase číst. Anthony byl moje oblíbená postava i když občas by zasloužil pár facek, aby se probral. A jako bonus moje oblíbené období za vlády Jindřicha VIII.
Celá trilogie mě moc bavila, ale tenhle díl byl přece jen nejslabší. Všichni pořád jen váhají a hledají sami sebe a to co předvádí junior je už moc velké sci-fi i na mě. A linka s Cary Grantem mě moc nebavila a to je můj oblíbený herec.
Shakespearova bouře převedená do vězeňského prostředí a použita jako nástroj pomsty. Nebylo to vůbec špatné, jen konec mi přišel poněkud naivní, že ve skutečnosti by to vše tak lehce neproběhlo. Ale představa je to hezká.
Já tenhle typ knih moc nemusím, ale tak od poloviny to bylo celkem napínavé a části věnované Praze se mi moc líbily.
Pro mne velmi milé překvapení, celou dobu mi to připomínalo Sto roků samoty od Márqueze a zase jednou jsem po dlouhé době v knize ležela a nerada jsem ji odkládala. Jen mi přišlo, že je autor ke svým hrdinům až moc krutý :).
Popravdě řečeno opravdu hodně se mi líbila jen povídka Zeď vzpomínek. Ale já na povídky moc nejsem, tak je těžko ocením.
Na to, jakou to má pochvalnou předmluvu, to zas tak skvělé nebylo, ale jako divadelní hra by to nemuselo být vůbec špatné.
Nenadchlo mě to ani neurazilo, pravda je, že přitažlivost hlavního hrdiny je mi záhadou, asi musel být výjimečně krásný, jinak si to neumím vysvětlit. Přeskakování z postavy na postavu bylo dost matoucí a časem jsem se přestala trápit tím, kdo Pandosta vlastnil a co s ním udělal. Popisy restaurování knih a odhalování padělků byly sice zajímavé, ale nakonec jich bylo už trochu moc.
Detektivka ve sci-fi mě moc nebavila, hlavně neustále opakované důvody, proč měl každý motiv. Jinak byl svět speciálů a naturálů hezký.
Ne že by to nebylo čtivé, ale na Nesba to bylo trochu moc románkové. První krev na sněhu se mi líbila víc.
Naprostá pecka. S každým dalším dílem jsem si myslela, že mě to nebude tak bavit a bylo to přesně naopak. Tenhle díl se mi líbil úplně nejvíc už proto, že se tolik dotýká současnosti. Jímá mě hrůza, jak blízko jsme byli třetí světové válce, nesmírně zajímavé bylo pozadí amerických prezidentů, CIA, Ruska a našeho Pražského jara. Je to opravdu trilogie století.