juckey komentáře u knih

Český lide! Poslední aristokratka je kniha humoristická a rozhodně od ní nemůžete očekávat čerstvou teorii relativity nebo snad řešení světového hladu. Pokud po ní šaháte jako po knize, která má pobavit, rozhodně nešaháte špatně. V rámci objektivního hodnocení však vězte, že její vtip je založen na situačním humoru, tedy pokud jste intelektuálními snoby, asi si moc nepošmáknete. Mně to ovšem nevadilo a s čistým svědomím jsem děsila své okolí nekontrolovatelnými výbuchy smíchu, a to dokonce i jen při vzpomínce na některou pasáž. Milovníci suchého humoru si opravdu přijdou na své (už jen kvůli tomu, že autor nepoužívá téměř vůbec přímou řeč, zato nešetří s prozacem a otce nechává celkem často nasedat na koně), což je tedy už úplně poslední informace, kterou jsem vás obtěžovala.

21 21.01.2014

Když pominu to, že po přečtení Hubených noh budete podezřívavě pozorovat všechny lžičky, ponožky, kalhotky, vibrátory a konzervy, taky už nikdy nebudete schopni spustit z míče oči. A jak všichni víme, to je to nejdůležitější. Jak být vtipný a jak být filozof, na to už přišlo mnoho lidí. Ale jen Tom Robbins dokáže být filozofem, bavičem, umělcem, diplomatem a kulturologem v jednom úžasném chumlu. A ještě ke všemu dokáže rozumět řeči věcí. Co víc byste chtěli od románu, prosím vás?

17 27.06.2013

Soumrak dne se na první pohled zdá jako téměř prvoplánový román popisující nějaké epizody ze života majordoma a jeho lovestory s hospodyní. Jakmile se ale dostanete ke konci (ke konci knihy, Stevensovy cesty, Stevensovy kariéry nebo snad života), dojde vám, že všechno mělo smysl. Každá událost, každá věta o něm něco říká a třešničkou na dortu je závěrečná scéna, kde při Stevensových úvahách dojde k propojení celého románu a člověk pochopí, o čem mluvila záložka knížky - mistrný portrét atd. A možná, že to bylo melancholické a smutné, ale skončilo to vykročením do nové etapy, jak už to tak bývá, když se smíříme s vlastní tragédií. Na závěr ještě musím zopakovat TEN citát: Konec konců, co tím člověk získá, když se pořád dívá nazpět a obviňuje se , že se jeho život nevyvíjel přesně tak, jak si přál? Děkuji za pozornost.

14 27.06.2013

Uvědomte si to, jo? Machiavelli to nikdy neřekl! Žádné účel světí prostředky. Prostě ne! Pro úplnost, byl to jeho současník Ignác z Loyoly, ale Machiavelli (ještě jednou) prostě ne. A taky nejde o nějakou propagaci násilí, proboha, proberte se, učitelé občanky. Machiavelli je asi tak trošku cynik, to jo, ale nepředstírá, že nabízí systematickou a univerzální politickou teorii. Spíš zkoumá, pomocí studia historie a pozorováním praxe, nadčasové prvky lidského chování, díky čemuž je schopen formulovat zhuštěné maximy, aforismy a pravidla, která mohou vladaři (a nejen jemu) pomoct přežít ve zrádném světě. Každému jeho názory asi tak ouplně pod nos nejdou, ale to není jeho problém. Cha! Ale napsat dílo o ani ne 100 stránkách, které je dodnes jedním z nejdiskutovanějších spisků na světě, hmm.. Klobouk dolů.

12 10.11.2013

Hned potom, co přežijete první šok a zvyknete si na jazyk tohoto díla, si všimněte, prosím, že kombinace intelektuál a úchylák, je běžnější, než by se mohlo zdát. Alexander Portnoy je dozajista intelektuál. Ale je skutečně nemocný? Není každý z nás tak trochu úchylák? Jo, nezapomeňte na to, že Alexander je žid s typickou židovskou rodinou. Jde ji ale za to obviňovat? A když ne ji, tak koho tedy?

9 27.06.2013

Co to je? Ty brďo. Děj neuvěřitelně trpí formou a forma kurňa trpí dějem. První knížka, kterou jsem si přečetla po státnicích, na kterou jsem se těšila půl roku a jsem zklamaná jak malý Kája, když mu babička řekne, že dědu odvezla záchranka s akutní cirhózou všeho a při tom mu přejela psa. Je tam pár světlých okamžiků, ano, ale ty nepříliš kvalitní převažují. *SPOILER ALERT* Sice se na chvilku vrátil Snape a Brumbál, ale taky Voldemort a to, co se kolem nich točí, to je tak neuvěřitelně vycucané kdoví z kama (z prstu teda rozhodně ne), až to fyzicky bolí. Dialogy slabé jak sviňa, postavy ujdou, a to je všechno. Ponaučení: rýžování se nevyplácí.

8 30.05.2017

Můj první Vonnegut a zrovna narazím na toho nejvonnegutesknějšího ze všech nejvonnegutesknějších Vonnegutů. Tam, kde dotyk chodidel je považován za největší kontemplační a extatický zážitek, kde devátý typ ledu přivede lidstvo ke zkáze a kde i se vší pravděpodobností dávají albatrosi dobrou noc, tam je nejlepší živná půda pro kritiku přetechnizované společnosti, která už úplně zapomněla na svůj základní článek - totiž člověka.

8 18.01.2014

Musím přiznat, že ze začátku jsem se celkem bála toho, že to bude jenom "obyčejný", možná bych se nebála sni slova "tradiční", příběh o dospívání a jeho úskalích, o hledání si místa ve světě, atakdále, všichni to jistě moc dobře známe. Ale ta různá tajemství, náznaky a samozřejmě tajemstvím opředená teta Helen tomu dodaly šťávu a nakonec jsem musela číst pořád dál, dál a dál, abych zjistila, co tomu Charliemu, chudáčkovi, je. Charlie totiž není obyčejný, a už vůbec ne tradiční, dospívající kluk. Je to zřejmé už ze stylu, kterým píše. A věřte, že to, že stojí v koutě má svůj důvod. To svoje nechutné tajemství. Až se dozvíte, jak to všechno bylo, co byla teta Helen zač a že ty psychiatrovy otázky měly přece jenom smysl, budete naprosto šokovaní a budete se mnou souhlasit, že toto je případ knížky, po které máte "knižní kocovinu". Tzn. neschopnost začít číst něco nového. (moje pozn.) Už se těším, až se podívám na film, abych v tom Charlieho světě mohla strávit trošku víc času.

8 29.06.2013

Čistě pro úplnost, dnešní počasí: nadšeno se směsicí posvátné bázně. Čistě pro úplnost: za tyhle průsery si Misty může z valné většiny sama. Nebohá malá Misty Marie Kleinmanová. A není se čemu divit. Tak tragikomickou postavu abys pohledal. Ona se nedokáže, chudinka, zachránit, i když ví, co bude následovat dál. Jak ta její zkáza bude probíhat. Připomínám, že má v ruce takříkajíc podrobný harmonogram celé "akce". Ale ona ne. Ona je na to moc hodná a bázlivá a neschopná. Ona vlastně ostrovanům chce pomoct od kravinců ke kaviáru. A dobře jí tak. A ty, Petere, ty hajzle, na tom v našich očích nejsi o moc líp. A čistě pro úplnost: zmizelé pokoje nejsou jako varování dostatečné. A pokud se vám Deník ze všech Chuckových knih líbil skoro nejmíň, ale i přesto jste mu dali 4 hvězdičky, dejte si dalšího Chucka.

7 25.08.2013

Jak jednoduché a přitom tak geniální! Postavit kritiku rasismu a zkostnatělého systému, založeného na předsudcích, na pohledu nevinného dítěte a jeho vzpomínek ze "šťastných let dětství". Určitě všichni máme podobné vzpomínky na hrozné události, které nám hrozné nepřišly, anebo přišly, ale řešení pro nás bylo tak snadné. Myslím, že proto je kniha tak úspěšná, každý jsme si to zažili, každý ví, o čem Čipera mluví. Nejlepší postavou nominuju Bubu, škoda jen, že kromě "Doprovodíš mě?" neřekl nic jiného. Konec byl vůbec nějaký uspěchaný, ale neva. Pět hvězd pro rodinu Finchovic.

6 09.06.2017

Melancholicky zavzpomínejme na dobu, kdy člověk byl tím nejzajímavějším námětem pro člověka. Ne peníze, ne moc, ne politika. DeLillo popisuje tak nevšedně ty všední pocity, kterých si nějak přestáváme všímat sami u sebe. Jak jsme sami, jak se bojíme, jak jsme paranoidní a jak proti tomu nemůžeme nic dělat. Konečně si odpočiňte od debat nad uprchlíky a zamyslete se nad tím, že stejně jako vy, i uprchlík je člověk a že pravděpodobně třeba má strach oslovit holku z vedlejší vesnice, že je pro něj svět šedý a že to je normální, cítit se vykořeněně, nejistě a osaměle. Ono to totiž asi přeci jen stojí za to. Hlavně, když to popisuje DeLillo.

6 09.07.2016

Je to přesně tak, jak jsem si to myslela. Každá Murakamiho knížka je unikát, neschopná být srovnávána s těmi ostatními. Pro nedostatek jiné, lepší činnosti sem ale malinko srovnání šoupnu, se omluvuju. Sputnik Sweetheart má o dost sympatičtější postavy než Norwegian Wood. Má trošku víc nadpřirozených prvků než Norwegian Wood. Má trošku míň nadpřirozených prvků než Kafka on the Shore. Čiší z něj úplně nejvíc osamělosti. Má nejkrásnější jazyk. Nejvíc se mi líbí.

6 19.09.2014

Jsem mile překvapena. Murakami protentokrát odhodil Marquezovské prvky a ejhle, čtenáři a chvála se jen hrnou. Je to zvláštní, protože mi Norské dřevo a jeho ostatní knížky nepřijdou moc schopné být spolu srovnávány, takže se neodvažuju říct, že například Kafka na pobřeží je horší než Dřevo. Jakože stejně si to nemyslím, ale opravdu to není správné říkat.
No. Watanabe je vážně chudáček tak sympatický, až místy křičíte: "Kopni Naoko do krku, ty troubo," a pak litujete, že to neudělal, třeba by se z toho šoku probrala. Otázka za zlatého bludišťáka: Japonci a sebevraždy, to pokračuje i dodnes? Jsem myslela, že to skončilo po druhé světové válce..:O No neva. Nasajte atmošku 60. let, pornokin a suši restaurací a poslechněte si něco od Beatles!

6 29.07.2014

Když uvidíte nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě sedět na pobřeží, je jisté, že o tom musíte napsat román. Ale pak ho spalte. A nebo ho vydejte. Třeba z něj vyjde něco tak krásně zvláštně magicky realistického, jako je tenhle Kafka na pobřeží. A třeba taky nebudete používat květnatá slova a rozkřídlená, pompézní slovní spojení, ale třeba taky zapůsobíte úplně něčím jiným a třeba vás za to taky budou lidé opěvovat. Třeba jako já Murakamiho teď.

6 07.02.2014

Jsem šťastná, že i někdo tak obyčejný jako je Ed Kennedy, dokáže zjistit, že není tak obyčejný, jak si celý svůj obyčejný život myslel. Markus Zusak se ovšem blýskl zcela neobyčejnými a svěžími nápady, jednoduchou filozofií, smysluplnými a vtipnými dialogy a vůbec oním situačním humorem, který se u postav tohoto věku tak nějak očekává. Ovšem metafory, které mne tak uchvátily u Zlodějky knih mi zde přišly trošku zbytečné a nucené. Nic to ale nemění na tom, že Posel je neobyčejná kniha pro úplně obyčejné lidi.

6 27.06.2013

Ach ten první pohlavní styk. Ach ta zklamání s ním spojená.
Je jasné, jak moc se obavy ženy liší od obav muže, ale jsou to vážně pádné důvody k tomu, aby oba zahodili budoucí společný život a svoji lásku jenom kvůli strachu a zklamání, které navíc zastihlo oba se staženými kalhotami?
Opravdu mistrovský rozbor psychiky a pocitů. A výsměch lásce, které prý údajně překoná vše.

6 27.06.2013

Proč mi nikdo dřív neřekl, že je Pratchett tak vtipný! Bych ho hltala a smála se od rána do večera a nebála se Smrti a čekala, až se zjeví oh god of hangovers. Co se možná bude líbit i vám, pokud se chystáte na prvního Pratchetta, jako se to teď stalo mně, že se nebudete nudit, zapíšete si pár poznámek a užijete si to, jářku, velkolepě..

5 06.10.2015

Kde je šestá hvězdička, krucipísek, kde je šestá hvězdička? Vlastně kdyby jich bylo 7, bylo by to ještě lepší, páč sedmička je prvočíslo, jak je známo, žeano. Možná se teď ptáte, co se mi na té knížce líbilo tak moc, že jí chci dát nadhodnocení. Je to tak, že jsem ji chtěla hodit do ohňa a opéct si na ní špekáčky, nebo ju roztrhat nebo zničit nějakým jiným, zničujícně zničujícím způsobem.
*POZOR, SPOJLER, ŽEANO* Nenapravitelně osamělé postavy a to všechny bez rozdílu. Jak by to bylo krásné, říkáte si, kdyby aspoň jeden z nich umřel, páč pak byste neměli takovou knižní kocovinu a neusínali byste a neříkali jste si: "Ten Mattio je takový vůl! Však už to skoro dokázal. A ta Alice, kdyby aspoň napravila tu věc s Fabiem, když už to nešlo s Mattiem." Achjo. Je mi smutno. Škoda, že jsme všichni prvočísla a nic na tom nemění fakt, že někteří z nás mají své dvojče, ať už biologické nebo prvočíselné. Nejlepší, co jsem četla za hodně dlouhou dobu. Poznám to podle bolesti hlavy, za kterou může Mattio. Fakt že jo. Že já vůbec ty knížky čtu.

5 17.06.2015

Jak krásně dojemné dokáže být rozhodování mezi tím, zda udělat správnou věc a dostát slibu své dětské lásce, nebo si zachránit život útěkem do Ameriky, kde by navíc mohl jistý mladý židovský spisovatel žít se ženou, která se k němu i zdánlivě víc hodí. To by ale Šoša nemohla ztělesňovat onen slavný ideál: totiž že nezáleží na vzhledu nebo snad výši inteligence, ale na duši. Autorovo alter ego, Aron Grejdigr, je na můj vkus dost neurotický a neschopný naložit nějak se svým nadáním a životem vůbec, ale Šoša je opravdu kouzelná postavička a mrzí mě, že její smrti nebyl věnován větší prostor. Další zajímavou postavou byla Hajmlova manželka Celia a Aronův přítel Fejtlzon, kteří celému dílo vtiskli silně filosofický ráz.

5 28.06.2013

Je na něm něco klasického i netradičního. Je na něm něco obyčejného i neuvěřitelně zvláštního. Je v něm spousta úvah, které by měly být vlastní nám všem. Proč se víc nestaráme o prožívání života? Nejspíš jsme ještě nikdy nepotkali Portugalku na mostě v Bernu.

5 27.06.2013