jungwirth5318 komentáře u knih
Nejsem milovníkem rozsáhlých rodinných či dynastických ság a tak jsem se úvodní kapitolou neprokousal úplně snadno, ale pak už to bylo jiné kafe. Zvlášť popis Tutanchamonovy hrobky, její výzdoby a vybavení je prostě fascinující, zejména díky nádherným obrázkům. Špetka tajemství na konci to pikantně okořenila.
Příručka, vhodná pro začínající birdwatchery/pozorovatele ptáků. S péčí vypravená, aktualizovaná českými ornitology, takže všechna relevantní data se vztahují k území České republiky. Desítky pěkných fotografií. Podobných ptačích příruček nebo atlasů však vyšlo v poslední době více...
Důstojné navázání na Foglarův příběh. Trochu mi vadí jakýsi ekologický polopatismus (zničený knižní Mostar je prostě v reálu odtěžený Most) a od začátku mi také bylo jasné, kdo je hlavní padouch. Neseděly mi k tomu příliš ilustrace Terezy Marianové... i když třeba zrovna titulní obrázek je pěkný. Knihu jsem měl půjčenou z knihovny, ale protože se synům líbila (četl jsem jim ji před spaním), koupím si svoji.
Chování živočichů, rozebrané doslova „na šroubky“. Je to především učebnice, a pořádně tlustá, tak nečekejte žádnou hladkou četbu, spíš se budete pohybovat skoky sem a tam, pokocháte se ilustracemi, přečtete si nějaké ty detaily a zajímavosti, těžší pasáže, které vyžadují odbornější znalosti, třeba vynecháte. Jako velmi cenný hodnotím oddíl, věnovaný etologii v praxi, ať už chovatelské, ochranářské nebo laboratorní. Jestli jsem si v některých částech opravdu početl, tak třeba v kapitolách o historii etologie nebo migraci živočichů a pak i v některých úzce zaměřených pasážích, věnovaných chování konkrétních zvířat – třeba parazitismu kukaček nebo loveckým strategiím pavouků. Oceňuji úvod a stručné resumé u každé kapitoly plus odkazy k dalšímu čtení... K téhle knize se určitě ještě vrátím.
Dětská knížka, která poučí i dospělé. Vynikající ukázka toho, jakým způsobem popularizovat vědu. Velmi obtížné pro autora: jak vysvětlit vědecké složitosti obyčejným jazykem a na omezené ploše... Tady se to opravdu hodně povedlo.
Precizně vyvedené obrazy z historie naší planety. Barevné živé momentky dávno zmizelých ekosystémů, rekonstruované na základě fosilního záznamu z vybraných lokalit celého světa. Pečlivě vykreslené ilustrace života v přelomových obdobích nebo na neobvyklých stanovištích. Autor postupuje chronologicky stále hlouběji, podstupuje jakousi „cestu do pravěku“, až po nejzazší minulost, z níž se dochoval nějaký záznam. Obrazů je celkem šestnáct, doplněných úvodem a epilogem. Některé jsou životnější a působivější; záleží na čtenáři, čemu dává přednost. V mém případě to byl popis zanikající mamutí stepi, návštěva mohutného vodopádu u Sicílie v době, kdy se napouštěly solné pánve vyschlého Středozemního moře nebo probouzejících se ekosystémů, které přežily náraz asteroidu osudného dinosaurům. Se zájmem jsem navštívil evropské souostroví období jury, uhlotvorný karbonský močál a prohlédl si zkamenělé společenstvo hlubinného mořského průduchu v siluru, případně podivné, 550 milionů let staré ediakarské organismy – nejstarší dochované mnohobuněčné společenstvo vůbec... Naše planeta prošla rozmanitými změnami; život se dokázal vypořádat s mnoha protivenstvími, i když to někdy mohlo znamenat částečné vyhynutí nebo dokonce zánik. Může se to stát i nám – autor je v té věci nicméně optimista, protože je to poprvé, kdy si nějaký druh sám uvědomuje, co mu hrozí, poruší-li křehkou rovnováhu světa. Hallidayova kniha patří k těm, které se čtou jedním dechem. Nechybí stovky odkazů na odborné práce, bohatý rejstřík, mapy a obrazové rekonstrukce živočichů – těch je bohužel málo; a to je snad jediné, co bych knize vytkl.
Nenechte se zmást fantasy obalem, tahle kniha je víceméně odborná studie o horských duších a patronech českých pohoří, jakýsi katalog bytostí, srovnávaných kdysi nebo dnes s Krakonošem. Některé mají kořeny pěkně hluboko v minulosti, ale protože si o nich často vyprávěli především horalé německé národnosti, po jejich odsunu byly zapomenuty a až v posledních letech se do hor i k lidem vracejí. Některé byly vymyšleny teprve nedávno, třeba i z důvodů čistě "marketingových". Je zajímavé sledovat, jak se patrony pohoří stávají i bytosti, které byly původně strašidly, a kolik toho tito patroni mají společného s různými "lesními lidmi" nebo třeba hejkaly... Jak jsou si tito lokální patroni navzájem vždy trochu podobní a témata vyprávění o nich se často opakují, vkrádá se mezi stránky knihy mírně, mírňoučce nuda. Závěrečná Koda však čtenáře potěší... Velmi hodnotný je z mého pohledu přehled literatury a pramenů.
Rozhodně nebývá pravidlem, aby se populárně-vědecká publikace četla takřka jedním dechem! Hlavní téma je pochopitelně exploze Laki v roce 1783 a její následky lokální i globální - a že jich bylo! Ví se o té explozi hodně, díky deníku reverenda Jóna Steingrímssona, který ji na Islandu prožil a vše podstatné si poznamenal: však se o něm v knize taky hodně dočtete. Stejně jako o dalších islandských sopkách a jejich řádění, deskové tektonice, supervulkánech i některých dalších explozivních vulkanických událostech, které se podstatně propsaly do historie lidstva: Toba, Tambora, Théra, Vesuv, Krakatau, Mount Pelée a podobně. S autory navštívíte krajinu v okolí sopky Laki, podíváte se, co erupci připomíná dnes a zajdete se ochladit i do Národní laboratoře ledovcových jader z grónského ledovce, který ve svých vrstvách ukrývá mj. i stopy dávných sopečných erupcí. Kniha končí připomínkou erupce vulkánu Eyjafjallajökull v roce 2010, úvahami o tom, jaké problémy by mohl výbuch srovnatelný s explozí Laki z roku 1783 způsobit dnes a jestli jsme na něco podobného vůbec připraveni. V Británii kniha vyšla v roce 2014 a tak v ní logicky chybí některé aktuální informace a poznatky, které doplňuje v závěrečné poznámce recenzent českého vydání, geolog a vulkanolog Vladislav Rapprich. Za mě absolutní spokojenost!
(SPOILER) Příběh nešťastné lásky dvou mladých lidí, které tragicky rozdělí víra – tajné evangeličky Helenky a zaníceného mladého katolíka Jiřího, na pozadí slavných událostí, spjatých se svatořečením Jana Nepomuckého roku 1729. Asi neprozradím nic nečekaného, když hned na začátku poznamenám, že romantický vztah je na konci románu násilně přerván. Jinak to skončit nemohlo, právě pro ten náboženský rozpor, který se dnes jeví nejen tragický, ale i veskrze nepochopitelný; stejně jako společenské konvence, které by tak jako tak nepřály lásce chudé služky-venkovanky a mladíka z lepších kruhů, navíc kandidáta kněžství. Román je plný tragických postav, nepřátelství vůči tajným vyznavačům kalicha a krutost, s jakou jsou za svou víru a její šíření trestáni, působí čtenáři místy až fyzické utrpení. Jestli z knihy vychází někdo naprosto negativně, tak jsou to především jezuité. I když být misionářem pravé víry katolické je jejich posláním, kterému upřímně věří, někteří z nich ho naplňují až s fanatickým odhodláním. A tím hlavním tu není páter Koniáš, objeví se jen v několika kapitolách... Kniha je to rozvláčná, ale čte se překvapivě dobře. Krásné popisy krajiny i městských panoramat, slavností i bohoslužeb. Teprve na konci, když už jasně tušíte, jak to s Jiříkem a Helenkou skončí, se táhne doslova jako med...
Nejprve jsem si zamiloval LP desku s nejlepšími kapitolami, načtenými Miroslavem Horníčkem, až poté jsem se dostal ke knize, abych zjistil, že je tam ještě pár dalších pěkných míst, ale že mi trochu uniká autorovo básnění o řece a krajině kolem ní a také o historii těch míst. Ale ono to tam patří a určitě to nepřeskakujte.
Nedokázal jsem knihu číst „lineárně“, popořadě, místy jsem se trochu ztrácel v autorových úvahách a básnění o krajině, asi jako v těch rébusech, co knihu doprovází. Ale protože jsem měl sám řadu podobných zážitků s krajinou i lidmi, obvykle jsem se zase našel. :-)
Hluboce nesympatický a těžce samolibý Herlock Sholmes versus vtipný a nápaditý lupič-gentleman. Hádejte, komu budete držet palce. Autor mu je drží taky, od začátku knihy je to jasné. A k tomu je tu spousta temných koutů, tajných úkrytů a chodeb, prostě secese jako vyšitá.
Autor jede podle své osvědčené šablony: hlavní hrdina je svým způsobem outsider, který má velký sen; nakonec za pomoci přátel překoná všechny překážky a dočká se uznání. Nechybí starostliví, malinko nechápaví rodiče, dívčí protihráčka a posléze spoluhráčka, ošklivé mimozemské potvory ani mírně pomatený vědec, který skrývá tajemství. „Vaření“ v názvu je matoucí, ve skutečnosti se jedná o genetické manipulace... Hrdinův „uvařený“ drak se svým chováním chvílemi až příliš podobá drakovi z dobře známých filmů a seriálu s úplně jinými hrdiny; to mi trochu vadilo. Poslední dobou je obecně dost předrakováno... Ale konec knihy je napínavý a strhující a nedá se od něj odtrhnout až do poslední tečky, která vás možná maličko překvapí. Srovnávám na čtyři hvězdy, mí synové by dali pět.
Rostliny mluví, ale jen někdo je slyší. Třeba Orla Carsonová. S pomocí přátel, Idrise a Ariany, se vydává na cestu, aby zjistila, jaký původ má mapafoglia, nemoc, která hubí rostliny i vesničany podél toku řeky...
Od začátku mě vytáčela sebestřednost hlavní hrdinky, které velkou část příběhu jde jen o její zahradu, koně a světlou památku zesnulé matky. Naštěstí se to v průběhu knihy trochu spravilo. Co se nespravilo, je řeč květin, která k Orle doléhá. Jistě se od těch kytek nedaly čekat rozsáhlé filozofické úvahy, ale v některých situacích by vůbec nevadilo, kdyby mlčely. Být Orlou, nepochybně by se to podepsalo na mé duševní rovnováze...
Nepřekvapil mě ekologický podtext ani výskyt bezohledného podnikatele, který jde pro zisk i přes mrtvoly... Co mě potěšilo: popis temné atmosféry dolů a opuštěného města, majestátné přírody a dravého živlu divoké řeky.
Napínavé, místy fakt drsné i trochu mimozemsky nechutné, nic pro bojácné malé čtenáře. Od určité chvíle má kniha neuvěřitelný spád. Ale to jsem znal už z Písečníků, tak mě to nepřekvapilo. Jak si ale knihy rád užívám a prožívám, tak se mi na konci trochu klepala brada a protože jsem to četl nahlas dětem, mám obavu, že se mi klepal i hlas. Tak mě to, přátelé, dojalo a uzemnilo. Podobný zážitek už jsem měl snad jen s Tajemným Vesuvem od Caroline Lawrencové.
Knížku si jistě užije každý – ale především díky skvělým rekonstrukcím pravěké krajiny a jejích obyvatel od malíře a ilustrátora Jiřího Svobody a stovkám fotografií fosilních nálezů. Text bohužel překypuje odbornými termíny, takže ho stráví jen poučený čtenář.
Loupežných nájezdů, lodí, mrtvol, piva a žen je v téhle knize požehnaně, ale přitom je to vskutku zábavné čtení z časů vikinských výprav a souběžného pronikání křesťanství na sever Evropy. Příliš nedoporučuji dětem, ale starším přístupno!
Franská šlechtična Dhuoda byla na svou dobu (9. století) překvapivě sečtělá paní. A to tehdy uměl číst a psát málokdo, a ženy vůbec! Až si člověk říká, jak to zvládla, když k tomu spravovala panství svého manžela, který sloužil u králova dvora. Ale nejspíš to opravdu napsala: je to celé prodchnuté mateřskou láskou k synovi, o kterém si myslela, že ho už možná nikdy neuvidí a potřebovala mu dát rady do života. Aby byl moudrý, sečtělý, zbožný, odvážný, uctivý k autoritám, věrný atd. atd., zkrátka jak se na šlechtice sluší. Dnešní teenager by podobnými radami pohrdl, ale tohle je středověk, doba jiných ideálů. Přesto jsem tam našel řadu nosných myšlenek, použitelných i dnes.
„Případy Sherlocka Holmese, které z různých důvodů nebyly ve své době publikovány“: jedná se o případy tak či onak zmíněné v rámci holmesovského kánonu samotným Doylem. K tomu je připojena studie „o skutečné totožnosti českého krále“. Kniha nepřekvapí ani neurazí, drží se úzkostlivě holmesovských schémat, včetně četných poznámek a odvolávek pod čarou.
Milé, laskavé vyprávění, kratičké střípky ze života otce a jeho malého človíčka, které si arci užije nejvíce ten, kdo už tatínkem takového človíčka byl a dosud na to nezapomněl. Krásný stesk, dojemná vzpomínka, trocha lítosti s pousmáním, skrytá rosa pod víčky, trocha lehkého sentimentu v běhu času a Praha jako barevná kulisa. Mám radost, že jsem tuhle knížku nedávno vytáhl z knihobudky.