Káča Máča komentáře u knih
Váhala jsem, jestli dát čtyři nebo tři hvězdičky. Nakonec jsem dala čtyři, protože jsem podobnou knížku ještě nečetla. Děj i námět jsou rozhodně zajímavé, životní styl Sam a jejích kamarádek mě tak otravoval, že jsem byla šťastná, když jí začalo pár věcí docházet a začala vidět věci, kterých si obyčejně ani nevšímala. Rozhodně to nutí k zamyšlení, jak žijeme náš život a jestli i my na tom nejsme podobně jako Sam... pěkné čtení :).
Naprosto hrůzostrašný příběh, který mnou hluboce otřásl. Místy jsem se musela držet, abych nezačala brečet. Nevím, jak lépe popsat dojem z této knížky, která popisuje šílenost, krutost, děs, strach z pohledu malé holčičky, která to všechno zažívala téměř po celý svůj život. Klobouk dolů před autorkou, že se vůbec dokázala znovu vracet ke své minulosti a přenést ji na papír. Svět musí vědět o tom, co se dělo...
Velmi zajímavá knížka, kterou bych nezařadila přímo do rubriky "pro děti a mládež". Je to příběh, který se musí dotknout každého a každý je donucen při čtení k zamyšlení, ať už dítě, či dospělý. Otevřený konec mi ke knížce dokonale pasoval, bez něj by to "nebylo ono" :). Vzhledem k menšímu počtu stránek jsem ji zhltla po kouskách za jeden den a opět se přesvědčila, že bych neměla soudit knihu podle obalu, jelikož jsem se bála, aby to nebyl nějaký dětský tuctový příběh, u kterého bych v půlce čtení raději přestala. Parádní knížka s mnoha myšlenkami. Na film se chystám dnes :).
Moc pěkná knížka. Čekala jsem, jestli to nebude klasický doják s obrovským happy endem (což by mě docela otrávilo), ale autorka mě dost překvapila :), ne že bych neuvítala možnost velkolepé svatby Willa s "Clarkovou" ale zvolený konec je prostě nejlepší a dělá z knížky to, proč se mi nakonec tak líbila.
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, za celou dobu čtení mě nenechala ani jednou chladnou a unuděnou, několikrát mi vyvolala úsměv na rtech, několikrát naopak zděšení. Když jsem ji dnes dočítala při hodině chemie (ano, až tak jsem se od ní nedokázala odtrhnout), měla jsem velký problém zamáčknout slzy - a to že u knih většinou nebrečím! Velmi silná a dojemná knížka, která mi bude v hlavě ležet ještě dlouho...
Stejně jako u Papírových měst - fajn oddechová četba, ale to je tak vše. Část "Potom" už mě ani moc nebavila. Ale abych Greenovi přímo nekřivdila - zaujalo mě pár velmi zajímavých myšlenek, o životě a labyrintu... ale rozhodně bych knížku nepopsala jako "živou, naléhavou a dojemnou", protože jsem neuronila ani slzu a stejně jsem to dočetla jen v přesvědčení, že si Aljaška udělala ze všech srandu, což se samozřejmě nestalo...
Nemůžu hodnotit přímo záporně, protože kdyby se mi knížka nelíbila, ani bych jí nedočetla. Příběh je to určitě zajímavý, Margo musí oslovit každého čtenáře. Líbily se mi myšlenky o papírových městech a papírových lidech, v tom jsem se taky trochu viděla. Ale v podstatě ničím jiným ta knížka zvláštní není. Kdyby mě vysloveně nezajímal konec a rozluštění toho, kde vlastně Margo je a co dělá, nenutila bych se do čtení. Navíc jsem měla pocit, že se trochu opakoval námět jako u Hledání Aljašky - naprosto divná holka a naprosto ujetá parta kluků + hledání jakéhosi vysvětlení. Ale jako oddechová četba fajn ;) (pokud si dříve přečtete knížku, film byl pro mě velkým zklamáním).
Jsem asi někde v polovině a už měsíc se nemůžu odhodlat k pokračování... tolik znechucení během chvíle mi nevyvolala ještě žádná knížka - to je asi tak jediné plus, protože tolik chlastu, kriminality, drog a sexu asi nenajdete v jedné knížce najednou. Kniha má nejspíš poukázat na poměry v totalitním Česku a možná přiblížit květinové děti, ale víc času zabere luštění prapodivného slangu a vulgarit. Vsadím se, že kdybych otočila na jakoukoli stranu v knížce, bude Olin buď v hospodě, na šrot (takže v hospodě) nebo na záchytce... pro mě opravdu špatné čtení, ačkoli mi vulgarismy víceméně nevadí, v této knížce je jich až moc. Pro mě absolutně nezajímavý děj o lidech, které nesnáším - alkoholiky, čili vychl*stané palice a povaleče, kterým je nejspíš jedno úplně všechno a všechno se to točí dokola - chlast, drogy, záchytka...
Naprosto geniální sonda do výroby průmyslových krmiv, kterou by si měl přečíst každý majitel domácího mazlíčka. Místy se mi až zvedal žaludek a trnula jsem hrůzou, co všechno jsou výrobci schopni narvat do granulí... a nejen do nich.
Moje první knížka, kterou jsem od Jacqueline četla :). Právem odstartovala moje naprosté nadšení z této autorky a jejích knížek.
Snad nejúžasnější kniha, jakou jsem od Jacqueline četla (a to jsem četla skoro všechny). Sice je to pár těch let zpátky, ale doteď si na ní pamatuji velmi dobře a v mé knihovně je už značně ošuntělá, četla jsem ji snad třikrát :).
Po 80. stránce jsem knihu odložila. Ztratila jsem se v postavách a celkově mě děj absolutně nezaujal a některé odstavce jsem musela číst dvakrát, protože jsem samou nudou ani nevnímala, co čtu. Netroufám si proto ani hodnotit. Asi je to tím, že kniha je úplně mimo mých zájmů a je to pro mě jen pouhá povinná četba. Nevím, jestli se k ní vrátím, spíš dávám více šanci filmu. Pro mladého člověka, který nemá zájem o ruské dějiny (čili bude tápat v knize jako já) a složitou literaturu, nedoporučuji...
Zajímavá knížka jak pro introverty, tak pro extroverty. Jako zarytý introvert jsem tam našla spoustu užitečných poznatků a myšlenek, které mi pomohly ujasnit si své přednosti i překážky. Nedočetla jsem ji sice celou, ale to potřebné jsem si v ní našla :).
Po větším braku jsem v životě nesáhla. Naštěstí jsem také zůstala duchapřítomna a knihu si pouze stáhla v pdf, abych mrkla, proč je tolik opěvovaná. Naprosto nechápu, jak se tenhle výtvor (mírně řečeno) mohl dostat mezi oblíbené a často kupované knihy. Celá ta horečka kolem "padesáti odstínů" je dle mého naprosto zbytečná, protože i průměrný člověk, který čte občas, pozná, že tohle opravdu nepatří mezi kvalitní literaturu. Odradila mě už jen první strana, dál jsem neměla sílu a jen jsem listovala a četla určité pasáže, abych se ujistila, že je to opravdu hovadina na entou, která akorát vymývá mozky ženám, které začnou toužit po druhém Ch. Greyi a sráží sebevědomí mužům, kteří začnou mít mindráky, že nejsou jako Grey... - tedy alespoň to tak funguje u těch, co tu knížku fakt žerou. Nehledě na to, že to celé trochu zkresluje realitu (např. pojem BDSM). Snad i já, občasný pisálek, který si čmárá historky pro radost, mám lepší styl psaní...
Přečetla jsem za jedno dopoledne, knihu jsem měla v povinné četbě. Když jsem si četla, o čem kniha je, zapůsobila na mě a těšila jsem se na čtení. Bohužel mě ale knížka celou dobu nudila, měla jsem pocit, že se za celou dobu nic převratného a neočekávaného nestalo - stále jsem čekala na nějaký bod zlomu a stále jsem měla pocit, že čtu pořád to samé dokola. Ale jistě si toto dílo našlo pochopení u jiných :), za mě nic moc.
Úžasná kniha, dokonce jsem vynaložila velké úsilí k tomu, abych jí ještě vůbec sehnala, protože se mi jí nechtělo vracet do knihovny. Nicméně podařilo se, knihu jsem sehnala v jednom ze skladových doprodejů a patří mezi mé nejoblíbenější. Rozhodně to není knížka, která by se měla číst od začátku do konce. Naopak by v ní měl člověk hledat konkrétní problém, který ho trápí a o tom si krátkou kapitolku přečíst ;). Je napsaná jednoduše, neobsahuje příliš složitých a pro průměrného člověka těžko pochopitelných výrazů. Za mě jasná jednička!
Knížku jsem nemohla ani dočíst. Nejspíš je to mnou, ale očekávala jsem něco zcela jiného podle popisů a vychvalování knížky. Možná nejsem schopna ji pořádně docenit, ale dost jsem se během čtení nudila, díky zdlouhavým popisům a celkové nezáživnosti. Ale povinná četba je hold povinná četba ;).
Tahle knížka mě naprosto dostala! :) Absolutně jsem si ji zamilovala a jak nečtu jednu knížku dvakrát, tuhle bych si někdy ráda přečetla znovu. Dojemný příběh o soužití člověka se zvířetem a pevným poutem mezi nimi. Je až neuvěřitelné, kam se hnul Jamesův život s příchodem Boba, nejednou mě to dostalo a dojalo :). Knížku bych doporučila kterékoli věkové kategorii + videa na youtube (a že jich není málo) celý příběh jenom dokreslí a ucelí :).
Kdybych neměla Stepního vlka zařazeného v povinné četbě, asi bych po něm nesáhla. Popravdě mě vyděsily sáhodlouhé a složité popisy této knížky, bála jsem se dát do čtení, ale nakonec jsem nelitovala. To, jestli jsem knížku plně pochopila, nechám stranou. Našla jsem si v ní to "svoje", několikrát jsem v ní našla sebe samotnou. Rozhodně to není oddechová četba před spaním, člověk by měl při čtení Stepního vlka zaktivovat všechny mozkové závity a bude se divit, co v této knížce najde.
Možná nejsem schopna knihu patřičně docenit. Ale ani jsem ji nedočetla. Dělalo mi problém se prolouskat těmi sto stranami, kde jsem skončila a nevím nevím jestli se ke čtení vrátím. Připadalo mi, že se tam prakticky omílá to samé dokola, postavy jsou víceméně povrchní a některé úplně hloupé a nic zajímavého se neděje...kdoví, třeba po ní v budoucnu ještě sáhnu.