kacaabba
komentáře u knih

První jsem viděl film, pak jsem se teprve pustil do knihy. Bylo pro mne velice milé a povzbudivé, že člověk mohl číst o takovýchto těžkých událostech očima křesťana, který vydal svědectví o tom, že čím větší je tma, tím zářivěji svítí evangelium Ježíše Krista. V této souvislosti mohu ještě upozornit na knihu A přesto říci životu ano od křesťanského židovského psychologa, který o životě v koncentračním táboře také píše.


Viděno jako divadelní hru nastudovanou v Národním divadle M. Macháčkem. Od hry neočekávajete nic hlubokého, ale reálie (nejen) tehdejší doby tam vyobrazeny jsou k popukání.


Od knihy jsem nic nečekal. Začátek knihy odpovídal mé představě: víceméně lehký dobrodružný román pro děti a mládež. Jenže pak začal proces s Johankou a tam to už rozhodně nebylo pro děti. ## Touto knihou a seznámením se s životopisem u mne rozhodně stoupl i sám autor. Měl jsem za to, že je to posměvač křesťanství; ale kdyby byl, kniha o Johance by musela být napsána jinak.


Použito pro přípravu tábora. /\/\/\ Kniha se četla velmi lehce, autor umí čtivě psát i o nejobyčejnějších věcech. /\/\/\ Pokud člověk očekává od této knihy něco jiného, než příjemné smáznutí pár hodin života, je na špatné adrese. Jedná se o popis snobského milionářského výletu mediálně známého člověka. To se neblíží většině z nás. Ani informace geografické za přečtení nestojí, protože jednak jich je tam jako šafránu a druhak jsou už prostě zastaralé, viz srovnání života v Hongkongu (toho času ještě v držení Britů) a v Číně. /\/\/\ Myslím, že dokument bude zajímavější než kniha.


Moje milovaná kniha mládí, která promlouvala o naší přírodě. Rád jsem si jí četl, prohlížel si fotografie a kreslil podle ní obrázky.


Příjemné překvapení! Kniha, která již téměř zmizela z veřejných knihoven a je přitom tak fajnová. Myslím, že je škoda, že už o ní dnešní děti neví. Je to vlastně fantazy - a to se nosí - a přitom zábavnou formou poučná. Takže hned dvě plus. Škoda, že podle knihy není natočen film s dnešními filmařskými možnostmi! --- Na motivy knihy jsme v roce 2019 připravili dětský "hmyzácký" tábor.


V podstatě byl pro mne druhý díl zajímavější. Ne ani tak kvůli vlastní hlavní postavě, ta mne se svým volnomyšlenkářstvím nijak neimponovala, ale nastaveným zrcadlem naší západní kultury. A vůní domova, kterou jsem intenzivně vnímal, když přijela domů a procházela byt, ve kterém vyrůstala a procházela ulicemi svého města... Tu vůni domova známe, že? Už se těším domů! Navždy!!!


Použil jsem čistě "pracovně" kvůli tématu pro dětský tábor.


I přesto, že jsem dal pět hvězdiček, nemám potřebu jakkoli doporučovat dál. Ani knihu, ani film. Proč? Protože to, co vypadá jako duchovní slátanina sice pro nás slátanina je, ale ve skutečnosti je to propagace hinduismu, který se tím, že "dokáže" pojmout i naprosté opaky, tváří jako všeobjímající moudro. No, nevím... Protože mám ale rád robinsonády a zápletka je skutečně neotřelá, ohodnotil jsem to plným počtem.


Mohu se vyjádřit pouze k Mateřskému poli: příběh ženy, která měla celkem spokojený život na venkově a pak válka. Zlom. Ztráta a vyhlížení. Pak ztráta bez vyhlížení a ztráta a bolest a pocit zmaru. A na konci slabá jiskřička dávající smysl života pro zdeptaného člověka. Knihy Ajtmatova mám rád, i když jsou někdy kruté, melancholické. Kyrgistán je krásný kus země, s tímto vědomím se povídky čtou ještě lépe.


Ukázky z Koránu a hadís hovoří dost jasně...


Pro mne velmi zajímavá a poučná kniha. Prozkoumává psychologii prostředí. Je všechno zlo, které člověk napáchá jen výplod zkaženého nitra?, ptá se autor a hledá na to odpověď.


Žádné nové téma, ale psáno svižně, takže pro mladé jistě zajímavé čtení (bohužel častěji jimi viděno ve filmovém zpracování, než čteno). Kniha nic neřeší, leč nabízí řadu témat, která lze s mládeží otevřít v diskuzi.


Je pro mne těžké hodnotit tuto knihu a nehodnotit autora, který o sobě píše. V třetí osobě. Zpočátku jsem byl stržen vírem událostí, které se rozpoutaly kolem vydání Satanských veršů, vnímal jsem a spolu prožíval to vězení neustálé ochrany jeho života, obdivoval, že i tak se dokázal seznámit se svojí budoucí ženou. Zdálo se mi, že je velmi otevřený. I tam, kde na sebe vléval stín toho horšího já. Za to má mé ocenění, ale některé šedé barvy jeho osobnosti na mne natolik zapůsobili, že se mi jako člověk touto knihou spíše zprotivil. Asi těžce nesu nevěru, do které člověk tak až s chutí skočí a tak lehce si jí oddůvodní. Ale jinak velmi zajímavé. Tečka.


Protože jsem to četl až jako dospělý, nemohu říci, že by to bylo super super, ale rozhodně to pěkné je. Já od autora mnohem více oceňuji Luisu a Lotku, nedivil bych se však, kdyby to děti měly naopak. :-)


Nemám tušení, jak knihu vnímají lidé, kteří nevěří v Boha. Snad je při četbě Narnie někde v hloubi duše pohladí "Aslan"... Pro mne, křesťana, je to krásný příběh, který v mnohých věcech čerpá z křesťanství. V této knize se mi vybavil jeden úryvek z Bible, který, troufám si domnívat, měl na mysli i autor, když psal tento díl: "Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí." (kniha Izajáš 43 kap. 2 verš)
