Kaik komentáře u knih
Ó, předkové, stejně jsem druhému dílu neunikl! Bylo to jen o chlup lepší než předchozí kniha, ale pro mě stejná nuda. Zjevně nejsem cílová skupina. Potěšilo mne méně magicky pohmožděných vnitřností. Kočkoveverčákův potenciál hrubě nevyužit, pouze sem tam opakující se hlášky ("Už mu můžu vyškrábat oči?"). Domácím puberťákům se to, u pekla, při společném čtení opět celkem líbilo, takže se zdá, že mě před dalším pokračováním chrání pouze to, že dosud nevyšlo v češtině.
Přečteno s dětmi během několika večerů na dovolené. Hlavní hrdina mi trochu připomínal Eragona, nebo i trochu Hloupého Honzu, který ke štěstí přišel. Puberťáci se bavili, ale já moc ne. Hlášek kočkoveverčáka bylo málo a dost mi vadila popsaná krutost a počet mrtvých. V knize pro děti to, myslím, není nezbytné. Pokud nebudu donucen, po dalšímu dílu dobrovolně nesáhnu.
Vskutku podivuhodným způsobem se ke mně tato kniha dostala... Ale když už tu byla, tak jsem ji v rámci čtenářské výzvy 2018 přelouskl (téma: kniha autora, který žil v mém kraji). Od Jana Weisse jsem do té doby nic nečetl a určitě jsem ho rád poznal. Spisovatelsky je to tvůrce nepochybně zdatný; co mi však úplně nesedlo byla témata, zejména válečná. Na povídkách, byť byly vybrány z poměrně širokého časového rozsahu, byla znát určitá zastaralost a některé pointy příběhů mě vpravdě minuly. Rozhodně strhující a za mě nejlepší je titulní povídka o zpožděném zrcadle - zajímavý nápad. ;o)
Nick Carter - největší pátrač americký!
Kdo čeká humor a nadsázku ve stylu Adély, co ještě nevečeřela, bude zklamán. Posuzováno současným pohledem to bylo prostě tragické. Knihu jsme četli společně přes spaním a puberťáci se poměrně často smáli ve chvílích, kdy to nebylo zamýšleno. Když už jsme asi posté poslouchali Nickovo vychloubání, kdy všechno očekával a věděl dopředu, veškeré napětí se mění v nechtěnou parodii. Spousta akcí nedávala smysl a byla vložena pouze za účelem zvýšení Nickovy "maximální hustoty", a mnoho momentů bylo zkrátka WTF.
Schválně... co uděláte, když dopadnete největšího zločince světa a on vzápětí uprchne z policejního antona? Správně, zajdete k němu domů, on tam na vás čeká. Geniální.
Trocha umělecké inspirace v útlém balení. Nic hlubokého, ale uvedené rady mohou někoho určitě nakopnout do tvorby.
A opět kniha, která se ke mně dostala prazvláštním způsobem. Mám tyhle neočekávanosti rád - v podstatě ji to přímo předurčuje k účasti ve čtenářské výzvě. ;)
Za mlada jsem hodně tíhl k horolezení a toto bylo krásné nostalgické připomenutí té doby. Oceňuji, jakou vnitřní cestu David Lama během těch třech let, kdy se pokoušel o nemožný výstup, prošel a jak vlivem mediálního rozruchu přeformoval svůj prvotní lehce naivní názor. Skvělým doplňkem knihy je pak také film od Red Bullu, který je k dispozici na jejich webu úplně FREE.
Až během četby jsem zjistil, že David už na žádnou další horu nevyleze. Škoda mladého horolezce.
Kniha mě úplně nechytla, přišla mi taková nemastná neslaná. Většinu času jsem fandil Angelině, protože zbylé postavy se chovaly jako idioti. Navíc zhruba od dvou třetin jsem tušil, jak to celé dopadne, tudíž kouzlo nečekaného závěru se vytratilo. Docela mě překvapily drsně popsané scény, ať už násilné, tak i intimní (zní to divně, ale je to tak ;). Autorce ale v budoucnu dám ještě šanci.
Jakub Vandrovec opět řádí. Provádí podobné šílenosti jako v předchozích dílech a většinou je to docela zábava. Některé povídky jsou tedy řádně ujeté. ;)
Informace zajímavé, ale knize by mnohem víc slušel větší formát. Tato brožura se mi nečetla dobře. Hlavně mi bylo líto autorových úžasných kreseb domů a zahrad, které na malém prostoru vůbec nevynikly.
Podobně laděno jako předchozí díl se spoooustou hodně černého humoru. Hlavní "boss-fight" mezi Vandrovcem a Ivanovem mi přišel trochu rozvleklý a poměrně málo nápaditý.
Čeká mě založení trávníku, takže vylepšení teoretických znalostí není od věci. Kniha naprosto splnila mé potřeby - je sice útlá, ale plná přehledně řazených informací, které pomůžou vytvořit krásný zelený koberec z ničeho. Doplněno fotkami a tabulkami. Ke knížce se určitě ještě vrátím.
Pěkný spletenec. Takový trochu "Stoletý stařík" po česku. Líbila se mi práce s jazykem, autorova fantazie a nezvyklé časové střídání dějových linek. Chyběla mi určitá účelovost toho všeho, nějaký smysl. Takhle to byla spíše bizarní sbírka zážitků vesnického supermana, byť zábavná a historicky poučná.
Přečteno s dětmi před spaním. Stejně jako v obou Minecraftech byla kniha plná bláznivých dobrodružství a zajímavých potvor. Nejvíc se nám líbily humorné puberťácké dialogy a špičkování hlavních hrdinů. Děj nebyl příliš důležitý, taktéž obrázky občas jakoby nepasovaly k textu (Joker, Sparrow?). A rozhodně to není čtení pro klaustrofobiky. ;)
Opravdu hodně podobné Marině. Závěr trochu divoký, ale Zafónův způsob psaní je mi sympatický. Spíše pro mladší čtenáře.
Přečteno s dětmi před spaním. Skutečně alternativní pojetí Vánoc. Ježíšek vrostlý do skály v jeskyni. Tři králové se spolu vrhnou do války, ale zachránit vánoční svět bez hvězdy na obloze je ani nehne. Koktající veverka milující jezevce. Zadní vrátka do pekla. Teleportace skrz vánoční ozdoby...
To vše bohužel bez kousku humoru. Trpěl jsem jako tisíc nevinných duší zakletých do špice pekelné vzducholodi.
Opět zábavná hříčka na jedno použití.
Oceňuji skvělou práci s jazykem, bláznivě ujeté nápady a rychlé zvraty děje. Spousta situací a historických postřehů byla brilantní (ovšem po Mlýnu na mumie jsem již byl připraven a účinek nebyl tak úderný).
Kritizuji naopak absenci hlubšího děje, jež by cíleně vázal všechny ty absurdní Pérákovy situace do jednotného celku. A nesedlo mi úplně vyprávění v přítomném čase.
Knihy Vladimíra Neffa mám rád a tohle byla taková malá divadelní jednohubka na doplnění sbírky. Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2018 - téma "Kniha poprvé vydaná před rokem 1950".