Kaik komentáře u knih

Před osudem nelze utéct. Lze s ním pouze bojovat.
Tato druhá kniha zaklínačových příběhů je ještě o chlup lepší než předchozí. Většina povídek má vedle slovanské poetiky i hlubokou myšlenku, kterou, řekl bych, člověk ocení až spíše časem. A opět nejde pouze o skvělé souboje s příšerami - mnohem zásadnější jsou správná rozhodnutí a kompromisy, které musí Geralt citlivě volit ve složitém, neklidném světě. Avšak osud... ten si vždy najde cestu.
Nakonec famózní epilog - mejdan jak má být!

10 20.08.2018

Kulhánkův styl mám rád. Je přímočarý a dobře se čte. V kombinaci s jeho představivostí a bláznivými nápady se vždy jedná o odpočinkovou a zábavnou četbu. Občas trochu zaskřípe logika, ale komu to vadí, že?
Vyhlídce musím sebrat body za první třetinu, která byla opravdu nepřehledná. Počínaje výpravou do pekla však začíná parádní akční jízda, u které jsem se skvěle bavil. A to stanování s Karolínou...! Jako doplněk mezi náročnější díla ideální.

4 12.08.2018

Titulní příběh jsem kdysi četl v časopisu Ikarie a teď dospěla doba na dohání celé knihy. Povídky mají různou úroveň, je na nich už znát i lehký zub času, ale projev pana Pecinovského mi sedí a dobře se čte. Kromě "lasa" se mi asi nejvíce líbila závěrečná "Duše vylétla z údů" (skvěle napsána psychologie hlavní postavy) a mírně depresivní "Kupte si svět". Další restík tímto splněn.

3 29.07.2018

Ó, předkové, stejně jsem druhému dílu neunikl! Bylo to jen o chlup lepší než předchozí kniha, ale pro mě stejná nuda. Zjevně nejsem cílová skupina. Potěšilo mne méně magicky pohmožděných vnitřností. Kočkoveverčákův potenciál hrubě nevyužit, pouze sem tam opakující se hlášky ("Už mu můžu vyškrábat oči?"). Domácím puberťákům se to, u pekla, při společném čtení opět celkem líbilo, takže se zdá, že mě před dalším pokračováním chrání pouze to, že dosud nevyšlo v češtině.

1 22.07.2018

Jazykový koncert! Takovou slovní pestrost jsem už dlouho v knize nepotkal. Vyprávění je spíše popisné, ale popis křivolakých uliček, hospod a tajů staré Prahy je brilantní. Děj, řekl bych, je spíše druhotný, nicméně jedná se o kriminálku se sériovým vrahem. Neskutečně mě bavila jména osob, např. takový baron Sulz-Rossoll d’Aspiq mě totálně rozsekal. A ty popisované kulinářské výtvory - úplně se mi sbíhaly sliny. Pochválit musím historickou zdatnost autora i jeho leckdy až zvrhlou fantazii. Velmi osvěžující dílo plné humorné nadsázky, které bych rozhodně nechtěl překládat. Zasloužená Magnesia Litera, tohle byla dobrá volba!

17 21.07.2018

Obdivuji autory, kteří dokáží dějové ingredience dávkovat tak citlivě, že nenaruší uvěřitelnost příběhu a čtenář se zároveň nenudí. Delaney tuto schopnost vynásobil dvakrát. Moc mě bavil paralelní příběh obou dívek, který se v krátkých kapitolách jakoby proplétal a opakoval, ačkoliv v jiném čase. A moc jsem přál "té druhé", aby se vymanila ze svého předurčení.

Přečteno během pár dní systémem "už jen jednu kapitolu a pak končím... dobrá, tak ještě jednu zvládnu... ale ta další už bude opravdu poslední...", znáte to. :)

Příběh nakonec nebyl tak strašidelný jak bych si přál, ale pár mind twistů mi sebevědomím pocuchalo. Skvěle napsáno a skvěle se to četlo. Za mě plný počet.

4 15.07.2018

Můj první Kundera a... dobrý! Přečteno během jednoho dne - příběhy mě docela bavily a text jakoby mi hovořil z duše. Nadčasové myšlenky, humorně podány. A ta úžasná čeština! Díky čtenářské výzvě jsem si opět rozšířil obzory. Prima!

3 11.07.2018

Přečteno s dětmi během několika večerů na dovolené. Hlavní hrdina mi trochu připomínal Eragona, nebo i trochu Hloupého Honzu, který ke štěstí přišel. Puberťáci se bavili, ale já moc ne. Hlášek kočkoveverčáka bylo málo a dost mi vadila popsaná krutost a počet mrtvých. V knize pro děti to, myslím, není nezbytné. Pokud nebudu donucen, po dalšímu dílu dobrovolně nesáhnu.

1 09.07.2018

Nesbo zkrátka detektivky umí. Syn opět potvrzuje, že v jeho románech si člověk nemůže být vůbec ničím jistý. Příběh pomsty mladého muže je zasazen do známého prostředí Osla a mohl by klidně fungovat jako další díl Harryho Holea. Vím, že bych neměl srovnávat a být vděčný za zpestření v podobě nových tváří, ale na Harryho už jsem si zvykl a chyběl mi. Závěr knihy byl řádně divoký (napadl mě i výraz 'překombinovaný', ale takový byl asi záměr - zmlsaného čtenáře je třeba stále překvapovat), ale celkový konec se mi líbil. A opět se mi stalo, že zhruba od půlky děj nabral takové otáčky, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout. A to není málo.

9 05.07.2018

Pohled první:
Americká sci-fi z roku 1957. Spousta technických věcí překonána. Cestování časem by narušilo kauzalitu a způsobilo mnohé časové paradoxy. První třetinu knihy jsem netušil, která bije a nudil se.

Pohled druhý:
Na to, že se jedná o americkou sci-fi z roku 1957 to nebylo tak zlé. Spousta technických věcí skutečně funguje dodnes. Proč by nemohl někdo cestovat časem, když je to taková zábava? Druhá půlka knihy dostala slušný spád. Závěr vyzněl krásně optimisticky a kocour Pete nalezl svoje dveře do léta.

Tak si vyberte. :)

3 20.06.2018

Marně přemýšlím, jak tuto záhadnou knihu okomentovat...
Murakami je zkrátka unikát. Jeho podmanivý způsob vyprávění dokáže čtenáře zaujmout i těmi nejobyčejnějšími věcmi. Naprosto přirozenou formou umí z banálních věcí vytvářet téměř filozofická témata a podněcovat tak člověka k přemýšlení.
Postavy v tomto románu jsou i přes to málo informací, které se o nich dozvídáme, skvěle vykresleny a není žádný problém se s nimi ztotožnit. Vůbec nevadí, že se za celou knihu nedozvíme jejich jména. Je zajímavé sledovat uvažování hlavního hrdiny v kontextu s přibývajícími informacemi i postavami.
Autora musím také pochválit za zvládnutí technických úskalí, které v ději hrají určitou úlohu - počítače, šifrování dat, akustika (můj profesně blízký obor, potěšilo). Nic z toho není ani po více než třiceti letech od napsání vyloženě technický průšvih.
Samotný román tvoří již od začátku dvě nesourodé paralelní dějové linie, které se pravidelně po kapitolách střídají. Těšil jsem se až se protnou... a dočkal se. Oba děje se spojily poměrně nečekaným způsobem, který vyústil ve strhující závěr.
Konec "Konce světa" je z mého pohledu logický i překvapivý zároveň. Tak nějak jsem to očekával a zároveň si přál něco trochu jiného. Některé hrdinovy volby jsou zřejmé, některé nenadálé. I přes to, že jsem jiný závěr vlastně nepředpokládal, je mi líto, že už to skončilo. Určitý "neuzavřený" pocit z románu si budu muset dokončit sám v sobě. Nepochybuji, že je to Murakamiho záměr a byla by škoda, kdyby to bylo jinak. Několik posledních kapitol bylo skutečně famózních - zde se jasně projevila autorova síla popsat naprosto geniálně vnitřní pohnutky člověka a předat je čtenáři. Opravdu skvělé!
Poctivé 4,5 hvězdy. I přesto, že je to výjimečné dílo, nehodnotím naplno. Důvodem je pár kapitol zhruba uprostřed knihy, kdy jsem se lehce nudil, a také "Kafka na pobřeží" mě dostal víc. Nicméně - z každé knihy si většinou ukládám bokem nějaký ten citát nebo zajímavou pasáž pro pozdější připomenutí (u e-knihy to jde raz dva, že?), a mám pocit, že z této jsem si jich vykopíroval až běda. K Murakamimu se jistě ještě vrátím!

6 11.06.2018

Nemám toto temné období 17. století, kdy byla Evropa sužována válkami a nájezdy, příliš rád. Působí na člověka depresivně. Přesto mohu tomuto historickému fantasy románu málo co vytknout.
Juraj Červenák se poctivě připravil a kniha je psána jistou rukou. Děj krásně odsípá, snad nikde jsem nenarazil na hluché místo kdy bych se nudil. Bitvy jsou velkolepé a řádně krvavé, občasné nadpřirozené jevy jen dotvářejí fantastickou atmosféru.
Hlavní zápletka není příliš originální - záchrana syna z tureckého zajetí, o to snáze se s ní čtenář ztotožní. Když přidám sympatického hlavního hrdinu, zasazení děje do relativně nedalekého prostředí a otevřený konec, myslím, že s dalším dílem nebudu mít žádný problém.

8 20.05.2018

Další pohádka o Doktoru Proktorovi je za mnou. Nesbo je rozhodně originální, to mu musím nechat, některé nápady neměly chybu. Ovšem jako čtení na dobrou noc s dětmi to není úplně vhodná kniha - potomci místo spaní vždy ještě hodinu skákali po posteli a tlemili se Bulíkovým eskapádám. :)

2 16.05.2018

Půjčená kniha za účelem splnění čtenářské výzvy (téma - kniha o jídle). Dozvěděl jsem se spoustu informací o španělském způsobu života, kultuře, tanci, architektuře... ale hlavně o přípravě jídel. Většina uvedených receptů byla prostě k nakousnutí! Dost možná doma zkusím něco španělského i vyrobit.
Kupodivu moc hezky napsáno, doplněno spoustou fotek - bavilo mě to. Děkuji, K, za půjčení a za rozšíření obzorů!

2 05.05.2018

Jak ohodnotit pokračování dokonalé trilogie, kterou převzal jiný autor a pokusil se navázat tam, kde předchozí skončil?

Struktura knihy je pojata stejně, většina postav je také převzata (i když - kam se, kruci, poděla Monica Figuerolová, která měla na konci třetího dílu tak slibně nakročeno?) a pár lidí přirozeně přibylo. Příběh byl poměrně zajímavý a lehce otevřený konec se mi také docela líbil.

Celou dobu mi však vadilo něco, co bych nazval 'kultem Lisbeth Salanderové'. Geniální neomylná hackerka je vždy tam, kde je jí potřeba, aby pomohla slabším. Sama ztluče mnohem silnější, ozbrojené a trénované násilníky. Jít si zaboxovat s prostřeleným ramenem? To už je na mě moc.

A pak - stále se vnucuje srovnání s Larssonem. Velmi postrádám jeho osobité psaní, kdy mě dokázal přimět milovat postavy a vše s nimi prožívat. Lagercrantz se snažil, ale tohle nedal. Prostě to není ono.

Vím, že je to prokletí všech pokračování. Nedá se říci, že by kniha byla špatná. Přesto si před pátým dílem dám přestávku. Starý příběh pokračuje a člověk si ho nenechá ujít, ale ne hned.

Celkově lepší průměr.

4 01.05.2018

Čtyři humorné povídky na milostné téma. Některé pointy byly dost originální. Musím říct, že Dahlův hravý styl mi sedl, četbu jsem si užil, dobře se při ní bavil, a navíc mám splněný další bod čtenářské výzvy. :)

2 11.04.2018

Důstojné zakončení Larssonovy trilogie. První díl zůstává z mého pohledu nejlepší díky svému minimalismu (omezený prostor a lidé). Následující dvě knihy jsou už trochu nastavená kaše, přesto nadprůměrně umixovaná. I přes zamotaný děj a spousty seversky znějících jmen to bylo úžasně přehledně napsáno. Musím říct, že autorův styl psaní mi sedí. Škoda, že už nic dalšího nevytvoří... Uvidíme, jak si s tématem poradí Lagercrantz.

8 08.04.2018

Bylo to tedy utrpení! Snad nikdy se mi nestalo, že bych knihu v půlce čtení odložil a několik let se přemlouval, abych ji dorazil. Děj je pekelně roztříštěný, postav, pojmů, míst a jmen je zkrátka tolik, že udržet moji pozornost nebyla šance. A ty nekonečné nepochopitelné dialogy! Nejspíš je to moje chyba - po předchozích třech bichlích už jsem si mohl zvyknout. Anebo to Erikson prostě už přehnal...
Každopádně se jedná o epickou fantasy, kde není žádný jeden centrální hrdina, ale stovky menších, kteří dohromady tvoří jeden pulsující svět na své cestě přidat se k hromadě padlých. Mám v knihovně nakoupené všechny zbylé díly, jejich hřbety dohromady měří 51 cm a vpravdě přemýšlím o tom, že bych ten půlmetr dovedl využít i jinak.
Jednu hvězdu dávám za příběh Karsy Orlonga, se kterým jediným jsem se dokázal celkem ztotožnit. Druhou hvězdu věnuji sám sobě za to, že jsem ten maglajs dotáhl až do konce.

2 25.03.2018

I druhý díl byl strhující a napínavý, včetně fantastického boxerského souboje mezi Paolem Robertem a blonďatým obrem. Opět musím Larssona obdivovat, jak skvěle dokázal poskládat spletité vyšetřování. A kolik kávy během toho všeho jeho postavy dokáží vypít. :)

11 18.03.2018

K zaklínači mám vztah už od školních let, kdy mi při středoškolských studiích ukazoval toho pravého hrdinu. Tenkrát jsem obdivoval jeho skvělé souboje s rozličnými příšerami spojené s použitím magických znamení a podpůrných lektvarů.
Povídky o zaklínači Geraltovi se od té doby staly ceněnou klasikou nejenom na poli fantasy literatury. Pro mne to byl dnes takový sentimentální návrat. Spíše než pro stále skvělé a epické souboje nyní knihy Andrzeje Sapkowského oceňuji zejména pro vsazení zápletek do reálně fungujícího světa (včetně všech problémů a následků) a nutnost nebohého zaklínače řešit nejednoznačná morální dilemata. Svět zde není černý nebo bílý, stejně tak příšery k likvidaci nejsou jen zlé a lidé, které je třeba chránit, nejsou žádní svatoušci. Mnohá rozhodnutí jsem Geraltovi skutečně nezáviděl. Tento přístup je, myslím, ve fantasy literatuře stále poměrně unikátní a dělá z tohoto díla zajímavou variantu ke klasickým rytířským ságám.

15 11.03.2018