Kaik komentáře u knih
Moje první literární Agáta. S ohledem na dobu vzniku napsáno velmi svižně a psychologicky naprosto věrně. Dost originální zápletka, navíc s výborným zakončením.
Přečteno s dětmi před spaním. Skutečně alternativní pojetí Vánoc. Ježíšek vrostlý do skály v jeskyni. Tři králové se spolu vrhnou do války, ale zachránit vánoční svět bez hvězdy na obloze je ani nehne. Koktající veverka milující jezevce. Zadní vrátka do pekla. Teleportace skrz vánoční ozdoby...
To vše bohužel bez kousku humoru. Trpěl jsem jako tisíc nevinných duší zakletých do špice pekelné vzducholodi.
Když pominu ten šílený název, bylo to opět skvělé. Je záhadou, jak mě Murakami vždy dokáže zasáhnout do duše. Trochu nostalgický, trochu tajuplný, ale především hluboký lidský příběh. A vůbec ne bezbarvý. Škoda jen, že některé myšlenky zůstaly nedokončeny.
Můj první King. Opravdu plnotučné dílo. Byť se to četlo dobře a nenudil jsem se, koncepce Zla v Derry se mi pod kůži úplně nedostala. Bylo to dlouhé a ke konci mi už trochu docházely síly. Ale literárně to bylo bezesporu skvělé, včetně českého překladu. A moc pěkný závěr knihy.
Americká fantasy plná laskavého, inteligentního humoru a skvělých nápadů.
Přečteno s dětmi před spaním. Potomci se dobře bavili a mě samotného při čtení hřálo u srdce.
Přestože je Zaklínač moje srdcovka a je moc hezky napsán, tento díl mě tolik nebavil. Byl ponurejší, neveselejší, plný politikaření a hrozící války. Centrálním tématem je péče o Ciri, která díky své urozené krvi může zamíchat mocenskými kartami. Akce nám zde oproti povídkám ubylo - zřejmě nejzábavnější zde byl souboj s říční žravuchou.
V předchozích komentářích jsem ještě opomněl pochválit skvělý překlad Stanislava Komárka, který se přechodníků opravdu nebojí. A trpasličí "hantec" Yarpena Zigrina a jeho ogarů byl naprosto neodolatelný. ;)
Další díl napínavé kriminálky, od které jsem se téměř nemohl odpoutat. Pro mě navíc s obohacením, že si ještě částečně pamatuji stanice londýnského metra, ve kterých se děj odehrával. Příjemné čtení.
Další Murakamiho svérázné zamyšlení, tentokrát na téma nepotřeby spánku. Ale možná to o spánku vůbec nebylo. Možná to bylo o prázdnotě života, o jeho marnosti a každodenní rutině. O hledání smyslu toho všeho... Kdo ví?
Opět zábavná hříčka na jedno použití.
Oceňuji skvělou práci s jazykem, bláznivě ujeté nápady a rychlé zvraty děje. Spousta situací a historických postřehů byla brilantní (ovšem po Mlýnu na mumie jsem již byl připraven a účinek nebyl tak úderný).
Kritizuji naopak absenci hlubšího děje, jež by cíleně vázal všechny ty absurdní Pérákovy situace do jednotného celku. A nesedlo mi úplně vyprávění v přítomném čase.
Tohle mi opravdu sedlo. Murakami je mistr vztahů a vnitřních pocitů, dokáže je vyjádřit přesně jak je cítím já. Bylo to osobní a intimní. Děkuji.
Krátká gangsterka, kde tentokrát nejsme v roli policisty, ale zabijáka s dobrým srdcem. Opět musím ocenit, jak si Nesbo dokáže hrát se čtenářem. Při jeho kličkách jsem se musel až usmívat. Napsáno tak trochu ve starém stylu, ale četlo se příjemně a rychle.
Když člověk dostane opravdový hlad, nic s tím nenadělá! Krátká bizarní fraška zabalená v hezky provedené útlé knize se spoustou secesních obrázků. Neublížilo, ani nenadchlo.
Původně jsem chtěl napsat něco jako - opět milá Zafónova barcelonská poetika, v porovnání se Stínem větru poněkud přímočařejší děj, ale o nic méně půvabné, místy až romantické čtení, laskavé vyprávění psané světlem a mlhou. To všechno vlastně sedí.
Ale tohle! Bylo! Strašidelné!
Děkuji, K. Ty víš za co.
Vážně zajímavá mystifikace! Přečteno jedním dechem během pár dní. Přestože v otázce "mohlo se něco takového opravdu stát?" mám poměrně jasno, nechal jsem se strhnout gradujícím sledem událostí a užil si tajuplnou atmosféru i s pocity husí kůže a občasným prebíháním mrazu po zádech. Zakomponovat do vyprávění internetové odkazy na stránky podporující důvěryhodnost příběhu považuji za skvělý nápad. A do Tribeče bych se někdy hrozně rád vydal.
Že by třeba v zimě?
Je mi po přečtení trochu smutno - jako rodiči, i jako čtenáři. Michaelovi adoptivní rodiče to těžce nezvládali a jejich rozkolísanost mě bolela i za něho. Štěstí, že je to pouze fiktivní postava.
Horší je, že i po literární stránce to mohlo dopadnout lépe. Holdstock umí skvěle vytěžit své téma - práce s historickými mýty a jejich pronikání do našeho moderního světa, pohanské rituály z dávných dob, jejichž artefakty stále obsahují primitivní přírodní síly, oživlé bytosti, které lze spatřit na pokraji snění, nespoutanost divočiny a živlů, syrová magie čerpaná z hlubin země... To vše je autorovi blízké a spolehlivě to prokázal v sérii Les mytág, která je dodnes mojí srdeční záležitostí. Tak proč to tak úplně nevyšlo i zde?
Většina děje se odehrává na stále stejných místech (dům, lom), která si zasloužila být něčím oživena. Stejně tak střídavé chování rodičů (vzorní pěstouni vs. hysteričtí sobci) mi připadlo nevyvážené.
Celkově zajímavý námět, ze kterého šlo vytěžit o něco více. Z počátku výborná hutná atmosféra, později lehce stereotypní, závěr skvěle vygradovaný.
Zábavná odreagovávačka, která rychle odsejpá. Nebylo to zlé, s postavami byla legrace, hlášky povedené, pár situací originálních. Ale jinak nic, co by ve mě zůstalo delší dobu. Dalšího dílu bych se nebál, ale spíše až časem.
Kdybych byl fantasta, řeknu: Fantastické.
Být věřící, prohlásím: Neuvěřitelné.
Jako fenomén napíšu: Fenomenální, a být puberťák, vykřiknu: Huuustý!
Ovšem jako omezený čtenář bez představivosti mohu pouze konstatovat: Parádní britská detektivka plná akce a napětí, která se navíc naprosto skvěle četla. Tahle kniha má všechno!
A jde to i bez Nesba.
Napínavý thriller se sympatickými postavami plný nečekaných zvratů. Četlo se mi to opravdu příjemně, ani chvíli jsem se nenudil a už se moc těším na další autorovy knihy. Na prvotinu rozhodně výborné.
Dostal jsem chuť si po čase přečíst nějakou hardcore vesmírnou sci-fi. A tu jsem vpravdě dostal.
Ačkoliv hlavní zápletka je mírně ohraná, Leviatan obsahuje komplexní realisticky popsaný svět, ve kterém právě vypuká válka mezi Marsem a obydleným pásem asteroidů. Prožíváme meziplanetární plavby, průzkumy opuštěných lodí, kriminální vyšetřování i epické vesmírné bitvy - zkrátka space opera se vším co k ní patří. Formálně vše v pořádku.
Co mi však úplně nesedlo, byl styl psaní. Zpočátku jsem měl opravdu problém se začíst. Ke konci se kniha naštěstí výrazně spravila a chytla ten správný spád. Z postav mi asi nejvíce k srdci přirostla pragmatická osoba detektiva Millera a jeho virtuální Julie. Ostatní byli trochu do počtu, přičemž klaďas - astronaut Holden - mě vyloženě iritoval.
Do dalšího dílu se v nejbližší době nejspíš nepustím, a hlavně si dám na čas pohov od americké literatury. Protože, při vší úctě, říkat nadřízeným ženám "pane" mi přijde jako totální úlet.
Mírně lehkomyslné pěší cestování po Asii má jistě něco do sebe. Zdánlivě jednotvárnou pouť dokázal Ladislav protkat úžasným množstvím vtipů a hlášek, kterými překonával nehostinné situace a bavil mě jako čtenáře. Obdivuji jeho minimalismus, se kterým po celou cestu vyžil. Snažil jsem se s knihou konfrontovat své vlastní cestovatelské zkušenosti, ale Asie je natolik pestrá a mnohdy nepochopitelná, že se mi to úplně nepodařilo. Pochválit musím moc hezkou češtinu a dojemný konec.
A Tobě, K, děkuji za zajímavý čtenářský tip. :)