Kaikido komentáře u knih

Moc si vážím každého, kdo dokáže napsat knihu. Ale za mě tahle ne. Není to o té knížce, ale o tom, kdo jste Vy. Pokud souzníte s názorem, že příchod dítěte automaticky znamená absolutní poddaní se, změnu podstaty toho, kdo jste do teď byli a naprosté podřízení všeho ve Vašem životě dítěti, pak tato kniha pro Vás bude svatý grál a vůbec to nemyslím jakkoli hanlivě, opravdu ne. Pokud jste ale ti, kteří tíhnou k režimovému dítěti a výchově, a to já jsem, přestože to v dnešní době není in, vůbec tu knížku neberte do ruky. Já to vydržela do strany 50 a fakt jsem to chtěla dočíst, abych si utvořila názor a vzala si z knihy to nejlepší. Ale bohužel ne. Svoje miminko miluju nejvíc na světě, i když je ještě v bříšku, nikdy bych ho nenechala řvát nebo jakkoli strádat. Ale psat, že režimové děti mají méně lásky, v podstatě lhostejné rodiče, kteří od nich chtějí mít hlavně pokoj, že si odnášejí do života traumata a jsou ztracené, mají sklon k berličkám, ke kouření a alkoholismu? Pardon, ale ne. Je to jiný pohled na systém a výchovu dítěte, ne poškozování dítěte. Sama jsem režimové dítě a mám kolem sebe nespočet kamarádek, které tak děti vychovávají a fakt nemám pocit, že bychom byli méně milovaní, traumatizovaní nebo jakkoli vadní. Navíc jsem lékařka, dnes a denně pracuji s dětmi a to stejné se mi potvrzuje i z praxe. A možná si řeknete, že ještě ani nemám to dítě a už tu rozdávám rozumy. Ale opak je pravdou. Jsem nastávající maminka, takže jedna z těch, které jsou v cílové skupině pro tuto knihu. A ženy přesně, jako já po knize sáhnou. Proto to píšu a ještě jednou opakuji s respektem k autorkám a jejich pohledu.

Tohle nejsou “memoáry pro memoáry”. Je to svěží, milé, autentické, upřímné a naprosto otevřené. Baví mě vědomí, že člověk, který v životě fakt něco dokázal, může zůstat i ve světle hollywoodských reflektorů normální, skromný, pokorný, zásadový, charakterní a nezblbnout. Jak autor píše v úvodu, není to návod na život, je to kniha o životě a o tom, že každý může žít ten svůj, protože kdo jiný by měl? Za mě boží, nasmála jsem se, moc mě to bavilo

3 22.01.2022

Pro mě velké zklamání. První dvě třetiny knihy se tak nějak dějí. Retrospektiva je spíš kontraproduktivní a zmatená. Není to silné, dojemné ani napínavé. Když už konečně dochází k očekávanému setkání, takovému nějakému zadostiučinění v četbě, autor to splivne za 3 strany a hlavní hrdiny zase rozdělí, aniž by to ve čtenáři zanechalo nějaký hlubší dojem. Následuje nezáživné shrnutí osudů. A to velké tajemství? To, kolem čeho se celá kniha točí? Vlastně nepochopíte, kam se podělo. Jediné, v čem knihu hodnotím pozitivně je vhled do “výchovy” mladých Němců hraničící s absolutním vymyváním mozků. Nicméně dočetla jsem disciplinovaně jen proto, že jsem tomu věnovala tolik času. Na obálce se říká něco o brilantním příběhu. Bohužel nemohu souhlasit. Ale je fakt, že “Hana” moje vnímání knih z druhé světové války posunula zcela jinam…

4 07.01.2022

Pro mě velmi paradoxní až kontroverzní kniha. Byla jsem z ní rozčilená, rozhozená místy až přesvědčená o tom, že je naprosto zbytečná a takové knihy by se neměly psát, byť bohužel odrážejí syrovou realitu. Musela jsem to nechat rozležet. Tu hloubku, smutek, prázdnotu, bolest, apatii, naprostou beznaděj a nucené smíření řady postav s věcmi, které nemohou ovlivnit. S odstupem musím uznat, že je to svým způsobem výjimečná kniha, rozhodně výborně napsána. Jde na dřeň. Počítejte s tím, až ji budete otevírat.

6 09.08.2021

Tuhle knížku by měli zařadit do povinné literatury. Deprese, bezmoc, smutek, vztek i naprosté zoufalství. To všechno prožívají postavy a upřímně, já to prožívala s nimi. Narodila jsem se do komunismu, naštěstí to však v listopadu 89 dopadlo dobře. Od rodičů ale vím, jak šílená a těžká doba to byla, i když to tak na první pohled nemuselo vypadat. Tato kniha mi ale zase o chlup více přiblížila mentalitu té doby, to, že díky lidem, jako jsou mí rodiče, můžeme žít svobodně, můžeme cestovat, studovat, číst, dělat a říkat, co chceme. Proto je až děsivé, co se momentálně na naší politické scéně děje. Lidé zapomínají. A to je špatně. Tato kniha by měla být připomínkou toho, že svoboda je křehká a rozhodně není samozřejmá. Na Hanu ale nic nemá, bude obtížné napsat něco lepšího a srovnání tu bude vždy. Nicméně Listopad je důležitá a skvěle napsána kniha a můžu ji určitě doporučit.

9 22.05.2021

Upřímně? Ze začátku mi kniha připadala plytká, klišé na klišé. Vysoké hodnocení mě ale nabádalo číst dál a udělala jsem dobře. Z jednoduché romantické a zdánlivě jasně nalajnované zápletky, se postupně stal hluboký příběh s mnoha silnými momenty. Kniha je často velmi smutná až depresivní (především pokud se člověk vcítí nejen do hlavního hrdiny, ale i do všech ostatních postav), na druhou stranu však nechybí humor, sarkasmus a ironie. Příběh si na nic nehraje, ukazuje věci, tak jak jsou, nepřislazuje a nedělá plané naděje. Je autentický, stejně jako hlavní postavy. Co oceňuji je konec. Smutný, ale ze života a po zamyšlení vlastně logický a pro čtenáře smířlivý. Jak už řekl Shakespeare: “Každý opravdový příběh končí smrtí”.

Film jsem viděla až po přečtení knihy, líbil se mi, ale je to spíš romantická komedie. V porovnání s knihou zdaleka nenaplňuje závažnost tématu.

12 24.04.2021

Nemám ráda kočky. Ale jelikož jsem knihu dostala darem, navíc se skvělým doporučením a od někoho, kdo mě zná a má rád, otevřela jsem ji. A stránku po stránce jsem si ji zamilovala. Jeska poznává svět i sama sebe a tak její příběhy s krásným ponaučení na konci moc hezky ukazují věci z nové perspektivy. Knížka je napsána mile, ukazuje vlídně trable dnešní doby, které mnoho lidí už ani nevnímá, ale jsou stěžejními pro spokojený život. Život, který skutečně žijeme. Mužů vřele doporučit. I jako oddechovou beletrii i jako literaturu pro osobní rozvoj, krásně totiž spojuje obojí.

5 24.04.2021

Příjemně motivační knížka s mnoha chytrými postřehy pro zlepšení každého dne ????

2 02.01.2021