KaLiBi komentáře u knih
Jedním slovem výjimečné. Skvěle popsané postavy, děj i pocity hned z několika různých úhlů pohledu. Autorka velmi přirozeně propletla i ty nejmenší detaily a spojila tak tři části knihy v naprosto dokonalý celek. Kniha ve mě zanechala silný dojem a v budoucnu určitě bez váhání sáhnu po nějakém dalším díle této autorky.
Skvělá kniha. Nedokážu pochopit, jak a čím umí Mornštajnová tak zaujmout, když jde vlastně celou dobu o příběh, který plyne klidně, bez nějakých vážných zvratů. Náhled do života jedné rodiny v průběhu let, přesto se nedá otrhnout. Další věc, kterou musím vyzdvihnout je ta, že i přes velké množství postav jsem se neztrácela. Osudy jednotlivých osob jsou bravůrně propletené a srozumitelné. No a v neposlední řadě - začátek i konec knihy (tím myslím první a poslední stránku).. prostě bravurní! Od začátku víme, jak to skončí a i přesto jsem si na konci řekla wooow, no tak tohle!
Skvělá kniha. Poprvé jsem se s ní setkala na střední a teď po více než 10 letech jsem po ní sáhla znovu. Pořád je aktuální, pořád je čtivá a pořád je tak děsivě trefná, že člověku běhá mráz po zádech. Určitě doporučuji!
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější!"
(SPOILER) Hodně silná kniha. Čtivá, osobitá, vyvolávající emoce. Oblíbená postava určitě Katczinsky. Jeho smrt mě velice zasáhla.
"Řeknu vám, to je největší sprosťárna, že zvířata jsou ve válce."
"Neměl by člověk v takovém případě prostě vzít revolver, aby to měl odbyté?"
"Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila."
"Nebojujeme, jenom se bráníme vlastní zkáze."
"Jsme bezcitní mrtví, jimž nějaký trik, nějaké nebezpečné kouzlo ještě ponechalo schopnost utíkat a zabíjet."
"Je to navždy ztraceno, je to jiný svět, jenž pro nás pominul."
"Nacionální cítění řadového vojcla spočívá v tom, že je zde. Ale tím to také hasne; všechno ostatní posuzuje prakticky a pod zorným úhlem svého zaměření."
"Život není než věčná ostraha proti hrozbě smrti."
"Úplavice, chřipka, tyfus - dávení, uhoření, smrt. Zákop, špitál, hromadný hrob - víc možností není."
Myslím, že jsem si našla svojí oblíbenou autorku. Moje třetí kniha od AM a opět pecka. Kniha je neuvěřitelným způsobem poutavá a i přes řekněme “obyčejnou” dějovou linku je záhadná. Přála jsem si, aby kniha pokračovala, v otevřeném konci se moje mysl mohla zavařit při představách dalších vět. Nechybí ani mistrné propletení příběhů, které mi učarovalo.
“Navzdory touze žen vdát se a snaze mužů sňatku se vyhnout je soužití výhodné jen pro muže.”
Skvělá kniha. Napínavá, tajemná a čtivá. Chytne a nepustí. Pár drobných překlepů, ale nic neodpustitelného. Těším se na další díl.
Vlastně nevím co napsat. Kniha je to velmi dobrá, možná jsem jí jen neprožívala tak jak bych měla. Moc se mi líbilo prolínání dějových linek jednotlivých osob a zaujala mě některá historická data, jen z toho prostě nemám takový ten wow efekt.
Opět skvělá práce, napínavé, strhující, superčtivé. Jako bonus překvapivý závěr.
“Věděl jste, že není možné udržet oči zavřené, když se topíte? Je to automatická motorická reakce, když lidskému mozku chybí kyslík."
To byla zase jízda. Moje třetí kniha od CC a poprvé musím uznat, že mi detailní popis jedné vraždy zahýbal žaludkem. Opět neuvěřitelně čtivé, strhující a promyšlené. Těším se na další díl.
"Nevyrůstala jsi v metropoli, kde peníze mluví a kecy běhají maraton. My lidičky tady ve velkoměstech už jsme úplně zapomněli na intuici, na tušení a na to, jaký to je, dělat něco z lásky."
Tak tohle je dělo! Super kniha, která má spád, je od začátku do konce napínavá, má promyšlené souvislosti a detaily doslova geniálně vykreslené. Nemohla jsem se odtrhnout. Kvituji bezchybnost textu (našla jsem snad jeden jediný překlep) a poděkování čtenářům.
"Jestli je tohle Město andělů, pak nedej Bůh, abych někdy narazil na Město ďáblů."
"V očích vraha je vždycky něco, co ho prozradí."
Další pěkný román od paní Mornštajnové. Opět čtivé a hluboké. Musím přiznat, že zvolení jmen hlavních hrdinek pro mě bylo mírně matoucí a postavy se mi pletly. S Anežkou a jejími pocity nedostatčnosti soucítím.
"Podle tebe máme přivádět děti na svět jenom proto, aby lidstvo přežilo?"
"Ty nejsi ráda, že jsi na světě?"
"Jenom občas nevím, proč tu jsem."
Každý má právo na svůj názor, za mě asi jeden z nejlepších dílů série.
“Nadávání je pro slabochy. Pro lidi, kteří nemají dostatečný intelekt na to, aby inteligentně diskutovali."
“Trpělivost je ctnost, ale pro mistra pěkná otrava."
“Je velice snadné, aby kdokoli řekl, že určitou hranici nikdy nepřekročí, když ji v sobě vůbec nemá."
Moje první hlubší seznámení s tvorbou pana Kinga. Bylo to strhující. Kniha se čte sama a závěr je nádherně děsivý. Opravdu vtáhne do děje.
"Tehdá člověk nepotřeboval univerzitu, aby poznal smrt, zubatou nebo jak jí všelijak říkali. Ta tehdá zavítala do baráku a pozdravila a někdy si dala s člověkem večeři a někdy se mu zakousla do prdele."
"Konfucius říká, že ten, kdo smrdí jako prase, jí jako vlk."
Další skvělé dílo z pera pana Cartera. Opět svižná věc, u které člověk nevydechne a která je plná zvratů. Tleskám.
Vlastně jako dobrý. Posledních sto stránek jsem hltala neuvěřitelným tempem. Oproti jiným knihám z prostředí koncentračních táborů mě hrozně zaujal pohled z druhé strany. Myslím tím organizační záležitosti, systém a technologie fungování a data o počtech obětí. Vlastně na to šli opravdu velice pečlivě a vědecky. První dvě třetiny knihy byly svým způsobem silné, ale na můj vkus hodně roztahané a málo poutavé. Psychologický posudek Rudolfa Langa by dost možná vydal na samostatnou knihu. Aniž bych chtěla tohoto člověka omlouvat, myslím, že k tomu, kým se stal, dost přispěla jeho výchova a prostředí, ve kterém vyrůstal. Poslední věc, hodně se mi pletly jednotlivé hodnosti všech führerů, kterých je v knize jak naseto, protože se hezky po vojensku všechny postavy vzájemně titulují v každé větě.
"Mrtvoly zaberou spoustu místa."
"Totiž, zabíjet je hračka. Ale pohřbívání stojí spoustu času."
"Vězňové ze Sonderkommanda ve vysokých botách postřikovali hrozny mrtvol mohutnými proudy vody. Za mými zády zašeptal posměšně jeden důstojník z doprovodu: Nu, tak přece nakonec dostanou sprchu!"
"Zabil jste tři a půl milionu osob! Požádal jsem o slovo a řekl jsem: Promiňte, zabil jsem jen dva a půl milionu."
Velmi dobrá kniha o vzájemné podpoře v časech nejhorších a o krásném hodinářském řemeslu.
“V tichu se neskrývá žádná hrozba, žádná smrt."
“Když se podíváte na hladinu kávy a bublinky jsou uprostřed, bude hezký den. No a když jsou u krajů, bude pršet."
“Za to vám budu napořád vděčný, protože mé srdce je znovu plné lásky a já jsem nechtěl umřít pohlcený záští a steskem."
“Pomohli jste mi, abych si připadal znovu naživu, dokonce i na tomto místě plném smrti."
(SPOILER) Bomba! Kniha je neuvěřitelným stylem poutavá. Jsou v ní srdceryvně popsané tragické chvíle i okamžiky naprosté beznaděje, ale zároveň nádherně vtipné situace, věrné popisy zvířat a charakteristiky jejich chování. Kniha má rozhodně i duchovní přesah. A závěr? Shrnutý do dalšího (jiného) příběhu? Než jsem se k závěru dostala, sežrala jsem autorovi všechno i s navijákem. A pak najednou, moment, cože? Tak co je vlastně pravda! Říkám jen: WOW, Martel umí.
"Ty možná nevěříš v život, zato já rozhodně nevěřím ve smrt."
"Když trénovali prsa, vypadali, jako když jdou pralesem a rozhrnují před sebou vysoké stonky trávy. Když měli plavat kraul, mávali rukama, jako by běželi dolů z kopce a báli se, že upadnou."
"Všechna náboženství jsou pravá. Já chci jen milovat Boha."
"Když budeš chodit ve čtvrtek do chrámu, v pátek do mešity, v sobotu do synagógy a v neděli do kostela, zbývá ti už jen konvertovat ke třem dalším náboženstvím a nebudeš muset do konce života pracovat, protože budeš mít svátek každý den."
"Přítomnost tygra mě zjevně zachránila před hyenou - opravdu učebnicová ilustrace úsloví z deště pod okap."
"Proč máte takový problém s věcmi, ve které je těžké věřit?"
Josef Škvorecký, mistr dlouhých souvětí. Myšlenky, které rozvíjí v nekonečných větách se skvěle čtou. Jsou napsány přesně tak, jak to člověku běžně jede v hlavě. Jedno přes druhé, od tématu k jinému a zase zpět. Je super, jak se hlavní postava sama poznává a mění názory, nálady i plány. Příběh mě strhl, byl autentický a podmanivý a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Prostě, bylo to fakt dobrý!
"Všechno mluvení a namáhavé vtipkování dělají kluci jen proto, aby nakonec mohli holku líbnout v průjezdě. Je to pravda, aspoň pokud se týče mluvení kluků s holkama."
"Tak to bylo s muzikou, bylo to blaho, možná větší než dívky, ale kde byla muzika, tam byly dívky, bylo to všechno jedno veliké blaho, asi život, asi to bylo to nejpěknější na životě."
"Bože, vždycky, sakra, vždycky se mi v životě všechno nějak zkazilo. Vždycky jsem musel někam jít, když se mi chtělo zůstat, a vždycky jsem musel zůstat, když by bylo skvělé někam jít. Do všeho mi něco vždycky přišlo. Ale to jsem byl já. Ano. Snad jsem na to doopravdy nebyl udělán, ani na lásku, ani na štěstí, ani na nic. Byl jsem udělán na to, nějak si to odžít. Nějak si to odžít a vidět to a být v tom."
"Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti."
Do této knihy jsem se zamilovala asi před patnácti lety. Nyní jsem se k ní vrátila, ale napodruhé už to nebylo takové. Nevím, kniha je stále skvělá, ale už mě to nezasáhlo tak mocně jako tenkrát. Možná je to tím, že jsem za ta léta přečetla hodně knih z tohoto období či prostředí a je tedy s čím srovnávat, nebo prostě tím, že jsem si sama v sobě vypěstovala přehnaná očekávání. I tak ale určitě doporučuji.