kamibe komentáře u knih

Přečetla jsem tuto knihu díky divadlu, které děti sehrály po dva předchozí roky na letním divadelním táboře v Horažďovicích. Letos toto divadlo provedeme v červnu tedy již potřetí. Jsou v něm použity téměř všechny verše z této knihy a celé nás to ohromě baví.

2 13.04.2019

Nejlepší kniha o penězích, kterou jsem kdy četla. A že jsem jich přečetla docela dost.

Poslouchala jsem to s přestávkami celých oněch 22 hodin při šití a vaření. Náročné to bylo, protože jsem o tom nic dopředu nevěděla. Zpočátku jsem myslela, že to doposlouchat nedokážu, protože se znovu a znovu proměňovali vypravěči i prostředí i doba. Jak mě potěšilo, když se něco zase vrátilo. Často to bylo téměř deprimující poslouchání. Připomnělo mi to Orwellovo 1984, Čapkovo RUR i Huxleyho Konec civilizace. Líbila se mi část z "hotelu" pro seniory. Vlastně jsem si ji vybrala, abych měla do čtenářské výzvy knihu s Man-bookerovu cenou. Rozhodně toho nelituji. Taky jsem někde zaslechla, že je také film. A teď se hodně těším, až se na něj s kamarádkou podíváme. Nevěřím však, že do něj vešlo to všechno, co jsem teď doposlouchala.

Vůbec bych o této knize nevěděla, ale potřebovaly jsme s kolegyní nějakou opravdu velmi krátkou povídku. A tady jich je přehršel. Přečetla a prohlédla jsem všechny, nejvíc mě zaujala Legenda o Alexandře a Róze - tady je tak široký prostor pro osobní tvorbu a vůbec to nemusí být horor. Pro sebe bych si ke čtení tuto knížku nevybrala, ale oceňuji, že někdo takový soubor sestavil. Trochu mě zarazilo, když čtu, že je to pro děti, ale budiž - některé si to jistě přečtou a nebudou se bát večer usínat. Na práci se čtenářskými dovednostmi se však hodí opravdu skvěle.

2 21.03.2019

Tak jsme přečetli další díl. Elánius má naše velké sympatie, Karotka rovněž. Z konce jsme však nebyli tak odvázaní a čekali bychom něco dalšího. Patrně v dalších dílech? Kamarád si však docela nečekaně vymínil od Pratchetta přestávku.

2 19.03.2019

Knížku mi půjčila dcerka mé kamarádky, viděla jsem, že ji asi bavila. Vzadu na obálce jsem si přečetla, že je to "nejlepší britská kniha roku 2017, která v prestižní soutěži porazila i Harryho Pottera a prokleté dítě!" Tak to tam stojí i s tím vykřičníkem. Proto jsem si ji půjčila, zvědavá, kdo trumfnul Rowlingovou. Po přečtení jsem se domnívala, že to se tedy musím podívat i na tohohle posledního Pottera a porovnat to. Ale zavčasu jsem si přečetla několik komentářů a nebudu to číst, to bych raději šla rovnou na divadelní představení, které tak pěkně popsala Lady.Lucrezia a dala tomu pět hvězd, kterýžto počet se objevoval jen sporadicky.
Samotný příběh Dívky z inkoustu a hvězd by se mi možná líbil, kdybych to četla jako dítě, a neměla bych k němu tolik výhrad, kolik jich mám teď.
Co mi při čtení vadilo nejvíce, nebyla ani ta jediná hrubka nebo vynechané slovo, jako spíš jakási stylistická nepořádnost, někdy až krkolomnost, o které nevím, zda ji mám přičíst autorce; možná patří spíš nešikovnému překladateli. Zmíním větu ze strany 114: „Šla jsem uprostřed skupiny, ruku sevřenou kolem jílce čepele, ale k ničemu nedošlo.“ Kolem čeho tedy měla sevřenou ruku? To se jistě čtenáři domyslí. Na s. 201 jsem se zarazila nad podivným užitím zesilujícího významu příslovce natož: „Netušila jsem, že se jí to líbilo natolik, že si to zapamatovala, natož aby si to zapsala.“ Asi nejméně snáším toto (s. 134): „Ptáš se na moc otázek.“ Na otázky se přeci neptáme, otázky pokládáme!
Kniha má opravdu pěknou obálku. Byla jsem však zmatená, komu za ni vlastně děkuje, protože v závěrečném Poděkování zmiňuje ve dvou nepříliš vzdálených větách nejméně dvě různé osoby.
Neumím si odpovědět na otázku, jak vlastně její maminka tu kouzelnou mapu stvořila. Prošla snad labyrintem? Možná by o tom mohl být další příběh.

2 27.01.2019

Přečetla jsem na doporučení své kamarádky, která odhadovala, že by se mi to mohlo líbit. No, odhadla to jen z malé části. Pro mne byl příběh líčený velmi zvolna, někdy až zdlouhavě, a i když mám ráda dobré popisy, tak zrovna tady mi to nějak nesedlo. Zaujalo mě pouze líčení kolem horolezectví a tkaní, protože jsem k obojímu ve sém životě někdy přičichla. Bavilo by mě koukat na lidi, kteří umí takový šál vyrobit. Přiznávám, že jsem složitý příběh plný různých zákrutů a někdy náhlých výměn v čase přečetla s mnohým přeskakováním. Také mě iritovala hrubka na s.30 (vysutá hrazda!) a rozdělování slov stylem přít-elkyně, nad-ané, nej-evil, které mi připadalo opravdu ďábelské! Dala bych knize dvě hvězdy, ale neumím tady najít, kde se přidávají. Nějak se to proměnilo a hvězdy prostě nevidím.

2 21.11.2018

Čtu to a je mi u toho příjemně. Je to pro mne hotové pohlazení. Vychutnávám si autorův prostý, ale vybroušený styl, všechny podrobnosti o jeho dětství, vidím souvislost mezi ním a Emilem (oba mají maminku, která dámám myje vlasy doma u umyvadla). Čtu po jednotlivých krátkých kapitolkách a je to milé čtení před spaním. A jsem ráda, že je v této knize i příběh Emil a detektivové, s chutí si ho přečtu znovu.

2 13.11.2018

Ano, i tuto knihu jsme také přečetli a výborně se u toho bavili, jen jsem to sem nezapsala včas, podobně jako u Morta.

Je to zvláštní kniha, v níž se snoubí mystično se skutečnými (autorem nějak zpracovanými) příběhy a která zanechá v člověku velké pochybnosti o tom, že žije tak, jak by opravdu žít mohl a měl, zda má v pořádku seřazené svoje vlastní hodnoty a jestli vůbec je ochoten nahlédnout pod svoji vlastní slupku. To beru. Ale když je na straně 27 řeč o možné změně a vyčištění světa, kterou způsobí jedinec s velkou myšlenkou, kolem níž se utvoří kruhy a skupiny, mám pocit, že ony skupiny, kruhy a hnutí se nakonec velmi přibližují klasickým demokratickým stranám. Ptám se pak, jaký je rozdíl? Způsob zpracování se mi naopak zalíbil, připadá mi, že se tu potkávám s něčím jako stíny v pověstné jeskyni. Nakonec si tedy říkám, ať žiju, co žiju, nikdy nevím, nakolik je to iluze. A to mi nezabrání, abych se ze svého života radovala a nacházela v něm přes všechno, co se mi děje, to dobré a ještě lepší.

2 18.09.2018

Nelehká, ale parádní - přesně pro chvíle, kdy si člověk myslí, že hůř už mu být nemůže. A už mám připravenou jeho Knihu o duši.

2 30.04.2018

Mně docela stačila úvodní "pohádka". Měla jsem ji na mysli po celou dobu a divím se, že mi to docvaklo až na samém konci (dojemném) - byl to jasný obraz a pohádka se stala skutečností. Jak však pohádka pro jednoho může ublížit jinému, v konci však tomu, komu měla prospět, o tom také je tento příběh. Je dlouhý, hutný, mnohovrstevnatý a je dosti náročné u něj vydržet bez přestávek. Hosseiniho příběhy rozhodně nepatří mezi lehké oddychové čtení.

2 23.03.2017

Kromě toho, že je to hlavně o lásce, je to příjemné čtení pro toho, kdo zná kraj kolem Liberce.
Mně osobně se líbí jednak to, jak autorka umí do příběhu o lásce pro mladé holky (a snad i kluky) vždycky nápaditě zakomponovat i něco naučného. Dokonce i ten, kdo o Karolíně Světlé nějaké ponětí má, si tu rád připomene další podrobnosti jejího života.
Taky se mi líbí uvažování nad láskou versus povinností versus vděčností. V tom nemají jasno mnozí dospělí. A ve škole se takovéhle věci neučí! Tak je opravdu fajn, že existují takovéhle knihy.
Byla to moje druhá kniha od této autorky a určitě se mi líbila více.
Oceňuji i hrátky s češtinou v mluvě Manuelově.

2 06.06.2016

Už jsem přečetla několik knih od Torey Hayden. A po této knížce jsem se podivila, že autorku nemám ve svých oblíbených. Hned jsem ji tam přidala. Obdivuji způsob, jakým Torey pracuje s dětmi. Empatickým reakcím, které ona tak mistrně ovládá, bychom se měli naučit všichni. Také velmi oceňuji, jak otevřeně popisuje svoje pocity jistoty i nejistoty, když se střetne s naprosto rozdílným přístupem Juliiným. Absolvuje dosti hluboké sondy do svého vnímání všech odlišností, které jí Julie také dosti otevřeně sděluje. Stejným způsobem se noří do své vlastní práce s Venus. Je úžasné, kolik pokroku dokáže provést s dětmi ve své třídě. A nakonec je navíc ještě ku podivu, kolik dětí s všelijakými odlišnostmi se po takové zkušené, i když někdy velmi obtížné práci dokáže opět zařadit do "normálu", dokonce vystudovat střední i vysokou školu.

2 01.05.2016

Tohle je úžasná kniha, která je však dosti náročná na přečtení. Vracím se k ní vždycky po nějakém čase a mám ji vlastně permanentně rozečtenou. Pro mne jsou úchvatné ilustrace, které opravdu VELMI názorně ukazují, co se děje v našem těle, když nastoupí určité emoce. A je bezvadné, že je u každé ilustrace velmi vystihující odstavec, který popisuje, jak to v těle probíhá, a když se zároveň díváte na obrázek, úplně si představíte nějakého člověka, který tak působí. Takhle provázaný text s ilustracemi, a hlavně takhle na výsost přesné ilustrace jsem opravdu ještě v žádné jiné knize neviděla.

2 31.01.2016

Dávno přečtená kniha. Vrytá do mne jako jedna z nejpůsobivějších. A umocněná filmem, přestože se v některých věcech neshodují. Navíc jsem poznala člověka, který procházel léčbou elektrickými šoky, a dobře jsem viděla, jak je to ničivé.

2 21.01.2016

Pan Kříž má svůj spisovatelský styl podobně košatý jako jeho milované stromy. Trošku voní po dobách minulých, kdy byl sloh téměř každého spisovatele okrášlen podobně jako slavnostně prostřený nedělní stůl.
Slova pana Kříže však buší na na naše mnohdy ztvrdlá srdce i svědomí, vysvětluje nám, jak jinak je třeba dívat se na slova, která běžně užíváme, a jak nutně je třeba, abychom svou mluvou ovlivňovali život svůj i svých bližních a činili ho krásnějším, důstojnějším a ctnostnějším.
Jako upoutávka jistě postačí tato autorova slova, uvedená na přebalu knihy:

"Položím zde otázky. Co když se ze slov vyjme jen jedno písmenko, anebo naopak jedno přidá? Myslíte, že nás povede stále správně? Bude mít stejný význam? A co když ze samotného smyslu života vyjmeme jen jedinou podstatnou část? Povede náš život tím správným směrem?

Ptejme se dál. Kdo a co dává slovům obsah a jejich význam? Slova sama? Věříme tak pouze slovům?

Neprožíváte někdy, že jsme v zajetí slov, která chápeme velmi omezeně, která nevystihují to, co cítíme? A že v této nové době nutných proměn nám dnešní způsob našeho vnímání a používání slov, naší mluvy a mateřského jazyka již nestačí, že je čas to změnit i proměnit?

Například slovo OSOBNOST, které je složené z více vrstev a ukrývá odpověď: OSOBNOST = OSOBA NOSÍCÍ CTNOST, a navíc NOSÍCÍ = NOSIT a SÍT, ale podívejme se ještě hlouběji na obsah dalších slov…"

2 21.01.2016

Tahle kniha mě naprosto uchvátila. Číst o světě delfínů bylo jako octnout se v zářivém světě, kde se nevyskytuje nic ubližujícího. Krása. Co to zmítá námi lidmi, že neumíme být podobní delfínům?

2 17.01.2016

Když jsem se po letech podívala, kolik vět jsem si tam poznačila, musela jsem nakonec uznat, že mi stačí číst si na konci každé kapitoly bodové shrnutí. Vždycky tam najdu něco, co mě může opakovaně podnítit k něčemu, co jsem třeba trochu pozapomněla.

2 17.01.2016

Kdyby bylo hvězdiček deset, nebo nevím kolik, autorka by je dostala ode mne všechny!
Lepší komiks jsem vskutku nečetla. Nejspíš bude první, který je založen na vlastních zkušenostech, a to je možná právě to, co ho činí tak neodolatelným.
Dá-li se nějak hodnotit komiksový text, dostal by i ten ode mne maximum. A obrázky jsou skvělé, přesné, podrobné, dokonale si umím představit zubařovu práci i Raininy pocity a prožitky.
A protože celá příhoda trvala tolik let, je to v podstatě román, neboť hlavní hrdinka se vskutku promění. Nejen navenek - úsměvem, ale i uvnitř - svým nazíráním na sebe sama. Krásně to vystihla na straně 212 touto větou: Uvědomila jsem si, že můj pohled na svět dřív ovlivňovalo to, jak jsem se cítila uvnitř.
Osobně bych dodala jen to, že tahle moudrost podle mého platí nejen dřív, ale stále a pro každého.

2 24.12.2015