kamibe komentáře u knih

Váhala jsem s výběrem další knížky pro čtení s kamarádkou, která si přála něco jako o Malidomovi. Po počátečních třech kapitolách to už kamarádka chtěla vzdát, ale ještě že jsem ji přemluvila, abychom to zkusily ještě kousek. A bylo to dobře, nakonec jsme obě nadmíru spokojené. Z mnoha počátečních postav se nakonec vyvrbilo jen několik a sledovat střídání dějů bylo stále snazší. Souvislosti si čtenář docela sám může najít všelijaké. Jako překvapivé může působit fakt, že takovéhle "zázraky" se dějí v podstatě přímo za našeho života. Takže kdo vlastně opravdu ví, čeho všeho jsme schopni v dobrém slova smyslu, jaké nesmírné schopnosti v nás dřímou, ale my je neumíme rozpoznat, zlepšovat a ani využívat?!
Jako bonus vnímám přeživší zápisky, které Oge schoval ve srubu a které Kuktyče podle jeho popisu našel.
Pavlína Brzáková má náš velký obdiv. Jsme obě vděčné, že ze svých cest nechala vzniknout této knize, a jsme rády, že je to Češka.

1 07.03.2023

Po poslechu cd o tajném životě stromů jsem si ráda přečetla tuhle o citovém životě zvířat. Autor má toho mnoho odpozorovaného a prožitého s různými zvířaty, v textu jsou odkazy na téměř stovku zdrojů. Líbí se mi jeho styl. Četlo se mi to opravdu velmi dobře, i když na mnoha místech na mě padl smutek. Vzpomněla jsem si na film Bohové musí být šílení, kde mi bylo sympatické, jak domorodci dokázali s uloveným zvířetem promlouvat. Autorův přístup k přírodě i jeho aktivity s lidmi různého věku mi připadají jako ony pověstné vlaštovky, z nichž sice jedna to jaro nedělá, ale... Dovedu si představit, že pokud s knihou budou pracovat učitelé starších žáků, může se laskavější přístup ke zvířatům více rozšířit.

Čteme společně s přáteli. A je to teda výživné čtení. Rozhodně bude trvat dlouho, než dojdeme na konec, protože dá zabrat už jen pořádně pochopit jednotlivé techniky. A ty potom zkoušet, zkoušet, zkoušet a hledat, která bude ta pravá právě pro mne. Ledacos už víme z dřívějška - od autora i z jiných zdrojů, ale tady mi to připadá velmi soustředěné a v mnoha řádcích nás čtenáře opravdu nešetří.
Zatím jsme pořád ještě u prvních devíti technik, které jsou věnované dýchání. A hned tady náramně dobře vysvětluje rozdíl mezi jógou a tantrou (kterou si i v dnešní době pořád ještě mnozí zaměňují za něco jako nevázaný sex nebo tak něco!), a to bez toho, aby snad jógu znevažoval nebo nás od ní odrazoval. Nikoli.
Líbí se mi, jak dokáže o jednotlivých sútrách psát tak, že je nakonec pochopím, i když zpočátku mnohé vypadají jako rébus.
A líbí se mi, že kapitoly věnované technikám jsou prostřídány kapitolami věnovanými odpovědím na otázky.
Čtení si opravdu užíváme. Uvedené techniky zkoušíme a pokaždé konstatujeme, že to je opravdu velmi obtížné.

1 18.09.2022

Vybrala jsem si ji do staré čtenářské výzvy (2018). Zpočátku jsem ji četla skoro nerada, především kvůli výrazům jako lol (což asi má být hodně velký úsměv? či ocenění?), které mnozí teď tolik užívají, ale které Willovi (vlastně willovi) připadají spíš hloupé. Sice mi chvíli trvalo, než mě to opravdu začalo bavit, ale pak jsem si to docela užívala. Zpočátku mě taky dost odrazovala poměrně hrubá mluva, i když vím, že se tak dnešní mládež baví. Já toho prostě příznivcem nejsem. Hrubé výrazy pochopím jen v emočně vypjaté chvíli. Pak mi nevadí. Ovšem zápletek tam bylo dost a sondy do nitra obou Willů byly hodně dobré. Usmívala jsem se velikánu Drobkovi a dovedla jsem si představit jeho mohutnost, s kterou uměl tanečně zacházet. Viděla jsem několik podobných tlusťochů, co se umějí obratně hýbat, a vždycky byli svým způsobem obdivuhodní. Četbu jsem si užila, i když jsem mnohým výrazům, odkazům na hudbu apod. vůbec nerozuměla. Konec bych si představila možná trochu pozvolnější a snad i důkladnější seznámení, jakým způsobem se tam vyskytlo tolik lidí stejného jména. Celkově ovšem je kniha dobrým vkladem pro téměř dospělá mláďata.
Líbil se mi rozhovor obou autorů na konci knihy, příště bych jím začala. Od teď se raději budu dívat nejdřív na konec knihy, jestli tam není náhodou něco zajímavého, co by bylo dobré přečíst dřív než samotný příběh.

1 03.09.2022

Poslechnuto. Dost dobrý počin, přestože mi mužský hlas v mnohých místech nesedl, připadal mi ironický. Přesto docela dobré, i když pro mne byl v tomto ohledu asi lepší animovaný film Mary a Max, který je spíš pro dospělé a starší děti.

1 08.07.2022

Vlastně jsem si ji vybrala proto, že se mi hodila do ČV, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla - celou a důkladně. Bylo to pro mne velmi dobré a velmi uklidňující. Autorce jsem za to vděčná.

1 05.06.2022

Obdivuji, kolik toho autor nastudoval, aby tu mohl poskytnout náhledy tolika myslitelů a filozofů. Při čtení si uvědomuji, že i když se říká, že od zvířat se odlišujeme artikulovanou řečí a prý i schopností myslet, tak vidím, že to stěžejní je spíš asi to, že jen člověk žije v tak velké míře v módu vlastnictví.
Také zjišťuji, že mi tu autor ukazuje docela jiný pohled na Marxe! Za to teda díky!
Fromova závěrečná doporučování, co by se mělo dělat, abychom mohli žít plněji v módu bytí, jsou vlastně novodobou utopií. Např. v tomto:
"Musí být vypracován systém účinného šíření účinných informací."
Který kulatý stůl s kterými moudrými hlavami určí, které informace jsou účinné a které šíření bude tím účinným?
Nebo zde:
"Veškeré metody vymývání mozků v průmyslové a politické reklamě musí být zakázány."
s tímto odůvodněním:
"Hypnotizující metody používané v reklamě a politické propagandě tvoří vážné nebezpečí pro lidské zdraví, zvláště pro jasné a kritické myšlení a pro emocionální nezávislost."
Za padesát let jsme se nedostali nijak daleko, spíš přešlapujeme na místě, i když některé odvážné hlasy se již objevují, za což vzdávám velké díky.
Pro mne z celé knihy vyplývá toto: Dokážu já sama žít v módu bytí? Aspoň někdy? A dokážu také vlastnit v módu bytí? Tím si jistá nejsem. Ale jsem si toho teď vědoma a mám možnost se v tom zlepšovat. Třeba tím, že dám dál věci, které nepoužívám, a ty ostatní budu používat s tímto novým vědomím - laskavě a tvořivě.

1 04.05.2022

Vybráno k dodatečnému dokončení ČV 2018, k velké spokojenosti posloucháno načtené panem Lasicou. Teprve z jednoho komentáře se dozvídám, že kniha obsahuje kromě dopisů ještě také další autorovy myšlenky. Takže bych měla ještě kouknout do knihy. To ráda udělám.

1 21.04.2022

Nejprve jsem si přečetla závěr od J. McInerneyho "Tichý a nenápadný hlas Raymonda Carvera" a to se mi hodně líbilo, takže jsem se na ty povídky dost těšila. Přečetla jsem polovinu knihy. Historky se točí kolem podrobně líčených, naprosto neproduktivních rozhovorů popisovaných vždy z pozice muže, což neberu jako negativum, naopak jsem v tom nacházela ledajaké poučení o nás ženách a o tom, co by našim vzájemným hovorům mohlo z naší ženské strany lépe pomáhat.
Povídky jsou napsány mistrně, to tedy ano, jejich čtení mě vždycky dokázalo vtáhnout a nezůstat u přečtení jen jedné. Jsou však velmi ponuré a jaksi bezvýchodné, takže mám chuť to celé odložit.
Napadá mě však ještě, že když jsou povídky řazeny chronologicky podle doby napsání, mohly by být ty vzadu pro mne třeba příjemnější. Tak čtu ještě pěkně ty zadnější. A uvidím. ...
Tak jsem přečetla ještě dvě z těch pozdějších a musím říct, že těch pár zbylých povídek opravdu číst nechci. Jsou to popisy situací tak neutěšených a jakoby beznadějných, navíc si po posledních slovech povídky člověk může představovat jen další nepěkné scénáře, které mohly následovat, že dospívám k závěru, že tohle ke svému životu fakt nepotřebuji. Akorát z toho mám nepříjemné duševní i srdeční stavy.
Myslím, že tohle seznámení bylo pro mne natolik dostatečné, že mě opravňuje k tomu, abych si knihu zapsala dodatečně i do ČV 2018.

1 30.03.2022

Dahla mám prostě ráda. Proto jsem si vybrala jeho knížku, kterou jsem zatím neznala, pro doplnění ČV v roce 2018. Přečetla jsem si ji s chutí a bavila mě obzvláště autorova hravost ohledně obrových slov. Myslím, že se docela vyřádil i Jan Jařab, když to všechno překládal. Usmívám se ještě teď nad jmény devíti obrů, nad šumlenkou a vízřacháním i nad pěknými názvy skupin snů - rozhodně bych nerada, aby se mi zdál nějaký krutihrb, radši uvítám zvonkohráče, nebo ještě lépe čarokrásníka.

1 20.03.2022

I tuhle knihu jsem přenášela sem tam při každém stěhování, i tahle kniha se dá číst znovu a znovu a znovu, protože ona se nedá číst v jednom kuse. Můžu totéž číst za čas znovu a mám z toho docela jiný užitek.

1 03.03.2022

Přečteno jen proto, abych mohla napsat recenzi na knihu pro starší kluky. A byla jsem příjemně překvapena, jak dobře je kniha napsána a co všechno v ní může inspirovat, a to nejen žáky, ale také učitele. Výborně jsem se pobavila a recenzi do Kritických lístků napíši s velkou chutí. Vlastně se vůbec nedivím, že má tato kniha tak hodně vysoké hodnocení. S radostí ji doporučím.

1 03.03.2022

Pohádka pro dospělé, dalo by se říci. Jako by autorka chtěla ukázat, že ne každá velká láska nutně musí skončit neblaze jako v klasické literatuře. Brilantně napsaný příběh, který vezme za srdce. Pochutnání pro milovníky pěkně sestavených, neotřelých vět, jímavých popisů situací, postav, a především velmi niterných pocitů, jimiž střídavě prochází hlavní hrdinka, učitelka maturitní třídy, do níž počátkem září zářivým způsobem vstoupí její osud. Příjemně krátké kapitoly jsou uvedeny citacemi z různých děl, jejichž seznam s delší příslušnou citací najdete na konci této útlé knížky. Po dočtení na příběh budete ještě nějakou dobu myslet, konfrontace slibů a životních zkoušek vás patrně nenechají tak docela v klidu.

1 02.02.2022

Moc ráda jsem si přečetla další příběh od tohoto autora, ke kterému jsem přilnula pro jeho příjemný vyprávěcí styl. Toto bylo krátké, milé, smutné a celý příběh nutí člověka zamýšlet se nad mnohými otázkami života. Zajímavé byly pro mne i ilustrace přesahující z dvojstrany ještě na další stránku.

1 26.12.2021

Poslechnuta její audioverze ve výborném podání (Martin Dejdar, Jiří Lábus, Marek Eben, Jiří Schmitzer, Naďa Konvalinková, Arnošt Goldflam), kterou jsem si užila opravdu spíš jako poslech těchto hlasů a vysoké hodnocení dávám opravdu spíše tomuto podání. Samotná pohádka by mi sedla v dětském věku, ale tehdy jsem o východních pohádkách neměla ani tušení, kromě jediné, z které jsem se dozvěděla, že existují nějaké mandarinky.

1 28.11.2021

Vybráno do ČV jako kniha se srdíčkem. A líbilo se mi to, a to i přesto, že jsem musela být velmi pozorná při čtení neoznačených přímých řečí, kterým docela chyběly věty uvozovací. Bavil mě ten postupný pátrací proces. Na konci jsem se usmívala, protože děti docela často různými způsoby pomáhají svým rodičům bez jejich vědomí.

1 17.09.2021

Děkuji Sidonii u Dalšího prima mýtu, že se zmínila o Kedrigernovi. S chutí jsem si tento příběh přečetla a sedlo mi to mnohem lépe, není to totiž tak "tarantinovské", je to spíš pohádka a ty já mám většinou ráda, i když jsem se setkala i s takovými, u nichž jsem jen zvedala obočí údivem. Tady bylo několik okamžiků, které se pěkně hodily na jakoukoli sekci ve vedení čehokoli, až jsem se u toho musela, někdy trpce, usmívat.
Ukázka ze s. 216:
"Ve skutečnosti prováděli svou práci s nechutí a zábranami, ke krutostem se uchylovali jen v obavách před většími krutostmi, kterým byli vystavováni ti, jenž (správně má být již) se Grodzovi vzepřeli."
Moudrost, kterou pronáší Kedrigern na s. 192, jistě platí pro kohokoli z nás nečarodějů:
"Ani velký čaroděj se nedozví, co vědět nemá."
Nebo na s. 167:
"Pomsta je velice zábavná věc na prknech divadla, ale v každodenním životě je naprosto nepoužitelná."
(To se mi líbí natolik, že to uvedu i v autorových citátech.)
Nutno podotknout, že kniha je také výbornou inspirací a ponouknutím, aby si milovníci knih udělali ve své knihovně podobný pořádek jako Kedrigern.
Musím říci, že to celé pro mne bylo milým a zábavným čtením, a kdybych to četla jako náctiletá, asi bych s chutí sáhla i po dalších pokračováních.
Musím však také říci, že korektor či překladatel jistě odvedl dobrou práci, nicméně znalosti v užívání zájmena jenž by bylo třeba doplnit.
Pro znalce a milovníky českého jazyka bude také úsměvná Kedrigernova poznámka k omezenému vyjadřování barbarů (s. 83):
"Není to zvláštní, má drahá, že barbaři obvykle nemají nejmenší ponětí o použití pomocných sloves v prvním pádu?"

1 29.08.2021

Opět další kniha, kterou jsme s kamarádkou přečetly a už se jen těšíme na poslední.
Všechny Weissovy knihy byly pro mne vysvobozením. Ale to, že mohu nahlédnout, jak by mohl můj život vypadat, když tohle nebo když onohle... to považuji za jeho skvělý posun nás všech, kdo o tomhle víme, abychom si tím, co děláme teď, připravili to, co chceme příště.

1 17.08.2021

Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě a opakovaně zjištěno, že tento druh už nemusím. Ale uznávám, že v nějakých -nácti bych to asi zhltla s jiným vnitřním nastavením. Uznávám, že autorka docela umí udržet napětí a příběh dobře postavit. Vybrala jsem si ji hlavně proto, že měla málo stran. No jo, i takhle se někdy plní ČV!

1 05.08.2021

Celkově mi knížka připadá jako velmi inteligentní skorodetektivka zasazená do alternativní historie. Příběh si určitě vychutná ten, kdo zná historii konce devatenáctého a začátku dvacátého století, kdo má přehled o politice, hudbě i filmech té doby a ví něco nejen o Teslovi, ale i o Kolbenovi a Fordovi. Může si totiž bez námahy dávat do souvislostí to, co se vskutku podle historie dělo, s tím, co si autor přimyslel. ALe příběh si užije i ten, kdo takový přehled nemá, obzvlášť když se začne pídit po neznámých jménech na internetu. Ovšem i bez této vedlejší přídatné činnosti si může čtenář knížku užít tak, jak je. Možná bych udělala dobře, kdybych si hned zpočátku sepsala vystupující postavy, kterých je tam docela hodně a musím přiznat, že až v druhé půlce knížky jsem si pamatovala, kdo je kdo.
Dozvěděla jsem se ledacos ze života Tesly i Kolbena, netušila jsem, že Edison měl tolik synů a že gigant Ford byl v závěru života oproti Teslovi nemohoucí stařík.
Ocenila jsem velmi kultivovaný, skoro vybroušený styl psaní. Aby mohl takový příběh sepsat, musel přečíst spousty materiálů a knih, což tedy obdivuji.
Všimla jsem si pouze jediného překlepu, jinak je text prost chyb, čehož si cením.
Velmi se mi líbilo, že každá kapitola začíná Teslovým citátem. Některé jsou přímo filozofické a mluví mi z duše.
Uvítala bych na nějaké předposlední stránce seznam zkratek užívaných v textu.
Ke čtení žánru, po kterém bych už skoro nesáhla, mě přiměla beseda s autorem, ta se totiž velmi vydařila.

1 05.07.2021