kanitsuj
komentáře u knih
Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
Čtení jsem si moc užila - je to jako by Vás slova a zážitky někoho jiného dokázaly teleportovat do dětství. Nevím, jak se to Marušce Doležalové podařilo, ale při čtení o její rodině jsem zároveň četla o své rodině. Někdo by řekl, že jde o banální biografii, přesto jde v tomto případě o víc - o oslavu rodiny, šťastně prožitého dětství, věcí, které nás formují a ani si to neuvědomujeme, protože je bereme jako přirozenou součást života. Maruška píše pravdivě, tak jak to cítí a to z ní dělá velkou spisovatelku. Její text dokáže chytit za srdce a probudit silné emoce. Měla by se pustit do psaní románu, myslím, že by měla úspěch:-)
Smrt paní Westawayové
Ruth Ware (p)
První kniha Ruth Ware, která se mi opravdu líbila (stylem psaní i gradací děje), přesto mám několik výhrad. Především na začátku čtení jsem měla problém s dobovým zakotvením příběhu. Hlavní hrdinka, sirotek - chudá kartářka na mne působila, jako by vystoupila z viktoriánských románů. Na vině byl podle mého nedostatek indicií odkazujících k současnosti. Také závěr byl příliš natahovaný a odbočka ve sněhové bouři nesmyslná, i když chápu, že kvůli pointě bylo třeba postavy rozdělit a poté vrátit zpět do sídla.
Podobný typ knih (Rodinné sídlo opředené tajemstvím, ve kterém možná straší duchové, ale možná je to jen klam a za vším stojí osoby z masa a kostí.) je vyhledávaným zbožím a řekla bych, že je to především proto, že málokdo se s tímto tématem dokáže popasovat s grácií. Ruth Ware se to i přes nedostatky podařilo a přála bych si více takových knih!
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Knížky Liane Moriarty zbožňuji, protože nikdy není jasné, v jakém žánru se bude příběh pohybovat a co bude ústředním motivem. Úplně cizí lidé jdou cestou, kterou vyšlapaly předchozí romány Na co Alice zapomněla a Zamilovaná hypnotizérka. Podle mého mínění jsou horší než Alice a lepší než Hypnotizérka. Úplně cizí lidé jsou především o krizi dnešního světa, naslouchání si navzájem a návratu k sobě samému. Autorka je velmi dobrý filosof i pozorovatel, ale v tomto případě se jí bohužel nepodařilo skloubit čtenářsky atraktivní zápletku s děním odehrávajícím se jako by pod povrchem příběhu, které je často ještě mnohem přitažlivější, protože je neočekávané a zároveň šokujícím způsobem reálné. Celkovému dojmu uškodil příklon k thrilleru. Myslím, že cesta psychologické drobnokresby by byla v tomto případě lepší volbou (autorka má jednoznačně na víc a popis zážitku kolektivní halucinace je toho důkazem). Jsem přesvědčená o tom, že pointa měla vyplynout z užití drog a vůbec by nebylo špatné, kdyby sama autorka byla zhulená a celý příběh se jí zdál, jak poznamenala ve svém příspěvku jiná čtenářka. Už aby vyšel další román a autorka si jím u mne zlepšila reputaci:-)
Ellie a její náhodné setkání
Hazel Prior
Už od prvních stránek mi knížka přišla jiná než ostatní. Není to klasická love story a děj není ani jednoznačně předvídatelný. Hlavní hrdinové vedle sebe vlastně pouze existují a věnují se společnému zájmu, kterým je harfa - krásný libozvučný nástroj, který je velmi složitý a ne každému je jeho poslech příjemný. Takoví jsou i oba hrdinové - nešťastně provdaná Elli a lehce zpomalený naivně smýšlející umělecký truhlář Dan. Velmi mne pobavila příhoda s bažantem a už kvůli ní stojí zato si příběh přečíst. Trochu zklamání přišlo až v poslední třetině knihy, která působila zdlouhavě a také Elli někdy moc tlačila na pilu v Danových osobních záležitostech, proto nedávám plné hodnocení:-)
Sousedky
Cass Green (p)
Líbil se mi slibný začátek příběhu ve stylu seriálu Černé vdovy. Autorka zprvu také zajímavě uchopila postavu Hester - čtenář si ani nevšiml a ze zadumané starší paní se přerodila v ženu s mrazivou minulostí a neujasněnou sexuální preferencí. Odklízení mrtvoly bylo také uspokojivě děsivé a zrychlení tepu napomohlo i nevlídné prostředí v okolí opuštěného zámku. V poslední třetině, ve které mělo dojít k vyústění příběhu se však alespoň pro mne vše rozmělnilo, nelogicky překombinovalo a postavy postupně ztratily na své barevnosti. Pointa podivně vyšuměla a poslala příběh mezi průměr, který čtenář dříve či později zapomene.
Není úniku
Taylor Adams
Není úniku nenudí a stále se něco děje, ale na můj vkus se toho děje příliš mnoho, příliš často a bohužel málokdy smysluplně. Konec už byl alespoň pro mne zcela za hranou reality. Je mi to líto, ale nemohu dát vysoké hodnocení, jsou rozhodně lepší thrillery.
Vačice, která se nesmála
Frank Tashlin
Chytré, dojemné, dokonalé, jedno oko nezůstalo suché!:-)/:-(
Manželka mezi námi
Sarah Pekkanen
Ačkoli čtu poměrně hodně románů podobného ražení, řadím se mezi ty, které první třetina "netrkla" a skutečně byli překvapeni zajímavou změnou perspektivy vyprávění. Vypravěč respektive vypravěčka je právě to, o čem v tomto kuse běží. Na ní příběh stojí a zároveň s ní padá. Knížka se velmi dobře a rychle čte, konec je překvapivý, ale jako by autorky potřebovaly všechno dotáhnout do absolutního rozuzlení, což s přibývajícími stránkami působí dost křečovitě a příběh ztrácí na uvěřitelnosti. O logice jednání postav raději nemluvit, to je také slabší stránka obou autorek. Knížka mne bavila, pěkně se četla, asi bych ji doporučila ke čtení, ale znovu bych ji nikdy nevyhledala.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Velmi příjemný a čtivý příběh, ve kterém si každý najde to své a ve kterém nechybí napětí, láska i zamyšlení. Celeste Ng je mojí druhou nejoblíbenější autorkou po L. Moriarty, její příběhy se nečtou, ale žijí společně s hrdiny a i když se její druhý román v něčem podobá předchozímu, vůbec pro mne neztrácí na přitažlivosti. Autorka má zkrátka svůj styl, svá témáta, své bolesti a ty ctí a pečuje o ně, jak nejlépe dovede. Oba její romány si dokáži představit jako zajímavé filmové předlohy, byla by pro mne radost jít na Ng do kina:-)
Možná v jiném životě
Taylor Jenkins Reid
Velmi zajímavě vystavěný i vypointovaný příběh. Čekala jsem nějaký návod receptu na životní štěstí a zdá se, že jsem ho získala a také se mi v mnoha ohledech ulevilo, protože teď už vím, že se děje to, co je možné:-)
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Světýlka na Křemelné si v tomto případě posvítila na několik skutečných událostí i legend, které jsou s jejím tokem místopisně spjaty. Jako pravidelná návštěvnice Šumavy mám k těmto místům blízko, a proto jsem si čtení patřičně užila. Příběh má několik časových rovin a jako magnet přitáhne pozornost všech, kteří kdy okusili genia loci bývalých Sudet i zrádnost šumavských blat.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Ke knížce jsem se dostala náhodou. Sáhla jsem po ní v knihovně v sekci právě vrácených knih. Ohmataná obálka byla totiž příslibem, že si ji čtenářky často půjčují, a proto by nemusela být tak špatná. Přiznám se, že podobné série mne už zpravidla odrazují, ale toto nebyl zase tak špatný zážitek. Jako letní čtení bych knížku i doporučila, zvláště k moři a třeba zrovna do Chorvatska. Jeho atmosféru autorka krásně vystihla a honosnou jachtu jsem viděla přímo před sebou. Vzpomínám na dovolené, kdy jsem podobné jachty míjela v přístavech a přemýšlela komu asi tak patří. Možná mi letos o prázdninách přijdou trochu povědomé a jako bych je i jejich majitele díky tomuto příběhu lépe poznala:-)
Stane se včera
Gillian McAllister
Příběh mne zaujal od první stránky a pátrání pozpátku jsem si moc užila. Líbilo se mi, jak si autorka pohrávala se čtenářem, jehož mozkovým závitům dala několikrát pořádně zabrat. V jedné chvíli jsem již měla pocit, že vyprávění půjde pevně danou linkou, která mne osobně vlastně trochu zklamala, ale naštěstí se zase vše obrátilo a pointa překvapila. Možná to někomu, kdo očekával pořádnou dávku napětí, přišlo málo, ale mne příběh připomněl knížku Na co Alice zapomněla a právě to tajemství ukryté v běhu času mne nesmírně zaujalo a donutilo mne přemýšlet i o rytmu mého života. Také si myslím, že kniha se dříve nebo později stane předlohou k seriálu, dokáži si ji představit jako napínavou minisérii na Netflixu.
Osamělá noc
Charlotte Link
Velmi jsem si detektivku užila,na závěr roku jsem těžko mohla najít lepší!Příběh je trochu překombinovaný,ale vše do sebe zapadne.Pointa je skvělá,dlouho jsem nevěděla, kdo byl pachatel a to je přesně to,co čtenář od detektivky očekáváChystám se na předešlé díly série o Kate a Calebovi!
Hrůza na Šibeničním vrchu
Darcy Coates
Opět jsem neodolala a přečetla si další díl ze série o strašidelných domech. Rozhodně nepatřím ke skupině čtenářů, které tento příběh zaujal. Kromě psa, který nemohl být roztomilejší, jsem si nedokázala oblíbit žádnou z postav včetně hlavní hrdinky Margot. Četbu bych přirovnala k otravné migréně, která sužuje nejen obyvatele Šiběničního vrchu, ale i čtenáře. Chcete se jí zbavit, víte, že to lepší nebude, přesto čtete až do samého konce, protože co kdyby... a ano, v závěru mne pointa celkem mile překvapila, proto nakonec dávám průměrné hodnocení. Celkový dojem je ovšem veliké zklamání z nesmyslu rozepsaného na 400 stran.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Toto byl příběh na plný počet hvězdiček! Bavilo mne podívat se díky němu do Hollywoodu a nasát atmosféru filmového světa kypícího pozlátkem a přetvářkou. Poznat soukromí Evelyn Hugo a odhalit její velké tajemství. Ani na chvilku mi nevadilo, že jde o fiktivní postavu. Vše bylo tak uvěřitelné a závěr naprosto nečekaný.
Autorka velmi pěkně píše, čtenář se do příběhu zcela ponoří. Nechyběla mi dynamika, vše pěkně plynulo a články z bulvárních novin byly vždy takovou tečkou a shrnutím, uzavřením jednotlivých kapitol. Zároveň byla četba díky nim živější a uvěřitelnější. Sedm manželů Evelyn Hugo se nečte, ale žije, bylo to skvělé!
Prodloužený víkend
Gilly Macmillan
Četla jsem většinu autorčiných knih, moje nejoblíbenější je Spálená obloha a Chůva, bohužel Prodloužený víkend nenaplnil má očekávání.
Příběh mi přišel překombinovaný, nemohu ani napsat, že by byl čtivý a napínavý. Přistihla jsem se, že týden po přečtení nevím, co bylo obsahem, takže za sebe thriller hodnotím jako naprostý průměr, který mne absolutně ničím nezaujal.
Obětiny
Robert Marasco
Perfektní hororový příběh s překrásnou obálkou! Přečetla jsem ho za víkend a konec mne skutečně překvapil. Film jsem neznala, a tak jsem neměla žádnou bližší představu. Na vlně Darcy Coates a jí podobných jsem už už očekávala nějaká monstra, mumie apod. a všechno bylo jinak. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi strašidelné příběhy, aby si tuto knížku přečetli. Po dlouhé době zjistí, že o strašidlech se dá psát i jinak - s přesahem.
Všechny tvoje lži
Harriet Tyce
Trochu zdlouhavý příběh, který se pěkně čte a brzy zapomene, ačkoli závěr je velmi vydařený a nečekaný.
Devět křížů
Roman Kulich
Pověst o Devíti křížích patří k vůbec nejslavnějším svého druhu, a proto není divu, že i po tolika letech přitahuje pozornost. Pana Kulicha inspirovala k příběhu s velmi originální pointou, za níž bych mu klidně dala pět hvězdiček, bohužel způsob zpracování a styl psaní je tohoto nápadu zcela nehodný. Je zřejmé, že autor není literátem z povolání a v mnohých ohledech selhává, nicméně tehdy by měl nastoupit editor a situaci v rámci možností zachránit. Výsledek je v tomto případě rozpačitý a soudný čtenář má chuť knihu opakovaně odložit. Vyprávění o rodince cestující autem do Brna je vyloženě tragické - slabé dialogy, opakování informací, vata, kterou se musí čtenář prokousat. O trochu živěji působí převyprávění legendy, ale i v tomto případě se zdlouhavě opakuje již řečené, postavy jsou oproštěné od emocí, motivace nejsou uvěřitelné a čtenář textem prolétá, aby odhalil aspoň tu zápletku, o níž si zde přečetl pochvalné komentáře. Pravdou je, že je skutečně nečekaná a originální. Málokdy se stane, aby čtenář po přečtení cca 243 stran z 246 nevěděl, jaká bude pointa. Otázkou je, zda to za to martyrium stálo. Dokáži si totiž mnohem lépe představit nápad pana Kulicha zfilmovaný a našla bych pro něj i pěkné místo v televizním programu - nedělní večer na ČT1:-) Nabízelo by se navíc i srovnání s filmem Shoky a Morthy: Poslední velká akce - kdo film viděl, tak ví, že poslední vteřina filmu je podobně nečekaná jako pointa Kulichova románu.