Kao komentáře u knih
Tak tohle je jedna z mála knih, u které autor(ka) nevypustí pokračování jako cosi druhořadého, ale natře to všem ještě krutěji než u prvního dílu. Rozvíjení vztahu s pětadvacítkou, Ilanin dospívající pohled na svět, její neskutečná oddanost a zároveň neporazitelná hrdost. Tak krásně vykreslenou postavu jsem už dlouho neviděla. Ale stejně nejvíc žasnu nad celou tou myšlenkou knihy. Nad tím co nám předává, když čteme o fatálních chybách druhých lidí, o tom jak se snaží zbavit své minulosti anebo jí naopak čelit a vyřešit následky, které sami způsobili - i když to jde mnohem hůř, než kdyby se před nimi ukryli.
Kam ta kniha dále povede?? Nedocházelo mi, že knížku už dočítám, a tak když najednou skončila, zůstala mi v hlavě miliarda otázek a hypotéz a třetí díl se na mně vesele zubí ze svého pohodlného data vydání (až!) v červnu 2020. Do té doby se asi zblázním nebo oba díly přečtu ještě třikrát.
Naslouchač je přesně ten typ knihy, který když čtete, nemůžete od sebe odtrhnout, a když knížku přece jen musíte na krátko odložit, pronásleduje vás v myšlenkách všude kam jdete.
Po otevření knihy narazíte na dokonale vypracovaný utopický svět - nelítostný, krutý a až syrově upřímný, kterému čelí malá holka pocházející z národa zlomeného a poraženého lidskou ignorancí.
Tahle knížka má mnohem hlubší poselství, než byste si na první pohled mohli myslet.
Neuvěřitelné. Neuvěřitelné, neuvěřitelné. Byla jsem opravdu skeptická, co mi tato kniha přinese. Kvůli tomu, jak moc je známá, jsem si tak trošku říkala, že všichni přehání, že ta knížka přece nemůže být až takový trhák. Ale jo. Byl. A byl to šílený psychopatický trhák.
A když jsem ji dočetla, v hlavě mi zůstala taková malá stopa psychopata. Ještě nějakou chvíli jsem okolní svět sledovala šílené, děsivé a geniální Amy. Tak hurá na film!
Nevěřila jsem, že se této knihy dočkám. Přiznám se, že jsem snad i zapomněla jaké to je, číst knihy této autorky. Ten pocit, že na ničem jiném nezáleží víc, jen jak to dopadne, ten pocit, že náš lidský svět je tak obyčejný a zašedlý v porovnání s Prythianem, ten pocit, že jestli těch šílených sedm set stran skončí, nebudu schopná vrátit se do reality... To všechno mě zasáhlo plnou parou když jsem rozečetla první kapitolu.
Vážení, čtení knih Sarah J. Maas je posvátný rituál. Knihu, jenž berete do rukou berte obzvlášť citlivě, neboť vevnitř se skrývá neuvěřitelný svět, a jestliže s ní nebudete zacházet opatrně, kdoví, co z ní může vypadnout do našeho světa.. A věřte mi, Amren v našem světě určitě nechcete.
Přiznávám se, tuto knihu jsem četla asi dva měsíce. Nedokázala jsem sledovat děj, nedokázala jsem jej prožít. Hrozně se to táhlo.
Přesto, to byla krásná zasněná kniha. Měla kouzlo, ale bohužel jsem se jej nemohla dotknout.
Naprosto perfektní. Jak to, že jsem prožila téměř dvě dekády bez toho, aniž bych věděla o tomto úžasném českém pokladu?
Nevím, nevím. Ať už se pan Miroslav Macek snažil sebevíc, nedokázal ve mě vzbudit stejně nadšené pocity jako u originálu. Oceňuji autorovo vyjadřování a občasné trefné poznámky, ale celkově bylo velmi patrné, že se příliš snažil, aby nezašel moc daleko, a aby ho potom za to nikdo "nezhejtil". Bohužel se stal pravý opak a kniha je jako přes kopírák.. Chyběl mi zde zkrátka větší rozlet a fantazie. Zasazení příběhu znova k dědečkovi na chatu bylo dle mého názoru nejhorší rozhodnutí.
Neřekla bych však, že celá tato kniha je jedna velká chyba. Záměr a nápad byl moc dobrý, ale Zdeňka Jirotku prostě z mrtvých nevzkřísíte.
Obdivuji autora za to, že se mu povedlo tak bravurně vykreslit Holdena jako věčně fňukajícího puberťáka, a že mi ho dokázal tak spolehlivě znechutit. Strašně mě štvalo, že ho pořád něco štvalo.
Jsem ale ráda, že jsem se dokopala k tomu tu knihu dočíst. Tři hvězdy za perfektní vykreslení Holdenovy osobnosti.
Milej strejda Pepin mi řval v hlavě celou knihu a nevinný, jednoduchý popis upravování ocásku podle poslední módy mě zcela odrovnal. Postřižiny jsou napsány sice vyprávěcím stylem avšak budete mít pocit, že čtete neuvěřitelně krásnou epickou báseň.
Naprosto dokonalé povídky!! Je to jedna z těch knih, která nesmí chybět v mé knihovně, a kterou budu v budoucnu hojně citovat!
The book was long, and dificult to read, and Klaus became more and more tired as the night wore on. Occasionally his eyes would closed. He found himself reading the same sentence over and over. He found himself reading the same sentence over and over. He found himself reading the same sentence over and over.
Právě jsem si oblíbila nového autora
Přečtěte si to. Zamilujete se do Juana Salvada. Zatoužíte po nějakém dobrodružství. Daleko, daleko odsud. A budete se snažit najít tučňáky. Pro ten jejich hluboký pohled a výraz naprostého porozumění.
Tuhle knížku si koupím už jen kvůli té obálce, která je naprosto dokonalá.
Líbí se mi autorčin styl psaní. Je takový nenáročný a čtivý. Wesley je úžasný kluk, škoda že (ZASE) neexistuje. Přijde mi však, že kniha trošku postrádá hloubku, působí dojmem jednoduchosti. Téma je ale vážně super a Owen je podle mně vykreslen jako špičkový záporák.
Varování!
Tato kniha způsobuje těžkou prokrastinaci.
Takhle neschopná jsem nebyla už dlouho. Doslova jsem nedělala nic jiného, než že jsem s Feyre vytvářela vodní motýly a procházela se po Velarisu.
A teď, když jsem to dočetla, sedím v křesle a zírám před sebe, říkám si, co jsem v minulosti dělala, když jsem nebyla v Prythianu??!
A budu tady sedět asi ještě hodně dlouho dokud se nesmířím s vědomím, že třetí díl po ruce nemám, a že mě obklopuje pouze studená realita v lidském světě.
Děkuji, že jsem mohla sledovat Willow jak se vypořádává s touto obrovskou ránou. Její charakter a myšlenky byly dokonale vykresleny a já tak mohla chvíli smýšlet jako geniální dítě. Mohla jsem nakouknout za skořápku holky, která by mi nejspíš svými chytrými prupovídkami ve škole nebyla sympatická. Byla jsem zase pokárána za odsuzování druhých a dostala jsem možnost vidět dobro, které obklopuje lidi, do kterých byste to třeba ani neřekli.
Tuto knihu jsem odkládala den co den až po jedenácté hodině večer. Přestat číst totiž jednoduše nešlo. MUSELA jsem vědět co bude pokračovat, ať už jsem to tušila nebo ne. To, jak to dopadne bylo sice naprosto jasné, ale nedokázala jsem se přinutit jít spát. Sarah J. Maas má dar vyprávění příběhů. I její Skleněný trůn byl neodložitelný.
I přes to, že mě ten název příliš nelákal a bála jsem se, že to bude plytký teen román, jsem se do této knihy s pěknou obálkou pustila. A neudělala jsem chybu. Uchvátil mě spisovatelčin styl, její slovní spojení a celkové podávání příběhu.
Jsem tak ráda, že tento příběh nekončí pohřbem hlavních postav, protože mám za to, že poslední dobou autoři neví jak jinak ukončit knihu, aby měla úspěch.
Krásný příběh, ve kterém mě spisovatelka přesvědčila, že ještě existují lidé, kteří neodsuzují, a kteří mohou milovat vaši osobnost a ne jen váš zevnějšek.
V čem je zvuk tleskajících rukou tak zvláštní? Je to jen jedna kůže, co plácá do druhý, tak čím to, že v člověku umí zvednout takovou vlnu? Čím to, že se nad ním zlomí a zaplaví ho, a zároveň ho vynese vzhůru?
Možná je to tím, že je to jedna z nejušlechtilejších věcí, co člověk s dlaněma dokáže.
Vážně, vždyť si to vemte.
Lidi svíraj dlaně do pěstí.
Rvou se dlaněma, kradou jima, ubližujou si navzájem.
Když lidi tleskají, je to jedna z mála příležitostí, kdy stojej pospolu a někomu aplaudujou.
Myslím, že tleskání je od toho, aby věci uchovalo. Drží okamžik pohromadě, uchovává vzpomínky.
-Jedna z nejkrásnějších myšlenek celé knihy.
Díky Zusakovi kolem mně slova poletovala a splétala krásný příběh plný myšlenek ne tak obyčejného pubertálního kluka.
Prožila jsem sto let v New Yorku. Utíkala jsem před Krátkokabátníky a smála se jejich hlouposti a těžkopádnosti. Bruslila jsem na zamrzlém jezeře a povídala si s kohoutem. Slyšela jsem Beverly hrát na klavír a viděla jsem jak celé město na pár okamžiků obestřela duha. Mark Helprin mi dal možnost prožít životy zdánlivě obyčejných newyorčanů. Moje představivost a fantazie vyletěla do nebe jako balónek napuštěný heliem. A stejně jako tomuto balonku, ani mě se nechce vrátit se zpět na zem.
To, co je na tomto příběhu jedinečné není motiv, ale atmosféra. Celou tuto tenkou knížečku provázel pocit ponurosti a skryté tragédie. Mlha se válela v ulicích a paprsky slunce nikdy nepronikly přes stránky až ke mě. Krysařova hudba byla vždycky tklivá a beznadějná. Viktoru Dykovi se podařilo propašovat hudbu sebou a vložit ji mezi řádky. Zněla mi v hlavě po celou dobu a začne znít vždy, když se o Krysařovi někdo zmíní.