Kapis komentáře u knih
Úžasně nakreslené, napínavosti a nápady překypující dobrodružství. Kdo by řekl, že si Lasičky postavily sídlo ve stylu Maurské architektury v Andalusii. PECKA!! Škoda, že to nebude mít pokračování a budeme se akorát v čase vracet. Ale i tak se na to moc těším!!
Opravdu geniálně dokáže Kirkman točit s osudy svých postav, aby to neupadlo do žádného předvídatelného stereotypu a při každém otočení stránky dokáže překvapit. Jistému klišé se ale občas nevyhne ani on. Srdceryvný análně-apoteózní proslov Ježíše k Rickovi za romantického západu slunce v pozadí vyloudí jistě nejednu slzičku na tváří nás, kovaných romantiků. Jinak bych klidně okamžitě šáhl po pokračování. No ale už kupuju jen po dvou dílech, ať mě to napětím nerozerve;) A jelikož už Crew zveřejnila názvy příštích čtyř knih, co vyjdou v roce 2017, je vcelku jasné, co se bude zhruba dít dále - nevadí, stejně se na to těším.
Tato série mě k sobě dokáže vždycky přikovat ocelovými hřeby a zadusit dech rezavým drátem, kule se většinou schovají samovolně do břišní dutiny...UFF, ještě, že to kupuju už jen po dvou dílech a můžu hned pokračovat.
Tak to byl teda napínák! Ještě větší, než když jsme teď naposledy snědli zkaženou játrovou závařku do polívky! Oproti takovému Goonovi je to i čtivo hustší a tím nemyslím, jak děcka teď říkají debilně "to je hustýýýý", ale stejné množství stran zabere dvakrát více času. Je to zkrátka obsahově i textově celkově nahuštěnější. Oproti poslednímu epizodnímu natahovanému Hellboyovi je to série mnohem zajímavější, temnější a zábavnější. A posledních pár stran dokonce kreslil sám Mignola, což šlo hned poznat, asi se s Rogerem chtěl rozloučit osobně, tuš R.I.P., za mě 95% a už vyhlížím vydání dalšího dílu. Myslím, že by ho CC už mohlo vydat normálně a ne na přání, protože své jisté čtenáře tato série už dávno má.
Goon je zkrátka podmanivý a po těch pár trošku divočejších kraťasech jsem dostal pořádnou dávku "osudovosti" a konečně se dozvídáme, co že se to stalo v té Čínské čtvrti a je nám pečlivě vylíčeno co s náma, chudákama chlapama nevinnýma božatkama, ty baby dokážou provést:) Přiznám se, že jsem čekal ještě kapku více a tudíž nejsem z toho úplně odvařený, ale tento autorský komiks je jednoduše dokonalý. Těším se na další pokračování a dávám 90%.
Mohu na závěr jen poděkovat Mikeu Careymu, že vytvořil tuto sérii a Crwi, že ji převzala od Netopejra a vydala ji až do konce. Moc mě potěšilo, že jeden sešit dostal ještě Dean Ormston, jehož kresba je rozhodně to nejlepší, co jsme měli možnost zde vidět. Opět musím ocenit teologicko-mytologickou erudovanost autora, kdy nestaví jen na tom křesťanském modelu pekla a nebe, ale využívá záhrobí, démony, postavy atd.. ze všech možných světových kultur. Všechny konce se nám uzavřely, nezbývá než zamáčknout slzu dojetí a asi jít utrácet za “Mezi řádky“.
EDIT: Tak jsem si všimnul, že to mám jako 666. knihu mezi přečtenými, což tomu dává teda třešničku v hoře krvavé šlehačky!!!!!! (Abych nebyl za analfabeta, mám toho přečteno za život mnohem více, ale sem dávám knihy, které si buď pamatuju nebo které mám přečteny po vzniku mé digitální existence na databázi - proto taky čtu spoustu věcí znova a spoustu věcí tu nemám ani nahozené v Knihotéce).
Tak a pokračuji ve své stripoidní smršti, kdy jsem teď nečetl nic jiného, vždy už v posteli jsem si dával před spaním pár okýnek. Snoopyho jsem samozřejmě znal, ale nikdy mě moc neoslovil, ono z kontextu vytžených pár obrázků jednou za měsíc opravdu nemůže utvořit pořádný a ucelený obrázek. Opět tedy musím vynést do nebe tyto stripové booky, které tomu celému odvětví dávají nový rozměr a člověk začíná rozumnět souvislostem, chování jednotlivých postav a kdysi nepochopitelným narážkám. Netušil jsem, že Snoopy, potažmo Peanuts je tak citlivé dílko, uvažující tak hluboko o světě, kde děti řeší opravdu nedětské problémy. Chvíli mi to trvalo než jsem k Snoopymu pronikl, nebylo to zběsilé nadšení jako z Dilberta, ale takové příjemné, rozvážné uspokojení někde vzadu. Snoopy se zařadil za Dilberta a před Calvina, takže tak a už si jdu pomalu pro to růžové pokračování:-)
Celou sérií se táhne dokonale propracovaná dokonalá dokonalost a nejinak je to u desátého dílu této zcela dokonalé série. Musím ocenit nesmírnou erudovanost autora, jež ze mně dělá buranského nedouka, tak vysokou úroveň jazyka, kterými jsou tvořeny dialogy a jež není prasena obecnou češtinou, autentičnost všech postav, i když jsou jen vymyšlené, kresbu, jež je reprodukovaná, vazbu jež je tvrdá, obálku jež je z papíru, zkrátka vše. A jdu si vychutnat všechna ta zbylá vlákna, jež budou uzavřena posledním dílem.
Jo a strašně mě sere, že na konci v reklamě na Mýty mají svůj koment takoví andré, Toe nebo Kaluž a já ne!!! To je doslova do zrušeného nebe volající nespravedlnost!!!
No tak vypít vývar z deseti gramů egyptského haše, v té době ještě asi nenastavovaného hovnama, bych si fakt asi nelajzl, ani kdybych měl jistotu, že uzřím čísla obou tahů nedělní sportky či jestli Kalousek dostane v příštích volbách 1 nebo 1,5 %. Povídky krátké, úderné, zajímavé, ale já byl vždy pro delší kusy. Každopádně si určitě někdy dám znova Golema a i poprvé Anděla, protože Meyrink je svým tajemnem staré Prahy zkrátka poutavý. A to jsem vůbec netušil, že to byl vídeňský žid, který vůbec neuměl česky. Praha má zkrátka své kouzlo, mnohem silnější než jakékoli jiné město světa, škoda jen, že tam žijou takoví... ech, ale vlastně nic.
Je to vtipná hříčka. O zabití Hitlera vlastně nejde, děj je trochu moc předvidatelný, ale konec to zachraňuje. Jestli jsem to dobře pochopil, tak je moc zajímavé jak je svět bez Adolfa mnohem agresivnější, že se lidé střílejí na ulici a nikoho to nijak zvlášť neznepokojuje (nemá to být nějaké latentní sdělení?) Přečteno hodně rychle, komiks samozřejmě je hlavně o kresbě, ale když už je kresba tak minimalistická, mohly být panely menší a třeba hustěji nasázené, v tomto případě nejde čučet na stránku deset minut a vychutnávat si kresbu, protože mezi řádky (panely) není co číst a ani z po- za/pře -dí žádná na první pohled skrytá překvapení nevyskočí. Celkově takové "ale jo"
Je s podivem, jak úderné tohle dílko je, i když to tak zkraje nevypadá. Melancholická dramata, kde není třeba slov, se surrealistickými přechody a nečekanými vyvrcholeními, která občas vlastně žádnými vyvrcholeními nejsou. Minimalistická kresba a nerušící úsporné pozadí člověka neodtahují od zásadních detailů, v jejichž jednoduchosti a přirozenosti je ta opravdová krása. Kdo aspoň některé zde ztvárněné životní útrapy a radosti nezažil už na vlastní kůži a necítil podobné pocity, které se této knížce povedlo výtečně zprostředkovat, tak toho v životě zatím moc neokusil.
Jedná se o jednu z prvotin velkého Dostojevského, ještě nemá svůj styl tak do hloubky vybroušený a celé je to jen takový pokus, studie, kdy se nakonec nedozvíme vůbec nic. Nicméně jako vždy, oceňuji drobnou sondu do života kolem roku 1850 - tentokráte v carském Rusku. A ano, už tehdá v Moskvě bydlelo více cizích lidí v jednom bytě.
Bylo to jako jet výtahem ve snu, kouzlo okamžiku a spousta obrazů mysli vychrlena na papír, jak se to autorovi zrovna sypalo z hlavy. Jak sám napsal - musím hlavně napsat to, co jsem nechtěl. Myslím, že těch houbiček u toho bylo spapáno taky celkem dost. Jak známo, jsem tupé hovado, takže tohle není úplně pro mně, ale mám slabost pro tyhle malé edice od Votobie a Volvox Globator. Jo a první....jak to nazvat - zkratkovitě snový literární útvar dejme tomu....byl skvělý - šlo tam o krátké repliky s chlapem ve skříni, který somnambulního autora mlátil po hlavě černým kabelem - a okamžitě mě ke knize připoutal, pak už jsem ale byl spíš odpoutaný v tom surreálnu.
Geniální, strhující novelka o tom, jak jeden doktor v zapadlé guvernii, sněhem zavátého Ruska, k narkomanii přišel a jak mu přechod z opiátu ani na kokain nevyšel a i když se to dělo v revolučních časech, ho to vůbec nezasáhlo, protože měl úplně jiné starosti. Především s jehlama. Skvěle popsané pocity a tužby (vlastně jen jedna tužba) závislého morfinisty i jeho postupný rozklad a pád, s tím, že si všechno jako lékař uvědomoval a zaznamenával. Četlo se to samo.
Se sebou do hrobu vzal i jednu ženu - Annu K., což mě teda překvapilo, protože jsem ji teď viděl šaškovat a debilně se ztrapňovat u Krause s ostatníma, svou důležitostí a pocitem nadřazenosti opilýma, ocasama, kteří sami sebe nazývají "významnými osobnostmi". Pro mně tedy moc významní nejsou. Je to smutné se dívat jak partička od reality odříznutých pražských hereckých jakože celerbrit (+Bárta, který mě tímto dost zklamal) a vyřazených politiků se nám snaží vnucovat svůj pokroucený pohled na svět a s plnýma hubama demokracie nejsou schopni ani skoro po třech letech zkousnout prvního opravdu demokraticky zvoleného prezidenta. Ubožáci, až mi za ně bylo trapně. Mádla s Issovou za soustruh, zbytek na čelbu, aspoň by dělali konečně něco užitečného. No nic, to jsem odbočil, ta naše románová Anna K. umřela v roce 1922 na skvrnitý tyfus, takže to pravděpodobně nebyla ona a budeme asi ještě bohužel vystaveni náporu zvadlých mouder a vyprázdněných písniček té živé botoxové Anny K.
Bulgakov však za 90% !!!
Velice svěží jednohubka, kde už Bulgakov rozjíždí pomalu ten svůj absurdní cynický humor, který naplno rozvinul v Mistru a Markétce. A kniha se vleze do kapsy, což je její velká devíza.
Tak, že tomuto světu vládne pár rodin, které ovládají jak politiku, tak vědu, tak média, přes které na nás sypou propagandu – momentálně nejhustěji o satanovi Zemanovi a zlém Rusku, které vraždí pouze civilisty a hodném USA, které vraždí pouze teroristy – je snad jasné úplně každému. V této knize dostaneme nejzákladnější výcuc, který může překvapit jen někoho, kdo žije v ulitě a myslí si, že nejbohatším člověkem světa je opravdu Bill Gates a pobouřit pouze snad zaryté voliče toho divného rakušáka nebo co to je, kterému nepomohlo k zvolení ani číro a zhysterizovaní studenti pražských gymnázií. Pro mne osobně byla nová informace o tom, že Rotschildové, kteří rutinně sponzorují všechny strany válečných konfliktů, nechali po porážce Napoleona u Waterloo vyhlásit, že Napoleon vyhrál a skoupili tehdá půlku Londýna.
Nemusíte všemu, co je v knize popsáno věřit, ale jak známo, pojem “konspirační teorie“, který vytvořilo CIA a opatřila ho negativními konotacemi, aby mohla zesměšnit lidi, hledající pravdu, bývá konspirační teorii jen do doby, než se ukáže, že je to pravda. Kdo by třeba před dvaceti lety věřil v autentičnost Operace Northwood – vysmáli by se vám jako bláznovi – a ejhle, už si o tom můžete přečíst i na Wikipedii, protože už to nejde skrývat. A pokud někoho napadlo něco takového před šedesáti lety, jaká je pravděpodobnost, že něco podobně zvráceného se nevylíhlo v hlavě nějakého neokonzervativního jestřába, odstřiženého od reality, znova?
Pokud někdo žije v naivních pohádkách, že Bill Gates je nejbohatším mužem planety, že americký prezident je nejmocnějším mužem světa a že (jakékoliv) volby mohou něco změnit, ten by si tohle měl okamžitě přečíst!
Geniální zpříjemnění nedělního odpoledne. Opravdu mě to chytlo a nedočkavě slintám nad pokračováním, které by mělo vyjít prej začátkem listopadu.
Je to sice pořád podle stejné šablony a vše si je jaksi podobné, ale ty světy, které Serpieri vytváří jsou přesto originální a ty příšery jsou stále stejně děsivé. Ta atmosféra zmaru všude, ta bezvýchodnost je to, co posouvá tuhle knihu o kategorii výš. Druuna navíc evidentně podstoupila plastickou operaci a nebojí se toho ukázat mnohem více. I když by z toho nejeden nadrženec mohl být celý zmatený, děj se posouvá dále, Druuna pomáhá řešit jeden problém za druhým tak nějak přirozenou cestou a na konci !SPOILER! by měl být jak Lewis, tak v něm vkotvený Schastar mrtev a zbytek posádky v únikovém modulu v hibernaci, snad bez nákazy na palubě. Tak a dal bych si hned zbylé dva díly!
V této knize byl velký formát využit mnohem lépe a rozumněji než u 1.knihy Metabaronů, i když ty barvy nebyly tak vyvedené. Ještě, že jsem to ale nečetl, tahle první kniha by mě akorát naladila a pokračování bych se dočkal až po 14.letech. Jinak platí vše, co jsem sesmolil u komplexního vydání tří dílů v sérii MDEK.
Druuna je moc šikovná holka, která ví co dělat, aby přežila v úžasném postapokalyptickém světě, který stejně jako v Aldissově Nonstopu není úplně tím, čím se zdá býti. V tomto světě řádí brutální nákaza, z které jde opravdu děsivá hrůza (jako fakt, dokonce se mi o tom zdálo a vzbudil jsem se mokrý jako Druunin klín), lidé žijí jako divoši a jen nějaké to semtam vykouřeníčko dokáže Druuně zachránit krk. Ale i bez toho je skoro furt nahatá a občas neunikne kolektivnímu znásilnění, i když ne vždy je jisté, zda to není jen ve snu nebo v nějaké projekci. Tak jako tak i toto si naše kozatá, velkým intelektem neoplývající, hrdinka s dokonalou postavou dokáže užít. Místy scénář působí naivně, především, když Druuna uvažuje a lepí oslí můstky či si “to promyslí zítra“, aby se vědělo co se děje a co se chystá, ale působí to tak retro-roztomile.
Nad takovým drsným sci-fi soft-pornem s metafyzickým nádechem může zdravý hetero-čtenář pouze plesat. Opravdu povedená kombinace zdánlivě neslučitelných stylů, kdy jsem místy napětím nedýchal a místy zas bylo napjaté úplně něco jiného. Jedna velká parádička. Mistrovská díla evropského komiksu jsou vskutku tou nejlepší komiksovou sérií, která u nás vychází – a jak pěkně přibývá! V té pevné vazbě je to radost už jen kolem toho chodit. Barvy jsou také lepé vyvážené, než původní vydání 1.dílu. Jediné, co mi opět chybí, je informace, kdy vyšla původní alba poprvé. Já vím, že si to můžu dohledat, ale ty dva tři řádky navíc by tam snad nacpat do tiráže šly. Já jsem opět velice spokojen a nemůžu za míň, než za 90%.