KapitánSmrt
komentáře u knih
Žargon autenticity. K německé ideologii
Theodor W. Adorno
S kolegou níže nemohu souhlasit. Adorno svým svébytným jazykem kritizuje Heideggerovu fundamentální ontologii a to silnými argumenty. Žargon Heideggera tkví hlavně v neuchopitelnosti jeho pojmů, které sice znějí hluboce, ale jsou ve výsledku vyprázdněné a neuchopitelné. Z podobné pozice pak lze kritizovat i Adorna, ale taková kritika neobstojí. Pojmy, které Adorno užívá, jsou sice komplikované a jazyk je opravdu složitý, přesto nelze říci, že jde o pojmy prázdné. Ba naopak. Problémem pak je spíše neznalost pojmosloví (čemuž se nelze divit, mě samotnému mi jich také nesčetně uniklo). Problémem díla tak je, že jde o fragment vytržený z většího celku. PS: S překladem také nemám problém, ba naopak.
Hybatelé
David Mitchell
Trochu nevyrovnaná kvalita jednotlivých kapitol, některé jsou hodně čtivé, některé méně (Petrohrad, Hong Kong). Přesto poměrně působivá výpověď o dnešním světě, o tom, co je ryze lidské, tedy o hrůzách kterých je člověk schopen, ale i o kráse, lásce či přátelství, o tom, zda lidstvo má naději na přežití nebo si spíše zaslouží násilný odchod ze scény... Nechť si čtenář odpoví sám.
Nahý oběd
William Seward Burroughs
Experimentální forma knihy až přespříliš odrazuje čtenáře od čtení a znesnadňuje mu k ní přístup. Je to škoda, autor má jistě co říci. Pro mě osobně ona experimentálnost překročila mez, kdy již nejde o geniální a novátorské dílo, ale spíše o otravnou a do sebe zahleděnou manýru.
Hra se skleněnými perlami
Hermann Hesse
Vzdělání samo pro sebe, pro rozvíjení vědomostí lidstva, pro krásu a eleganci poznávaného, pro potěchu ducha... Ne proto, že je uplatnitelné na trhu, praktické a ideálně dobře zpeněžitelné. Dnes je toto idealistické pojetí vzdělání až směšné a je vidět, že s podobnými démony se bojovalo i za časů Hesseho. Tím je tato kniha nadčasová. Však dnešní politici a experti rádi vykřikují, že vzdělání má být hlavně praktické. O zušlechťování lidského ducha a utváření společensky zodpovědných lidských bytostí raději mlčí, však by se usvědčili ze své duševní ubohosti. A kompromis mezi duchovním a materialistickým v nedohlednu...
Kterak Západ zbloudil - 50 let ekonomického bláznovství a neúsporná rozhodnutí, která nás čekají
Dambisa Moyo
Kniha je rozhodně zajímavá, bohužel také jednostranná. S tím, že západ a jeho ekonomická síla upadá, asi nemá cenu polemizovat. Důvody jsou zde popsány také přesvědčivě. O úpadku školství píše ve svém komentáři i kolega níže. Bohužel celá kniha je v zajetí současného ekonomického paradigmatu, myšlenky, že úspěch dané kultury lze poměřit výhradně ekonomickými ukazateli. Už se nehodnotí smysluplnost inovací, spokojenost lidí s vlastním životem a jejich životní úroveň, potažmo smyslplnost samotné práce. Kacířská otázka, proč bychom se měli snažit být více konkurenceshopnější a tedy snižovat mzdy? Proč jsou ekonomické ukazatele důležitější, než cokoli jiného?
Kapitalistický realismus
Mark Fisher
Perfektní kritika pozdního kapitalismu doplněná zkušenostmi z praxe a zasazená do kontextu populární kultury. Odkazy na filmy, knihy a hudbu potěší a zpřístupňují tak toto dílo i laikům. Možná, že nejsme šílení my, lidé, možná je šílená doba (potažmo systém), ve které žijeme...
Město zrcadel
Justin Cronin
Důstojné zakončení slušné a rozmáchlé hororové série. To, co bylo součástí předchozích dílů, naleznete i zde. Trocha toho patosu, ždibec zbytečné romantiky, ale zároveň i slušná akce a propracovaný příběh, který se se svými postavami příliš nemaže. Přesto je minimálně první polovina rozvláčná, zbytečně natahovaná a některé části působí spíše jako vata. Závěr ale dává smysl a příběh poměrně zdatně uzavře.
Nazí a mrtví
Norman Mailer
Hodně sugestivní a vlastně nepříjemná kniha, která se pokouší válku ukazovat bez příkras, se vší tou hrůzou a děsem. Dílem toho dosahuje propracovanými a nejednoznačnými charaktery, kdy má každý své silné, ale hlavně slabé stránky. Někdo je násilník, někdo alkoholik, lhář či rasista. Jedno ale mají společné, mají strach, zápasí jak s Japonci, tak s vlastními démony a s nejistotami. Nejpůsobivější ale je to, čím vším nechá autor své postavy projít. Jakými hrůzami, nástrahami a utrpením. To je mnohdy až extrém. Výborná protiválečná kniha.
Dvanáctka
Justin Cronin
Docela slušné pokračování, které dle mého lehce předčilo díl první. Je zde více děje, více akce, více lokací a událostí, ale též časových rovin. Setkáme se se starými známými, ale též novými postavami. Co mi trochu vadilo, byla určitá seriálovost příběhu, který nás neustále zahrnuje šokujícími cliffhangery nebo záchranami na poslední chvíli. K žánru to ale tak nějak patří, takže pokud to jste schopni akceptovat, budete spokojeni. Na poslední díl se docela i těším.
Rebuilt
Alex Scarrow
(SPOILER) Celé vyústění je, jak jsem začal obávat v minulých dílech, dost chabé. Nejhorší je jakýsi prvek vyššího dobra, které ospravedlňuje veškeré násilí, ničení a chaos. Virus zkrátka ví lépe, co je pro člověka dobré. A tuto myšlenku mu vnutí chtě nechtě. Lidstvo tak nemá jinou alternativu, než se poddat. Žádná svoboda, žádná možnost volby, pokud se vzepřete, budete zničeni, vyhlazeni a to dosti brutálními způsoby. Virus je tak ztělesněním totality, rigidního a dobyvačného myšlení. A ač to možná opravdu myslí dobře, neměl by mít člověk sám možnost volby? Je nutné v rámci vyššího dobra zničit celou planetu a její ekosystém? I kvůli těmto otázkám je vyznění celé série dost problematické, nejednoznačné a za mě i neuspokojivé.
Jejich moře
James L. Cambias
Neschopnost konstruktivně se domluvit. To je dle mého hlavní motiv této knihy. Tři dost odlišné mimozemské druhy, každý se svým způsobem komunikace, se svou kulturou a historií, se střetávají. A ač záměry všech jsou poměrně bohulibé, nemožností přenést se přes limity své kultury přispívají k vršení nedorozumění, a tím pádem ke zbytečným konfliktům. Tento zajímavý motiv je ale zabalen do ne příliš zajímavého příběhu. Hlavní lidský hrdina je dost nesympatický a zvraty nepřekvapí. Zamrzí i poměrně dost překlepů v textu.
Světová válka Z
Max Brooks
Trochu jsem se obával, že mi bude vadit forma vyprávění, ale opak byl pravdou. Jde defacto o fiktivní dokumentární zachycení války proti živým mrtvým. Bavil mě hlavně přístup autora, který se celou problematikou zabývá velmi systematicky a detailně. Nechybí ani technické a odborné pasáže z mnoha různých oborů, od psychologie a sociologie, až po armádní a námořní terminologii. I díky tomu kniha působí autenticky a člověk si dost jasně dokáže představit, že by se něco takového klidně mohlo stát a ona hypotetická válka by přesně takto mohla i probíhat. Což je dle mého důkazem kvalit této knihy.
Fyzika smutku
Georgi Gospodinov
Parádní experimentální román, jež zkoumá meze toho, co literatura ještě snese. Fragmenty a útržky myšlenek, vzpomínek či pozorování jak hlavního hrdiny, tak i dalších postav. Prolínání mýtů a skutečnosti, hledání nových interpretací starých bájí, pokus o uchopení a pochopení toho, co nás obklopuje, snaha o smíření se s minulostí, s traumaty i promarněnými šancemi a mnoho a mnoho dalšího. Fyzika smutku je mnohovrstevnatý a originálně pojatý (anti)román, ve kterém si každý čtenář jistě najde to své.
Reborn
Alex Scarrow
Musím uznat, že druhý díl mě bavil více, než ten první. Dílem je to tím, že jsem již věděl co očekávat. Tedy postapo oddechovku bez nějakých výraznějších ambicí. Prostě takové spotřební zboží na dlouhé zimní večery, myšleno v dobrém slova smyslu. Ne vždy má člověk náladu na vysokou literaturu že ano. Proto musím konstatovat, že co jsem očekával, to jsem i dostal. Děj má spád, nápady a zvraty. Zda vše dává dokonalý smysl, o tom bych polemizoval. Jisté je, že poslední díl si nenechám ujít.
Zlato
Dan Rhodes
Dojemná malá člověčinka, která příjemně plyne. Víkendové čtení, které pohladí po duši. Zároveň ale žádné vyšší ambice kniha dle všeho nemá. Perfektně odpozorovaný život na malé britské vesnici, co neurazí, ale ani vyloženě nenadchne.
Dívka na klíček
Paolo Bacigalupi
Velmi zajímavý a skvěle vystavěný svět, jenž je hlavně uvěřitelný. Následky globálních změn klimatu a genetických manipulací uvrhly svět na pokraj záhuby. Klíč k přežití lidstva se možná nachází v Thajsku. Zajímavá a exotická premisa je trochu upozaděna jistou roztříštěností děje. Je zde zkrátka příliš mnoho postav, příliš mnoho linií. Já bych preferoval sevřenější vyprávění. Zároveň jsou ale postavy velmi pěkně napsané, nejednoznačné a o to autentičtější. Rozhodně jde o velmi dospělé a notně temné postapo.
Návštěva bandy rváčů
Jennifer Egan
Moc pěkně napsaná kniha o ztracených iluzích. Je zajímavé sledovat, jak mládí plné síly a ideálů postupně hřadne a v konfontaci s tvrdou realitou nakonec upadne do každodenní rutiny a šedi. Text na mě zapůsobil hlavně tím, že právě v obdobné životní etapě se nyní nacházím. Kde jsou ty velkolepé sny a cíle? Kdesi ukryté pod nánosy průměrnosti a ubíjející nudy v nesmyslné práci... Jak se s něčím takovým vyrovnat? S vlastním selháním? S dospělostí? S ubívajícími silami? Snad ironií? Nebo přijetím vlastní průměrnosti a bezvýznamnosti? Kdo ví. Na to kniha neodpoví. To je již na každém z nás.
Mimo prostor a čas
Clark Ashton Smith
Souhlas s Lordem Snapem. Povídky dost zestárly. Pointy jsou na dnešní dobu slabé a zápletky postrádají prvek překvapení. Navíc se mi zdálo, že dost textů jede podle obdobného schématu. Hrdina dělá nebo jde tam, kam nemá a je za to řádně vytrestán. Líbila se mi povídka s vraždící rostlinou, ta měla hloubku a bavily mě i dost barvité popisy toho, jak nákládá se svou obětí. Ale ostatní texty mě minuly. Navíc styl vyprávění působí dost staromódně, což bylo dost rušívé. Po této knize jsem četl moderní horor Ta, co jde první. A to je opravdu jiná liga.
Město, nedlouho poté
Pat Murphy
Nebylo to špatné, tak trochu jiné postapo s poměrně optimistickým vyzněním. Což je v dnešní době, kdy se podobné tituly předhání ve vykreslování čím dál tím brutálnějšího, bezútěšnějšího a depresivnějšího světa, docela svěží přístup. Fantaskní prvky mě bavily, hrdinové jsou také fajn, jen ten děj je trochu rozvláčný, chybí mu větší spád. I premisa je možná trochu naivní, zato musím uznat že originální a v důsledku působivá. Lepší 3.
Nemám ústa & musím křičet
Harlan Ellison
Velká bída. Nejen, že autor je arogantní sebestředný idiot a nestydí se za to, o čemž nás přesvědčuje ve svých komentářích k jednotlivým svým dílům, ale i jako spisovatel za moc nestojí. Alespoň dle předkládaných povídek. Občas se mu daří barvité a zajímavé popisy, ty ale často sklouznou do samoúčelného ukájení se nad vlastní genialitou. Nezaujala mě ani povídka titulní, která mi přišla dost nelogická již v samotném svém námětu. Kdo z lidí by vydržel přes sto let mučení, hrůz a beznaděje, a zachoval si byť jen stopu zdravého rozumu a příčetnosti?
