kapr komentáře u knih

Nové, přísnější hodnocení - 3,8 - tedy 4. Rozsáhlejší a lepší detektivka z celé řady. Bohužel po přečtení, někdy i opakovaném, předchozích několika desítek knih, už na prvních padesáti stránkách čtenáře trápil pocit, že tu knížku již kdysi četl. Bohužel se to začíná projevovat právě u knížky, která je velice dobrá, a která si tu kritiku ale vůbec nezaslouží. Později už se děj začíná odlišovat od "kopyta", a čtenář je vtažen do děje. Poněkud se ztrácím v mnoha různých církvích, které nejsem dost dobře schopen od sebe odlišit. Přesto dávám za 4. K tomu jen podotýkám, že se k mnohým svým předchozím hodnocením různých knih hodlám vracet, a tu a tam jednu hvězdičku pravděpodobně ubrat. Někde by mohlo jít dokonce i o hvězdičky dvě. Pokud s Vondruškovými detektivkami teprve začínáte, zaručuji, že budete bohatě odměněni a naprosto spokojeni. Je to totiž právě ten autor, který mne vrátil zpět od zahraničních k českým detektivkám.

Píše se druhá polovina 13.století. ...

7 13.12.2017

Vynikající kniha oblíbeného autora, inspirovaná Vernovou Cestou do středu Země.

7 18.10.2017

Oblíbený autor. Veselé příhody se zvířaty z dětství známého zakladatele zoologické zahrady. Z Korfu jsem bohužel zatím viděl jen jednou z lodi přístav, a ještě to bylo v noci.
-
2018 08 26 - Naposledy jsem ji četl asi před deseti lety. Neodolal jsem. Hvězdičky jsem tehdy dal hned. Širší komentář, jaký mám rád, napíši, až bude příležitost se vrátit, a znova si ji přečíst. Je to takový, tentokrát již o něco starší "Hýta a Batul," ve fázi objevitelské. Příběhy jej zachycují ve věku kdy mohl své aktuální zájmy poněkud rozšířit a prohloubit, byť, pravda často trošku neočekávaným způsobem. Knížku doporučuji zvířátkomilům, ale i všem rodičům a učitelům, stejně jako sousedům mladých objevitelů. Pro "postižené," je studánkou ze které mohou čerpat energii a trpělivost k životu s nejmladší generací, i její výchově. Aktuálně "nepostižení," se nad ní určitě budou přinejmenším dobře bavit. Pro každého je příležitostí ke vzpomínkám na vlastní dětství, byť tak pestré, jako v případě pana autora třeba nebylo.

7 18.10.2017

Dočítám. Ke knize se ještě po dočtení do konce vrátím. Teď jsem hlavně zkoušel funkci tlačítka přidat do mých knih a nyní tu a tam funguje, ale stále je to velice nespolehlivé.
Teď ke knize. Četl jsem ji již kdysi a pravděpodobně dokonce několikrát. Viděl jsem i film. Nejdříve jen úryvky, a nakonec jsem si dal tu práci a zhlédl film celý.
Časy se za těch pár let od doby kdy autorka Robinsonku psala přeci jen poněkud změnily.
Blažena je přivolána zpátky domů z tábora s tím, že je maminka těžce nemocná. Před tím ani slova o tom, že maminka je jaksi poněkud těhotná. Nevím na jakou věkovou úroveň bych musel jít u současné mladé generace, aby takovýto postup byl alespoň trochu opodstatněný. Již dětem které chodí do 1.třídy je dnes již leccos částečně neb úplně jasného. Při oné těžké nemoci se narodil očividně zdravý Petříček. Proto při úrovni o nedonošené děti v té době musela Blážina maminka být v dosti pokročilé době těhotenství. Povšiml jsem si v textu řady archaismů, které činí text v některých místech i mně poněkud nesrozumitelným. Kniha by si určitě zasloužila projít jazykovou úpravou tak, aby se dnešní generaci na hranici dětství a prvních dospělých krůčků poněkud přiblížila. Na druhé straně je zajímavým dokladem toho, jak se jazyk i společnost v poměrně krátké době několika desetiletí proměňuje. Kniha je psána pro dívky, které se s Blaženkou mohou ztotožnit, tedy na hranici 13 - 14 let. Samozřejmě, že je to velice individuální, ale dnes bych ji zařadil asi spíše pro věk od 9 do 11, maximálně 12 let. Ne, že by se nedala číst později, ale tak jak vidím celkový scénář tohoto díla, domnívám se, že mladším ročníkům by mnohé na co jsem v knize narazil bylo bližší. Na druhé straně starším ročníkům by možná knížka mohla sednout při aktuální, nebo nedávné ztrátě někoho blízkého. Román vyšel autorce v jejích 58 letech. Ne vždy, ale často bývá kniha vydána i několik let po tom, co je dopsána, nebo téměř dopsána. Myslím si, že se autorka mimo jiné vrací částečně i do dob svého vlastního mládí, byť s tehdy ještě poměrně moderními atributy - auto, prázdninový tábor.
[OZ / PR]

7 26.08.2017

Hezké a milé, byť poněkud stručné, ale co můžeme chtít od reklamní brožury Restaurací a jídelen v Praze 1. Když si uvědomím kolik desítek, ale spíše stovek milionů podniky jen za tu dobu co jsem na světě na tento účel promrhaly, a málo co z toho se alespoň vzdáleně přibližovalo této opravdu krásné publikaci. Nádherné obrázky pana Lisého hezky navozují atmosféru staré Prahy. Milá slova pana Nepila nám přibližují staré pražské vinárny prověřené desítkami generací. Krásně se mi s ní vzpomínalo na jejich návštěvy v dobách kdy ještě nebývaly tak zaplavené turisty, a kdy jejich ceny ještě nepředpokládaly plat veksláka, tuneláře nebo politika, a kdy jsme všichni byli ještě o něco málo mladší a krásnější.
Díky pánové!

7 23.05.2017

Arthur Ransome

Můj oblíbený autor. Nic víc není potřeba dodávat.

7 13.03.2017

Dobré, hezké, pobaví, potěší. Za mne určitě nejméně 3,5 hvězdy. Doporučuji, neváhejte potěšte se a pobavte s krásnou knížkou a jejími sympatickými zvířecími hrdiny. V každém případě si užijete hezký večer.

6 14.01.2023

(SPOILER) Mírně řečeno poněkud atypická detektivka. Četl jsem šest autorových knih těsně po sobě, a tak jsem se jednak namlsal, ale zároveň si trošku i zkazil žaludek. Čtenáře čeká určité překvapení. Za nespornou originalitu dávám autorovi tentokrát plný počet bodů. Pokud vyšetřím potřebnou chvilku, pokusím se přidat vhodnou citací. Příběh začíná nálezem ruky zmíněné v názvu knihy, a končí nálezem těla. Jen příběh je tentokrát trošku o něčem jiném nežli tomu obvykle bývá.
Autora i jeho hlavní postavu jsem vždy pokládal za známku kvality. Přečtení šestice příběhů těsně po sobě s tímto mým postojem do značné míry zacloumalo. Komentář píši se zhruba měsíčním odstupem od okamžiku, kdy jsem obě knihy (3 x ...,) dočetl. Prapůvodně jsem byl rozhodnut po dočtení všech šesti příběhů dát každému z nich stejně, čtyři hvězdy. S odstupem teprve doceňuji autorovu genialitu a dávám plný počet hvězd. Pokud bych chtěl hodnotit opravdu pečlivě a přesně, bylo by to za 4,8 z 5 možných.

6 15.06.2021

Česká bible vyznavačů boje za zkoumání naší skutečné historie, alternativám k uznávaným, oficiálně jedině správným verzím. Vynikající, nelze než doporučit.

6 04.11.2020

Pro děti, i pro dospělé, stručně o všem podstatném.

6 01.11.2020

Pro mne jeden z vrcholů, i důvodů proč čtu detektivky.

6 01.11.2020

1978, Albatros (ČR)
Nedávno se mi dostala do ruky tato tenká knížka, navíc v dost bídném stavu. Asi bych ji tam nechal ležet, ale poslední dobou se zaměřuji na dětskou literaturu pro cca desetileté, jako vhodnou pro výuku, případně zopakování cizích jazyků. A vůbec jsem nelitoval.
Krásný, řekl bych přímo očišťující příběh. Samozřejmě jsem viděl toto téma ve filmovém zpracování, a líbilo se mi.
Kniha je ale určitě o mnoho lepší, byť pár výtek by se, tak jako vždy a všude našlo.
Především by mne zajímalo, zda jde skutečně o původní příběh, což předpokládám, nebo zdali by někdo z dalších čtenářů přeci jenom věděl o nějakých, byť tematicky třeba i vzdálených předobrazech, ve kterých mohl pan Kästner najít inspiraci. V tom případě prosím o SZ. Děkuji.
Původně, ve věku, kdy se podobné knížky čtou především, jsem zřejmě knížku zařadil jako "je to jen pro holky", a ponechal v knihovně ležet bez zájmu.
O té doby se především pan Kästner stal mým oblíbeným autorem. Po roce 1989 se můj zájem o jazyky rozšířil o základní turistickou němčinu, kterou jsem už do jisté, nezbytné míry již ovládal. V té době jsem navíc získal inspiraci při sledování filmů na německé televizi. V posledních letech jsem pak objevil i cestu k cizím jazykům prostřednictvím dětských knížek, které se pokouším slabikovat v originále.
Knížku pokládám za jednu z nejlepších pro věk kolem deseti let. Pro mnohé, kteří řeší podobné problémy, byť některé jsou zde opravdu jen lehounce naťuknuté, přináší jemná, nenásilná upozornění, která mohou vhodným způsobem ovlivnit doposud tvárný charakter.
U knížky se mnohokrát dobře zasmějete, a rádi se k ní třeba i vrátíte, zvláště v nějaké situaci, kdy budete mít potřebu uvolnit se a zadívat na mnohdy černý svět trošku veselejšíma očima.

6 31.07.2020

Celkem drobná a tenká knížka mne k přečtení upřímně nijak zvláště nelákala. O to větší překvapení nastalo když jsem se do ní začetl. Jako jediné mínus jsem zaznamenal okolnost, že přes úvodní návod jsem občas ztrácel přehled o tom, zda jde o vzpomínky otce, či syna. Všechno ostatní hodnotím jako maximum. V knížce naleznete spoustu informací o vývoji české, zpravidla pražské společnosti prakticky od poslední čtvrtiny 19.století do poslední čtvrtiny století 20. Prožijete postupnou přeměnu české společnosti jako součásti Rakouska-Uherska k první republice, přes období 2.světové války, "osvobození," i jednotlivá často roztodivná období "socialismu." To vše na pozadí rodin obou autorů. Mnohé se dozvíte o jejich životních osudech i tvorbě. Zajímavých informací o mnoha známých jménech české kultury zde najdete povícero.
Kniha mne velice překvapila a potěšila, i skutečnost, že vyšla už v roce 1986. Rozhodně si pro zajímavost zkusím přečíst i druhé vydání.
Knihu mohu vřele doporučit nejen fanouškům obou autorů, ale prakticky každému zájemci o seznámení se s vývojem české společnosti v průběhu 20.století. Myslím si, že tato kniha poslouží mladé generaci daleko více, nežli seriály typu Vyprávěj. Mne osobně knížka přinejmenším bude motivovat k bližšímu seznámení s díly obou autorů.

6 11.06.2020

(SPOILER) Komentář ke v současné době poslednímu, pátému vydání z roku 2018.
Ještě poznámka: Spoiler, spoilery v komentáři ke knížce po výtce humorné samozřejmě neznamenají, že by vám zde bylo prozrazeno kdo že byl vrah, spíše jde o upozornění, že zde najdete i několik vět, ve kterých paní autorka opravdu přímo perlí humorem, a které jsem si vybral pro názorné doložení kvalit této knihy. Jak jsem už psal v komentáři k autorce samotné, tato knížka na mne zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Dlouho jsem se nad žádnou českou knížkou nenasmál tolik jako nad tímto poměrně útlým svazečkem. Knížka má tři části, většina obsahu je osobní, převažují autorčiny vlastní zážitky nebo pohledy. Ilustrace k prvnímu vydání byly dílem autorčina prvního manžela, stejně jako předmluva Knize na cestu, která je ve vydání, které komentuji. Původní předmluvu tehdy napsal autorčin syn Marek. Prostě, od začátku do konce, RODINNÝ PODNIK!
Jde o soubor vybraných a přepracovaných fejetonů a povídek, jež autorka začala na přelomu osmdesátých a devadesátých let publikovat v časopise Vlasta a některých dalších novinách a magazínech. (Doslovná citace z předmluvy.)
První část, 'Nám, nám narodil se', je přímo rodinného charakteru, a obsahuje celkem sedmnáct miniatur.
Druhá část, přináší dvaadvacet fejetonů, a je nazvána jednoduše - 'Fejetony'.
Třetí a poslední část, 'Povídky a monology', to je šest útvarů, včetně závěrečného, 'Zdaleka ne posledního slova'.
Dlouho jsem zvažoval k čemu z české literatury tuto knížku přirovnat. Skutečně neznám nic podobného. Snad jen hodnotou přinášeného zážitku bych zmínil Saturnina a Dobrého vojáka Švejka. Ne, není to něco co by bylo těmto knížkám snad podobné, za to zasmějete se nad ní stejně dobře, v některých okamžicích, bojím se to napsat, snad dokonce i o trošku víc.

Co mne zaujalo, čili citace z textu knihy:

I. - 'Nám, nám narodil se'

Zaujala mne část v pořadí šestá, která nese název 'Což takhle Hadrián?', a je věnována klasickému manželskému dialogu, v tomto případě věnovanému výběru jména očekávaného potomka, a v ní bych vypíchl závěrečné dva odstavce, překrásně dokumentující onu situaci:
Nuže, my jsme tenkrát vybírali, a vybírali a já navrhla Marka. V té době bylo v Čechách Marků asi tolik jako Na příkopě lanýžů. Miloš se však projevil coby konzervativec, řka, že je to až moc neobvyklé, zní to jako příjmení, a tak vůbec. I přetřásali jsme dál, dny a týdny, všechny Šimony, Hynky a Cyrily, až zbýval snad už jen Hadrián a my z toho dočista zhloupli. Miloš zhloupl do té míry, že zčistajasna prohlásil: "A což takhle Marek?"
Tu jsem náramně rychle vzala rozum do hrsti, a místo co bych dotčeně opáčila: "Když jsem to navrhovala já, tak ti to nebylo vhod," jsem se na něj uchváceně zahleděla, jakoby to byl Michelangelův David a ne zvrtačený mužský, a vydechla:
"No, Mílo! To je nápad!" - A bylo rozhodnuto.
Hle, manželství - vysoká škola diplomacie.

II. - 'Fejetony'

Jedenáctý v řadě se jmenuje:

'Škola v přírodě'
/Vytrhuji z kontextu pouze samotný závěr:/
Vydrhnuté dítě zásobené skrovným kapesným a bohatými radami je pak přepraveno k autobusu, usazeno, násilně zulíbáno a odvezeno. Velmi by se mýlil ten, kdo by se domníval, že se rodiče neprodleně oddají zábavě a radovánkám! Sotva totiž zmizí autobus v zatáčce, přepadnou je nejrůznější obavy a předtuchy, které si žertovně pohrávají s jejich nervy až do té doby, kdy dojde první zpráva od dítěte, nebo dokonce od paní učitelky.
Zprávy se často výrazně liší. Když byl syn na škole v přírodě v sedmé třídě, psal veselé dopisy, z nichž vyplývalo, že je spokojen se školou, s celým světem, a nejvíce sám se sebou. Ne tak paní učitelka. Byla to však žena rozumná, nechtěla přidělávat rodičům starosti podrobným líčením prohřešků svých svěřenců, omezila se tudíž v krajním případě na stručná sdělení.
Zpráva pro nás zněla:
----------- Adam strávil noc v mém pokoji. Nejsem s ním spokojena. ----------
Kolegové řvali smíchy a naváděli mne k odpovědím jako:
-------------------------Paní učitelko, mějte trpělivost!------------------------------------
----------------Každý začátek je těžký, on se chlapec do toho vpraví. ------------

III. - 'Povídky a monology'

Poslední, nebo spíše předposlední část třetího dílu mne zaujala snad nejvíce.

'Premiéra'

Pravděpodobným vrcholem této knížky je povídka Premiéra. Když jsem se nad ní zamyslil, napadlo mne, že by jí slušelo rozvedení a úprava. Je to skvost české literatury, který by si možná zasloužil stát se námětem pro divadelní hru, nebo film. Vybavil se mi například Brouk v hlavě, a podobné klenoty. V každém případě už tak, jak je, jde o nezapomenutelnou záležitost, hodnou porovnání snad jedině s podobně zaměřenými literárními útvary světové literatury.
K této povídce žádný spoiler uvádět nebudu, nechci případného čtenáře připravit o ten krásný zážitek, kdy se v tomto případě opravdu budete smát na plné pecky.
Knížce dávám 5, slovy pět hvězd. Původním úmyslem bylo dát dohromady něco mezi 4 a 4,5, přičemž jsem si byl vědom, že některé části díla jsou tak mezi 3 a 4. Zvláště ty části, které v komentáři přímo uvádím, hodnotím zhruba za 5. Vzhledem k tomu, že pro mne jde po dlouhé době o objev, navíc tam, kde bych jej nebyl čekal, považuji těch 5 * za zasloužené. Rozhodně se budu snažit přečíst všechny autorčiny knihy, a při hodnocení dát, případně ponechat té, kterou budu považovat za nejlepší, pět hvězd, a druhé nejlepší pak nejvýše čtyři hvězdy.
S mnohými komentáři ostatních uživatelů souhlasím, a líbí se mi, nedokáži ale dávat palce za sice milé, ale až příliš stručné, ve své většině prakticky jednořádkové komentáře.

Kniha, kterou by si měl přečíst úplně každý.
Kniha charakterizující, už jen samotným faktem, že vůbec vyšla, počátek přelomu 1967/1968, rokům které mnohým z nás výrazně změnily život, a mnohým dalším, nedovtipnějším i jejich pohled na stát a společnost ve které tehdy žili, na tehdejší skutečnost.
Až se mi podaří přečíst si ji po letech znovu, napíši samozřejmě více.

6 18.01.2020

Komentář - spíše jde o první verzi postřehů spojených s touto knížkou.
Knížku jsem si velice rád znova přečetl. Šlo o oblíbenou knížku mého mládí, kterou jsem měl bohužel půjčenou pouze jednou.
Tentokráte jsem ji objevil v pražské městské knihovně, která ji má v jediném exempláři, a ještě jej nepochopitelně má ve skladu tak, aby si ji náhodou nějaké dítě třeba nepůjčilo.
Kniha sama není zase takové světlo, jak jsem ji měl uloženu v paměti. Dítě má zřejmě přeci jen bohatší fantazii, a vzpomínky, které si ukládáme, procházejí zřejmě určitou filtrací. Výsledek, který se nám vybavuje pak bývá poněkud zidealizovaný a přibarvený. Přesto je ale podle mého názoru naprosto realistický, jen ty záporné hodnoty, vjemy, bývají do jisté míry eliminovány.
Knížka je plná dobrého humoru, ale nevyhýbá se ani smutnějším stránkám života. Je to zároveň ten nejstručnější průvodce Československem v jeho podobě zhruba z roku 1930. Svým způsobem zřejmě poněkud kopíruje průvodce po republice pro automobilisty od téhož autora, který jsem bohužel nikdy nečetl. V první části v úvodu se dozvídáme jak vlastně pan Bošek k Tygrovi přišel, a seznamujeme se i se členy jeho rodiny, a zaměstnanci jeho závodu. Po kratších cestách s Tygrem, se rodina vydává na větší cestu, která se postupně rozvine v anabázi, umožňující autorovi seznámit nás s vybranými místy celé republiky.
Po Litomyšli a hradu Bouzov následuje Olomouc, Libhošť, Beskydy a Ondřejník, stejně jako Štramberská Trůba, Frýdlant, Staré Hamry, a konečně přejezd z Moravy na Slovensko.
Cesta pokračuje Turzovkou, a hned následuje zpráva o nehodě jiného vozu, který je nakonec Tygrem stíhán, a je autorovi vítanou záminkou jak pro několik výchovných vět k mládeži podaných přístupnou, a pro ně vhodnou pochopitelnou formou. Současně se stává záminkou k tomu, aby nás pan autor provedl nakonec až na samotný východní konec republiky.
Následuje Žilina a Ružomberok, ale hlavně Čičmany. Na to navazují Štubňanské Teplice, Tatry, Štrbské pleso, Popradské pleso, nejvýše položená horská bouda v Tatrách ve výši 2300 metrů i s astronomickou cenou piva, páně Boškova to oblíbeného moku. Tůra na Rysy, skok do Košic, pak Herľany, a krátce na Podkarpatskou Rus. Další cesta začíná pohraničním Užhorodem, Svaljava, polonina Boržava, Volovec, Volové, Ťuška, Rachov, Jasiňa, a konečně Jablonický průsmyk kde Tygrova anabáze v podstatě končí.
Když jsem tam byl, je to místo společné československo - polské hranice, samozřejmě jsme hledali, a také našli, a vyfotografovali původní hraniční patník označený iniciálami obou států. Jde zřejmě o místo původního hraničního přechodu. Silnice vede z města Rachova, přes asi bychom dnes řekli střediskovou obec Jasiňu, Jablonický průsmyk ve výši kolem 900 m, místo těžkých bojů za 1.světové války, (když se ruská armáda pokusila prorazit do uherské nížiny,) přes lázně Jaremča do Ivano-Frankovska.

Druhý den z rána obrátil Tygr své mohutné čelo k západu a vyjel polykat dlouhý růženec zpátečních kilometrů. (cit.) Večer následují Košice, Moldava, Slovenský kras, nádherná hrobka hraběte Andrássyho a jeho ženy, Rožňava, jeskyně Domica, Prievidza, Štefánikova mohyla na Bradle, Myjava, Turá Lúka, Uherský Ostroh, a konečně opět Čáslav.
Knížka je milým průvodcem po Československu své doby, podaným zábavnou a výchovnou formou mladé generaci, a významným reprezentantem své doby.
Má ještě dvě další pokračování.
Rád bych si všechny ty tři knížky pořídil, ne ale za nesmyslné ceny, za které je někteří podnikatelé nabízejí.
Knižku doprovází krásné a veselé ilustrace Jiřího Trnky. Ty černobílé, asi bych je nazval pérovkami, ty jsou nádherné. Ty barevné jsem viděl v životě poprvé, mám pocit, že jsou snad k jejich vytvoření současně dvě různé malířské techniky, není to ale můj obor. Uvnitř knihy jsou hezké, zdají se mi bohužel příliš tmavé. Nejhorší je titulní strana obálky, kde je původní kresba příliš tmavá a působí barevně příliš přeplácaně. I když tato technika není můj šálek čaje, věřím, že původní kresba je krásná, a pouze reprodukcí z ní vznikl tak trochu paskvil, který podle mého názoru knihu poškodil. Lepší politikou by byla replika původní vazby, byť třeba v omyvatelné vazbě. Titulní kresbu bych pak umístil dovnitř knihy, kde by pečlivější reprodukční technikou její kvality daleko více vynikly.
Myslím si, že by cestou mohlo být vydání celého kompletu všech tří knih, možná i čtyř, pokud by součástí byl i historický průvodce pro automobilisty. Náklad by byl zájmový, každá knihovna v republice by měla možnost objednat si například jeden komplet. Pro volný prodej bych připočítal takových 10 až 25% navíc. Objednávkyby bylo zapotřebí shromažďovat po delší dobu, takových 5 až 10 let. Na druhé straně je důležité využít stávající poptávky vyvolané generací, která v mládí knížku četla v době, kdy v ní uváděné skutečnosti nebyly ještě tolik zaváté časem.
Toto je pouhý první nástin komentáře, ke kterému se chci ještě vrátit, a poněkud jej učesat, a doplnit několika citacemi původního textu.
Jinak Slovensko je v této knize podáváno sice velmi přátelsky, ale výsledný dojem je do značné míry chudičký a skličující, snad s vyjímkou přírodních krás, milých lidí, ale také nádherných lázní a turistických středisek. Taková, ale tehdy byla do značné míry skutečnost. Vždyť i já si v Praze pamatuji v padesátých letech vysloveně chudé a ubohé čtvrti města.
Na druhé straně si pamatuji při návštěvě Bratislavy kolem roku1960, snad 1962, zříceninu Bratislavského hradu jejímž zhlédnutím a celým jejím tehdejším neuvěřitelným stavem jsem tehdy byl přímo otřesen. Pokud se dobře pamatuji vypadal podobně jako zřícenina Devína, který byl tehdy v pásmu a proto nepřístupný. (Na ten jsem se dostal mimořádně až v létě 1968.)
Ano, ona socialistická republika, na mnohé důležité věci kašlala, a také se jí to vymstilo.
Dnes už onen hrad vídám zatím pouze z dálnice, ale je to radost se podívat. Snad se mi brzy podaří věnovat slovenskému hlavnímu městu a jeho okolí při nejmenším týden pobytu.

6 15.03.2018

Vondruška V. - Nitranská brána smrti

Při vojenské výpravě do Horních Uher proti králi Štěpánovi obsadí vojska Přemysla II. Otakara Nitru. (počátek anotace na zadní straně obálky)

Opět jedna z rozsáhlejších detektivek pana Vondrušky. Tentokrát nás autor zavádí na Slovensko, do Nitry.

Tak jako často v poslední době, trpím při čtení autorových detektivek zpočátku pocitem, že jsem knížku již četl, jak se mi stalo i v tomto případě. Po pár desítkách stránek ale tento dojem pomíjí, a knížka Vás hluboce zaujme. Opět jde o jednu z nejlepších autorových knih na poli historické detektivní literatury.

Z úvodu jsem pro vás vybral pár stručných řádek jako uvedení do příběhu:

Píše se druhá polovina 13.století. České království patří k nejmocnějším v Evropě. .. Za pozlátkem slávy se však skrývají trhliny. Doma v Českém království, zápasí Přemysl II. Otakar s vlastní odbojnou šlechtou. .. Aby upevnil svou moc, buduje panovník nová královská města a také hrady.

Vypadalo to, že se jaro toho roku Páně tisícího dvoustého sedmdesátého prvního opozdí. .. Na počátku Pašijového týdne se oteplilo, a řeky nestačily vodu odvádět. Český král sledoval oblohu s uspokojením, povodně přicházely a odcházely, podstatné bylo, že se oteplilo a už brzy vyrazí na válečné tažení. Bylo na čase, aby dal za vyučenou proradnému strýci své manželky Kunhuty, novému uherskému králi Štěpánovi. Za vrchol jeho proradnosti považoval Přemysl nerespektování příměří, které spolu v loňském roce dohodli. V zimě se ho totiž pokusil Štěpán se svými rytíři zajmout v Alpách.
Začátkem dubna vojsko překročilo zemskou hranici a obvyklou cestou zamířilo k Prešpurku. Spolu s ozbrojenci táhl nevelký oddíl zkušených tesařů. .. Aby se vojsko nezdržovalo broděním přes rozvodněné řeky, měli postavit dřevěné mosty. .. Stařičký nitranský biskup Vincent byl zpočátku klidný. Neobával se českého vpádu, protože předpokládal, že jeho diecézi ochrání řeka Váh tak, jako vždycky. Jenže pak mu jakýsi jobagín přinesl zvěst, že český král staví přes řeku dřevěný most.
Záhy poté dorazilo do Nitry české poselstvo. Vedl ho kanovník olomouckého biskupa Heidenreich. Doprovázel ho početný houfec rytířů v čele s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu. (výrazně kráceno a mírně upraveno)

Doufám, že si onen příběh přečtete se stejným potěšením, s jakým jsem jej četl já sám.
Moc se mi líbil.

Na závěr jsem si ještě pečlivě přečetl všechny dosavadní komentáře, a nejvíce mne z nich zaujala následující slova dcérky:

... ráda bych věděla jak žije a co dělá Ludmila, Divišova žena... a možná i něco málo z dějepisu k připomenutí doby.

Prostě doplnění příběhu o něco málo v tomto směru by určitě knihu obohatilo a potěšilo oddané čtenáře, a čtenářky, a nakonec i pan autor by z toho vytěžil pár dalších stránek

6 18.12.2017

Disidentská bible. Jak málo stačilo k tomu, aby za minulého režimu člověk ztratil budoucnost. Situováno do samých začátků komunistického režimu.

6 18.10.2017

Vynikající kniha oblíbeného autora, tentokráte na téma Maďarů v Rakousku.

6 18.10.2017

Trochu politická multikulturní švédská agitka, jak je Nombeko zpočátku sympatická, tak se postupně stává všednější a stereotypnější. Holgera I. jsem zastřelil po 5 minutách.
Asi 5 x jsem nad knihou vybuchl smíchy, bohužel reputaci knihy ani autora to nezachránilo. Prostě není všechno název - titul co se třpytí.
Trochu techno, trochu opilecké nebo spíše drogové blábolení. Snad ještě částečně nadějný počátek omílán a rozmělňován, až téměř převeden do tekutého skupenství, s vaničkou vylit i humor.
Jsem milovníkem Jeromových Třech mužů a Jirotkova Saturnina. Je pravdou, v obou se děj místy ocitá na pomezí absurdity, ale má to přitom takovou šťávu, kterou je obtížné charakterizovat a tu charakteristiku zformulovat. Staříka jsem měl půjčeného z knihovny, místy jsem se i zasmál. Tady jej uvedeného nemám, pravděpodobně jsem jej ani do konce nedočetl. V případě této knížky jsem opět za polovinou, a váhám. Autor žije z na kumulace absurdit ve které se postupně stále více ztrácí. Už začátek je ujetý, ale budiž. S každou další stránkou se pitomosti kupí jedna na druhou. Přesto, že jsem se nad nápady autora párkrát zasmál, tak chuť knížku každý den před spaním a cestou do práce otevřít klesá pod nulu. Autor prošustrovává důvěru čtenářů, kterým kromě občasného zasmání nad absurdní situací nic neposkytuje, a už vůbec neláká k tomu aby knihu po čase znovu otevřel, a už vůbec ne aby se k ní rád vracel. Obávám se, že zájem nakladatelů, i čtenářů bude brzy blízek nule.
Jára da se také mimo jiné skládá z řady absurdit, ale povšimněte si, že přístup autorů je poněkud jiný, a i když je to sranda, tak to tak úplně pouhá sranda pro srandu není, na mnohé okamžiky si vzpomenete i po více než deseti letech. To, až na jednu, dvě absurdity u Analfabetky bohužel nehrozí. Dalšího Jonassona už nikdy více!!!
V celé knize je sympatických postav poskrovnu a i ta je postupně totálně shazována vršením absurdit a nesmyslů.
Autor by se dobře osvědčil jako reklamní textař vymýšlející knihám takové tituly které každého zaujmou.
Příspěvek jsem měl podstatně přepracovaný a upravený, odvolali mne k něčemu neodkladnému a po uložení ta nová verze zcela zmizela. Snad najdu zítra sílu se do toho pustit znovu.
Dovolím si pro ilustraci ocitovat z komentáře uživatele knedlik:
Můj původní rozsáhlý komentář se úspěšně jedním nešikovným klikem vymazal, takže si jdu uvařit kafe a pokusím se ho ve vší stručnosti a poněkud méně elegantně a propracovaně shrnout.
Tak se nakonec pomalu dostávám ke konci, hodnocení jsem zvýšil o jeden stupeň, (z nuly na jedna), začíná to být o něco uspokojivější, ale přesto bych polovinu textu z knihy vyházel, zejména z její středové části.
Těsně před polovinou knihy jsem ztratil nit, a další stránky jsem do sebe lámal jen s největším úsilím tempem 3 až 5 stránek za den, občas jsem si dal pár dnů přestávku, ještě teď cítím v ústech tu pachuť.
Možná by z toho mohl být krásný literární útvar v rozsahu 70 stránek. Vše ostatní budiž autorovi přičteno k horšímu.
Velice mne zaujal určitý paradox hvězdného hodnocení na těchto stránkách. Poměrně hodně uživatelů dalo této knize *** - ano, tři hvězdičky. Přitom polovina z těchto uživatelů knihu do určité míry velebila, zatímco ta druhá ji ztrhala.
Možná by přechod z ***** - pětihvězdičkového hodnocení, na ****** - šestihvězdičkové, něčemu prospěl, sám nevím, a nepokouším se soudit. V každém případě tato hodnocení pohromadě, po přečtení příslušných uživatelských komentářů působí poněkud podivně.
11.9.2017
Tak jsem se k tomu ještě jednou vrátil. Vidím, že nadšených zastánců a velebitelů má tato kniha přehršel, a tak si myslím, že mohu tu jednu * ze soucitu smazat, a ... už nechci o Analfabetce nikdy ani slyšet !!!
- - -
Občas se vracím, a procházím náhodně své starší komentáře, a pokouším se nad nimi byť krátce zamyslit.
- - -
Vždy, když na komentář, nebo hodnocení této knihy narazím, tak mi tohle hodnocení prolétne hlavou; ale ne, čtení podobných knih je skutečně pro mne jen ztrátou času, a život je bohužel příliš krátký.