kapr komentáře u knih

Základ. Učebnice jak pochybovat nad mnohými pravdami.

4 01.11.2020

Můj první a současně i poslední pokus o Hemingwaye.

4 01.11.2020

Kniha byla pro mne poněkud rozporuplná. Jako detektivka je naprosto perfektní, tedy za 4 nebo 5. Z hlediska vraždy mám raději něco klasičtějšího. Zvažoval jsem dokonce jenom dvě hvězdy. Nemám prostě rád

POZOR SPOILER !!!

vrahy, kteří nezapadají do běžného rámce. Ať už jde o mafii, drogy, nebo psychická vyšinutí. Samotná hrůza, ať už skutečná, nebo vyfantazírovaná mne přinejmenším nezajímá, a vyhýbám se jí jak se dá.

Knihu jsem četl zpočátku nesoustavně, ke konci jsem se už jenom snažil ji za každou cenu co nejdříve dočíst. Ne, že by to nebylo čtivé. Spíše jsem ji otevíral vždy až když jsem se šel natáhnout. Výsledek, z obvyklých 10 až 30 stránek, kdy minimem byly ony tří, tak tentokrát mi kniha už někde vprostřed druhé stránky pravidelně vypadávala z ruky, já se převracel na druhý bok, a nejméně na dvě tři hodinky usínal. Posledních 50 stránek jsem četl snad 14 dnů, přestože jsem ji každodenně, tedy spíše každovečerně otevíral.

Knížka je rozhodně dobrá, a řadě čtenářů se líbila a bude se jí líbit. Já autorku považuji za spolehlivý zdroj, ale v případě této knihy je, jak píšu již výše, z vícero důvodů můj dojem přinejmenším rozpolcený.

4 27.03.2020

Přečetl jsem zde pár komentářů, a zhlédl ona hodnocení. Uvědomil jsem si, že kniha vycházela nejméně po celých čtrnáct let stále se stejnou obálkou, a pravděpodobně i ve stejné, nebo téměř stejné autorské sestavě. Do jaké míry se měnil obsah netuším, a rozhodně nehodlám ztrácet čas tím abych jeho postupný vývoj zkoumal. Dnes jsem si domů přinesl jeho první vydání, spíše tedy jeho trosky. Někdo si vystřihoval hezké barevné obrázky. Knížku jsem otevřel, a nostalgicky jsem si zavzpomínal na své dětství. Nemohu odolat, rozdělími se s vámi o pár citátů - z mého pohledu smutných perliček.

Trosky stránky 83:

Zítra bude 1.máj.
Letos půjdu s tátou
Jsem už pionýr.
Budu mít rudý šátek.
Nemohu se dočkat.
Tvůj Slávek

Trosky stránky 84:

1.máj
(podle obsahu je autorem J.V.Svoboda)

Je modré ráno, zase máj!
Nad Prahou slunce září.
Do kroku, tance, hudbo, hraj!
Práce se u nás daří.

Tátům se daří, maminkám.
Proto se dobře máme.
Praporku, vlaj! A kam jdem, kam?
Průvodům zamáváme.

Stránka 85:

Májový průvod

Od rána je na ulici živo. Hraje hudba.
Lidé jdou ulicí a zpívají.
Nad hlavou jim vlají prapory. Je 1.máj.
Malý Jirka stojí u okna a pozoruje průvod.
"Babičko, to je krása! Kdy už půjde táta a máma?
Já jim zamávám."
"Zamávej, hochu, zamávej! Dnes je Svátek práce."
"A kdy půjdu také v průvodu?"
"Až budeš velký jako Slávek."
Slávek kráčí mezi žáky a celý září.
Je přece již školák. Také pracuje.
Vesele zpívá.
Volá jako velcí:"Mír všem lidem!"

Strana 90:

Jednou ráno budila maminka Janu.
"Honem, Janičko! Přijela Rudá armáda."
Vyšly na ulici. Bylo slyšet jásavé výkřiky.
Lidé se sbíhali. Smáli se, mávali, líbali vojáky.
Volali:"Sláva! Sláva!" Jana volala s nimi.
Maminka povídala:"Dobře se na vojáky podívej!
Bojovali s našimi nepřáteli. Budou nás chránit."
Jeden voják vzal Janu do náruče. Mile se na ni smál.
Jana se ho nebála. Přijel zachránit tátu a mámu.
Jana mu dala pusu. Pak druhou.
Šeptala:"Ta je za tátu a za mámu."

Strana 90:
(neúplná - část byla odstřižena - nahrazuji ___)

Vojákům Rudé armády.

V parku stojí socha vojáka.
Je to památka na Rudou armádu.
U sochy se sešel Jeník s Hanou.
Upravili záhon macešek.
Okopali růže. Pionýři je sem vloni zasad___
Ráno se sešli žáci z celé školy.
Půjdou k pomníku Rudé armády.
Jeník nese kytici šeříku. Povídá Haničce _
"Maminka mi ulomila šeřík.
Zrovna takový dala vojákům, když k nám _
Říkala, že na Rudou armádu nesmíme n____

Vrátili nám svobodu.
(podle obsahu je autorem J.V.Svoboda)

Přijeli k nám, přijeli
přes hory a doly,
zachránili celou zem,
i ty naše školy.

Strana 92:

Voják
(podle obsahu je autorem J.Hostáň)

Když je horké léto,
když je vánice,
voják musí hlídat
naše hranice.

Hlídá ve dne, v noci,
klidně můžeš spát.
Nepřátel a zrádců
nemusíš se bát.

Tolik mé citace ze zlomků této knihy, kterou jsem si dnes přinesl domů.

Vzpomněl jsem si při tom na několik momentů ze stejné doby:

Na jedné z titulních stránek časopisu pro nejmenší Mateřídouška, asi rok 1952:

Přijeli k nám přes hory a doly,
zachránili továrny, zachránili školy.
Zachránili maminky, zachránili táty,
já byl tenkrát klučík košilatý.
Na čepicích hvězdičky
rudé jako z malin,
víte kdo je poslal k nám?
Stalin, soudruh Stalin!
(psáno podle paměti - zhlédnuto na vlastní oči na večírku střední školy zhruba kolem roku 1965-6)

Nezapomenu na okamžik, kdy nám v první třídě, pravděpodobně to mohlo být hned v listopadu, na výročí
Velké říjnové socialistické revoluce, naše učitelka vyprávěla Pohádku o Leninovi.
Už se nepamatuji na podrobnosti, ale byla další intoxikace, podobná těm, které jsem z tohoto vydání Slabikáře pro vás vybral.

Chápu, že mnozí z uživatelů nostalgicky vzpomínají na své dětství, a při spatření Slabikáře jim málem vlhnou oči.
Ona ta knížka obsahuje i celou řadu dobrých textů, a já už autorům za ty hříchy dávno odpustil. Museli se nějak živit, a dnes už jsou všichni na pravdě boží.

Já dávám za sebe - odpad!

Našly by se ale určitě ještě daleko horší příklady, a především daleko horší knihy, které jsou šuntem od první do poslední stránky!
Intoxikaci dětí kolem šestého roku života považuji za jeden z nejhorších zločinů. Horší jsou snad jen dětští vojáci, například v Africe. Bohužel v současnosti jsme opět svědky podobných aktivit - indoktrinace a vymývání mozků v našich základních školách.

Z Tbilisi do Pekingu. Autor nás provází na této trase po železničních tratích. [Tbilisi je hlavní město Gruzie, nacházející se ve vnitrozemí této země na řece Kura. Má 1,345 milionu obyvatel, do roku 1936 bylo také známé pod názvem Tiflis.] Cesta v té době ještě vyžadovala přeplout úsek přes Kaspické moře lodí. První úsek cesty vede z Tbilisi do Baku. [Baku (někdy také jako Baky nebo Baki; ázerbájdžánsky Bakı, rusky Баку) je hlavní a největší město, obchodní a kulturní středisko a zároveň největší přístav Ázerbájdžánu. Leží na západním břehu Kaspického moře, uprostřed naftových polí, odkud vedou početné ropovody.] Druhý pak z přístavu na protějším břehu do Pekingu. Přístavem na protějším břehu by mohlo být dnešní Türkmenbaşy, [v době kdy oblast byla přičleněna k SSSR se nazýval Krasnowodsk/Красноводск.] Pro přesnější určení by to chtělo prostudovat historii místní železnice. Další cesta pak vede přes Ašchabad [(turkmensky Aşgabat) dnešní hlavní město Turkmenistánu. Ve městě žije podle odhadů z roku 2012 1 031 992 obyvatel. Roku 1917 zde byla ustanovena sovětská moc, město bylo přejmenováno na Poltorack (Полторацк) po místním revolucionářovi, bolševiku P. G. Poltorackém. V roce 1927 však byl po obnovení Turkmenistánu v rámci SSSR jako svazové republiky původní název obnoven.] Dále pak na čínské hranice a do Pekingu. Většina uváděných informací zřejmě pochází z mnoha různých encyklopedických zdrojů té doby. Čtenář se seznámí s tím jak se před sto lety po světě cestovalo. Nejzajímavější je asi pohled Francouze na občany Velké Británie, Německa a Spojených států v době před 1.sv.válkou. Chování a projevy jejich obyvatel zde autor vykreslil formou mírně karikovaných a lehce paušalizovaných portrétů spolucestujících našeho vypravěče novináře. Názorně je zde zobrazen pohled Evropana na ruské a čínské kolonie i Čínu té doby, včetně jejich obyvatel. Kniha nepatří mezi souhvězdí nejlepších autorových děl, jeho fanoušek se s ní ale přesto seznámí velice rád. Dnes už je tato kniha zdrojem trošku jiného druhu informací, nežli pro které byla původně napsána. Přesto, nebo spíše právě proto ji považuji za velice významnou.
[Informace v hranatých závorkách jsem čerpal z wikipedia.org]

4 18.03.2019

I přes to, že jde o knihu velmi smutnou a depresivní, musím ocenit příběh, který byť ze zcela jiného pohledu, je podobně průlomový jako Wyndhamova Noc Trifidů, nebo Weissův Dům o tisíci patrech. Jen se obávám, že průměrnému konzumentu sci-fi bude příběh příliš vzdálen, a nedokáže jej dočíst do konce. Kniha se mnou tehdy pořádně zacloumala.
-
2019 12 09
Asi nejsilnější kniha, co jsem kdy četl.

4 12.01.2019

Vynikající. Oblíbená kniha oblíbené autorky, co dodat. Na rozdíl od například Agathy Christie, jsou její příběhy situovány spíše do poválečného období, připadají nám tím tedy méně pohádkové, a jejich problematika je nám tím bližší. Pro seznámení s její tvorbou mohu tuto knihu jen doporučit.

4 12.01.2019

viz diskuze.

4 22.08.2018

Život na lednici – Alice Kuipers

Začátek

Leden – Když se na tebe podívám

Ahoj Klárko, moje žežulko!

Mléko
…
mrkev a králičí konzervu pro Péťu
…
džus – jaký budeš chtít


Když to pobereš, vezmi taky kuře
a dvě konzervy fazolí. Ale kdyby to nešlo,
nedělej si vrásky, zkusím to koupit zítra.

Líbám

Máma

Peníze jsou na lince. Nezapomeň si klíč!

- - -

Tak to je lísteček číslo jedna. Tímto způsobem jsou dokumentovány vztahy rozvedené matky a patnáctileté dcery, žijící spolu s králíkem Péťou.

(… = krácený nákupní seznam)

- - -

Mami,

koupila jsem všechno, cos mi napsala, kromě kuřete
a fazolí. MRZLO, AŽ PRAŠTĚLO,
a myslela jsem, že mi upadnou ruce, když jsem táhla
ty tašky. NUTNĚ POTŘEBUJU nové rukavice. Mohly
bychom v sobotu zase zajít
do obchoďáku – tenhle víkend snad nesloužíš?!

Měla ses dneska dobře???

K.

- - -

Je to příběh krátkých stručných všedních vzkazů.
Mnohdy některé z nich působí vesele, vtipně, i nevázaně.
Je to o těch několika málo nejnutnějších věcech, které si
prostě potřebujeme sdělit i tehdy, kdy na sebe vlastně
nemáme vůbec čas, kdy se míjíme, a když se náš život,
náš společný život stává spíše dvěma samostatnými nezávislými životy,
které se jen v několika málo okamžicích v průběhu dne, spíše však týdne
protnou, a jsou některé nezbytné věci, které si prostě potřebujeme sdělit,
které si musíme sdělit tak, aby domácnost stále ještě, byť značně formálně
fungovala.

Knížku jsem si dnes nesl z knihovny. Když jsem v tramvaji otevřel tašku,
byla hned na vrchu. Působila velice sympaticky, skoro vesele. Vypadalo to,
že se v tramvaji bude dobře číst. I forma lístečků na lednici,
někdy je přidržují magnety, jindy mívají na okraji lepící snadno odlepitelný
proužek, mne celkem zlákala. Připomínalo mi to SMSky, které často používáme, často
i při dlouhodobých pobytech mimo bydliště.

Příběh líčí okrajově, nebo spíše stopově problémy dospívající dcery na jedné straně,
a nelehký život rozvedené matky, pracující ve zdravotnictví, a zřejmě snažící se
dceři i sama sobě zajistit po ekonomické stránce slušný život, i za cenu
určitých služeb navíc oproti normálu. Nevzpomínám si, že by v knížce něco
takového bylo přímo uváděno, ale ony vzkazy ve mně tento dojem vyvolávaly.

Postupně sledujeme jak se jejich život, i jejich vzájemné soužití
v průběhu onoho roku vyvíjí. Malé útěky, a přespávání u kamarádek,
první vztah, velký útěk k otci, a tak dále.
V průběhu dne se obě dvě nejčastěji vůbec nesetkají, v průběhu týdne
jen na několik krátkých chvilek, což tak nějak vytušíme spíše pod povrchem
jednotlivých textů.

Kniha se velice dobře čte. Vtáhne vás do děje.

Ach jak rád bych citoval obsah některých dalších lístečků.
Byly by z toho ale spoilery.

Knížku prakticky neodložíte, dokud ji nedočtete.

Já jí četl na dvakrát v tramvaji, mezi tím jsem musel nakoupit
na zítřejší denní a následující noční směnu, abych tam neměl hlad.
Když jsem přišel domů, zbývalo mi ještě asi osmdesát stránek.
Teď už ji mám dočtenou.

Vzhledem k použité formě, mne velice překvapilo, jak mne autorka
i překladatelka vtáhly do děje. Jak už jsme si zvykli na to,
že na sebe nemáme čas, a jak ty kraťoučké, stručné zprávy na mne
dokázaly emocionálně zapůsobit.

Kdysi jsem viděl v kině Alfa film na podobné téma.

Pozor spoilery

jmenoval se

Griffin a Phoenixová

myslím tedy film z roku 1976, který má na csfd 90%,
ne jeho pozdější slabší remake, který má jen kolem 70.
Závěrečné pocity z toho filmu byly podobné jako z této knížky.
Bylo to nezapomenutelné.
Od té doby život ještě zrychlil, nabral další obrátky.
Daleko více se míjíme, vzájemné vztahy řešíme čím dále,
tím více spíše technickými prostředky.
Na skutečné společné chvíle, skutečný rozhovor, a skutečný
společný život, si necháváme stále méně času.
Často nám pak, později, s odstupem, nezbývá, než litovat
promarněného …
Ano, tato knížka opravdu stála za přečtení. Nemohu říci, že by se mi "líbila", ale jsem moc rád, že jsem měl možnost si ji přečíst. Na to, že jde o autorčinu prvotinu, je opravdu nádherná.

4 22.05.2018

Velký ESG. Jako obvykle nezklamal. Jeho velice slušný průměr byl dodržen. Příběhu tentokrát dominuje koncert okresního státního zástupce Douga Selbyho, kterému sekunduje šerif Brandon. Protistranu klasicky zastupuje prohnaný advokát známý jako abeceda - ABC, Alfons Baker Carr.
Samotný počátek příběhu mne poněkud zmátl. Paní Doris Kane, která před třemi dny oslavila devětatřicáté narozeniny přijíždí do Madison City, městečka, do kterého se poměrně nedávno provdala její nyní devatenáctiletá dcera Paula. Protože ohledně svých narozenin nedostala od dcery žádnou zprávu, což ji znepokojilo, rozhodla se zjistit, zda je s dcerou všechno v pořádku.
Když přijede k domu, kde dcera s manželem, Jamesem L. Melvinem bydlí, zarazí ji to, že na stisknutí tlačítka zvonku nikdo neodpovídá, a navíc v poště leží celá kupa novin a časopisů, přičemž některé z nich již počínaly žloutnout. Pode dveřmi navíc nachází následující vzkaz mlékaře:

Nemá cenu, abych vám ještě nosil mléko. Tady na schodech zkysne. Až se vrátíte, dejte mi vědět a objednejte si další dodávání

Čtenář se nejprve vžívá do kůže paní Kane, která je na jedné straně plna starostí o dceru. Na druhé straně k ní právě přijíždí poprvé na návštěvu, a snaží se pojímat svojí roli tchyně tak, aby se nechovala jako slon v porcelánu, a ani dceři, ani jejímu manželovi nezpůsobila těžkosti a nezkomplikovala život.

Následně je čtenář převáděn do pokračování příběhu, který se postupně stává doménou státního zástupce, šerifa a advokáta.

Vzhledem k tomu, že jsem se jako čtenář na samotném počátku vcítil do pocitů tchyně, měl jsem následně docela problém s tím, abych se na příběh začal dívat z hlediska skutečné, autorem míněné hlavní postavy, okresního státního zástupce Douga Selbyho.

Tuto skutečnost pokládám svým způsobem za chybu mého oblíbeného autora.

Knihu jsem pravděpodobně již kdysi četl, a stejně jako tehdy, ani tentokráte mne z výše uvedených důvodů nezaujala do té míry, jako to bylo pravidlem snad u naprosté většiny autorových ostatních knih.

Vzhledem k výše uvedeným faktům dávám 3,51/5, tedy to bude, částečně i s přihlédnutím k ostatním autorovým knihám za 4 * .

Domnívám se, že moje pocity celkem korespondují i s hodnocením ostatních uživatelů DK, které je v tomto okamžiku na 70%.

Tak, a teď si jdu přečíst všechno, co kdo z uživatelů o knize napsal.

Jinak tento můj pokus o komentář píši, a současně při tom sleduji, tedy spíše poslouchám retrospektivní film o životě Miloše Formana, který včera zemřel. V jeho případě šlo z mého pohledu zřejmě o poslední velkou postavu českého a světového filmu, kterou jsem měl opravdu moc rád. V komentáři ke knize jde určitě o nevhodnou zmínku, přesto jsem se jí v tomto případě nedokázal ubránit.

Z textu mi poněkud vypadla vynikající role reportérky, která příběh znamenitě doplňuje a koření.

Nikdy mne žádná z knížek tohoto autora nezklamala, dokonce jsem měl i jedno takové období, kdy jsem, až na vzácné vyjímky, četl prakticky pouze jeho knihy. Nikdy se mi nepřejedly, spíše jsem vyčerpal celý sice poměrně dlouhý seznam přeložených knih, který ale zdaleka nepokrývá celé autorovo dílo. Zkoušel jsem číst mnoho různých knih v originále. Bohužel jsem zjistil, že u dvou žánrů je zapotřebí mít znalost jazyka nejméně o jeden stupeň lepší, nežli je ten můj. Jde právě o detektivky, ale také o humoristické romány. Proč, protože stačí když vám chybí správné pochopení jediného slova, jediné věty, a celý příběh se rázem začne vznášet ve vzduchu, a pochopení celé knihy, i dobrý pocit z ní je rázem ve psí.

4 14.04.2018

Oblíbená knížka mého ranného mládí. [OZ/PR]
- - -
2020 01 28

Mám s touto knížkou spojenu i krásný kreslený přebal ve kterém jsem knihu již dostal jako dárek, jeho autorem i s krásnou kresbou byl sám dárce, můj tatínek. Krásně kreslil, a nádherné ilustrace p.Svolinského jej tehdy zřejmě inspirovaly.

- - -

S touto knížkou mám spojeno i osobní setkání s autorkou. /2020 01 28/

4 18.10.2017

Vynikající, respektive opět vynikající. Už Nevěstky se mi moc líbily, byť s jistými výhradami. Na můj vkus bylo i toto trošku zbytečně drsné. Já se o VÝVOJ zločinu, a jeho líčení prostě nezajímám. Přesto to bylo krásné počteníčko. V posledních dnech jsem si od této autorky postupně vypůjčil hned několik knížek různých žánrů, a teď se moc těším na to co mne čeká. Závěr, poslední kapitoly této knihy, se asi psal velice těžce, a kdo by hledal, určitě by našel příliš jednoduchá řešení. Ale něco jiného je příběh číst, a příběh psát. Přese všechno, klobouk dolů. Stále - do poslední chvíle - váhám mezi hodnocením za 3, a za 5. Oboje je správné. Napsáno za 5*, pro mne za 3,49, tedy za 3*. Stejně si ale chci od této autorky přečíst úplně všechno. A možná se k tomu hodnocení ještě vrátím, už proto, že autorů (obého pohlaví) těchto kvalit česká literatura na rozdávání nemá.

4 12.09.2017

Pavla Státníková

Všechny publikace tohoto druhu mne naprosto fascinují. Přibližují nám často známá místa pohledy na to, jak vypadala někdy před několika málo desítkami let, jindy i před více než 100 lety. K dokonalosti ale prakticky všem chybí doplnění původní fotografie tou současnou, plánkem původní a současné situace. Přesto jsem za každou takovou knihu velice vděčný a tak i přesto dávám v tomto případě 100% = 5 x *.

4 21.04.2017

Cathy Woodman

Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku.
Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou.
Poznámka:
Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky.
[Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,:
Pro čtenáře "herrioťáky" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí.
Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí.
Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám.
Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob.
Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný "lidský" lékař, "JEN" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]

4 09.04.2017

Eric Berne

Srdcovka. O dva exempláře této knihy jsem již postupně přišel. Teď mám další, možná už dokonce dva.
Kniha vám o vás i vašem okolí mnohé prozradí. Určitě doporučuji!
-
2018 08 24
Tak už jsem k ní před časem, čistě náhodou, přišel i v ruštině.

V současné době rozhodně více nežli aktuální. Více v diskuzi.

3 23.04.2022

Knížku právě čtu, zatím jsem asi tak ve třetině. Takový laskavý humor mi v dnešní době moc a moc chybí. Definitivně hodnotit budu až po dočtení, prozatím jsem spokojen, a tak dávám tři hvězdičky, a předpokládám, že časem určitě přidám.
Prapůvodně jsem se na jména autorů díval s despektem. Soudil jsem, že jde do značné míry jen o přepis scénáře. Svého oblíbeného Bedřicha Zelenku jsem mezi autory přehlédl.
Později jsem zjistil, že tato autorská dvojice, která byla vlastně trojicí, (nepřipomíná vám to tak trochu ony tři mušketýry, kteří byli ve skutečnosti čtyři,) ve spolupráci s další autorkou. Kateřinou Boušovou vydali v roce 2005 knihu s obdobným názvem a stejným tématem - https://www.databazeknih.cz/kniha-v-bazaru/kristian-cesta-do-historie-108361
zato dvojnásobného rozsahu. Její druhou částí je:
studie, která přibližuje dobu jeho vzniku, porovnává výslednou podobu filmu s původní divadelní předlohou. Za pozornost jistě stojí i dobové recenze a kritiky. (Citováno z anotace této knihy zde na DK.)
Já sám Kristiána, jako film příliš rád nemám. Pravděpodobně na to u mne má vliv jak postava Kristiána, která mého, teprve později oblíbeného, a nakonec jednoho z nejoblíbenějších našich herců - Oldřicha Nového přece jen do určité míry zlehčuje, a moji snad nejoblíbenější herečku, Natašu Gollovou odkazuje do role téměř nedůstojné jejímu vynikajícímu komediálnímu talentu. Tu jsem měl nakonec dokonce čest osobně poznat, bohužel až v poslední dekádě jejího života.
Dovolte mi prosím ještě další zajímavou citaci, tentokráte z ČSFD:
Scénář: Martin Frič, Josef Gruss, Eduard Šimáček, Yvan Noé (divadelní hra)
Jak vidno, na autorství se podepsala hned celá řada známých vynikajících osobností.
A aby toho nebylo málo, dovolím si ještě jednu citaci, tentokráte opět z CSFD tentokráte z komentáře uživatele "Oskar": Scénář předběhl svou dobu o kilometry. Podívejte se na to takhle - kolik bylo natočeno komedií o tom, jak se někdo vydává za někoho jiného a nestíhá obě své identity? Ve 30. letech každá druhá. A čím mezi nimi právě Kristián tak vyniká? Právě stavbou scénáře. V devíti případech z deseti bychom v takové komedii sledovali nejprve uťápnutého Aloise Nováka, jak se nudí v cestovní kanceláři, bojácně mžourá zpoza brejliček na svého šéfa a hraje s Mařenkou domino. Až pak by dostal nápad udělat ze sebe někoho jiného. Nejenže by byl takový začátek zdlouhavý a nudný, ale úplně by změnil náš pohled na hlavního hrdinu. V okamžiku, kdy by - už jako Kristián - poprvé vstoupil do Orient-baru, bychom zadržovali smích v očekávání, kdy a jak asi udělá chybu, vypadne z role. Tím by se změnila celá základní filosofie příběhu. A představte si, že původně to právě taková tuctová veselohra od běžícího pásu být mohla! V pozůstalosti Martina Friče se našly poznámky k původní verzi scénáře, tehdy ještě otrocky věrné divadelní frašce Yvana Noé. Hrdinou nebyl žádný sváteční snílek, ale normální děvkař, jeho žena byla ukřičená herdekbaba, Zuzana neměla daleko ke štětce a do děje měla zasahovat i její matka, vdova po jakémsi generálovi. To vše se změnilo a podle mé teorie zásluhou Oldřicha Nového. Ačkoli to nebývá nikdy uvedeno v titulcích, snad na všech filmech, které točil s Fričem, se autorsky podílel.
Ano, on byl tím pravým gentlemenem českého předválečného filmu, a byl jím i v životě, což jednoznačně ukázal například tehdy, když nastoupil do transportu do kterého nemusel, společně se svoji manželkou, která se tomu v oné smutné době vyhnout nemohla.
Teprve o mnoho později se stal i on mým oblíbeným hercem. Skutečně přiblížit mi jej dokázala nakonec až matka mojí přítelkyně, pro jejíž generaci byl on tím idolem. Časem jsem se na něj postupně začal dívat jinýma očima. Pro moji generaci byl v době mého mládí spíše představitelem stylu, který jsme tehdy nedokázali příliš pochopit. Naše zájmy byly v bouřícím socializmu diametrálně odlišné, ať už naše přesvědčení bylo jakékoliv.

Tato série mne prozatím nikdy nezklamala. Pravděpodobně je to i hlavní hrdinkou, která jako vychovaná v klášteře přeci jen nepřichází do kontaktu s mnou milovanou mafií, ruskou obzvláště, drogami, znásilněními a pod. Samozřejmě tam vždy bývá vražda, ale těch negativ, které mne odpuzují bývá jen přiměřeně.
Stručně moje oblíbená série.

3 16.12.2020

Asi nejlepší široce známá poválečná detektivka, která mimo vlastní zápletky současnému čtenáři názorně ilustruje i každodenní život obyvatel na samém počátku padesátých let. Současně ukazuje jak se odlišují tehdejší možnosti a přístupy vyšetřujících orgánů. Jde o dílo sice poměrně dokonalé, ale upřímně do značné míry nesympatické.

3 21.11.2020

Čerstvě dočteno. Ano, četl jsem to jako detektivku, ale nyní po dočtení mi to celé připadlo spíše jako kvalitní sonda do sociálního prostředí pražské periferie. Oproti Paní ze Šedivého domu jsme kvalitativně daleko výše, je vidět, že autorovi domácí píseček svědčil o mnoho lépe.
Shodou okolností běžel v televizi právě 13.revír, a tak jsem si kraťoučký úryvek mého oblíbeného, mnohokrát zhlédnutého filmu náhodou pustil.
Film je obsazen špičkovými herci, a vůbec to byla snad první česká skutečná filmová detektivka podle současných parametrů. Jen mi tentokrát Fróny v podání brilantní Dany Medřické připadla téměř o 10 let starší oproti knižnímu originálu, a i postava lékaře byla pojata poněkud jinak. Zhlédl jsem snad jen několikaminutový úryvek, ale obě tyto skutečnosti mne velice rušily.
Stručně obojí je výborné, kniha i film, ale rozhodně doporučuji příliš neporovnávat, a raději si mezi obojím nechat delší čas pauzu tak, aby se dojmy navzájem netloukly.
-- -- --
2020 11 21
Určitě se budu snažit zhlédnout znova celý film, a následně si knihu přečíst ještě jednou tak, abych měl možnost opačného porovnání.
Příběh poskytuje řadu pohledů a dá se hodnotit z mnoha stránek. Hodnocení se pravidelně pohybuje zhruba od tří do pěti hvězd. Podle mne jde o nejlepší předválečnou českou detektivku, která je čtenářské obci široce známa, k čemuž částečně přispělo i její filmové zpracování.

3 15.11.2020