karaliene
komentáře u knih
Skutečné zločiny na Plzeňsku
František Müller
Líbí se mi, jak kniha kloubí faktografii s lidskostí. Je příjemné vidět, že ne všichni kriminalisté nasákli cynickým odstupem.
Ženská na odstřel
Martin Goffa
Goffa a Terenc si mě získali před pár týdny a opět dokázali, že zcela oprávněně.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Snad díky popisům krajiny tak věrným, že jsem měla pocit, jako bych na ostrově byla s hrdiny, se mi toto zdá jako nejlepší kniha, kterou jsem zatím od Klevisové četla.
Sochař smrti
Chris Carter
Nebylo to špatné, ale...Asi už jsem stará, mám za to, že dobrý příběh nemusí šokovat naturalistickým popisem odporných morbidit. Znám psychothrillery horší, ale znám i psychothrillery lepší.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Tak tohle bylo, bohužel, slabé: nenadchl mě příběh (prvoplánový; detektiva tam autorka vecpala nejspíš proto, že v knihách tohoto typu bývá, bez ohledu na to, že si všechno postavy vyřesily bez něj), postavy (nedostatečně propracované, povrchní, psychologický nesourodé), ani autorčin sloh (příliš jednoduchý, prostý, suchý; některé informace se opakovaly tolikrát, jako by cílovou skupinou byli čtenáři dementní s poškozenou krátkodobou pamětí). A v neposlední řadě mně rozčilovalo užívání a překrucování psychiatrických diagnóz a jejich příznaků pro zdůvodňování asociálního chování (včetně vražd).
Přiznat vinu
Martin Goffa
Takřka symbolicky čtu první knihu ze série jako poslední. A ač každá z nich byla nadprůměrná, tuhle ještě v rámci toho nadprůměru řadím mezi lepší.
Kvalitní jazyk, rychlý spád, srozumitelná zápletka.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Příběh se mi líbil, ale na čtivosti ubírá autorčino literární nadání, květnatost a bohatost písemného projevu. Některá slova jsem si musela dohledávat ve slovníku a to se nepovažuji za češtinářského negramotu.
Na druhou stranu poetická detailnost (zejména přírodních) popisů ve mně probudila emocionální odezvu a při čtení jsem ke kraji, do kterého je příběh vsazený (a který vůbec neznám), i k místním obyvatelům pocítila nejen soucit, ale i náklonnost.
Policie
Jo Nesbø
Jako nečtenář autora jsem byla v množství postav a přesahů minulosti mírně ztracená, resp. orientace vyžadovala silnou koncentraci a občasné listování zpět, nicméně objektivně je kniha mezi psychothrillery jistojistě nadprůměr.
Ekonomie dobra a zla
Tomáš Sedláček
Do cca poloviny knihy jsem byla unešená z toho, že ekonomii, obor mně tak vzdálený, je možné nacházet napříč oblastmi, které naopak dobře znám. V druhé polovině už emoce překvapení opadla, takže jsem k textu přistupovala rozumověji a leccos mi v něm najednou začlo chybět (jsem psycholožka, takže zejména otázka motivace, skupinového chování, altruismu).
Toho, co slibuje název, je v knize poskrovnu, přesto jsem moc vděčná za tento literární počin. Ekonomii autor polidšťuje tak, až jsem si kolikrát položila otázku, zda je knížka primárně opravdu o ní.
Červený a černý
Stendhal (p)
Po třicítce dojíždím gymnaziální resty, toto je jeden z nich.
Asi chápu, proč je kniha zařazena do povinné četby: dobu vykresluje takovou, jaká pravděpodobně byla, tísnivou a podivně odlidštěnou, poměrně jednoduchý příběh je podaný fantasticky s literárním umem. ALE...celou dobu mě dráždily všechny hlavní postavy. Julienovi bych z fleku lupla psychiatrickou diagnózu...a do žen, které ho navzdory všemu chorobně milovaly až za hrob, si podle mě Stendhal projikoval nereálné přání nějakou takovou ve svém vlastním životě mít.
Jizva
Danuta Chlupová
Bavily mě obě dějové linky, jedna srdceryvnější, druhá obyčejnější, ale obě velmi prostě a bez snahy šokovat zobrazují život takový, jaký je.
Sekta
Martin Goffa
Hodně dobré! Takový autor mi na poli české literatury chyběl!
Oceňuji průhledy do budoucnosti.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) Napětí a atmosféra se příběhu upřít nedají, ale protože jsem během četby zvyklá rozvíjet vlastní hypotézy, vždycky se cítím podvedená, když je vrah po většinu vyprávění totálně upozadněný a nastupuje na scénu až v samém závěru.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Tento díl mě nevtáhl tak jako předchozí, nemůžu ze sebe setřást pocit upadající kvality a tendenci k průměru (vše pregnantně popsali předchozí hodnotící).
A teď ryze subjektivní postesk:
na "pojď, Mio, pojď," už jsem začala alergizovat.
Proměna
Franz Kafka
V pubertálních letech nihilistického hloubání nad smyslem vlastní existence mě oslovila mnohem více. Jedna z mála položek povinné středoškolské četby, která do ní opravdu patří (narozdíl od mnoha těch, které adolescent pochopit, natož vstřebat ještě nedokáže).
Když Nietzsche plakal
Irvin D. Yalom
Knihu čtu potřetí a při každém čtení je lepší a lepší. Yalomův meisterstück.
...je jako dobře odehraná šachová partie - oba dva hlavní protagonisté by byli spokojeni. ;)
Ty
Caroline Kepnes
Děsivá ambivalence: po celou dobu čtení jsem se nebyla schopná rozhodnout, zda se mi příběh líbí nebo mě rozčiluje nebo se mi hnusí...
Hlava 22
Joseph Heller
Ani po dočtení se nemůžu rozhodnout, zda kniha byla spíš smutná nebo vtipná. A právě v tom je její síla...
Auris
Vincent Kliesch
Jen jednu jedinou věc této knize můžu vytknout: Je příliš krátká! S něčím tak brilantním by člověk rád prožil víc než jen jednu noc. :)
Taktne o tráviacom trakte
Giulia Enders
Jednoduché, jednoznačné, nabité informacemi i vtipem.
Z každé kapitoly prýští autorčina fascinace tématem a - jako jednu z mála populárně naučných knih - tuto vnímám jako vydanou nikoliv za účelem sebeprezentace autorky, nýbrž s upřímnou snahou o osvětu.