karaliene
komentáře u knih
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Dobrý námět, osobně mi nesedl styl psaní. V knize mě rušily i obsahové nevyváženosti, zatímco něco bylo rozebráno do detailu, jinde popis setrvával na povrchu.
Stejně jako v podobných dílech děsí čiré zlo vycházející z obyčejných lidí (a tentokrát ještě děsivěji - ne totiž tolik z bachařů v koncentráku, jak se dá očekávat, ale nenápadně, z osob, které máme kolem sebe nebo i z nás samých).
Není to špatná práce, ale když ji srovnám s jinými knihami na toto téma a s díly současných českých autorek (Tučková, Mornštajnová, Lednická), vychází mi poctivý průměr.
Rozbitá
Cathy Glass
I slzu jsem uronila.
Je strašně těžké si připustit, že existují škody tak velké, že není možné je napravit, i kdybychom do toho dali vše.
Pan Mercedes
Stephen King
Umí-li někdo čtenáře vtáhnout do příběhu dokonalým vykreslením atmosféry, je to King. Ale... zřejmě stárnu a co mě dřív uchvacovalo (detailní morbidita, zvrácené uvažování psychopatovo, kreativní formy agrese a sexuální perverze), mi tentokrát v Kingově syrovém, naturalistickém podání působilo nevolnost.
Příběh mi vadil svou neklasifikovatelností: ani s určitostí nereálný, ani jednoznačně reálný; nekonzistentností postav, ať už z hlediska jejich chování v průběhu času nebo nesoulad jejich chování s jejich osobnostním popisem (Jerome - adept na Harvard? Holy - nespolehlivý pomatenec?).
Ale u autora takového formátu s takovou produktivitu je těžké překročit svůj stín...
Svět v zádech
Thomas Melle
Je-li kniha, která má být autentickou výpovědí o afektivní poruše, dobře napsaná, nenechá čtenáře bez citové odezvy, a těžko pozitivní. Ve mně probudila emoční ambivalenci kontrast životního marasmu s touto diagnózou a dokonalého slovesného umu, kterým je smutný životní příběh podáván.
Čtení je nelehké, není výkladem nemoci, ale prezentací autorových subjektivních prožitků, myšlenek a jednání poznamenaných maniodepresivitou.
Proč spíme
Matthew Walker
Podobně jako mnoho jiných popularizačních knih z anglo-americké provenience mi přišla zbytečně natahovaná. I zajímavá informace při třetím opakování ztratí jiskru. Oceňuji, že autor umí odborné informace předat naprosto srozumitelně.
Jáma
C. J. Tudor
Příběh zbytečně překombinovaný, v něčem nedotažený, jindy ulpívavý, jako celek inkonzistentní, až alogický. ALE: Je čtivý, scény jsou vykreslené tak, že je člověk takřka vidí před sebou. Vlastně na mě prokládání dějových linek, snové pasáže, charaktery osob i charakteristika mezilidských vztahů a nadměrné množství krve a hmyzu dělají dojem, že autorka usiluje o filmové zpracování knihy... proč ne, dost dobře by to mohlo být lepší než literární předloha.
Musím to vědět
Karen Cleveland
Pokud zamýšleným leitmotivem knihy byla dehonestace amerických tajných služeb (vykreslením jejich špičkových zaměstnanců jako bandy podprůměrně inteligentních patolízalů), pak tleskám. Ale tak trochu si dovolím předpokládat, že autorka tento úmysl neměla...
Nevadí mi prostší jazyk, překrucování reality a předvídatelný konec, ale co obecně nesnesu, jsou hlavní hrdinové, kteří jsou prezentováni jako chytří a obdivuhodní a přitom z nich hloupost prýští všemi směry.
Hlasy
Ursula Poznanski
První kniha, kterou jsem od autorky četla. Nemůžu říct, že je špatná: děj je chytlavý, za polovinou knihy nabírá i rychlejší spád, myšlenka skvělá, jako člověk z oboru si dovolím ocenit absenci přešlapů ve vyobrazování psychických poruch (s čímž se jako čtenář setkávám, bohužel, více než často)...
...ale kvůli své rozmazlenosti jinými autory psychothrillerů postrádám alespoň o chlup lepší stylistiku (chvílemi se mi použité obraty zdály nepřirozené, jindy příliš jednoduché... ať už je to vinou originálního textu nebo překladatele, výslednému dojmu z knihy to neprospívá).
Doskočiště Protektorát
Jitka Neradová
Kniha je bezesporu skvělým počinem, leč autorka mě nepřesvědčila, že je dobrou spisovatelkou. Kdekoliv proložila životopisy parašutistů svými postřehy, myšlenkami či pocity, s rozpaky jsem se pozastavovala nad jednoduchostí až klišovitostí daných vět.
Nicméně jádro knihy vidím jinde než v literárním stylu - a to v příbězích parašutistů, které by neměly být zapomenuty. A za jejich zpracování autorce patří velký dík.
Primární důvěra - úhel pohledu
Martin Goffa
Konec série a ja nevím, který příběh byl nejlepší. Bavily mě zápletky kriminální, bavily mě zápletky mezilidské, bavil mě policejní jazyk.
A zakončení? Excelentní.
Štvanice
Martin Goffa
Tenhle díl není tolik detektivkou jako psychologickým dramatem. Výborným psychologickým dramatem, nutno dodat.
Můj tajný život
Lucie Hříšná
I když odhlédnu od osobních antipatií, tak je to prostě slabé. Informace se opakují ne jednou, ani dvakrát, ale klidně čtyřikrát nebo pětkrát; ve čtvrtině knihy tušíte, že příběh žádný vývoj mít nebude, v polovině už jste si tím jisti; napsané je nekonzistentní (mnohé, co autorka prezentovala jako nebe na zemi, později mezi řádky popřela, např. parafráze: 's tímhle klientem to narozdíl od jiných nikdy nedrhlo', přičemž ty jiné vždy prezentovala jako zalité sluncem).
Občas je nekvalitní příběh komepzován kvalitou jazyka, ale zde, bohužel, ne.
Od poloviny jsem se nudila, vývoj (resp.jeho absence) byl předvídatelný, ale dočetla jsem. Opravdu mě zajímalo, jestli kniha tak povrchně a stylizovaně, jak začala, taky skončí. A ano, skutečně jo...
Vodní hrob
Martin Goffa
(SPOILER) Mně se Terenc líbí natolik, že mi ani nevadilo nezjistit, "jak to opravdicky bylo" (slovy Jo).
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Příběh a zápletku pravděpodobně zapomenu (to se mi, bohužel, stává), ale obraz londýnského metra, který jsem si díky přesným popisům vytvořila velmi barvitě, nikoliv.
Jedlová samota
Andrea Maria Schenkel
Originální podání, rychlý spád, nečekané rozuzlení. Skvělé.
Kriminalista Jiří Markovič: Legenda pražské mordparty deviantům na stopě
Jiří Markovič
Aniž bych chtěla jakkoliv znevažovat zásluhy pana kriminalisty, za sebe musím konstatovat, že knížka se bohužel nepovedla...a to tak, že jsem ji po přečtení sta stran odložila. Vadila mi jednak nekoncepčnost, resp. nejasná struktura nebo žánr, ale ještě mnohem víc na kvalitě ubírají doslovné přepisy rozhovorů, ze kterých mě až bolely oči.
Máme k dispozici mnohem lépe napsané tématické knihy.
Temný vzorec
Andrew Mayne
Použít dva dobré náměty (virus + vzorec) v jedné knize a nevykřesat pak jiskru ani z jednoho? Škoda, přeškoda...potenciál jsem tam viděla, ale matematice navzdory opravdu platí, že méně je někdy více.
Dunwichská hrůza
Howard Phillips Lovecraft
Z dnešního pohledu jde o mírnější, nikterak šokující ani strhující příběh, ovšem napsaný je mistrným stylem, který mu dodává nadčasovost.
Skutečné zločiny v Praze a okolí
Vilém Žák
Skutečné zločiny na Plzeňsku mě vtáhly silněji, poskytovaly podrobnější informace i vhled do vyšetřovacího procesu.
Tyto zase mají lepší kvalitu jazykového zpracovaní a kniha zločinů popisuje víc...takže každému dle jeho gusta.
Třetí polovička
Carola Lovering
Po psychothrillerech jsem si přála něco romantického a místy jsem trnula, zda jsem nevědomky nesáhla zase po thrilleru, ale ne...za mě jde o čtivou a nenáročnou oddechovku. A letos navíc i do výzvy.