Karimah komentáře u knih
Od začátku do konce takový ten třeskutý humor (jsem tlustá, nezvládám dvě děti, domácnost v 3+1, opíjím se a závidím). I když jsem se párkrát zasmála, celkově mi to spíš lezlo na nervy.
Pomalu plnoucí vyprávění o životě chudé egyptské dívky. Není to žádná hitovka, žádné šílenosti ve smyslu "vězněná, prodaná, obřezaná, znásilněná", ale opravdový pohled do hlavy, způsobu myšlení a do života, který je tak odlišný od toho našeho.
Na knihu jsem se hodně těšila, o to větší bylo zklamání. V příběhu jsem se ztrácela, občas jsem se přistihla, že vůbec nevím, o čem je zrovna řeč a občas jsem přeskakovala celé odstavce. Dokonce jsem měla pocit, že to nepsal jeden člověk.
Čekáte "vtipné historky z kariéry letušky na Blízkém východě, o práci a životě v Dubaji, o lidech ...", ho ho ho, to přece nemůže nikoho zajímat! Určitě vás všechny zajímá v kolik šla autorka spát, jestli zabrala hned nebo až za 5 hodin, kolikrát v noci vstala a jestli ráno vůbec vstala. Co si kde dala k snídani, co na to její bříško, jestli šla ven s Anetou nebo Hedvikou a kde pařily a jak dlouho. Kdo je coura a kdo rovnou p... Kniha má jedno velké plus a to, že autorka měla přítele, jinak mohla být taky 2x delší.
Na knihu mě navnadil film v momentě, když jsem zjistila, že příběh má pokračování.
První část se mi líbila víc, toho vraždění bylo v druhé části až moc.
Nedalo se to číst. Použitý jazyk se dal ještě překousnout, ale ty nadnesené fráze stále dokola ne.
Znepokojivé zamyšlení nad dnešním světem a nad tím, co je a není normální. Hlavní postava zřejmě trpí lehčí poruchou autistického spektra a našla své životní poslání v plnění jasně daných manuálů, postupů a příkazů. A proč ne, většinou právě ti, kdo za sebou dokáží nechat vesnici z doby kamenné, v životě něco dokážou, minimálně prožít vnitřně spokojený život.
Přestože se to četlo dobře, bylo to takové nemastné neslané, nedotažené. Jak už psal někdo níže, trošku Ordinace v růžové zahradě.
Pokud vás baví číst jak krásný, hrdý, čistý a spravedlivý Žid buduje superzemi Izrael, v čemž se mu snaží bránit proradný Angličan po boku smradlavého, špinavého a zbabělého Araba, tak jste vzali do rukou tu správnou bibli. Eeeeh vlastně bichli.
Vzhledem k negativním recenzím jsem vůbec neměla v úmyslu tuto knihu číst. Ale člověk míní a život mění. Náhodou se mi dostala do ruky a nelituju.
I když jsem se dostala skoro ke konci, nedokázala jsem ji dočíst. Je psána lehce, příjemně .... ale pokaždé, když jsem ji otevřela, tak jsem se musela sama sebe ptát, proč to proboha čtu, když mě rodina paní Doležalové vůbec nezajímá a nezajímají mně ani devadesátky (a příjde mi divné na ně nostalgicky vzpomínat).
Autobiografická kniha, ze které mi šla hlava kolem. Čekala jsem nahlédnutí do duše anorektičky, dostala jsem takovou nálož, že samotná anorexie byla jen třešničkou na dortu. Neumím si představit být dítětem nebo manželem této ženy a číst tuhle knihu. Zřejmě nestačilo, že si prožila svoje se svou matkou, ještě je třeba rozhodit další generaci.
Velice čtivý pohled do ženských duší, škoda jen, že chyběl stejný vhled i do mužských postav.
Moje třetí kniha od Patrika Hartla. Musím uznat, že umí psát velice čtivě, ale bohužel p o ř á d d o k o l a .... letní čtení k vodě, bez podstatnější myšlenky, zato přesexováno. Odkaz na konci knihy s videi o "nesrabáctví" už byla jen třešinka na dortu povrchnosti.
Příjemné a zajímavé čtení, škoda jen, že tam nebylo více pasáží psaných manželem.
Napínavé čtení, ale chybělo mi tam vysvětlení některých věcí.
Paní Mornštajnová umí psát, ale toto bylo trošku roztahané.