Karimah komentáře u knih
Překvapilo mě, jak se to odlišuje od ostatních autorčiných knih. Četla jsem 2x, napoprvé jsem to vnímala spíš citově, napodruhé zapadla i jednotlivá slova příběhu, která jsem v prvním čtení třeba úplně nepobrala.
Líbila se mi vize budoucnosti, autorka má skvělou představivost, líbilo se mi provázání s předchozími knihami, ale bohužel příběh samotný mě nenadchl.
Skvělá knížka, ke konci už to ale ztrácelo náboj a konec se mi zdál ušmiknutý.
Příjemný, pomalu plynoucí příběh o radostech a strastech uprchlíků z Íránu, o hledání svého místa na zemi a mezi kulturami.
Nenadchlo tolik jako ostatní autorovy knihy. Ne moc vtipný humor, plytké filozofické úvahy, příliš vykonstruovaný příběh. Číst se to dalo, ale nadšení se nekoná. Jako nejpřínosnejší část knihy hodnotím závěrečný odkaz na krizová centra a linky důvěry. Třeba to někomu pomůže neskočit.
Neskousla jsem autorčin styl. Nejdřív jsem si myslela, že je to taková legrace nebo "umělecký" úvod zvolený pro představení postav a pak už bude kniha pokračovat "normálně". Bohužel je to psáno stejně od začátku do konce.
---
Včera dočetla, všichni nesympatičtí, pak umřeli, nic se nestalo. Já žiju, lituju ztraceného času, o čem že to vlastně bylo, nevím.
První 3/4 neskutečná nuda, nereálné a zmatené rozhovory, do čtení jsem se vyloženě musela nutit. Jakmile se to trochu rozjelo, tak to v nejlepším skončilo. A že lidstvo trpí touhou po moci a stádovitostí, není nic nového, celé lidské dějiny jsou jen o tom. Prase a tanečky, chléb a hry a najednou platíš "obrannou" válku kdesi v Afgánistánu ani nevíš jak.
Nijak jsem se nebála a většina povídek byla lehce předvídatelná. Nejvíc se mi asi líbilo propojení začátku a konce - takový koloběh vody.
Skvělá knížka pro malé šikuly.
Mohlo to být celkem fajn, kdyby to neklouzalo jen po povrchu.
Zajímavý výlet do historie, ale ta třetí časová linie se Strážcem mi tam moc nezapadala, zdála se mi taková nedotažená. Líbil se mi doslov, je fajn když čtenář nemusí neustále někde na netu pátrat, co je fikce a co pravda, takhle to bylo hezky shrnuto přímo v knize.
Za mě zatím nejslabší Hartlova kniha. Teď jsem dočetla a už ani nevím, o čem byla. Přijde mi to jako plýtvání talentem, protože pan Hartl píše lehce, čtivě ... ale o ničem.
Tak tohle není můj šálek čaje. Od začátku jsem to nedávala, zkusila jsem od konce, taky nic. I uprostřed stejná nuda. Hvězdičkovat nebudu, protože jsem nedala ani desetinu.
Stálo mě dost úsilí dostat se přes začátek, ale jakmile se dostala do Bradavic, už mě to nepustilo.
Kniha mě nadchla. Byl to úplně jiný styl, jiné téma než je obvyklé a než co jsem čekala. Myslela jsem, že to bude víc o Afgánistánu, příběhy pacientů, místní zvyky ... našla jsem rozstřílená břicha a mozky Afgánců. Totální šok a místy neschopnost číst dál. Obdivuju všechny, kdo tuhle práci dělají, tleskám a žehnám jejich ruce.
Dávám pět hvězdiček za příběh, i když mám sto chutí nějaké ubrat za překlad ... škoda, že to vydala Omega.
Začala jsem Kingovy knihy místo čtení poslouchat a myslím, že to byl krok dobrým směrem. Zvlášť tuhle bych asi dočítala horko tĕžko. Jako audiokniha byla fajn.
Výborná pro cílovou skupinu, ale počtou si i dospěláci.