kasavubu
komentáře u knih
Stíny nad zálivem
Lucy Clarke
Velice vydařená knížka s výborně vykreslenými hlavními postavami. Při čtení jsem byla neustále nucena přemýšlet o tom, kdo je vlastně největším viníkem toho, co se stalo. Nejvíce si na knize cením, že žádná z postav nebyla vyloženě černobílou. Závěr mě hodně překvapil.
Tichá modlitba
Angela Marsons
Další velice čtivý a napínavý díl série. Vlastní dějová linie byla skvěle propracovaná. Jediné, co mi vadilo, byly občasné nelogičnosti, zejména v úplném finále. Některé mě vyloženě pobavily. Proč šla Kim do sklepa beze zbraně? To jezdí policie v Anglii na výjezdy vždy neozbrojená? A jak mohla Charlie být zároveň zakousnutá v končetině únosce a současně křičet na svoji kamaradku, aby utíkala? Některé působily až úsměvně. Jako celek ale knihu hodnotim kladně.
Brodeckova zpráva
Philippe Claudel
Úžasný román s neuvěřitelnou hloubkou. Zpočátku jsem měla problém se do něho začíst, ale chyba byla z mé strany, protože jsem k němu přistupovala jako k běžnému románu z druhé světové války, resp. poválečného období. Až někdy skoro v polovině jsem do knihy opravdu pronikla a zjistila, že je to neuvěřitelně filozoficky a psychologicky propracované dílo, které nemá s běžně servírovaným románem z tohoto období nic společného. Celým románem se line jako nit neschopnost člověka vymanit se z davu a ačkoli zlo sám osobně nepáchá, tím, že mu souhlasně přihlíží, je vlastně i on jeho účastníkem. Ale je to také o pocitu viny, se kterou se ne každý dokáže vyrovnat. Aby si ospravedlnil své jednání, hledá chybu v někom nebo v něčem jiném. Obětní beránky si lidé hledají a hledat budou asi v každé době.
Co velmi oceňuji je, jak už napsala bosorka ve svém komentáři, že román není časově ani místně ohraničen. Autor zde sice naznačuje, že jde o druhou světovou válku a že Brodeck (nejen už svým jménem, ale např. i popisem jeho podoby) je Žid. V knize to ale přímo uvedeno není. Toto pojetí dodává románu silně nadčasový charakter a v tom je dle mého soudu jeho největší přínos. Nemůžeme si být jisti, že se stejné nebo alespoň podobné věci nemohou odehrát i kdykoli v budoucnosti. Princip zla a lidské slabosti je a stále bude stejný.
Nebudete se bát ničeho zlého
John Searles
Kniha se mi moc líbila. Oceňuji především její neotřelý námět, který mě zaujal už při čtení anotace. Místy byla tak napínavá, že mi doslova vyskakovala husí kůže po těle. Nakonec jsem ale ráda, že nešlo vyloženě o žádnou duchařinu a vše mělo racionální, logické vysvětlení. Ve výsledku je to hodně smutná knížka, která vás donutí k hlubšímu zamyšlení. A jeden nádherný citát Sylviiny matky na závěr: "Všichni jsme se narodili do toho života se světlem uvnitř... Nejdůležitější je, nenechat to světlo nikdy vyhasnout, protože když to uděláš, znamená to, že jsi propadla temnotě. Znamená to, že jsi ztratila naději. A právě díky naději je tenhle svět nádherným místem".
Hrob mé sestry
Robert Dugoni
V poslední době jedna z velmi slušných detektivek. Příběh byl dobře vystavěný, v zásadě v něm nebylo nic nelogického. Postava hlavní hrdinky byla uvěřitelná, přirozená, na nic si nehrála, což u řady jiných detektivek nebývá. Ač byla v příběhu i milostná linie, oceňuji, že nesklouzla k červené knihovně. Rozuzlení příběhu bylo velmi zajímavé, vraha jsem čekala úplně jinde. Jediné, co bych mohla vytknout, že střední část příběhu se trošku vlekla, ale závěr to plně vynahradil. Dlouho jsem zvažovala, zda dát 4 nebo 5 hvězdiček, některé věci mi v příběhu úplně neseděly, ale nakonec dávám 5, tedy za mě spokojenost.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Moc krásný příběh. Zezačátku jsem měla trošku problém se zorientovat v jednotlivých postavách, což bylo dáno střídavým vyprávěním tří hlavních hrdinek. Zvláště se mi pletli "paničky", u kterých obě hospodyně sloužily, ale když jsem si zvykla, tak se přede mnou začal rozvíjet nádherně vystavěný příběh a nezbývá než žasnout nad pohnutými osudy všech tří hlavních hrdinek. Už teď cítím, jak mi bude Aibileen, Minny i Skeeter chybět, moc by mě zajímaly jejich další osudy, ale i např. osudy malé Moe Maebley, kterou tak Aibileen milovala a již se snažila naučit, že mezi černými a bílými nejsou žádné rozdíly. Člověk má po přečtení této knihy na dlouho o čem přemýšlet.
Ester
Markéta Prášková
Moc pěkný, i když zároveň i hodně smutný příběh. Už jak tu padlo, moc by mě zajímalo, jak to bylo dál s Lidou a Ester. Také bych uvítala více informací o Marii, asi to neměla ve vesnici po skončení války vůbec jednoduché.
Hrobník a dívka
Oliver Pötzsch
Další velmi vydařené pokračování série. Autorovi se opět povedlo moc pěkně vykreslit Vídeň na přelomu století a zase jsem se dozvěděla něco nového. Těším se na pokračování.
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
Moc vydařená knížka. Úplně mě pohladila po duši, protože mám indiány ráda odjakživa. Můj největší obdiv mají za to, že si své blízké sepětí s přírodou uchovali až do současné doby. Moc se mi líbil jejich popis chápání smrti a to, jak se obdivuhodně starají o staré členy rodiny. Myslím, že bychom si z jejich způsobu života měli vzít příklad. Žijí v klidu, navzájem se tolerují a za ničím se nehoní jako my. Obdivovala jsem autorku, jak se dokázala s novým prostředím sžít, i když občas to bylo opravdu hodně komické. Klobouk dolů, že přivedla na svět tři zdravé děti, z toho jak to vylíčila, bych to já osobně nedala...
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Další skvělá knížka mé oblíbené autorky. Ze začátku jsem si musela zvyknout na všechny postavy v knize, a že jich tu bylo kolem Dluhonické pětky docela dost. Ve druhé části se dokonce kniha stává i detektivkou. Postava vraha mě překvapila, nečekala jsem ji. Škoda, že jde o ukončení trilogie. Snad autorka brzy napíše něco nového, stejně dobrého.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Další fajn pokračování mé oblíbené série. Tentokrát byl můj tip na vraha správný a uhodla jsem ho hned skoro na začátku. To se mi u autorky moc často nestává.
Kdo seje vítr
Hans Rosenfeldt (p)
Další skvělé pokračování série. Ach ten, Billy... raději se více nevyjadřuji, abych náhodou neprozradila víc než bych měla. Jsem opravdu zvědavá na pokračování, to co autoři na závěr nastínili, vypadá hodně zajímavě. Takže teď jen čekat než vyjde další díl...
Hladový duch
Louise Penny
Další příjemné pohlazení po duši od autorky, i když tentokrát byl příběh na můj vkus až moc rozvláčnělý. Závěr opět donutí k celkovému zamyšlení nad životem a jeho prioritami. Chudák Gabri, toho mi opravdu bylo líto. Trochu mě zamrzelo, že jsem se nedozvěděla, kdo doopravdy poustevníka zabil, nebo mi to aspoň z knihy nebylo úplně jasné. Ale možná se to dozvíme v příštím díle série.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Hezký příběh propojující současnost s minulostí. Ze začátku jsem měla trochu problém se zorientovat v jednotlivých postavách, takže děj trochu pokulhával, ale pak se vše velmi pěkně rozjelo. V knize možná mohlo být více pasáží z deníku, tj. popisu minulosti rumunských Slováků, o jejichž komunitě v Jižních Čechách jsem neměla vůbec tušení. Opět jsem si tak rozšířila obzory:-). Autorka prostě umí a ani mi tentokrát nevadilo, že to nebyl další díl mé oblíbené série s Bergmanem.
Dracula
Bram Stoker
Nestárnoucí klasika, které není co vytknout. Napínavé, do detailu propracované. Jen ten konec mě trochu zklamal, byl zbytečně unáhlený, čekala jsem, že bude Dracula přece jen klást větší odpor.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Opět velmi zdařilý díl série, i když české prostředí mi u autorky přijde autentičtější. Ale nevadí, bylo to zase něco trochu jiného.
Bezcitnost
Martyna Bunda
Abych řekla pravdu, mám z téhle knihy hodně zvláštní pocit. Zpočátku bylo hrozně těžké zvyknout si na jednotlivé postavy sester, které se mi pletly. Brzy mě ale příběh pohltil. Zvláštní je, že ani nevím čím přesně. Nejsou zde žádné velké zvraty, děj plyne pomalu, místy se vlastně neděje vůbec nic. Přitom je ale kniha neuvěřitelně čtivá a nutí vás číst dál a dál až do poslední strany. Donutí vás zamyslet se nad životem jako takovým, nad fungováním vztahů v rodině i proč je někdy tak těžké svůj život do základů změnit. Velmi povedený román.
Porodní bábou navždy
Patricia Harman
Nebylo to špatné, ale o proti předchozím dílům výrazně slabší. I těch popisů porodů, které se mi vždy tak líbily, ubylo. Uvidíme, jakým směrem se hlavní postavy vydají příště.
Irská kráska
Ann Moore
Moc pěkný příběh, sice poněkud předvidatelný a pro někoho možná i trochu kýčovitý, ale mně to v tomto případě vůbec nevadilo. Obdivuju autorku, jakou si dala práci s nastudováním irských reálií poloviny 19. století. Popis hladomoru byl hodně naturalistický. Pokračování příběhu si určitě nenechám ujít, jsem zvědavá, jakým směrem se bude příběh ubírat.
