Kate3003 komentáře u knih
Konečně závěr této série na který jsem byla opravdu velmi zvědavá, protože druhý díl byl o něco málo slabší než první, takže jsem se bála sestupné tendence. Naštěstí se mé obavy nevyplnili a musím říct že závěr série se opravdu povedl.
Autorka znovu popustila uzdu své fantazii a prostřednictvím příběhu nám představila další svět, který je velmi zajímavě zpracovaný. Baví mě jak do detailu je celý svět vymyšlený a i způsob jakým je nám představen. Postupně se s Hirkou dozvídáme některé zákonitosti světa slepých a mě na tom zaujalo jak moc rozdílné jednotlivé světy jsou. V tomto světě jde hlavně o to ukázat sílu, slabost se tu netoleruje a hlavně nikdy veřejně neukazuje. To je první pravidlo tohoto světa, ale jak již víme z předchozích knih Hirce dodržování pravidel nikdy moc nešlo.
Možná škoda, že svět Umpiry nedostal ještě více prostoru a nedozvěděli jsme se víc o tom jak to tam chodí. Kromě této linky sleduje příběh ještě druhou, která se odehrává znovu na Ymslandě, kde se Rime snaží asi bych řekla zachránit co zbylo z jeho světa a dotáhnout plány, které měl předtím než se vydal zachránit Hirku. Je ovšem stále stejně tvrdohlavý a proto nejde vše tak jak by chtěl.
Závěr knihy nebyl úplně takový jaký jsem ho čekala a úplně mě nepotěšil dá se říct otevřený konec. Celkově jsem si ovšem čtení užila a tuto sérii rozhodně mohu doporučit.
V první řadě mě překvapilo, jak moc se samotná kniha liší od filmu. Vím, že se stává často, že jsou některé linky vynechány nebo pozměněny, ale tady proběhlo změn opravdu hodně. Ve výsledku bych řekla, že některé byly spíše ku prospěchu příběhu, ale jiné části byly zajímavější v knize. Chápu proč k některým změnám došlo, protože místy byla kniha opravdu zbytečně popisná a děj se trochu táhnul.
Já celkově mám ráda popkulturní narážky v knihách a tuhle část jsem si celkem užila, občas to sice bylo trošku jako předčítání almanachu o kultuře 80-tých let, ale jak autor zmínil v poděkování v knize šlo i o to vzdát poctu právě věcem zmíněných v knize.
Když se vrátím k porovnání s filmem (v tomto případě se tomu těžko vyhýbá) musím říct, že osobnosti jednotlivých postav mě ve filmu oslovily trochu více. Můj vztah k těm knižním byl spíš na houpačce a v některých situacích by jim člověk nejraději jednu vrazil.
Co ovšem musím ocenit jsou některé dějové zvraty, které ve filmu chybí a upřímně jsem je nečekala a autor jimi příjemně překvapil. Stejně tak zpracování jednotlivých úkolů k honu na „Easter egg“ který vytvořil James Halliday.
Úplný závěr příběhu byl takové jedno velké klišé, ale celkově víc převažují pozitiva. Takže za mě mohu doporučit.
Tentokrát jsem si knihu poslechla jako audio a líbilo se mi proložení tematickou hudbou, ale interpretace knihy mi v některých momentech moc neseděla.
Kniha Woodhill je již čtvrtá kniha, kterou jsem od autorky četla a pořád stejně miluji její smysl pro humor, který se v jejích knihách odráží. Tentokrát se neocitáme ve světě smrtek, ale ve velmi dobře propracovaném dystopickém světě, kde zbývající obyvatelstvo ohrožuje plicní chřipka a zároveň s ní i „Chodci“. Duše zemřelých, které se občas rozhodnou překročit oponu, dělící náš svět od toho jejich a natropit nějakou neplechu.
Při obraně proti chodcům hrají významnou roli Temnonoši, kteří dokáží vidět za oponu a jedním z nich je i hlavní hrdinka Lexi, která jako jedna z mála vidí za oponu neustále. Díky této své schopnosti si užila v minulosti mnoho útrap, ale nyní je povolána na panství Woodhill, kde v souvislosti s chodci zemřelo již několik lidí. Jako Temnonoš nemá na výběr a musí své přeřazení přijmout i když z něj není zrovna nadšená, protože se s jejím postavením se pojí mnoho závazků, které musí plnit.
Bavilo mě postupně s Lexi odhalovat tajemství Woodhillu i jejího vlastního života a celý svět mě naprosto pohltil. Zaujalo mě zasazení do lednicko-valtického areálu a díky popisům jsem si skvěle dokázala vše představit. I přes prvky hororu se jedná spíš o takovou oddechovku, která vás chytí a už nepustí, protože je nabitá vtipem a děj příjemné odsýpá.
Mrzí mě, že některé postavy v knize nedostali více prostoru, který by mohl nahradit občas bezcílné sledování chodců. Musím bohužel říct že mi malinko neseděli erotické scény, které byli na můj vkus trošičku moc kliše. Celkově ovšem hodnotím knihu velmi pozitivně a její čtení jsem si i přes pár drobností co mi neseděli užila a s klidným srdcem ji mohu doporučit.
Navíc jako bonus má kniha naprosto skvělé grafické zpracování. Adela Stopka vytvořila nádhernou obálku a mapu panství Woodhill.
“Rozbij led a zlom kletbu. Zabij jednu a zachraň druhou.
První díl se mi docela líbil a navíc konec byl dost otevřený, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá jakým směrem se bude děj v další knize odvíjet. Znovu sledujeme příběh z pohledů obou sester a v jednotlivých kapitolách se střídají pohledy Wren a Rose. Oceňuji, že se děj v jednotlivých kapitolách neopakuje, ale i když se jedná o vhled druhé osoby tak se posouvá dál.
Líbí se mi to jak jsou obě sestry rozdílné a přitom u nich najdeme pár společných rysů. Pořád mám trošičku víc v oblibě Wren s její prořízlou pusou a nápady, které ji většinou dostanou do nemalých potíží. Celkově ale oceňuji, že na postavách je znát posun. Obě působí o něco vyspěleji a hlavně Rose už není takovou tou typickou princeznou s růžovými brýlemi, ale začíná se sžívat s rolí královny.
Kniha si pořád drží takovou tu mírně pohádkovou atmosféru. Stejně jako první díl je i této velmi čtivý a i přes velký počet stran se kniha čte poměrně lehce a nechybí v ní akce. Objevilo se pár docela zajímavých zvratů, které jsem úplně nečekala a přibylo i pár nových postav. Naopak s některými již známými jsme měli možnost se lépe seznámit.
Vzhledem k některým událostem v knize jsem velmi zvědavá na další pokračování, které nedávno vyšlo v originále. Doufám, že na něj nebudeme muset čekat moc dlouho.
Za poskytnutí knihy k recenzi velmi děkuji albatrosmedia.
Na začátku příběhu jsem si přišla trošku zmatená děním v knize, protože první díl jsem četla před více jak rokem a spoustu detailů už jsem zapomněla. Kniha navazuje v podstatě tam kde první díl skončil nebo když se to tak vezme možná spíše začal.
V průběhu knihy autorka postupně skrze hlavní hrdinku připomíná události z prvního dílu. Což oceňuji, ale na druhou stranu by je nemusela opakovat několikrát. Joan v průběhu knihy mnohokrát přemýšlí nad rozdíly mezi novou časovou linkou a tou původní. Většinou se tato situace týká Nicka a Aarona takže se dost opakuje stejný scénář a příběh je tím zbytečně natahovaný.
Znovu se setkáváme se známými postavami z prvního dílu, které doprovázejí Joan při její cestě příběhem. Trošku mě mrzí, že oproti prvnímu dílu zde je Aaron, kterého jsem si oblíbila jen velmi málo, protože tentokrát je do celé situace více zapletený Nick.
Za mě autorka v tomto díle mnohem lépe pracovala se schopnostmi Nestvůr a skvěle zpracovala jednotlivé časové linky a jejich prolínání. Hodně mě zaujala zápletka, protože až v podstatě do konce jsem neměla tušení jak to vlastně dopadne a posledních asi 150 stran jsem přečetla na jeden zátah.
V knize bylo dost velmi zajímavých zvratů a mezi nimi i odhalení minulosti Joan včetně důvodu proč tak zajímá dvůr nestvůr.
Po přečtení stále zůstává spoustu nezodpovězených otázek, které doufám budou zodpovězeny v dalším díle. Konec si nechala autorka znovu otevřený takže jsem velmi zvědavá jakým směrem se bude další díl odvíjet.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce děkuji Humbook blogeri
Když se mi kniha dostala do ruky měla jsem trochu obavu, že se děj s ohledem na počet stran bude docela táhnout. Protože 500 stran prostě svádí k tomu, že kniha bude plná popisů. V tomhle případě tomu, ale naštěstí tak nebylo.
Autorka nás nenechá ani rozkoukat a během chvilky s hlavní hrdinkou vpadneme do krvavého turnaje Kejari. Celý turnaj byl zajímavě zpracovaný, jeho jednotlivé části byli zajímavé a velmi dobře popsané. Trošku mě naopak mrzí, že jsme nedostali více informací o světě jako takovém.
Na začátku byl sice kratičký úvod k některým postavám a maličko z historie tohoto světa, ale rozhodně bych uvítala více informací. Na konci autorka dodala rejstřík, který jsem ocenila a něco málo mi také přiblížil.
Hlavní hrdinka mě bavila, protože svým způsobem jsme dostali silnou hrdinku typickou pro tento typ knih, ale pro své okolí je i tak vlastně nejslabším článkem. O to více se musí snažit a hlavně své činy velmi dobře promýšlet. Velmi mě bavila i její chemie s jejím upířím spojencem, jehož tajemný a sarkastický charakter mě opravdu zaujal.
Děj knihy skvěle ubíhá a já se většinu času nemohla odtrhnou, protože o zajímavé zvraty nebyla nouze. Knize se nevyhnulo pár naprosto klišé scén, ale ty mě spíše pobavily než že by mi v příběhu vadily. Závěrečný zvrat byl zajímavý a já jsem opravdu jakým směrem se bude vyvíjet další díl téhle dobře rozjeté série.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce velmi děkuji Albatros Media.
Kniha Když padaly hvězdy mě uchvátila svou obálkou, která je opravdu velmi povedená. Navíc kniha obsahuje hned dvě krásně zpracované mapy, jednu detailní a druhou strohou. Celkové grafické zpracování knihy je na skvělé úrovni a opravdu se povedlo. Líbilo se mi proložení textu výstřižky z kronik či knih vytvořených pro tento svět.
Co mě osobně na začátku trošku rozčilovalo, byla skutečnost že kniha nemá klasické kapitoly. Je sice po malých částech rozdělena, takže opravdu nečtete celých 600 stran bez členění, ale je to trošku nezvyk.
Jedná se o první díl ze série takže nás čeká seznamování se světem, který má autor moc hezky vymyšlený. V knize se nešetří popisy, ale díky autorově stylu psaní jsou příjemné a i když jsou opravdu dost květnaté tak vás neutahají k smrti, jak to u některých knih s delšími popisy bývá.
Líbí se mi rozmanitost postav, protože nechybí lovci, učenci, piráti, ale i mořské panny nebo démoni. Jediné co bych maličko vytkla, je že i postavy u kterých by člověk čekal trošku horší charakterní vlastnosti jsou vlastně celkem klidné a povahově se na první pohled od těch kladnějších postav výrazně neliší.
Já si asi nejvíce oblíbila Erika, který byl velmi milý, ale hlavně nad věcmi i uvažoval což bylo opravdu skvělé. Celkově mě bavila chemie mezi jednotlivými postavami a vlastně bylo fajn i to, že v knize nebyla romantická linka, protože by mi sem úplně nezapadla.
V průběhu knihy sledujeme hned několik postav jejichž osudy se v postupně prolínají. Začátek má trošičku pomalejší rozjezd, ale jakmile se jednotlivé linky příběhu střetnou začne to být zajímavější. Možná kdyby kniha měla o pár stránek méně děj by byl poměrně svižnější již od začátku.
Konec příběhu byl maličko natahovaný dodáním příběhů, které neměli velký vliv na děj jako takový. I přes těch pár drobností bych knihu rozhodně doporučila, protože příběh je opravdu zajímavý a cestu s hrdiny této knihy si užijete.
Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji autorovi knihy a nakladatelství Host a už se těším na další díl.
Dlouho jsem uvažovala jak tenhle díl hodnotit, protože měl pár momentů které byli naprosto neuvěřitelné, ale jinak vlastně až tak moc nedělo. Příběh navazuje přesně tam kde v předchozím díle skončil a dál sledujeme osudy Smrtek a jejich rozpory mezi takzvanou "Starou gardou" a "Novým řádem".
Jak už název vypovídá tentokrát se Nimbus, systém udržující ve světě řád, dostane mnohem více do popředí. Spolu s ním se objevují i nové postavy, které doplní příběh o svůj pohled. Autor tedy postupně rozvíjí příběh v několika rovinách, které se postupně prolínají.
V průběhu příběhu se objeví minimálně zva zvraty, které jsou opravdu velmi nečekané, ale mezi nimi se toho vlastně moc neděje. Díky autorovu příjemnému stylu psaní se sice dobře čte, ale jinak nějak nic. Co knihu odstřelilo opět do výšin byl rozhodně konec, který je naprosto nečekaný a při tom jak byli poslední kapitoly rozjeté vás ani nenapadne, že by se tam něco takového stalo. A hlavně díky konci jsem se rozhodla i pro vyšší hodnocení a jsem opravdu zvědavá jak na to autor v dalším díle naváže.
Tahle kniha mě velmi překvapila. Vyhlídla jsem si ji hned po jejím vydání podle obálky a schválně jsem nevyhledávala recenze abych si nevytvořila již dopředu nějaká očekávání. Takže když se mi kniha dostala do ruky tak jsem něvěděla co přesně čekat a těšila jsem se co mě v příběhu potká.
Autorka nás hned ze začátku hodí do příběhu bez jakékoliv přípravy či informací o světě takže chvilku trvalo než jsem se ve všem zorientovala. Přesto byl příběh už od začátku celkem poutavý. V ději se našlo pár nudnějších částí, které mě až tolik nenadchly, ale celkově jsem si čtení užila.
Výtku bych měla k občasnému opakování určitých situací, ale naštěstí to nebylo nic až tak hrozného a dost dobře to vyvažovali jednotlivé zvraty. Autorce se několikrát povedlo velmi překvapit a většinou jsem určité věci dokázala odhadnout až těsně předtím něž se staly. Takže oceňuji že příběh není nijak předvídatelný a dokáže překvapit.
Autorka má velmi příjemný styl psaní a i přes počet stran se kniha četla velmi dobře. Jednotlivé postavy byli poměrně sympatické a líbil se mi jejich vývoj v ději a jejich nepředvídatelnost. Velmi dobrá byla i chemie mezi jednotlivými postavami a interakce mezi nimi mě opravdu bavila.
I když je konec vlastně otevřený tak děj tohoto dílu byl tak nějak uzavřen. Po zvratu na konci jsem opravdu velmi zvědavá jak se bude děj dále vyvíjet a jakým směrem se jednotlivé postavy vydají. knihu mohu za sebe doporučit.
Na tuhle knihu jsem se hrozně těšila a zároveň tak trochu ne, protože jsem věděla, že se jedná o poslední návrat do Ruin a s jednotlivými postavami se mi opravdu nechtělo loučit. Zamilovala jsem si Emmu a její sarkasmus, Luciena a jeho hravé popichování, Erika a jeho přiřízlou pusu, ale i Annu a její milou povahu, kterou to vyvažuje.
Baví mě na tom, že s každým dílem je vidět vývoj jak postav tak stylu psaní autorky a vlastně se od sebe každý díl série trošku liší. Za mě je TOP druhý díl, ale i tenhle mě opravdu bavil. Sledování tří dějových linek bylo trošku náročnější, protože já prostě nejsem zastánce sledování více postav, ale ve výsledku jsem si každou z nich užila.
Trošku mi chyběl Bastien u kterého jsme dostali malou ochutnávku v předchozím díle, ale tady jeho provokatérská povaha bohužel nebyla využita a Káleb byl sice fajn, ale nebavil mě tolik jako Eskar, Lucien nebo právě Bastien. Tentokrát má návrat do Ruin celkově úplně jinou atmosféru. První dvě knihy byli poměrně "hravé", ale tentokrát se dostáváme na temnou stranu síly a vše je takové... nevím dospělejší, temnější a celkově se ukazuje i ta druhá strana života mezi smrtkami.
Čím mě autorka naprosto dostala byl konec. Jakože jak to mohla udělat. Hlavně když víme, že se nedozvíme jak to bude dál. Chtěla bych aspoň maličko nakouknout, třeba v krátké povídce jakým směrem se bude osud hrdinů vyvíjet, protože se mi s nimi bude opravdu těžce loučit. Celou sérii mohu rozhodně doporučit a jsem velmi zvědavá jakým směrem se autorka vydá dál.
Moc děkuji Eleanor Corvin za poskytnutí knihy na recenzi i za to, že mi do života přivedla tak skvělý příběh.
Příběh Harryho Pottera jsem četla už po několikáte a opět jsem si ho užila. Příběh znám jako své boty, protože kromě té knižní verze jsem asi milionkrát viděla tu filmovou a i přestože neobsahuje úplně všechny scény tta hlavní linka je zachována.
Toto vydání mě stejně jako většinu zaujalo krásnými ilustracemi. Celkové zpracování knihy je úžasné, protože nejen že je doplněna o ilustrace oblíbených postav,ale každá strana je velmi povedeně graficky zpracována. Trošku už pokulhává rozložení textu na jednotlivých stránkách. Přijde mi totiž že si nikdo moc nelámal hlavu změnou formátu a zachoval text tak jak byl použit ve vydání bez ilustrací. Proto jsou některé řádky zvláštně useknuté.
Poprvé jsem knihu četla hned při jejím vydání, což bylo před tím něž se objevilo filmové zpracování takže si už úplně nevybavuji jak jsem si většinu postav představovala předtím než jim byli dodány již známé tváře herců. Ilustrace od Jimma Kaye jsou opravdu nádherné i když někdy se úplně nesetkávají s mou představou o postavě.
Uznávám, že za ty roky co sleduju filmy je mé vnímání ovlivněno hereckým obsazením, ale přesto bych si třeba školníka Filtche představila trošku jinak. Možná i Hagrida, který by měl mít dle mé představy trošičku jiný výraz tváře. Hermiona je zde naopak zachycena věrněji knižnímu popisu než jak ji představuje film (I když bych si pro film nedovedla představit nikoho lepšího a jeho obsazení je skvělé).
"Slyšíš to, Coriolane? Takhle to zní když padá Snow."
Čekala jsem od knihy trošku něco jiného. Doufala jsem, že se dozvím jaká cesta dovedla Coriolana Snowa do role presidenta Snowa tak jako ho známe z Hunger games. Že se také dozvím jak vlastně vznikaly hry a jaké je jejich pozadí, nebo také nějakou pořádnou romanci. Možná i to proč se Tigris dostala do nemilosti. Jenže ani jedno s toho jsem vlastně pořádně nedostala. Náznaky v knize byli, ale nebyli dostatečně zpracované, protože se autorka zaměřila na jiné a za mě méně zajímavé věci.
Coriolanus už od začátku působí trošku jako záporná postava hlavně kvůli své sebestřednosti. Musím uznat, že jeho život nebyl zrovna procházka růžovou zahradou, takže nějaké vlivy okolí na jeho vývoj určitě mají, ale on se již od první chvíle staral hlavně o to jak bude vypadat před svým okolím a jak bude jeho jednání vnímáno. Všechny svoje činy kalkuluje tak aby mu něco přinesli a dostál motu "Snow vždy vítězí". Takže mi tam chybí takový ten postupný přerod v zápornou postavu, který jsem čekala.
Hladové hry jako takové jsou tu spíše okrajově což mi zas tak nevadilo, ale chybělo mi nahlédnutí do zákulisí vzniku her. Celkově tam byla informace o plánování her jen v pár kapitolách a nic moc jsme se vlastně nedozvěděli. Myslím že kdyby se autorka zaměřila na život Coriolana jako tvůrce her mohlo by to být mnohem zajímavější než část mírotvůrce.
Romantická linka byla taková vlastně nijaká. Nebylo na ní nic co by nijak zvláště zaujalo a byla tam spíš proto aby zavdala důvod k několika zvratům, které se v knize odehrají. Mnohem zajimavější byli vztahy s ostatními postavami což je škoda.
Naštěstí autorka má dostatečně čtivý styl aby udržela pozornost i přestože příbeh neobsahuje moc akce a děj se spíš tak pozvolna táhne. Plus je i vypravěč, který umí lépe vyjadřovat svoje myšlenky a emoce, než jak tomu bylo v případě Katniss. Nejlepší část knihy byl asi epilog a to ne protože kniha skončila, ale protože je zde asi nejlépe vykreslen počátek cesty mladého studenta k funkci prezidenta a také informace o vývoji Hladových her. Celkově mi ovšem kniha dala více otázek než odpovědí.
Na knihu Trůnu předurčená jsem se opravdu těšila, protože první díl mě hodně bavil. Bohužel si kniha neudržela napětí prvního dílu a čtení jsem si až tolik neužila. V příběhu o Redě a jejím Vlkovi se našlo pár nudnějších částí, ale příběh o Nei a jejím životě v říši stínů jich byl plný.
Cca první polovina knihy byla opravdu hodně utahaná a nezachránil to ani příjemný styl psaní autorky. Nemohla jsem se začíst a putování Říší stínů mě zas tak moc nazaujalo. Navíc bylo proloženo částmi z pohledu jiných osob, které za mě nebylo až tak důležité, nebo se aspoň nemuselo objevit v takové míře. Našlo se několik momentů, které byli záživné, ale většinu času jsme se spíš pohybovali v šedé zóně, kde nebylo nic co by zaujalo.
Myslím, že kdyby autorka celé putování Prvorozené za poznáním zkrátila na polovinu byla by kniha mnohem záživnější. Chápu, že si Nei musela najít svou cestu stejně jako Reda, ale Divý les byl o něco záživnějším místem pro vyprávění. Druhá polovina knihy už odsýpala o něco lépe a děj byl trošku akčnější.
Na knize se mi líbila celková chemie mezi jednotlivými postavami, která opět fungovala skvěle. Také zajímavé a originální prvky příběhu, které aspoň částečně vyvažovali utahaný děj. Konec příběhu byl takový pohádkový a možná trošku uspěchaný přitom jak dlouho jsme na vyvrcholení děje čekali. Jako celek kniha nebyla špatná, ale první díl jsem si užila rozhodně více.
Musím říct, že mě kniha až tak nenadchla. Nechybělo sice napětí a na rozluštění celého případu jsme si opravdu museli počkat do úplného konce, ale ke konci mi to přišlo možná trochu překombinované.
Celé to začalo poměrně nevinně ve chvíli kdy se hlavní hrdinka rozhodla v rámci školního projektu rozklíčovat případ zmizení jedné místní dívky a sebevraždy jejího údajného vraha. Jenže jak se hlavní hrdinka prokousávala případem začalo se na něj nabalovat mnoho dalších "nevyřešených" záležitostí. Najednou jako by každý druhý měl nějaké tajemství, které čirou náhodou souviselo s vyšetřováním. Kdyby autorka ubrala myslím, že by to působilo trošku realističtěji.
To že se hlavní hrdinka dost často chovala nelogicky už je pro YA knihy taková klasika takže to mě ani moc nepřekvapilo. Co mě ovšem bavilo byla chemie mezi postavami. Hlavně tedy mezi hlavní hrdinkou Pipou a Ravim bratrem údajného vraha Addie Bellová.
Líbilo se mi jak autorka vykreslila skutečnost, že lidi jsou schopní odsoudit celou rodinu jen kvůli činu jednotlivce a to bez toho aniž by věděli co se doopravdy stalo. Oceňuji i udržování napětí v knize a celkovou čtivost.
Další díly, ale v dohledné době neplánuji číst.
Čtení knihy Říše upíra se pro mě změnilo v takové menší utrpení. Prvních 500 stran bylo neuvěřitelně utahaných. Občas se objevila nějaká zajímavější chvilku, ale jinak prostě nic záživného. V ději se střídali 3 dějové osy a jejich uspořádání postrádalo smysl, protože kromě části která byla jasná a odehrávala se v "součastnosti" mi seřazení ostatních částí, které byli z minulosti přišlo opravdu zvláštní.
Můj slovník sprostých slov se rozrost asi na trojnásobek a některé z nich bych nespíš neuměla ani zopakovat. Celkově pro mě styl psaní nebyl úplně šťastný a vlastně jsem byla ráda když jsem se začala blížit ke konci.
Musím ovšem ocenit nádherné grafické zpracování knihy a ilustrace doplňující příběh a velmi přesně vystihující jednotlivé scény. Zaujalo mě i to jak byl svět vypracovaný a myslím, že kdyby chronologicky děj více dával smysl a možná pár částí bylo osekáno bavilo by mě to hodně. Protože námět jako takový mě opravdu zaujal, jen to pojetí mě s každou další stranou pomalu ubíjelo.
Posledních cca 200 stran už jsem z knihy měla lepší pocit, ale ta zdlouhavá cesta k nějakému zajimavějšímu obsahu mě natoluk znavila, že už jsem si ani tuto část nedokázala pořádně užít.
Nejsem si jistá jestli se ještě pustím do nějaké další knihy od tohoto autora, protože přestože za obálku a ilustrace bych dala 5/5* tak za příběh bych to dotáhla tak na 2/5*. Takže se řadím k té hrstce, kterým tato kniha spíše nesedla.
Po přečtení knihy už chápu proč je kniha označována za Hunger games v šatech. V mnoha ohledech tu opravdu máme podobné prvky ať už se jedná o rozdělení země na jednotlivé části, kde čím vyšší číslo kasty tím chudší obyvatelé nebo "soutež" kde jsou vybrané dívky ukazovány v televizi. Svým způsobem najdeme i podobu v milostném trojuhelníku jen místo Katniss, Peety a Hurikána dosadíme Americu, Maxona a Aspena.
Vyměníme tedy zbraně za intriky, arénu za palác, ale zachováme podobné prostředí a pozadí příběhu. Dívky vybrané do Selekce ovšem mají tu výhodu, že jim nejde o život, i když vlastně tak trochu jde.
Celkově je America i mnohem sympatičtější vypravěčka než Katniss a bylo fajn sledovat jak zjišťuje, že ani život v paláci není takový jaký si představovala a i její mínění o Maxonovi a celé královské rodině se dost liší od reality.
Moxon byl docela fajn a rozhodně mohlo být více infomrací i o jeho schůzkách s ostatními účastnicemu. Zato Aspen mi už od začátku neseděl a nevylepšil to až do konce knihy.
Přestože už nejsem úplně cílovka tak musím říct, že mě kniha bavila. Jasně našlo se pár věcí, které už mi přišli méně uvěřitelné, ale i tak mě příběh jako celek bavil. Neubránila jsem se však porovnávání se sérií Hunger games, které je znát i tady v hodnocení. Rozhodně mám v plánu se pustit i do dalších dílů.
Tohle byla velmi milá jednohubka přímo navažující na dění v knize Kouzla rodu Thornů. Na knihu jsem se velmi těšila, protože Kouzla rodu Thornů byla opravdu skvělá a Nathaniela, Elisabeth i Silase jsem si velmi oblíbila a bylo velmi příjemné se do jejich společnosti vrátit.
Chemie mezi postavami mě neuvěřitelně bavila a pošťuchování mezi Nathanielem a Elisabeth jsem si opravdu užila. Stejně tak jistou odměřenost Silase i když jsem si stejně jako hlavní hrdinka občas nebyla jistá zda to co říká myslí naprosto vážně.
Nečekejte zde žádnou velkou akci jako v Kouzlech. Jedná se opravdu jen o krátké doplnění příběhu pro ty, které zajímá jak se vztah mezi postavami bude dál vyvíjet. Přesto mohu rozhodně doporučit těm, kterým se kouzla líbila.
Závěr celého příběhu se mi opravdu líbil a velmi mě pobavilo, když jsem se dozvěděla kdo vlastně za celou příhodou stojí. Jediné co mi tak trochu chybělo, bylo více informací o tom co se stalo se Silasem než byl znovu vyvolán.
Za knihu na recenzi velmi děkuji @albatrosmedia
Vlastně si pořád nejsem zcela jistá, jak knihu hodnotit i když jsem si od přečtení nechala nějaký odstup tak nějak pořád tápu. Jako celek byla kniha opravdu velmi zajímavá, ale bylo v ní dost nezáživných částí a opakujících se částí. Na druhou stranu vzhledem k povaze knihy nevím, jestli je to úplně něco, co příběhu můžu vytýkat.
Autor vytvořil velmi zajímavý svět i když některé části moc dobře nepředstavil. Celou dobu všichni mluví o víře, ale autor neobjasní, o jakou víru se jedná a jaká jsou její pravidla. Ano pár jich naservírováno dostaneme, ale spíš jen díky tomu, že je někdo porušil.
Celkově příběh spíše klouže po povrchu jednotlivých skutečností jako je výcvik bratrů nebo celkové fungování světa. Hodně se točíme v kruhu bojů a řešení řekla bych jistých morálních dilemat kterými si hlavní hrdina prochází. Vše doplňuje "Píseň krve" o které se postupně dozvídáme nějaké informace.
Děj jako takový je trošku na houpačce některé části jsou velmi poutavé, ale jiné jsou trošku nudnější a brzdí gradaci příběhu. Jako celek bych hodnotila knihu kladně a série určitě stojí za přečtení, ale ocenila bych více detailů a méně opakujících se popisů dnů v řádu a bojů.
Další nostalgický návrat k sérii kterou jsem jako dítě milovala. Díky tomu, že původní komiks vycházel v časopise kde neměl k dispozici až tolik prostoru je prostě celý děj trošku uspěchaný. Jako dítě jsem to tolik nevnímala a hltala jsem každé nové dobrodružství, ale s odstupem času to vnímám trochu jinak.
Ve výsledku to ale zážitku nijak moc neubírá. Jednotlivé příběhy na sebe hezky navazují a kresba komiksu je opravdu krásná. Miluju ji stejně jako tehdy.
V této knize se Elyon konečně dozvídá, že vše není tak jak jí bylo řečeno a konečně si začíná uvědomovat co se děje. Cornelie potká svého vysněného kluka a Hay Lin se chystá na školní představení. Prostě běžný středoškolský život, ale to by nebylo ono kdyby se situace nějak nezkomplikovala.
Líbila se mi vsuvka o příběhu draků, kteřý souvisel s historii strážkyn. Už se těším na další díly.
"Přežilas, oklepej se, jdi dál."
Pro mě je to již druhá kniha od Alžběty Bílkové. Jako první jsem četla knihu Z kouře a kamene a po přečtení Balady mrtvého světa se mi potvrdilo, že má autorka velmi příjemný styl psaní, který mi sedí. Už prolog mě na knihu opravdu navnadil a byla jsem zvědavá co se po tak trochu hororovém úvodu bude v příběhu dále odehrávat.
Dostáváme se do světa, který byl díky magii rozdělen vedví a nikdo neví co se vlastně stalo. Mnoho informací, které se na veřejnost dostanou jsou pouze dohady a zájem o to co je za magickou hranicí opadá.
To ovšem neplatí pro hlavní hrdinku Robin, která je odhodlaná objevit tajemství Starého světa i za cenu vlastního života. Robin je vlastně takový typická YA hrdinka, která dost často dříve koná než myslí a přestože by měla být trénovaná hledačka tak čas od času dělá poměrně nelogická rozhodnutí.
Při její poslední výpravě se k ní připlete kapitán Kai, jehož bratr byl také hledač a v minulosti Robin doprovázel na výpravách. Kai ze začátku působí jako pěkný protiva, ale postupem času odkrývá svou pravou povahu, která se skrývala za bolestí ze ztráty jeho bratra.
Chemie mezi hlavními postavami mě docela bavila mám ráda, když se postavy trochu popichují a neskáčou si hned od začátku kolem krku. Takže za to má rozhodně autorka plusové body.
Celkové fungování světa, magii a různé bytosti nám autorka rozdrobila do celého příběhu takže se vše dozvídáme společně s hlavními hrdiny. Vůbec by mi nevadilo kdyby bylo celkové fungování světa a magie popsáno ještě o něco více.
Trošku mě zklamal konec, který mi přijde unáhlený a tak nějak useknutý. Chápu, že kniha má mít pokračování a proto není možné příběh zcela uzavřít, ale tady je konec až moc otevřený a celkově z něj plyne více otázek než odpovědí.
Za knihu k rezenzi mnohokrát děkuji @humbook_blogeri