katee21 komentáře u knih
Ani nevím jak tenhle komentář/recenzi napsat... A to vždycky vím okamžitě co o dané knize říct...
Jedna hvězda dolů je za slabší první část knihy, kdy jsem si říkala "Ty jo vždyť mě to nebaví," a měla chuť knihu odložit. Taky je za to, že nejsem fanoušek knih, které se odehrávají "u dvora". Nemám potřebu číst popis tanečního sálu a všech možných šatů na dvě strany, ale to je spíš jen můj osobní problém...
ALE! Posledních asi sto stran jsem seděla a brada mi padala čím dál tím níž. Celou dobu jsem si myslela něco, ale pak to autorka otočila o 180stupňů jinam a pravda byla úplně jinde.
Také přiznávám, že nejsem fanoušek horrorů, správně řečeno, vyhýbám se jim. Tady proto na mě některé části byly už prostě moc a já je musela přeskočit. Proto pokud máte stejný problém jako já, připravte se na to, že místy budete možná trochu trpět.
SPOILER!!!
Tak nějak jsem si víc oblíbila Fishera a Cassiusovi moc nepřišla na chuť. Celou dobu jsem tak doufala, že milostná zápletka dopadne jinak.
Taky... Proboha polobůh? To mi přišlo už kapke přehnané a říkala jsem si proč proboha...
Každopádně autorce smekám za to, jak ke konci knihy měla problém rozeznat co je realita a co jen iluze Kosmaras... To opravdu klobouk dolů...
Silný, hluboký, smutný příběh....
Přirovnala bych knihu k těm oddechovým, ale vlastně ne... Nečekejte od ní, že to je romantika a nic víc... To ani náhodou...
Musím přiznat, že zvrat co se celé té nehody týče, jsem nečekala a jediné, co ze mě v tu dobu vypadlo bylo, uff... Opravdu to ve mě zanechává silný pocit, který vlastně nedokážu přesně popsat... Tíha, smutek, ale vlastně i radost...
Ach jo....
Tuhle knížku jsem měla vyhlídnutou delší dobu... Sama na klavír hraju přes třináct let, takže jsem si říkala, že tohle bude kniha přesně pro mě... Sáhla jsem po ní jako vsuvka mezi fantasy, které normálně čtu a prostě, ach jo...
Dostala jsem se do poloviny a to jsem se musea do každé strany nutit. Styl jakým je to napsané mi absolutně nesedl... Číst stranu a půl vnitřní rozmluvy postavy, které přemýšlí o jedné věci... argh to fakt ne...
Možná kdyby ji četla v patnácti a ne ve dvaceti, dokázala bych ji dočíst, ale bohužel.....
Jedním slovem WOW...
Po Zjizveném králi a hlavně po Šesti vranách a Prohnilém městu, které jsem naprosto milovala, jsem čekala, že se autorce jen tak nepovede ho překonat. Ale to, co dokázala v této knize vytvořit, je něco neskutečného... Posledních osmdesát stran bylo napumpovaných zvraty. Zvraty, které otáčely dějem tam a zpět a mě brada padala stále níž a níž... Nečekala jsem ani jeden z nich a to mojí "čtenářskou poruchou" je, že se snažím předvídat zvraty... Tady jsem neodhadla ani jeden...
Tak jak jsem v Šesti vranách naprosto zbožňovala Inej, tady jsem zbožňovala Zoju. Ty dvě mi budou opravdu chybět...
Taky přiznávám, že absence série Griša, už mi tady hodně chyběla... Nečetla jsem ji, jelikož jsem nevěděla, že Šest vran i série Nikolaje na ně navazuje... Proto kapitoly Mnicha mi absolutně nedávaly smysl... Kdybych to věděla, určitě si Grišu přečtu jako první... U Šesti vran mi to, že jsem Grišu nečetla, tak nevadilo, tady už ale dost hodně...
Doporučuji všem a pět hvězd je pro tuto sérii opravdu málo.
SPOILER!!!
1) Prosím řekněte mi, že nejsem jediná, kdo skoro brečel, když se v knize objevilo Šest vran... Bylo to jako se vrátit domů, když to řeknu hodně blbě...
2) To co jsem tak toužila aby měli Kaz s Inej, tady Zoja s Nikolajem konečně dostali a nemůžu za ně být raději... Proto doufám, že tohle ještě pro Kaze a Inej není konec...
3) Když Nikolaj "předal" nebo spíš se vzdal koruny ve prospěch Zoji... Čekala jsem mnoho, čekala jsem, že jich proti Fjerdě neskutečně moc padne a já budu oplakávat nespočet postav... Ale to, že z dob "Dvojhlavé orlice" nás autorka vezme do dob "Stříbrného draka".... Tleskám a klaním se jejímu umění...
4) Smrt Davida... Uff... Tohle jsem rozdýchávala dost dlouho... Vždyť to byl jejich svatební den! Přiznávám, že po těchto řádcích jsem dobrých deset minut jen tak hleděla do zdi...
5) TO HLAVNÍ!! Prosím, že nejsem jediná, kdo doufá, že autorka napíše další díl, kde uvidíme hrdiny obou duologií společně... Protože to co Zoja řekla na poslední straně a půl... Prostě POTŘEBUJU VĚDĚT CO BUDE DÁL!!!
Skvělé... Tak jako Šest vran a Prohnilé město...
Šla jsem do téhle knihy s tím, že jsem od ní "raději" nic extra nečekala. Přece jen Šest vran bylo naprosto skvělých a já se bála, že tohle už tak skvělé nebude a já budu zklamaná.
Opak byl pravdou... Nina mezi mé oblíbené postavy nepatřila, tady jsem na ni ale naprosto změnila názor. Obecně všechny postavy v této knize jsou dokonale vykreslené, ale stejně Zoja mi ze všech utkvěla nejvíce.
Jak víme, autorka na konec první knihy dává zápletku, kterou nikdo nečekal... A to se jí opět povedlo.
Doporučuji všem a okamžitě se vrhám na druhý díl.
A jen tak mezi námi, viděli jste tak nádhernou knihu?! Já zažila poprvé aby byla kniha samotná hezčí, než její přebal...
Mati en sheva yelu. Tento čin zůstane bez ozvěny...
Jedním slovem...wow...
O tolik hlubší a o tolik lepší kniha než první díl. Ke konci jsem si říkala, že se s těmi postavami opravdu rozloučit nechci. Kaz s Inej mi přirostli k srdci jako už dlouho žádné jiné postavy. Všem doporučuji tuto duologii přečíst. Pokud jste nečetli Grišu vůbec to nevadí, já ji taky nečetla a nijak mi v ději nechyběla. Okamžitě se vrhám na Zjizveného krále.
SPOILER!
Scéna na konci, když Inej s Kazem stáli u vody... Tak jsem doufala, že by ten šťastný konec pro ně přece jen mohl nastat.. Tak moc jsem chtěla aby si k sobě našli cestu a vytvořili pár... Ano svým způsobem ji našli, ale chápeme se...
A Matthias? Proč prostě, nechápu proč umřel... zbytečná smrt a hlavně po tom všem co přežili... Slzy ukáply... Jen doufám, že ve Zjizveném králi najde nějaké to štěstí i Nina...
Jer molle pe oonet. Enel mörd je nej afva trohem varret...
Byl jsem stvořen, abych tě bránil. Dokud mě smrt tohoto závazku nezprostí...
Na Šest vran jsem se chystala dlouho a slyšela na ně jen samou chválu. Ano příběh je to skvělý, ale pár věcí mi vadilo… Všem je tam 15, 16 let a jejich chování tomu naprosto neodpovídá, ale hlavně se příběh ze začátku strašně táhl… Kniha mohla mít o 100stran míň a příběh by se tak rozjel dřív, než za polovinou knihy…
Každopádně fantasy je to skvělé a okamžitě se vrhám na druhý díl. Kaz a Inej mi okamžitě přirostli k srdci a velká část mě doufá, že najdou svůj šťastný konec... Doporučuji všem
Neurazí, nenadchne... Asi tolik k této knize. Celou dobu jsem měla pocit, jako bych četla příběh na wattpadu. Příběh si tak nějak sám plynul, nic moc se nedělo a pak skončil. Ano konec jsem absolutně neočekávala. Tady s dovolím jednu radu... Věnujte pozornost datům u jednotlivých kapitol....
Tahle duologie mě jen utvrdila v tom, že pokud se od Mary Pearson dočkáme dalších knih, což proboha doufám že ano, budu stát v první řadě a budu první, kdo si je přečte.
Říkala jsem to u Kronik pozůstalých a řeknu to znovu. Dokonalost sama. Příběh tak akorát dlouhý s tolika zvraty, že v jednu chvíli nemůžete dýchat a v druhou máte bradu spadlou ke kolenům.
Pro mě Kroniky pozůstalých byly lepší, ale to může být prostě jen tím, že jsem je četla jako první, což každému doporučuju, zbytečně byste si vyzradili jak to s postavami dopadne.
Každopádně se knihy zařadí na nejvyšší příčky mých oblíbených. Doporučuju všem, tímto nemáte co ztratit. A my všichni, kteří jsme je už četli a tak šíleně si přejeme, abychom měli tu možnost přečíst si je znovu poprvé, NIKDY NEZAPOMENEME....
(SPOILER) Mary Pearson zas a opět dokázala něco neskutečného. Kroniky pozůstalých jsou mými vůbec nejoblíbenějšími knihami vůbec. Proto jsem byla trochu skeptická a říkala si, jestli je možné, aby autorka napsala ze stejného světa ještě něco dalšího... A podařilo se jí to...
Knihu jsem přečetla za dva dny a jsem opravdu ráda, že vlastním i druhý díl a můžu se pustit rovnou do něj.
Všem bych doporučila přečíst, jen rada: Přečtěte si prvně Kroniky, mohli byste si vyspoilerovat věci, které nechcete.
+ SPOILER.
Když jsem zjistila, že Lia pojmenovala svoji holčičku Aster, obrečela jsem to a doufám, že nejsem zdaleka jediná!!!!!
Nevím jak to vlastně shrnout nebo popsat. Když se teď podívám na komentáře, naprosto souhlasím. Nevím co si o tom myslet... Je to rozhodně o hodně lepší než Tíha vesmíru, ale Všem malým zázrakům to nesahá ani po kotníky.
Prosím, všichni si přečtěte poděkování, protože to změnilo celý můj pohled na tento příběh.
Celou dobu, když jsem Bez dechu četla, říkala jsem si: "Ach jo, to víc jak na tři hvězdičky nebude. Prostě letní oddechovka." A za tím si stojím. Letní romantika psaná pro náctileté a vlastně ne, jelikož autorka použila tolik citátů, které si budu pamatovat už napořád. Ano jsem holka s duší romantika, proto malou část mě konec mrzí, ale prostě jsem od autorky po předchozích knihách čekala víc a proto jsem zklamaná...
Kniha byla úplně něco jiného, než to co jsem od ní čekala... Nebudeme si tady lhát. Vybrala jsem si ji čistě jen podle obálky, kterou mě zaujala. Podle obsahu jsem si říkala, že to bude fajn oddechová kniha na léto, prostě jen romantika... OMYL! Spletla jsem se na celé čáře... Ta kniha skrývala tolik, proto taky nechápu, proč má tak nízké hodnocení...
Místo romantiky se z knihy vyklubal příběh tak srdcervoucí, že jsem závěr knihy obrečela... Doporučuju to všem, protože Za pět let je něco, co nebudete čekat a přitom vás naprosto strhne....
Musím uznat, že kniha mě velice překvapila... Když jsem se o ní poprvé dozvěděla, byl kolem ní všude strašný rozruch, ale když jsem si přečetla obsah, moc jsem nechápala proč vlastně.... Vlastně jsem si říkala, čím mě ve dvaceti může taková kniha zaujmout a že to ani v podstatě není čtení pro mě. Mýlila jsem se... a teď jsem ráda, že ji ve své knihovničce mám.
Teď už ale vím, že "Se špetkou skořice" skrývá dost dobrých poznámek a vlastně i rad do života. Je to skvělá oddechovka pro letní večery, ale zároveň věc k zamyšlení... Sem tam se objeví pohled na svět, nad kterým se opravdu musíte zamyslet a řekněme si to na rovinu, ani téma "náctiletých matek" nepatří k těm nejlehčím. Elizabeth Acevedo to však vystihla dokonale. Dokázala nastolit rovnováhu mezi vážným tématem a romantickou knížkou pro letní večery...
Komentář bych proto ráda zakončila jednou z vět, které mě v knize zaujaly....
"Kluci v tomhle věku holce řeknou cokoliv, jen aby dostali, co chtějí, a já se naučila, že hezkým slovům nejde věřit o nic víc než hezké tvářičce."
Moc mě mrzí co teď napíšu, protože na Caraval jsem se těšila a chystala delší dobu… Bohužel jsem ale knihu odložila… Děj mě nebavil, do čtení jsem se vysloveně nutila… Možná jsem na tento typ knih už stará, ale bohužel víc než 1 hvězdičku dát nemohu…
Přečteno za víkend... Od knihy se nešlo odtrhnout. Naprosto nadupaná dějem od začátku do konce, kdy jsem si říkala, že není možné že už jsem na konci. Série se k mému překvapení zařadí na mém listu hodně vysoko.
Stejně jako u prvního dílu nemůžu jinak než 5/5
V prvních asi dvou možná i třech kapitolách jsem si říkala, do čeho jsem se to pustila. Děj jakoby neexistoval a říkala jsem si, jak to že si ji lidi tak chválí???
Když jsem ale pokračovala, děj mě okamžitě úplně strhnul... Knížku jsem zhltala za týden. Celou dobu jsem navíc žila v domnění, že se jedna jen o jednu knihu a v poslední kapitole, když děj skončil v tom nejlepším, myslela jsem, že vyletím z kůže. Naštěstí ale existuje druhý díl a já se nemohu dočkat jak to celé skončí...
DOPORUČUJU VŠEM!!!!!!!!!!!!!!
Knížka mě naprosto uchvátila. Styl jakým autorka dokázala naprosto dokonale popsat Japonsko od A do Z a přitom v pozadí nechat, sice jasnou, romantickou zápletku je dokonalé.
Určitě to není poslední kniha, kterou si od Julie přečtu... V dnešní době, kdy cestování je tak trochu problémem, je to dokonalý útěk do jiného světa....
Moc mě mrzí, že jsem tuto knihu nezvládla dočíst... Zuby nehty jsem se snažila číst dál, ale musela jsem ji odložit. Příběh jakoby nikde nebyl a celý děj šel tak strašně pomalu... A to je na tu knihu tolik skvělých ohlasů... Možná jsem na tyto knihy stará, ale bohužel víc jak 1 hvězdičku dát nemohu....
Jak to nazvat... nenazvala bych to zklamáním, ale bylo to v podstatě o ničem... Do čtení jsem se musela nutit, protože děj byl pomalý a v podstatě o ničem... Taky jsem si absolutně nerozuměla s autorčiným stylem psaní. Proto víc než 1/5 dát nemohu...
Tahle knížka skrývala tolik... Daleko víc než jsem od ní čekala. Dokonalost stylu autorčina psaní je neskutečná. Chvílemi jsem se smála z plna hrdla, pak měla silnou potřebu brečet, a pak cítila prázdnotu a bolest. Myslím si, že je to kniha, kterou by si měl přečíst každý, už jen kvůli poselství, které nese.
Rozhodně se zařadí mezi knížky, které si budu pamatovat napořád, protože každý z nás "Musí plavat dál."