kathaerina komentáře u knih
Dokonalý závěr, lepší snad ani nemohl být.
Když si představím všechny ty slzy, které jsem pro tuto sérii uronila, mám co dělat, abych k nim nepřidala další. Byla to dlouhá cesta provázená několika tisíci stránkami, z nichž jsem si každou užívala celým svým srdcem. Skleněný trůn ve mně zanechal něco, co nedokážu ani popsat, ale je to natolik silné, že vím, že ani po několika letech to ze mě nevyprchá. Miluji to.
Tohle byla ta nejlepší kniha, jakou jsem za posledních pár let četla, a to myslím naprosto vážně. Ty pocity, co ve mně příběh vyvolal, nejdou ani slovy popsat. To prostředí, ta chemie… zhltla jsem to jedním dechem a ještě bych si přála, aby to mělo víc stránek.
Nejlepší kniha v sérii! Přála jsem si, aby měla tisíc stran a já se mohla příběhem proplétat dál a dál - klidně i do nekonečna. Rhys si získal mé srdce, stejně jako Az a Cass; a Feyre si také polepšila. Rozhodně byla příjemnější než v prvním díle, a tak se v mé příčce oblíbenosti vyhoupla nahoru.
Příběh mě donutil smát se, plakat a hněvat se. Všechny pocity jsem zažívala spolu s postavami a rozhodně mi v srdci zanechaly šrám. Ale i tak jsem jenom ráda, že jsem na tuhle sérii narazila.
(SPOILER) V prvé řadě – nemám slov. Myslela jsem si, že to bude fajn thriller, ale tohle jsem nečekala. Cítím se tak zrazená Hannou a celým jejích chováním. Jak to mohla udělat? Zatloukat, lhát, vraždit… v kapitole 40 mi došlo, že je to psychopatka. Ta její brutální obsese Drummerem, ta neustálá potřeba lhát, tajit, snažit se vysekat z něčeho tak obrovského. A ještě ten fakt, že z toho vyklouzla čistá a neskončila za mřížemi, je deprimující a není to vůbec fér. Violet si to nezasloužila, nikdo z příšer si to nezasloužil a i přesto si Hannah myslí, že je tím svým chováním chránila - a přitom jenom škodila. Příběh napsaný to byl ale skvěle, fakt jsem takhle dlouho nebyla už rozhořčená postavou. Ale já prostě nemám slov.
Musím říct, že druhý díl nebyl tak povedený jako první. Normálně se do Maasové začtu okamžitě a ani nevím o světě, ale s touhle knihou to prostě neklaplo. Nemohla jsem se do knihy dostat celých těch 780 stránek a musím říct, že to je fakt škoda. Taky si myslím, že knize nepřispělo ani to ustavičné střídání pohledů. Nefungovalo mi to ani u série Skleněného trůnu a nefunuje to ani s tímhle. Pohled Thariona mi navíc nepřišel vůbec zajímavý, jen taková výplň - no a to jeho ustavičné fňukání o říční královně… Bro, I get it ale už mlč prostě. Nicméně poslední kapitola byla opravdu brutální, tu jsem celou probulela a jak je zvykem, totálně mě nabudila na další díl.
Původně jsem se bála, že mě příběh Chaola nechytne a budu se u knihy nudit, ale opak se stal pravdou. Za mě jedna z nejlepších knih v celé sérii a to i přesto, že mě Nesrynina linie ze začátku moc nebavila. No, ale nakonec jsem i jí přišla na chuť.
Konec byl napínavý, posledních sto stránek jsem zhltla na jeden zátah pozdě v noci, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout.
(SPOILER) Kdybych to četla tak v patnácti, šestnácti, určitě bych to ocenila mnohem víc než teď v devatenácti. Příběh jako takový byl vcelku zajímavý, ale všechno ubíhalo tak nějak rychle a ne dostatečně do hloubky. Navíc téma Lissiných depresí nebylo pojmuto úplně šťastně, docela i neohrabaně. Přišlo mi, že tomu autorka tak úplně nerozumí. A ještě ta pasáž, kdy Lissu unesli, kolik že to mělo stránek? Osm? Víc? Míň? Zfouknuto rychle a přitom si myslím, že by se to dalo lépe rozvést. No nic. Nevím, jestli si přečtu další díly – tenhle nebyl špatný, ale ani dobrý a konec mě nijak nenalákal.
Knihu jsem odložila po té scéně v letadle, která mě tak vytočila, že jsem to nedokázala prostě dočíst. Sasha na mě už z těhle pár stránek působila tak naivně, nedospěle a trapně, že číst celou knihu o ní, by pro mě bylo utrpení. Bída a děs. Ostatní autorčiny knihy se povedly MNOHEM víc.
Fajn čtivo, ale ne tak dobré jako autorčiny předchozí knihy. Čekala jsem prostě trochu víc. Vzhledem k tomu, že jsem předtím četla Návod na vraždu pro hodné holky, tak jsem si myslela, že tady bude taky pořádná detektivní práce, ale nic takového se nestalo. Bylo to celé takové zmatečné a povrchové. Hlavní postavy ale byly fajn, Malcolm mě příjemně překvapil. Poslední věta knížky byla mrazivá, ne však neočekávaná. Jako oddechovka dobrý.
Anotace mě zaujala opravdu brutálně, takže jsem se nemohla dočkat, až se do čtení vrhnu. Začalo to napínavě a i by to tak pokračovalo, nebýt těch vsuvek z minulosti. Musím však říct, že knížka se opravdu dobře četla a od strany 200 jsem se nemohla odtrhnout. Dokonce i ta minulost mi teď přišla zajímavá! A konec mě ohromil, protože jsem fakt nečekala, kdo za tím vším stál. Za mě super ya thriller.