kdu komentáře u knih
Dobrá kniha je pro mě ta, která mě nutí nejen příběh číst, ale taky přitom něco cítit.
Takhle knížka to dokázala s přehledem. Z některých pasáží mi bylo do breku a měla jsem pocit, že pokud si nedám chvíli pauzu, začnu asi zvracet. Když jsem četla knihu s plným břichem po obědě, cítila jsem se provinile...
Není to skutečný příběh konkrétní osoby, ale je inspirován vyprávěním mnoha osob, které skutečné jsou/byly a jejich příběhy jsou, byly a vždy budou bohužel skutečné. A proto má tato kniha takovou sílu.
Právem řadím mezi TOP10 knihy, které jsem dosud přečetla! Chci dát tisíc (židovských) hvězdiček!
„Možná některé příšery, mají přece jen trochu svědomí.“
Dle mého názoru tuctová knížka pro holky, která ničím nevyčnívá . Neurazí ale ani nenadchne. Znova už si ji asi nikdy nepřečtu a pravděpodobně brzo zapomenu, že jsem ji vůbec četla.
Myslím si, že z takového námětu jako je ztráta paměti po autonehodě se dá vytěžit mnohem více, než klasický příběh nešťastné lásky.
Nějaký čas mi trvalo než jsem pochopila, že kapitoly se střídají v různých časových pásmech, takže jsem byla chvíli zmatená :D taky původní zasazení děje mi nejprve připadalo trochu navíc, ale v poslední třetině knihy se ukázalo jako hezké zpestření a vyústění příběhu.
Příběh pěkný, ale v některých částech hodně předvídatelný a jak už jsem zmínila, téma mohlo být důvtipněji využito. Proto jen 3 hvězdy :)
Nenáročná kniha, která pobaví. Ideální dovolenkové čtivo na pláž nebo na prosluněnou zahradu k opalování. Komická aristokratická rodinka s ještě grotesknějším služebnictvem mě dokonale pobavila. Docela ráda bych se některé prohlídky Kostky zúčastnila, nejlépe v podání všech průvodců (možná až na prohlídku vedenou Josefem, to bych musela ještě zvážit :D).
Tak trochu "ideální" svět, kde jsou všichni hrozně šťastní a všechno je hrozně fajn. Ale jsou opravdu šťastní?
Líbilo by se vám, kdyby vám někdo určil jakou práci budete celý život vykonávat, koho si vezmete za manžela, jaké dítě vám přidělí, co si na sebe smíte obléci a jak se máte chovat? Takový život je určitě snazší, ale je to to pravé? Vždyť občasná bolest a neštěstí jsou právě to co dělá život životem a krásné chvilky krásnějšími.
Jasně, možná by bylo super, kdyby někdo vypozoroval na jakou práci se opravdu hodím, který muž je pro mě ideální.. ale právě to hledání sebe sama a smyslu našeho života je to nejzajímavější a nejvzrušující, nebo ne?
A svět bez barev? To si nedokážu představit!
Trochu filozofický a otevřený konec se k této knize hodil, ale zklamalo mě, že hned následoval několika stránkový dovětek autorky, který jsem okamžitě zhltla, protože jsem čekala, že příběh ještě bude pokračovat a místo toho byly popsány různé teorie, jak to možná dopadlo/nedopadlo a já tak přišla o prostor vytvořit si svůj vlastní závěr.
Zusak opět přišel s velmi originálním námětem. Jeho styl vypravování a nápady se mi hrozně líbí, knížka je pak pro mě trochu jako droga a já se vždy těším, až budu mít zase volnou chvilku a přečtu si další stránky. Občas jsem přemýšlela, jaký úkol by byl přidělen mi, kdyby mi karta přišla.
Někdy stačí hodně MÁLO k tomu aby člověk někomu pomohl hodně MOC (třeba jen koupit mátovou zmrzlinu). Je těžké říci, čí příběh byl nejkrásnější, všechny měly něco do sebe, ale mojí srdcovkou je Milla a Marv.. a Tatupuovi.. a Angie.. a Sophie...a vlastně všichni!
"Držet Eleanor za ruku bylo jako držet motýla. Nebo bijící srdce. Jako držet něco dokonalého a dokonale živého."
Achjo. Ta mladá první láska. Vztah Eleanor a Parka je tak krásně nevinný a rozkošný, že jsem se několikrát přistihla, že mám při čtení takový ten vypatlaný zamilovaný výraz, jako by mi bylo znova 15 a byla jsem to já, koho Park v autobuse hladí po ruce (ano, je mi trochu trapně :D ). Zvrat ke konci knížky mohl být trochu více propracovaný, aby bylo jasnější, co se s kým stalo, kdo komu co udělal nebo neudělal. Lehce otevřený závěr nechává prostor pro vlastní dokreslení konce dějě, ale v "mé verzi" byla poslední dvě slova naprosto jasná. Mimochodem... žili šťastně až na věky...
Mě to prostě neohromilo, nevím proč. Styl vypravování formou dopisů super, příběh jako takový taky ušel, ale něco mi tam chybělo. Kniha je krátká, ale četla jsem ji dlouho, protože mě "nenutila" číst dál a dál a v každé volné chvilce se znova začíst. Možná mi vadilo, že Charlie pořád fňuká, brečí a stěžuje si, ačkoliv na to měl v podstatě právo a proto koneckonců psal ty dopisy. Postrádala jsem asi větší vzrůšo a dramatičtější zvraty (při zpětném zamyšlení mi došlo, že tam byly, ale během čtení mi to tak nepřipadalo). Občas tam byly ale pěkné myšlenky. Myslela jsem, že se v závěru ukáže, že ty dopisy psal někomu, kdo byl jednou z postav příběhu, což se nestalo.
"Je to jako když jsi blázen do nějaké dívky a vidíš pár, jak se drží za ruce, a přeješ jim to štěstí. A jindy zase vidíš ten samý pár a přivádí tě to k vzteku. A chceš akorát, abys jim vždycky jenom přál štěstí, protože víš, že když jim ho budeš přát, tak to znamená, že jsi taky šťastný."
"Jednoho dne přijď k mému hrobu a řekni mi, že sever a jih jsou zase jedno."
Životní příběh Yeonmi je neuvěřitelný, dechberoucí a především pravdivý a upřímný. Obdivuji, že sebrala odvahu a podělila se se světem o svůj osud plný nepříjemností, strachu a ponížení. Jsem stejně stará jako Yeonmi a srovnání toho, co ve stejném věku zažívala ona a co já, mě naprosto šokovalo a donutilo milionkrát poděkovat za to, že jsem se nenarodila v její zemi. Za tajné sledování Titanicu jí hrozilo vězení, v horším případě možná i poprava. Mi hrozilo jedině to, že mě rodiče pošlou zpátky do postele. Nejlepší bude, když si knihu přečtete sami, protože šokující situace se v ní střídají jako na běžícím páse. Mrzí mě, že na světě stále existují místa (nejen Severní Korea), kde lidé musí takto "žít".
Pevně věřím v to, že se Yeonmi jednou bude moci vrátit k hrobu své babičky a říci jí, že Korea je opět jen jedna a hlavně SVOBODNÁ země..
Další knížka, kterou se pro plné vychutnání vyplatí dávkovat po menších částech. Žasla jsem, jak autorka s lehkostí popisuje vlastní trapasy a baví tak sebe i čtenáře :D Některé příběhy jsou slabší, některé vás nutí válet se smíchy. Je to směsice všeho, co vás v souvislosti s fimovým prostředím a životem herců jen napadne.
Pro mě mnohem lepší než stylově podobné P.S. Ani Geislerové.
TOP 5 fejetonů (ale TOP jich bylo mnohem víc!!!): dětský moderátor, točení kriminálky, skoro štědrovečerní princezna, klokaní tlapka, komparzisti :)
"N.Z.Namy se zabýval případy, se kterými se nemohl vypořádat zákon."
Moc pěkná detektivka, Agatha to prostě a jednoduše umí! Nejvíce mě bavilo čekat jakým způsobem bude verš z říkanky o černoušcích proveden jako vražda. Jediný problém u mě nastal v tom, že se mi pár postav pletlo. Marně jsem pátrala po vrahovi, střídavě podezírala snad každou z postav, ale nakonec jsem si stejně říkala, že v tom musí být někdo další :D odhalení vraha mě překvapilo, ale při zpětném zamyšlení vše pěkně sedělo.
První (a asi i poslední kniha), kterou jsem od Murakamiho četla. Nevím jestli mi prostě nesedí jeho styl nebo je to tak filozofické a s nějakou hlubší myšlenkou, kterou nevidím..ale mě to prostě nebralo.. když už se příběh konečně jakž takž rozběhl, tak skončil, z ničeho nic, prostě uprostřed.. nevadí mi otevřené konce, ale u těchto příběhů mi připadalo, jakoby někdo pár stránek vytrhl.. říkala jsem si, že možná objevím rozřešení v nějaké další povídce, ale když to takhle dopadlo už i se čtvrtou povídkou, tak jsem knihu definitivně odložila..
Neuvěřitelně krásná knížka, silný příběh, poutavý styl, zkrátka jedna z mých srdcovek. Při čtení jsem si přála abych s Liesel mohla kamarádit, protože je prostě užásná. Vypravování prostřednictvím Smrti byl taktéž skvělý a netradiční nápad. Co více dodat? ... neváhejte a PROSTĚ SI JI PŘEČTĚTE
Milá kniha, plná nádherných ilustrací. Doporučuji však dávkovat po malých částech, s delšími rozestupy. Jsem zvyklá knížky číst intenzivně a u této knížky mi (díky tomuto stylu četby) za chvíli připadalo, že čtu pořád to samé dokola, a že vlastně nevím o čem čtu, protože příběhy nejsou svázané nějakým hlavním příběhem (asi je to dáno tím, že jsou to nasbírané fejetony). Příběhy občas pobaví (především slovními obraty, které dokonale vystihnou situaci), zahřejí, připomenou situace z vlastního života ale tak nějak jsem asi čekala něco víc, přesto knihu považuji za příjemné čtení.
Nesnáším horory, takže vlastně vůbec nevím, proč jsem tuhle knihu začala číst (asi nějaké období těžké deprese nebo co). Ačkoliv jsem čekala, že knihu ze strachu po pár stranách odložím (což už z principu nikdy nedělám), dokázala jsem ji dočíst do konce. Knížka mě prostě dějem vtáhla a ačkoliv jsem byla občas takříkajíc posraná až za ušima, musela jsem prostě zjistit jak to dopadne! Přestože jsem největší posránek na světě, dávám obří palec nahoru. Pokud se mi někdy podaří se dokopat k četbě dalšího hororu (čímž si moc jistá teda nejsem), určitě sáhnu opět po Kingovi :)
Strhující příběh! Vždy jsem milovala film a tak jsem od knihy očekávala totéž, ale zamilovala jsem se do ní ještě více než do filmu! Obsahuje mnoho věcí navíc a člověka nutí přemýšlet, jak jsou některé věci vůbec možné? V mnoha místech mě kniha donutila se zamyslet, milovat i nenávidět některé postavy a vůbec vžít se do příběhu malé holčičky, která se postupně vyklubala jako motýl v úžasnou ženu, která překonala nejednu překážku. Příběh o to víc mrazí, jelikož jde o skutečný příběh. Šest hvězdiček z pěti!
Nejdříve jsem se nemohla pořádně začíst, ale pak mě kniha pohltila neskutečným způsobem. Knihu bych doporučila i lidem, kteří příliš nemají rádi historii, zde tvoří příjemné pozadí příběhu a přitom nenudí. Zápletka mě naprosto uchvátila a milostné dilema jakbysmet. Seriál jsem neviděla, takže nemůžu porovnat. Za mě má tahle kniha ale každopádně palec nahoru.
Fanouškům Harryho Pottera srdce zaplesá, ale doporučuji i ostatním, například i těm, kteří příliš nečtou nebo malým dětem. Příběhy jsou krátké,vtipné, poučné. Jediné mínus dávám za to, že tam těch příběhů není více :D
Každý příběh má něco do sebe, za mě nejlepší a hlavně nejvtipnější Králice Alice a chechtavý pařez, Tři bratři jsou klasika (pro fanatiky HP), Fontána příznivé sudby mě mile překvapila "rozřešením", Mágovo chlupaté srdce se mi líbilo asi nejméně, Čaroděj a skákající hrnec měl taky pěkné ponaučení, ostatně jako všechny bajky.
Ze začátku mi dělalo problém si zvyknout na střídání "současnosti" a "budoucnosti", ale pak jsem si zvykla :) Příběh sice plyne pomalu, ale nepřipadal mi "natahovaný", styl vyprávění se mi moc líbil. Očekávala jsem úplně jiný konec, ale nakonec byl asi lepší ten, který byl v knize (ten můj byl příliš idealistický :D ). Jen možná poslední kapitola z roku 2014 už mi přišla trochu navíc.. Nicméně moc pěkná knížka, která se i přes svůj vysoký počet stran čte zlehka a rychle :) Pokud máte rádi válečné příběhy s kapkou napětí, které neobsahují žádné detailní krvelačné scény na každé druhé stránce, určitě neváhejte :) Za mě moc pěkná knížka, u které se člověk i občas pozastaví a zamyslí..
Příjemná oddechovka, která se výborně čte, žádné složité děje a zápletky. Děj má spád a příběh zaujme. Dle mého názoru ideální knížka například na cesty nebo dovolenou, kdy si člověk chce odpočinout a nemuset příliš přemýšlet :) Chystám se na další díly..