kdu komentáře u knih
Tyhle příběhy můžu číst pořád a ač se knihy s touto tématikou často v motivech opakují, nikdy nezevšední. Po dočtení mám však jednu otázku: Co se stalo s knihami?!
"Naše nenávist je jejich vítězství."
Na začátku jsem byla dost zmatená, jestli jde o realitu/iluzi/snění. Chtěla jsem knihu vzdát, protože mě začátek vůbec nevtáhl do děje. Nakonec jsem vydržela, druhá polovina už mi přišla trochu záživnější. Zřejmě ale brzy zapomenu, o čem to vlastně bylo.
Nuda, nuda, šeď. A navíc se to špatně četlo. Nikdy jsem tak moc nepostrádala uvozovky pro přímou řeč! Asi stokrát jsem se díky jejich úplné absenci zamotala do toho, kdo co řekl.
Co kdyby se Jaroslav při výběru partnerky nerozhodoval podle věna? Co kdyby se Hana neseznámila s dívkou, která měla kontakty? A co kdyby s ní odjela? Co kdyby nedostala tyfus? Co kdyby Mira nespadla do řeky? A co kdyby neměli rádi žloutkové věnečky jako já?
Hana nenosila smůlu, byl to její osud.
Čekala jsem více osobních příběhů (proto se mi nejvíce líbila asi část o Terezíně, kde popisuje osudy různých blízkých ale i cizích osob). Drtivou většinu knihy tvořil přehled politických událostí, na můj vkus až někdy příliš detailní. Člověk se občas dozví něco zajímavé, ale vzhledem k počtu stran knihy mě to časem přestalo bavit, ačkoliv mám historii velmi ráda. Hodně mě zaujal příběh paní Moravcové, vůbec jsem o této hrdince neměla dosud ponětí!
Dala jsem Murakamimu druhou šanci. A tentokrát to bylo dobré. Zvláštní a přitom jednoduchý příběh o jednom narozeninovém přání. Ani otevřený konec mi nevadil, tak nějak jsem si udělala vlastní představu o "rozuzlení". Styl vyprávění se mi líbil, povídka by klidně mohla být o něco delší.
Příběh byl zajímavý, ale hodně mě zklamalo velmi otevřené ukončení. Dovětek z konference mi přišel naprosto mimo, vůbec bych ho ke knize nepřidávala.
V poslední době si ženy nechají líbit čím dál míň (viz různé akce typu MeToo apod.), takže prezentovaná představa o budoucnosti je opravdu nepředstavitelná a o to více děsivá. Budoucnost, kde ženy oproti dnešku, neznamenají vůbec nic.
Smutný příběh, napsaný nádherně.
Líbilo se mi jak Bruno komolil některá slova, dodalo to na autentičnosti a dospělý čtenář si v tom najde odkaz na skutečná místa a události.
Vhodná i pro hodně mladé čtenáře, kterým nenásilnou formou ukáže kus této historie tak, aby z toho neměli trauma, ale zároveň pochopili, že to co se dělo nebylo v pořádku.
"Já prostě nerozumím tomu, proč nám není dovoleno jít za ten plot na druhou stranu. Co je na nás tak špatného, že si tam nemůžeme jít hrát?"
Přirovnání k Aristokratce sice chápu, ale rozhodně mi nepřipadala tak vtipná (zasmála jsem se jen u pasáže, kde přemýšlí, že kdyby se vdala, jmenovala by se Ema Studená-Svíčková). Ema mi nebyla moc sympatická, taková blbá pipinka, kterou nezajímá nic než prachy a co nejvýhodnější sňatek.
Pokus o náhlý zvrat a otevřený konec, měl asi nalákat ke koupi dalšího dílu. Ale mě to teda nenavnadilo.
Zajímavá otázka/problém dárcovství, nad kterým stojí za to se zastavit a přemýšlet.
Matka, která chce za každou cenu zachránit jedno dítě a občas "zapomene" myslet na to druhé. Otec, který raději hasí požáry jinde než doma. A dvě mladé dívky, jejichž názor nikdo nevyslyšel. Mezi tím ještě syn, který se zoufale hlásí o pozornost, protože není v centru dění. Jedno mají ale společné, všichni to myslí dobře.
Asi jsem čekala dle ohlasů víc. Poezii čtu velmi výjimečně a tahle mě nezaujala. Autorka se hodně zpovídá, na můj vkus někdy až moc a až příliš přímočaře. Někdy mě více bavily ilustrace než samotný text..
Navíc formou mi to moc nepřipomínalo básně, ale spíš pár vět z deníku..?
Méně záživné jelikož jde o "encyklopedii". Nicméně pěkně zpracované doplnění kouzelného světa. U některých popisů zvířat jsem se dokonce zasmála. Využití najde především, až budu po stopadesáté číst celou sérii a budu si vyhledávat zvířata, která jsou v příbězích zmíněna.
Na rozdíl od staříka mi příběh připadal ucelenější (možná tím, že se nestřídaly kapitoly, které se odehrávaly v minulosti/přítomnosti). Opět nechyběla dávka absurdnosti. Každá postava byla něčím vtipná a jedinečná.
Kombinace úžasných slovních hříček (některé pointy zřejmé na první pohled, některé vyžadují trochu zamyšlení) a krásné slovenštiny = pohlazení pro moji československou dušu
Postavy se mi neskutečně pletly - když jsem se k četbě vracela další den, vždycky jsem musela přemýšlet kdo je kdo a ke komu patří..
I samotný příběh mi připadal až zbytečně propletený, byl to asi pokus o co nejvíce zvratů a překvapení, ale moc se nepovedl. Nejlépe hodnotím asi poslední třetinu, kde se konečně rozkrývá - kdo, co, jak a kniha má celkem spád. (A úplně nejlepší byla poslední věta :D )
Tak tahle kniha mě fakt pohltila. Po dlouhé době jsem se těšila na každou chvilku, kterou si na čtení najdu. Neotřelý nápad, čtivé zpracování, různorodé postavy. Autor vytvořil zajímavý svět, který na poměrně malém množství stránek dokázal vysvětlit (žádné hluché pasáže nebo přehnaně dlouhé nudné popisy).
Doufám, že brzy budou přeloženy další díly série!
Příběh sice čtivě napsaný, ale pointy celkem málo uvěřitelné (SPOILER: pardon, ale pochybuji, že by se někdo při velmi důležitém jednání, v kavárně, nebo při pohovoru když nutně potřebuje získat práci, svlékl do naha..).
Na můj vkus taky moc sprostých slov, ikdyž chápu, že lidi se tak v dnešní době vyjadřují (což mi dost trhá uši i v reálu, nepotřebuji to ještě číst v knize..).
Všude byl, všechno zažil, všechno viděl. Švédská verze Forresta Gumpa (ale ta americká je prostě lepší). Bylo to fajn, ale mohlo to být lepší. Na severský druh psaní a humoru jsem si chvíli zvykala. Knížka založená na absurdních náhodách a štěstí hlavní postavy, ale o to tady asi jde.
Autor přinesl zajímavý pohled na život autistů, kteří se mnohdy setkávají s nepochopením, jelikož je složité porozumět jejich způsobu uvažování.
Ačkoliv mají autisti svůj svět, mnohdy oplývají vysokou inteligencí, což dokazuje i to, jak se Ginny byla schopna o svou Mimi pannu starat.
Svět si zaslouží více příběhů jako je tento, aby pochopil, že autisti opravdu nejsou zvláštní, ale SPECIÁLNÍ.
Fascinují mě opravdové (ale i fiktivní) příběhy lidí, kteří prošli koncentračními tábory. Nevím proč. Knih na toto téma jsem přečetla asi víc než je zdrávo a stejně mě vždy znovu dostanou.
Pan Walter/Rudolf, si 5 hvězd zaslouží nejen za to, co prožil a dokázal, ale i za to, jak svůj příběh dokázal srozumitelně, stručně a výstižně napsat.
Nepochybuji o tom, že i jeho mlíkaři došlo, že toto svědectví není výmysl.