kedlis komentáře u knih
Ke knize jsem se dostala díky Šesti vranám a musím říct, že to bylo trochu překvapení. Čtení dost utíkalo, ale Alina mě celkem štvala. Nastává tu to známe "jsem ošklivka, ale stejně po mně touží nejhezčí kluci", také se dle mého přehnaně litovala a nebyla s ničím spokojená. Ve výsledku to nebylo špatné převážně kvůli tomu jak se kniha lehce četla.
Dle mého nejhorší kniha série. V knize je spousta věcí, které člověka nudí a k pochopení děje nejsou ani trochu důležité. Mimo toho je v knize dost nedotažených věcí a nelogicky chovajících se postav.
Na druhý díl jsem byla neuvěřitelně natěšená a musím říct, že nejsem zklamaná. Druhý díl nám dodává větší náhled do světa kde vládne Nimbus, nové postavy a nové zápletky byly zajímavé a překvapivé. Konec byl naprosto skvělý, už se těším až si budu moci přečíst třetí díl.
Svět je to určitě zajímavý a Tolkien měl neuvěřitelnou fantazii, ale příběh mě tak úplně nechytl. Ztrácela jsem se v tom, který trpaslík je který a scény se mi pletou dohromady.
Druhá kniha kterou jsem přečetla od Shustermana a musím říct, že mě vůbec nezklamala. Skvělý nápad 'nového' světa s umělou inteligencí jako 'vládcem'. Postavy a jejich vývoj se mi líbil.
Řekla bych, že jako celek není kniha až tak špatná a funguje v pohodě jako oddechovka, ale když se zaměříte na jednotlivé části, je to horší.
Ocitneme se v jakési "budoucnosti" kam jsme se dostali díky překročení. Nejsou tu lékaři, technologie, ale máme Harryho Pottera a LOTR. Co to je to překročení, kam jsme to vůbec překročili a co se stalo s původním světem?
Královnina garda je plná pohledných, zručných a inteligentních lidí, ale je vlastně celkem k ničemu? Nikdo Kelsee skutečně nevěří, velí tu Palcát který si dělá co chce a garda se nové královně posmívá, co z toho máme? Únos, bodnutí do zad a přepadení v koupelně.
Kostěj tu působí jako rádoby Robin Hood a Kelsea se do něj 'zamiluje', hádám že to nebude až tak obyčejný zloděj vzhledem k rozhovoru který měl s Kelseiným strýcem.
Všichni mají starost že Kelsea bude jako její matka, ale dokonce i po tom co ji začnou obdivovat jak je skvělá a neobyčejná se nedozví důležité informace kvůli slibu. Slibu který složili královně která stála za nic. Kdo je teda Kelsein otec, je vůbec důležitý pro příběh? Kde vzaly drahomy takovou sílu?
Obrovské zklamání byla Rudá královna, která je popisována jako krutá a nemilosrdná, ale když se k ní dostaneme zjistíme, že se vlastně většinu času válí v posteli s otroky a fňuká nad Kelseou. Když má tak obrovskou moc proč se jí prostě nezbaví?
Kelsea je tak trochu otravná a ošklivá - věc která je často připomínána.
Hned jak jsem dočetla Šest vran jsem věděla, že si budu muset přečíst pokračování a stálo to opravdu za to. Prohnilé město je dle mého ještě lepší - vtipnější, zamotanější a dojemnější.
Postavy se během dvou knih neustále vyvíjejí což je obrovské plus, také je nám tu nabídnut další pohled do jejich minulosti a díky tomu se vyjasňují určité detaily. Na jednu stranu mi budou vrány chybět, ale na druhou je to skvěle ukončené a dává mi to smysl.
"Žádný slzy. Žádnej funus."
Takový mile působící jednoduchý úvod do klíčení. Čekala jsem více informací, ale grafická stránka knihy je opravdu povedená.
Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale potom jsem se do toho dostala a celé to bylo jen lepší a lepší. Postavy jsou vykresleny zajímavě, hlavně žádná není stejná, všichni mají své světlé a temné stránky a důvody pro to, co dělají a autorka nám nabídla i pohled do jejich minulostí, což nám umožňuje ještě více pochopit jejich osudy.
Každopádně co mi trochu vadilo a bránilo mi to si knihu pořádně užít byl jejich věk - kdyby byli o 5-10 let starší bylo by to celé více "uvěřitelné".
Tahle milá, smutná, vtipná a kouzelná kniha mě celkem dostala. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek o životě, dospívání a lásce (k rodičům, k sobě, ke kamarádům).
Vůbec mi nevadilo, že kniha neobsahovala nějakou šílenou zápletku, ale jelikož to byla po delší době kniha která mě opravdu bavila, tak mě zklamala délka kapitol. Občas mi přišlo, že chlapcům vůbec není 15 let, ale upřímně jakákoliv výtka se dá schovat za to, jak mile je to celé napsané. Chtěla bych více Ariho zamýšlení, Dantova optimismu, zkrátka více záhad vesmíru.
I po druhém přečtení si zkrátka jen tak nevybavím plynutí příběhu, ale něco mě nutí mít tuhle knížku v lásce. Podobně jako když se vám zdá hezký sen, který si potom sice nepamatujete, ale víte jaké pocity přinášel.
Sice jsem se neztrácela mezi dějem v přítomnosti a vzpomínáním na minulost, ale za to jsem se občas ztrácela v přímé řeči protože kniha postrádala uvozovky. V knize je dost nevyřešených věcí ohledně fungování celé společnosti.
Nečetlo se mi to špatně, ale něco tomu prostě chybí.
Celkem čtivý příběh Marie-Laury a Wernera. Líbilo se mi, že jsme měli možnost hrdiny sledovat od jejich dětství. Čekala jsem celou dobu na spojení jejich příběhů.
Nejvíce mě dostaly asi pasáže z vojenské školy, Frederik byl celkem zajímavá postava.
Moc se mi nelíbilo jak vše bylo na přeskáčku, ne jen pohledy ale i úryvky z 'budoucnosti', naštěstí některé kapitoly nebyly až tak krátké.
Kniha mě bavila asi tak do půlky a potom mě začala hrozně nudit. Námět je opravdu zajímavý, naprosté ovládnutí lidského života je děsivá představa, newspeak/doublethink mě překvapil, ale podle mého se jeho vysvětlení na konci dalo vynechat. Když už tu píšu o vynechání, pasáže z Knihy jsem přeskočila.
Autor se nám snaží představit Winstona jako člověka který přemýšlí jinak než všichni okolo (tak mi to alespoň přišlo), ale vzápětí nám popisuje jeho myšlenky na znásilnění Julie (vážně to tu nikdo nezmínil?) což jsem absolutně nepochopila. Kdyby byla kniha o polovinu kratší dokázala bych jí nejspíše ocenit víc.
Cas působil (nebo se o to snažil) jako někdo kdo zná a umí všechno nejlíp a když se mu věci začaly vymykat kontrole najednou to všechno pominulo. Došlo k prvnímu setkání s Annou a už do ní byl zakoukaný, první myšlenka o ní byla "bohyně"... uuh.
Vzhledem k tomu, že Casovo otec byl zabit duchem se mi jeho máma zdála až moc v pohodě s jeho "kariérou".
Thomas byl dle mého celkem zajímavá postava, škoda že tam o něm nebylo víc, od Anny jsem upřímně čekala trochu víc.
Trochu jsem se bála happyendu ve formě vztahu Anny a Case, takže jsem s koncem spokojená, druhou knížku raději číst nebudu.
V tomhle díle se konečně dozvídáme více informací a to o andělech, škorpiónech nebo třeba taky o tom jak se z Paige stalo to co se z ní stalo a proč se Raffe choval tak odměřeně.
Když už jsem zmínila Raffeho tak musím přiznat, že mě jeho absence v tomhle díle dost mrzela a přišla mi jako špatný tah autorky.
Bratři Dýn-Dum jsou prostě skvělí. Konec mě hodně překvapil a jsem zvědavá jak tohle všechno dopadne.
**
Našla jsem a přečetla třetí díl. Jen chci napsat, že mě hodně zklamal a nakonec by bylo asi nejlepší kdyby to vše prvním dílem skončilo.
Hned co otevřete knížku vpadnete do děje, nebudu lhát a přiznám se že mi chvilku trvalo než jsem si uvědomila co se děje. Příběh je každopádně velice čtivý, rozhodně to není žádný přeslazený románek a to se mi na tom hodně líbí.
Penryn je holka která si stojí za svým a nebojí se bojovat, ještě aby jo když má matku takovou jako má. Moc mi k ní nesedělo to, že z Raffeho dostala tak málo informací, ale mimo to jsem si ji velice oblíbila. Raffe je sympaťák, ale dle mého se choval až moc lidsky a ne dostatečně 'andělsky'. Líbily se mi jejich rozhovory u kterých jsem se pobavila.
Chybělo mi vysvětlení toho co se vlastně dělo před andělským útokem, a jak vůbec útok probíhal. Na konci se střídal jeden zvrat za druhým, i když to byly zvraty které jsem rozhodně nečekala, přišlo mi to vzhledem k tomu jak celkem poklidně příběh do té doby plynul trochu zmatené. Hodně se mi líbilo jak detailně byly popsané ty 'drsnější' scény.
Uvidím co přinese druhý díl.
U téhle knihy asi nebyla jediná stránka u které bych neprotočila panenky.
Poppy je vždy dokonalá, nic jí nerozhodí a po ruce má kupu životních rad... a taky tam má Runa. Runovy nálady se měnily tak často jak to jen šlo, v jednu chvíli se mile usmíval na 'Poppymin' a v další zatínal čelisti zlostí když si vzpomněl na svého 'taťku'.
Celé mě to děsně vytáčelo už od úplného začátku kdy se poprvé políbili až 'srdce málem puklo' a vážně se 8leté děti dokáží takto vyjadřovat?
Taky mi připadalo jako by si autorka myslela, že každý její čtenář trpí ztrátou krátkodobé paměti a tak neustále opakovala jak strašně se milují, jak si chyběli když se nevídali, jak moc si budou chybět a to všechno minimálně 2x na každé straně.
Myslela jsem si, že alespoň epilog ukáže jak se Rune během 10 let posunul v životě, ale bohužel to nic takového nebylo.
Přeskakování z pohledu do pohledu dalo knize svižnost, ale ubralo to možnost se pořádně ponořit do příběhu - alespoň mně to tak připadalo. Samotná podstata příběhu je opravdu tragická a kdyby byly pohledy o něco delší mohla bych více soucítit s hrdiny, jedině u Alfreda mi délka vyhovovala. I tak mě posledních pár stránek naprosto dostalo. Poznámky autorky byly také smutné.
Musím říci, že jsem se musela držet abych knihu nepřečetla za jeden den. Miluji na té knize snad úplně všechno. Simon je neuvěřitelně sympatický a je to někdo, koho ve svém životě zoufale potřebuji, to jeho "simonovské myšlení" naprosto chápu. Byla jsem jako na trní než konečně došlo k setkání. Přátelé Simona byli také moc sympatičtí, to samé jeho sestry. A celá kniha obsahuje důležitá témata, jako je sexualita a barva pleti.
Jsem zvědavá na film.
"Světlá barva kůže by neměla být automaticky považována za normální o nic víc než heterosexualita. Vlastně by se za normální nemělo považovat nic."
Je tu pár věcí co mi na knize vadily, nejvíc asi to neustálé zmiňování boha - jak se máme mít rádi aby jsme dosáhli božství apod. Potom mi také vadila zmínka o tom jak se dá deprese vyléčit meditací, s čímž nesouhlasím. Kapitola "vtipů" by mohla být vynechána a celkově si myslím, že mohla být knížka kratší, protože se pár věcí opakovalo. Jinak v knížce můžete najít spoustu zajímavých a užitečných poznámek.