KejmlP komentáře u knih

Velmi potřebný přehled textů o fenoménu, který už dvě století do značné míry ovlivňuje pohyb dějin, a jak se zdá, ještě nějakou dobu ho ovlivňovat bude. Jednotlivé příspěvky teoretiků nacionalismu ukazují, kterak různě a jakými možnými způsoby lze národy a nacionalismus definovat, jak na ně lze pohlížet, a jaký smysl jim lze přikládat. Nejde o nějaké nacionalistické pamflety, ale o odborné pokusy o uchopení problému. Po přečtení si vnímavý čtenář uvědomí, jak složitý je nejen daný fenomén, ale i jaká je jeho houževnatost, a jak že je nemožné ho snadno zahodit o nějaké etické škatulky s nápisem "dějinné zlo". Jakkoliv si to někteří naši vševědoucí novináři myslí, svět kolem nás ukazuje, že tento fenomén je stále při plné síle, a ještě zdaleka neřekl v dějinách poslední slovo. A nejčastěji o sobě dá vědět ve chvíli, kdy oni už ho odepsali. I proto je třeba o něm něco vědět, chápat že nejde jen o nějaký relikt 19. století, a umět ho chápat ve vší složitosti. Tato kniha pro to poslouží perfektně.

1 06.11.2017

Zajímavý sborník textů, který pomůže nahlédnout do problematiky konceptů Střední Evropy, cokoliv to vlastně znamená. Příspěvky s různí, některé odborného charakteru, jiné spíš esejisticky pojaté. Co si z nich ale čtenář určitě může odnést je poznání, že jakkoliv se nám to může zdát přirozené, při hlubším zamyšlení zjistíme, že střední Evropu vlastně nikdo pořádně neumí definovat. Že jde o umělou myšlenku, která slouží hlavně našemu vlastnímu uspokojení, abychom se neocitli na východě, ale byli tím dokonalým zlatým středem, který nás předurčuje ke všemu naráz, dává nám od každého to dobré, a k ničemu nás nezavazuje. Zároveň příspěvky vrhají světlo na populární heslo "patříme na západ", které samo vlastně usvědčuje své hlasatele z toho, že si ani sami nejsou tímto tak úplně jisti. Doporučuji, jistě narazíte i na řadu dalších dilemat vyplývajících z požehnání a prokletí středu toho přívěsku Asie, zvaného Evropa.

1 06.11.2017

Bezprostřední dojem z knihy je asi takový, jako když si k vám ve vlaku přisedne dědula, který má urgentní potřebu vám vypovědět celý svůj život, propletený s názory, postoji, úspěchy a moralizující "moudrostí stáří". Pomyslné hodnocení knihy u mě s postupem stránek postupně padalo níž a níž, až zhruba ve druhé třetině dosáhlo téměř na spodní hranici jedné hvězdičky. Konečný ortel ale nakonec nebude tak tvrdý.
Celé to začíná dobře, zajímavými informacemi o příchodu a první činnosti Volyňských Čechů. Záhy ale autor porušuje jedno ze základních pravidel memoárů, a kvalita tím letí strmě dolů. Místo, aby se držel linie vzpomínání, tehdejších názorů, dojmů a příhod, pouští se do vojensko-politicko-strategických úvah, kde se snaží mnohdy velmi svérázným způsobem zodpovědět v několika větách otázky, jejichž řešení se marně pokouší dopátrat odborníci v tisícistránkových publikacích. Stylem "přání otcem myšlenky" si vybírá a přizpůsobuje fakta, aby potvrzovaly jeho verzi dějin, případně je podepře věčným argumentem "historici sice píší toto, ale já to zažil, a teď vám konečně řeknu jak to bylo".
Po této geopolitické části přichází poněkud podivná střední část knihy, kdy autor vždy připomene nějakou vzpomínku, a následně na ni naváže rozsáhlou úvahou na libovolné téma ze současné společnosti. Čtenář se tak dozví názor pana Dolečka nejen na užívání marihuany, euthanasii, výchovu dětí, vliv alkoholu na předškolní mládež, či řešení problematiky bezdomovectví, ale bude poučen i o tom kdo je a není vlastenec, proč jsme se málem stali součástí SSSR, a co říká Tomio Okamura.
Ve třetí třetině se naštěstí autor zase poněkud vrací na Volyň, a ačkoli excesům neujde (budete seznámeni třeba s poměrem délky býčích a koňských pohlavních orgánů, či bilancí rozdílů mezi ženou a slepicí), celkově text zase nabývá povahy memoárů. Čtení je sice občas úsměvné, ale zajímavé, baví, a závěrečné válečné vzpomínky pak dojem ještě vylepšují.
Shrnuto, vzpomínky na Volyň tvoří nanejvýš polovinu obsahu, a zbytek jsou více či méně související společenské úvahy autora. Kdyby autor místo analyzování počtu vyrobených sovětských tanků popsal například úplně absentující proces repatriace Volyňských Čechů, udělal by jistě pro historii více. Objektivitu přístupu, vzhledem k memoárovému charakteru práce, nehodnotím. Doporučuji jako oddychovou četbu, či sondu do duše jednoho obyčejného důchodce se zajímavým dětstvím.

1 01.09.2017

Literární exkurze do jednoho zapomenutého kouta Evropy (toho času i Československa), ležícího přitom přímo v jejím středu. Olbracht čtenáře svým čtivým poetickým stylem seznamuje s nesmírnou bídou, prostotou, zaostalostí, a zároveň úžasnou krásou Podkarpatské Rusi. Kniha reportáží je plná osobních příběhů místních lidí, často tragikomických, a nebojí se zacházet ani do sociálně-politických témat, kdy autor, leckdy velmi přesně, vystihuje budoucí vývoj.
Pro zájemce o Podkarpatskou Rus by toto dílo mělo být klasikou, a jedním z prvních po kterém sáhnou. Rovněž jde o reportáže, které jsou velice příhodným doplňkem pro zbytek autorovy karpatoruské trilogie (Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí), a ledacos, co je v románech jen naznačené, rozvádějí a zasazují do souvislostí.

1 22.06.2017

Ve svém oboru vcelku dobré dílo. Autor v něm vrhá světlo na málo známé skutečnosti ohledně odlišného vývoje na Moravě v době tzv. národního obrození. Ukazuje, proč se u Moravanů nevyvinulo samostatné národní vědomí, ale přihlásili se k českému hnutí.
Kniha je psaná odborným jazykem, a rozhodně je určena spíše odborníkům a studentům, kteří již mají nějaké předchozí znalosti o daném historickém období. Osobně se domnívám, že přehlednosti práce by rozhodně prospělo rozdělení do podkapitol, a celkově členitější strukturování témat.

1 08.06.2017

Chvíli mi trvalo zvyknout si na onen strohý styl, pak už se to četlo pěkně. Co se týče oné humanistické myšlenky, určitého vžití se do opuštěného člověka v neznámé zemi které nerozumí, to se rozhodně povedlo, byť si myslím, že potenciál tématu je mnohem větší. Pohled na Evropu "z druhé strany" byl také zajímavý, ale opět, bylo by to krásné téma na román. Takhle autor bohužel jen lehce klouže po povrchu, příběh postrádá hloubku, a i konec se mi zdál poněkud slabší, bez velké pointy. Za mě tedy průměr.

1 24.05.2017

Těžko hodnotit. Jako příběhy bitev pro laiky je kniha celkem pěkná. Komu ji určit dál je těžké. U každé bitvy je velmi stručný úvod do situace, popis bitvy, a odstavec s dalším vývojem. Jenže každý dobrý historik ví, že samotné bitvy jsou jen většinou jen špičkou ledovce a viditelným vyvrcholením mnohem většího zákulisního, politického, diplomatického a společenského dění. A aby člověk mohl význam bitvy chápat a mít z popisu jejího průběhu užitek, měl by prvně chápat tyto pro leckoho nudné a zdlouhavé procesy. A těm se kniha nevěnuje. Pro odborníky je kniha příliš stručná, úplným laikům zas dost možná unikne veškerý kontext, a zůstane jen popis přesunů jednotek. Doporučuji tedy snad veřejnosti, která se zajímá o historii bitevních střetnutí, a má přiměřené znalosti dějepisného minima.

1 11.04.2017

Poměrně kvalitní zpracování našich poválečných dějin, kterých bohužel není mnoho. Vzhledem k turbulentní době vydání oceňuji snahu o objektivní výklad a vyvarování se hodnotících soudů. Nicméně platí, že od doby jejího vydání uplynulo již mnoho času, a pro dnešní účely je vhodné knihu doplnit ještě vhodnou literaturou doplňující nové poznatky a přístupy. Kniha určitě může posloužit jako základ pro zájemce o novodobou historii přičemž krásná slovenština rozhodně není na překážku.

1 09.04.2017

Poměrně zklamání, čekal jsem něco jiného. Po objevení titulu jsme se těšil na rozbor vztahu mezi mládeží a extremismem, a jelikož je kniha určena učitelům, předpokládal jsem, že se bude věnovat i práci a komunikaci se studenty a žáky s extrémními názory. Nic z toho jsem nenašel. Kniha ve větší části jen opakuje známé úvahy a fráze, co že to vlastně extremismus je, a jediným pedagogickým přesahem je tak vlastně jen několik doporučených aktivit pro podpoření tolerance v závěrečné části knihy, které navíc ani nejsou nijak zvlášť zdařilé. Moc tedy nechápu smysl této knihy.

1 09.04.2017

Zájemcům mohu sdělit, že kniha není zdaleka tak pikantní, jak by se podle názvu mohlo zdát. Jde o poměrně suché srovnání jednotlivých částí ženského těla tak, jak ho vnímají (či vnímaly) různé kultury světa. Pro zajímavost dobré, velice vhodné i pro demonstraci kulturního relativismu, ale jinak se nekonají žádná velká překvapení.

1 08.04.2017

Tyto "Malé dějiny" vám poskytnou takové množství informací, že je můžete pokládat za velmi suverénní základ pro jakékoliv další bádání. První republiku neidealizují, ale představují ji v její složitosti - přes ohromné molochy politických stran a korupci, přes krize a národnostní problémy, po naše diplomatické kontakty se světem. Mohu říci, že po přečtení ztratíte o První republice veškeré iluze, zato ale získáte skutečné znalosti, a budete moci lépe pochopit i její pozdější vývoj. Mně se kdysi výborně osvědčila jako základní podkladová literatura pro zkoušky z dějin První republiky. Doporučuji nejen studentům!

1 08.04.2017

Není nad to, když se veřejně pere špinavé prádlo politických stran, a zvláště těch radikálních. Čtivo je to velmi zajímavé, a ukazuje řadu směšných figurek, z nichž mnohé jsou na zapšklých okrajích naší politické scény dodnes aktivní v neonacistických uskupeních, a jak autorka uvádí, již tehdy se svými postoji mezi straníky netajili. Nedal bych ruku do ohně za to, že si i autorka některé události nepřikrášluje, nic to ale nemění na tom, že umožnila veřejnosti nahlédnout pod střeženou pokličku relativně úspěšné populistické strany vedené despotickým vůdcem, a za to si zaslouží určitě alespoň malé uznání.

1 07.04.2017

Skvělá kniha o době, která u nás vůbec není známá. Vždyť kolik lidí ví, že před Sámovou říší už na našem území ležela Marobudova říše? Čtenář se dozví spoustu věcí o životě v dávném germánském království, o kontaktech našeho území s Římskou říší, i o tom, že chybělo možná jen několik dní, a a naše území by se také stalo její součástí. Doporučuji!

1 07.04.2017

Pozitivní na knize je, že opravdu obsahuje obrovské množství nových informací, kterými se dosud historie příliš nezabývala, a které by měl moravský historik alespoň rámcově znát. Popisy "stýkání a potýkání se" Moravy a Čech jsou velmi poutavé. Poněkud na horší úrovni se mi jevila čitelnost. Autor nepostupuje klasickým chronologickým stylem, ale v každé kapitole se vrací o kus zpět, a čtenář, už tak zahlcený velkým množstvím jmen, která se navíc v dané době často opakují, musí znovu přemýšlet do jakého období že se autor vrací, kterou že z postav tedy už pochoval, která je (opět) naživu, a která se zas vrátila do pozice nemluvněte. Klasický chronologický přístup by přehlednosti prospěl lépe.

1 07.04.2017

Kniha je výborným shrnutím poválečných osudů nacismu a fašismu, který nevymizel, ale stáhl se, a následně rozrostl do řady jiných forem a směrů. Velmi mě zaujali hlavně dilemata různých přeživších nacistů, zvažujících na kterou stranu studené války se přiklonit, nebo vývoj politických snah nacistických pohrobků v Německu. Úsměvy při čtení jinak vážného díla budí fakt, že zvláště velká část různých subkultur hlásících se k neonacismu nabývá postupem času stále směšnějších forem, a jejich představitele by sami nacisté pravděpodobně zlikvidovali mezi prvními. Nevýhodou díla je, že v dnešní době začíná celkem rychle zastarávat, a vyžádalo by si rozsáhlou aktualizaci zaměřenou na dění posledních let.

1 07.04.2017

Neskutečně čtivý portrét muže, který spolu s druhým evropským diktátorem utvářel dějiny 20. století víc než všichni ostatní. Podtitul "Na dvoře rudého cara" vystihuje knihu opravdu nejlépe. V soukromí při pěstování citrónů, při pitkách mezi svými bojary, schovaného v krytu moskevského metra, i na mezinárodních konferencích můžete sledovat ohromující genialitu mistra intrik, zákulisních tahů, a brutálně nekompromisních řešení. Závěr knihy zanechává fascinující dojem starce, který v nelidské osamocenosti, na samotném vrcholu světové pyramidy moci, může pohybem prstu rozhodovat o osudu stamilionů, ne-li celého lidského rodu. Když si vypůjčím citát Winstona Churchilla, jde o příběh syna ševce, který "Přebral feudální zemi s dřevěným pluhem, a odevzdal světovou supervelmoc s jadernou bombou."

1 07.04.2017

Čtivá sonda do zákulisního dění tzv. Pražského jara. V pohledu do politické kuchyně, jehož jádro tvoří podrobný popis událostí roku 1968 a jeho srpnového vyvrcholení z pohledu vrcholného politika, se dá nalézt řada málo známých faktů, které ukazují složitost tehdejšího dění. Určitě bych vyzdvihl skvěle načrtnuté portréty jednotlivých aktérů. Autor je popisuje celkem věrně s jejich chybami i klady, bourá některé mýty (jako například ten o gen. Svobodovi jako reformátorovi), nicméně je třeba mít stále na paměti, že jde o memoárovou literaturu, a že pohled je tedy ovlivněn sympatiemi a preferencemi autora, přičemž k některým svým nepřátelům se staví až přehnaně kriticky. Osobně velmi oceňuji úvodní kapitoly, popisující vývoj myšlení v hlavách nové generace poválečných komunistů, kteří ujdou klikatou cestu od stalinského radikalismu, přes zdokonalování se v SSSR, až k reformismu. Rozhodně jedny z nejlépe psaných memoárů, a jeden ze základů pro studium roku 1968.

1 07.04.2017

Dlouho jsme se na tuto knihu těšil, leč musím říct, že výsledný dojem zůstal za očekáváním. Pokud začnu pozitivy, kniha je rozhodně psána s velkou erudicí, a i při čtení jiné odborné literatury si nejde nevšimnou, že tato kniha patří k často citovaným zdrojům. Autor vycházel z řady zajímavých a ne příliš probádaných pramenů. Zároveň snad mohu říct, že čtivost knihy je na vysoké úrovni.
Tím se ale dostávám k některým záporům. Naváži nejprve na onu čtivost. Od počátku jsme si kladl otázku, komu je vlastně kniha určena. Jazykem je jistě dostupná lajkům, odborník v ní vyhledá řadu informací. Ale proč tedy knize chybí poznámkový aparát, který by zrovna zde byl velmi dobrým doplněním? Chápu, že nakladatelství Brána se nezaměřuje zrovna na odbornou literaturu, a chyba bude asi zde, ale nemohu si odpustit to, abych tento fakt zařadil mezi výtky. Kniha by si ho zasloužila, už kvůli poměrně velké známosti mezi odbornou veřejností. Jako další výtku musím uvést to, co se bohužel objevuje častěji v díle Jiřího Pernese, a to určitý nedostatečný odstup od popisovaného. Komunistické prezidenty se daří autorovi popisovat ještě celkem s odstupem, byť ani tady to není úplně čisté, ale co se týče přístupu ke společnosti či KSČ jako celku, tam mě postup líčení často iritoval. Oba společenské celky (reálně silně provázané) jsou zde jakýmisi nadosobními entitami. A tak v knize "společnost" pořád trpí, je umlčována, ponižována, týrána, jsou jí brány naděje, disidenti "hovoří ústy umlčené společnosti", a tak dále. KSČ naopak zase jen zavírá, utlačuje, mlátí, nehodlá připustit svobodnou diskuzi, atd... Nemíním vůbec popírat, že vše řečené se dělo, ale od historika bych očekával trochu více problematizace, a méně žurnalistických zkratek. Společnost je v knize vlastně ta, která sní o demokracii a trpně snáší své zajetí, kam ji uvrhla menšina psychopatů, která si s ní hraje jak se jí zlíbí. Mnohem víc bych ocenil snahu se zaměřit na to, proč vedení strany v tu kterou dobu jedná tak jak jedná, jaké jsou vnitřní motivace, cíle a očekávání, a to stejné co se týče analýzy společnosti, která také není jen pasivním aktérem, který se buď bouří, trpně mlčí a nebo je uplácen. Stejně tak bych vypustil zbytečně časté autorovy hodnotící soudy a emotivní vykřičníky, názor si snad čtenář umí udělat sám. A v neposlední řadě bych ještě vytkl ne úplně rovnoměrné rozložení textu. Některé kapitoly jsou až zbytečně rozvláčné a detailní, kdežto jiné věc jen rychle odbudou, jako například celé dvacetileté období normalizace, které je součástí jediné kapitoly v závěru práce.
Celkově, kniha je evidentně psaná s velmi dobrou erudicí, a proto bych očekával, že si zaslouží i vyšší akademickou úroveň. Chápu, že autor možná chtěl knihu napsat jako populárně-naučnou pro široké publikum, ale tento aspekt pak zbytečně sráží její celkovou hodnotu. Zachování čitelnosti by jistě bylo možné i s vyvarováním se výše zmíněných přešlapů.

09.03.2021

Kniha zanechávající rozporuplné pocity, stejně jako autor sám. Zpočátku jde o zajímavé líčení jeho "stýkání a potýkání se" s komunistickým režimem, novinářských aktivit, opozičních aktivit, a samozřejmě výroby gumových figurek. Zajímavé je pak líčení pokusů o navázání dialogu s režimem na konci 80. let a situaci kolem vzniku a působení Demokratické iniciativy.
Sám jsem při čtení prošel určitým vývojem, jelikož zpočátku mi Mandler byl sympatický svými nonkomformními postoji, stejně jako dle mě rozumným přístupem ke snaze o vyjednávání s komunistickým režimem. Autor se brání ostrakizaci, kterého se mu mělo dostat od Václava Havla a představitelů OF, kteří ho měli údajně už během revoluce okamžitě vyšachovat, a nepřestali s tím ani poté. Tady ale už čtenář začne být obezřetný, jelikož poněkud nezdravě přibývá tezí o tom, jak měl autor pravdu a všichni ostatní mu ubližovali. No a když to co se dočtete zde srovnáte s popisem sporů s Demokratickou iniciativou od jiných autorů, uvědomíte si, že jednání s Mandlerovou skupinou muselo být pro kohokoliv za trest, a není se čemu divit, že je jako věčné kverulanty brzy odstrčili na druhou kolej. Nebudu zastírat, že poslední kapkou pro mě bylo zjištění, že z této "školy" vychází novodobý Petr Cibulka - Pavel Šafr, na jehož hodnocení a následném distancování se rovněž vzácně shodne většina pravice i levice.

09.02.2021

Hodnocení knihy nejvíc sráží to, jak jsou jednotlivé kapitoly naprosto odlišné stylem vyprávění. Úvod nasazuje laťku vysoko a vzbuzuje očekávání strhujícího dramatu. Výsledek je ale jiný. Kapitola o Miloševičovi je takový výčet negativ a podlostí. Jsem dalek toho, abych tehdejšího srbského autoritářského prezidenta chtěl nějak adorovat, ale trochu více snahy o pochopení spíše než nadávání by rozhodně neuškodilo. Kapitola o Tudjmanovi je velice čtivá esej, která je ale oproti ostatním medailonům o dost kratší, a snaží se mírně odlehčenou formou vytvořit skicu jeho mentálního světa. Nutno říct, že Tudjman z toho vychází velice špatně, ale tady se to skrz literární formu snáší mnohem lépe, než jak tomu bylo u předchozího. Rozbor Izetbegoviče je naopak velice obsáhlý, a má nejblíže k jakémusi bilančnímu životopisu, kde jsou patrné chyby i klady. Tato kapitola se velmi výrazně zabývá i jeho myšlenkovým a ideovým světem, především v době mládí.
Shrnuto: Jako doplnění tématu dobré, ale radši bych na tom nestavěl.

08.02.2021