keksik4 komentáře u knih

Velmi pěkná a nápaditá kniha, hry od jednoduchých až po složitější, některé v dnešní době i téměř zapomenutých. Spousta tipů na ven i dovnitř. Ideální kniha pro vedoucí dětského tábora, družiny, školky, skautské a jiné dětské oddíly, nebo i pro větší rodiny.

Kuchařka pro malé slečny , v nádherném, luxusním provedení. Tvrdé desky, ozdobené třpytkami, kroužková vazba pro pohodlné otáčení listů, kvalitní papír, spousta barevných fotografií. Jednoduché recepty, které zvládnou i děti samotné, od slaného, sladkého až po složitější recepty, je vážně roztomilá.

30.12.2020

Přestože si jsem plně vědoma skutečnosti, že autorka je ověnčená všemi možnými i nemožnými oceněními, mě se kniha a vůbec celý styl psaní Diane Johnson nelíbí. Příběh by to mohl být pěkný, románek s kriminální zápletkou, okořeněný vtipnými situacemi plynoucích z rozdílnosti povah Američanů a Francouzů..... jenže. Téměř v každé větě je ona rozdílnost velmi polopaticky zdůrazněna ( co kdyby čtenářstvo bylo obzvlášť tupé a nevšimlo si, na čem je celý příběh založen), postavy jsou nevyzrálé, dětinské, až infantilní, děj se táhne, neustále někam odbíhá, něco vysvětluje a upřesňuje, navíc snaha o vtipnost za každou cenu...ne, po dalších knihách této autorky se v knihkupectví rozhodně pídit nebudu.

Jako opravdu kniha? Spíš horda reklamy úhledně svázaná, doplněna nekvalitními fotkami a informacemi obšlehnutými z módních blogů, to vše s patřičným promo a patřičnou cenou. Takže za mě opravdu NE, škoda i toho času na zapůjčení v knihovně. Nějakou hodnotu má možná pro ženy bydlící v Paříži, ale pouze jako seznam obchodů, kaváren apd.,opravdu se zde nedozvíme žádné tipy a vychytávky jak být krásné, opravdu škoda papíru.

Tak asi budu z těch, koho kniha až tak neoslnila. Škoda, protože téma bylo vybráno perfektně, čekala jsem příběh, na nějž lákal popis na přebalu knihy. Bohužel ústřední téma se románem jen tak nějak občas mihne, víc to celé připomíná deník dost ufňukaného genealoga ( jak je špatně placený, jak chudáček musí občas pracovat už brzy ráno, ......). Postava Daniely byla myslím celkem úplně zbytečná - vyskytla se a vyšuměla. Navíc celý styl psaní mi připomíná slohovou práci studenta čtvrtého ročníku gymnázia, autor čtenáře stále někam tlačí a o něčem na sílu přesvědčuje, téměř až nutí převzít jeho názor a pohled na život, i ten konec mi přišel takový náhle useknutý. . Kdyby se rozvinulo hlavní (a opravdu zajímavé téma), vynechal se zbytečný negativismus hlavní postavy a celý román byl napsán svižnějším a míň těžkopádným způsobem, byl by super. No, možná mi prostě jenom nesedl způsob psaní tohoto autora, kniha byla mou první od Jiřího Hájíčka a ani nevím, jestli zkoušet další. Na druhou stranu jsem ji dočetla až do konce, byla jsem zvědavá jak to dopadne, takže zas až tak marná nebyla.

Chcete u knihy zároveň přemýšlet a raději nemyslet, brečet a radovat se, vzteky zatínat ruce v pěst a dojímat se nad lidským dobrem, dýchat zrychleně anebo nedýchat napětím vůbec? Pak sáhněte po této knize. Něco tak smutného a zároveň něco tak pěkného jsem snad ještě nečetla. Kniha o tom, jak se z válečného utrpení rodí čisté lidské dobro, o lidech dobrých a zlých, o životě tak jak je. O tom pravém a nepřikrášleném životě. O tom, že ani hrdina není pouze bílý a padouch není pouze černý. Zároveň se také dozvíte o úseku dějin, o kterém se příliš nemluví. Možná by někomu mohl vadit zvláštní styl psaní, takový ten deníkový, kdy každá postava píše stejné zážitky a události sama za sebe a rychle se to střídá, ale díky poutavému ději si rychle zvyknete. Jen do poslední stránky jsem doufala, že se i polská dívka Emilie zachrání...............Jedna z mála knih, o které přemýšlíte, i když už je dávno dočtená a kdy jste rádi, že žijete teď a tady.

U mě dobrý...ale jen první půlka. Zdá se mi, že první část knihy, až do setkání s Himmlerem, je psána zajímavě, citlivě, čtivě, člověk se těší na každou další stránku, příběh je zde i "uvěřitelný". Bohužel pak už to je nějak honem splácané, bez detailů, působí spíš jako narychlo sepsaný seznam intimních partnerů, děj plytký, nerozvinutý. A navíc se zde fiktivní děj příběhu typu: To by se klidně mohlo i někomu přihodit ,proměnil ve styl: hodně překombinovaná fantasmagorie , které by neuvěřil ani náš křeček. Poslední stránky jsem četla už jen proto, že nemám ráda nedokončenou práci a nedočtené knihy.

Náš syn (4) odmítá jakékoliv knihy, v nichž se nevyskytují dinosauři. Proto, když nám "Ježížek" nadělil tuto knihu, byla jsem skeptická. Jenže zázraky se dějí, hlavně v čase vánočním, a pohádky jsme každý večer předčítali a syn neprotestoval. Knihu dokonce přejmenoval na SRANDA pohádky. S těmi veršovanými lze velmi pěkně pracovat, že např. poslední slovo dopoví dítě-syn to zbožňoval. Kniha se líbila až tak, že přemýšlíme i o hrůzostrašných pohádkách, a kouzelnických pohádkách a........o domě zvlášť jen na knížky. No nic, bohužel žádné čtenářské prozření se nekoná, pouze požadavek z obligátního : Plosím dinošauruši, se rozšířil na : Plosím dinošauruši a šranda pohádky.

Tak jsem se na tuhle knihu tak těšila, půjčila jsem si rovnou oba díly a.......nějak se nemohu začíst, přestože už jsem skoro na konci prvního dílu. Příliš mnoho snových popisů , příliš mnoho postav a dějů tak nějak dlouho bez návaznosti. Zároveň ale není úplně zbytečná, dočtete se o době a událostech, které zrovna nepatří k nejznámějším a možná si i (velice potichoučku) pomyslíte: Jémine, a to jsou ty země, které nám chtějí v dnešní době kázat o morálce a lidském přístupu?
Knihu určitě dočtu a dočtu i druhý díl, protože téma je zajímavé a když občas pár nezajímavých a zbytečných vět přeskočím, třeba se mi i zalíbí.

Vcelku pěkná, pohodová, zajímavý námět, ale nečekejte žádný strhující děj a bomba závěr, tahle kniha tak nějak plyne a plyne, pomalu a líně a když si ji nepřečtete, tak také o nic nepřijdete. A je to škoda, historická témata dávají spoustu příležitostí pro napsání dějově průraznějšího příběhu. A škoda na druhou je, že autorka zvolila vcelku zajímavé a neotřelé téma, jen ho neprezentuje příliš poutavě. Byla to má první kniha od Tanja Kinkel a rozhodně se nebudu po jejich dalších knihách pídit cíleně, ale padne-li mi nějaká, třeba v knihovně, pod ruku, klidně si ji přečtu.

Super kniha pro toho, koho zajímá "vážná" historie, ale i pro ty, co mají raději "drby". Já si ji nosím z knihovny dost často,a proto plánuji její pořízení do domácí knihovničky-a protože máme doma celkem těsno, té cti se dostane opravdu málokteré knize. Je psána lehkým stylem, s humorem (občas se neudržím a prostě vybuchnu smíchy). Při čtení se člověk dozví spoustu zajímavostí, takové ty střípky z každodenního středověkého života, které nám v hodinách dějepisu neřekli. Opravdu vřele doporučuji k přečtení.

Zajímavá knížka, dcera druhačka se večer těšila na předčítání, nenásilnou formou seznamuje děti s historií jednotlivých měst a jejich zajímavostmi.

Úžasná, báječná, dokonalá atakdále.... Literatura faktu napsána románovým stylem ,a to velmi čtivým a poutavým způsobem. Četla jsem ji pro jistotu hned 2x, aby mi nic neuniklo, dopodrobna prostudovala fotografie, prostě jsem nad ní strávila pěkné chvíle. Bohužel, také nutí k zamyšlení nad osudy lidí a vlastně celé naší země, a já se při jejím čtení dokonce i rozčilovala a nadávala. Knihu opravdu doporučuji a klidně i těm, co čtou běžně jen romány a detektivky. Jo, a v Brně jsem nikdy nebyla a přesto se mi kniha líbila.

Tak upřímně...já u této knihy trpím a celkem lituji, že jsem dceru (8 let) nenechala číst si ji samotnou, ale obětavě se nabídla k večernímu předčítání. Jako příběh to je hezký, roztomiloučký, dcera je nadšena a o to jde, konečně kniha je primárně určena pro děti, ale já si nemohu pomoct a konkrétní informace mi připadají trošku přes míru a příběh tak nějak zbatečně natažený. Možná proto, že u nás v ČR by celá situace asi probíhala docela jinak, takže mi nezbylo, než k celému příběhu přistupovat stejně jako ke sci-fi: hezký, ale nepravděpodobný. Ovšem malé čtenářce ji klidně pořiďte, bude se jí líbit.

Sérii "radostí" si dávkuji jako lék na bolavou duši. Prostě když už je nejhůř, opravdu nej,nej..nejvíc nejhůř-úmrtí v rodině, pobyt v nemocnici jakožto pozdrav od klíštěte ...., sahám vždy po těchto knihách. Čistý a nezáludný, téměř až naivní styl psaní, vážné a přesto svým způsobem humorné události, svérázné povahy účinkujících, dlouhé, ale kupodivu neobtěžující popisy přírody, to vše citlivě namícháno vytváří pokrm, na který se prostě nezapomíná, knihu, kdy uprostřed čtení zapomenete na přítomný svět, a pak se nestačíte divit, kdeže se vzala ta tramvaj a proč je vám takové vedro, když jste přeci téměř v Kanadě. Jasně, asi není nejvhodnější pro rychlé čtení cestou do práce, chce si na ni udělat čas a opravdu si dovolit ten luxus a snít. Poprvé jsem první díl přečetla na základce v páté třídě a už tehdy mě okouzlila a je jediná, resp. jediné tři, které jsem přečetla několikrát. Navíc u mě vyvolala jistý vedlejší (nežádoucí?) účinek - strašnou touhu procestovat americký jihozápad.

Tyhle zelené detektivky mám moc ráda, občas jsou nadprůměrné, občas průměrné, ale tuhle jsem se doslova musela nutit dočíst. Příběh takový "rozvrkočený", nedotáhnutý, zápletka nic moc nápaditá a konec byl zklamání.

Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak to jelo. Já ji četla snad i ve spaní. Perfektně napsané, zajímavé, napínavé.......taková ne úplně typická červená knihovna, byť s milostnou zápletkou. Je to moje druhá kniha této autorky a opravdu se mi líbí její styl i způsob zpracování vcelku "obyčejných" námětů.

Kniha byla super čtivá. Ten typ, kdy na ni musíte myslet, i když ji zrovna nečtete. Vůbec celé zvolené téma nutí čtenáře k zamyšlení a přemýšlení. A přestože je vlastně smutná (a já na konci fakt bulela), tak je zároveň vtipná, díky opravdu netradičním povahám hlavních hrdinů. Ano, moc jsem si přála Happyend.......který tam vlastně byl, jen tak trochu jinak, než je obvyklé. Nejedná se o klasickou červenou knihovnu, ani o nějaký depresivní román, prostě takový dobře napsaný příběh ze života, který by se mohl (bohužel) klidně stát komukoliv z nás.

Konečně vtipná knížka pro začínající čtenáře. Jsou tam velká písmena, hodně obrázků a příběhy jsou zajímavé, mají děj a jsou legrační. Dcera se u nich směje a těší se, co bude dál. Vřele doporučuji už pro druháčka, možná i pro šikovnějšího a vnímavého prvňáčka.

Naprosto báječná kniha. A přesto, že se jedná o "detektivku" je laskavá, pohladí po duši. Děj pěkně plyne, postavy jsou vykresleny plasticky, jako živé, také vyšetřovatelé nejsou dokonalí superhrdinové, ale lidé s vlastními libůstkami. Navíc je příběh tak plný dobrého jídla, že pokud při čtení přikusujete třeba průmyslový chleba s průmyslovým taveňákem, budete se až červenat. Navíc zápletka je perfektně promyšlená a do poslední chvíle čtenář netuší, kdo je vrah. A nakonec i ten vrah je takový nějaký "lidský". Jedná se o perfektní protiklad k ledovému severskému krimi a vřele doporučuji k přečtení.