KellyH
komentáře u knih
Pygmalión
George Bernard Shaw
Pygmalión je nepochybně skvělou divadelní hrou. My Fair Lady jsem viděla bohužel jen útržky a s politováním musím konstatovat, že i ty útržky na mě zapůsobily více. V audiovizuálním zpracování to má prostě tu správnou šťávu :)
Erebos – Hra, která zabíjí!
Ursula Poznanski
Jakmile jsem Erebos viděla v knihkupectví a přečetla si zadní stranu přebalu, věděla jsem, že si to musím přečíst. A tak se i stalo a já jsem nadšená. Kniha vtáhne do děje, člověk se napřemýšlí, trne v napětí. A to, že se příběh odehrává na pozadí Londýna, je jen plusem. Nehledě na to, že se mnohé z knížky dá přenést do reality, že ano.
Drood
Dan Simmons
Konec je neuvěřitelný. Dan Simmons se mi opět prokázal jako brilantní autor, jehož knihy rozhodně stojí za přečtení. Drood není výjimka. Možná místy zmatený, avšak to lze pokládat za záměr. Nevěděla jsem čemu věřit.
Labyrint
Kate Mosse
Na Labyrint jsem narazila v Levných knihách a poněvadž mám ráda fikce podobného rázu, hned jsem si ji koupila.
Ze začátku jsem byla okouzlená, nicméně postupem času... Je ale pravda, že jsem na čas své čtení přerušila a patrně to zapříčinilo pozdější nechuť. Přesto ale knihu doporučuji těm, kteří se zajímají o střípky z historie, reinkarnaci, napětí...
Těm, co Labyrint již četli (a líbil se), doporučuji knihu Reinkarnovaný od M. J. Roseové, je to podobné a mě se to líbilo :)
Malý, velký
John Crowley
Zaujala mě obálka, zaujala mě anotace. A to bylo asi tak všechno. Při čtení mi pozornost neustále odbíhala jinam, nedokázalo mě to zaujmout natolik, abych se na to zcela soustředila. Přiznám se, že jsem to ani nedočetla (což se mi stalo asi vůbec poprvé), protože mě to už prostě nebavilo a nechtělo se mi s tím crcat. Asi jsem od toho holt očekávala něco trochu jiného...
Barva kouzel
Terry Pratchett
Po několika letech slibů, že se do zeměplošských knih konečně pustím, jsem to konečně učinila i realitou. A musím říct, že v žádném případě nejsem zklamaná, rozhodně v této krasojízdě hodlám pokračovat i dál! Parádně to odsýpalo a jak většinou při čtení zrovna emoce neprojevuji, našly se zde momenty, které mě donutily vyprsknout smíchy. Úžasné!
Andělina země
Frank McCourt
O mnoho veselejší vyprávění dalších životních událostí, které autora potkaly. Už je to na trochu jiné úrovni, přece jen je Frank dospělý a pere se s životem trochu jinak, než když byl dítě. Líbilo se mi to, avšak na rozdíl od Andělina popele musím jednu hvězdičku ubrat, první část mě zkrátka dostala více.
Irské pohádky / Irish Fairy Tales
William Butler Yeats
Nu, jsou to zkrátka pohádky, jak se patří, co víc říct :) Jsou kouzelné, jsou napínavé, jsou to příběhy, kde dobro a čisté srdce vždy vítězí :)
Rekviem za sen
Hubert Selby
Uvozovky - chybí. Odstavce - jen aby se neřeklo. Občas jsem se ztrácela, co kdo říká. Přesto (nebo možná právě proto) je to jedna z nejsilnějších knih, co jsem četla. Ještě nějakou chvíli po otočení poslední stránky jsem byla v šoku. A to vlastně i stále jsem. Styl, kterým to je napsané, je perfektní. Přesně se k tomu hodící. Přesně vystihující tu atmosféru. Vážně síla.
Sama čepel
Joe Abercrombie
Nemohu říci, že bych z toho byla kdovíjak nadšená, ale pokud vezmu do úvahy to, že to je teprve první díl trilogie, že se teprve nitky osudu splétají a že se teprve všechno připravuje na později, tak to rozhodně stojí za přečtení. A kdyby se k tomu někdo stavěl více skeptičtěji než já, určitě vytrvejte a přečtěte si i další dva díly.
Alchymista
Paulo Coelho
Dlouho jsem si to odmítala přečíst, bylo toho prostě všude plno, žel bohu, povinná četba si nevybírá a tak jsem do Alchymisty pustila i já. A... nic. Nedokázala jsem se na to dívat očima člověka, kterému to má něco dát, četla jsem to jako obyčejnou pohádku. Překombinované, rádoby filosofická moudra sebraná odevšad. Fakt se mi nelíbil (a nelíbí) ten humbuk kolem toho.
Netvrdím, že je Coelho špatný, ale daleko více mě od něj zaujala třeba Veronika se rozhodla zemřít.
Bílá velryba
Herman Melville
Tedy upřímně.. Bílou velrybu jsem četla hodně, hodně, hodně dlouho. Celý rok a čtyři měsíce a to je u mě co říct. Pasáže, kdy vypravěč popisuje chování velryb, které považuje za dokonalé tvory, kdy popisuje, co s vorvani dělají po výlovu, jsou jednoduše nudné. Uspávající a nepřekonatelné. Musela jsem se hodně držet, abych nečitelné odstavce nepřeskakovala a kolikrát jsem je četla pořád dokola, nedovedu ani spočítat.
Přesto přese všechno dávám knize 3,5 hvězdiček z 5, je to klasika a rozhodně by jí měl každý přečíst, ať je sebevíc nudná.
Vraní dívka
Erik Axl Sund
Nu, co k této "šokující" knize napsat... Abych se přiznala, první polovinu knihy jsem byla víceméně zklamaná - líbilo se mi to (samozřejmě je myšlen styl psaní a tak, nikoliv to, co se v příběhu odehrává), to ano, ale prostě to nebylo ono - a tak trochu jsem prostě nechápala to velké haló kolem toho. Chvíli jsem si dokonce říkala, že jsem asi až moc zkažená, když to se mnou nic nedělá. Jakmile se ale příběh přehoupnul do roviny, kdy se odhalí, jak to vlastně je s Victorií (ano, nečekala jsem to a vůbec mě takového nenapadlo), četla jsem s mnohem větším zaujetím. Každopádně jak už tu přede mnou zmínilo několik lidí, existuje hodně knih, které jsou mnohem nechutnější a ono varování "jen pro silné povahy" na sobě nemají.
Fragment
Warren Fahy
Jak by vypadal život, kdyby se odvíjel naprosto a dokonale odříznut od civilizace. Trochu jsem se těšila na dinosaury - nemám tušení proč, ale byla jsem přesvědčená, že tam budou - čehož se mi sice nedostalo, ale zato se mi dostalo skvělého napínavého příběhu, boje o přežití a snahy poznat nový život. Ze začátku jsem si nemohla příliš zvyknout na menší písmo než obvykle bývá, ale to se nakonec nějak zvládlo. Co se samotného příběhu týče, tam mi vadily hlavně neustálé popisy oblečení - jakou značku má tričko, jakou boty, kalhoty atd. Jako - nic proti, ale tohle bylo chvílemi vážně přehnané, ale naštěstí se to tam vyskytovalo hlavně na začátku. Taky mi přišlo, že se občas nedá vyznat v tom, kdo co zrovna říká, ale to zase taková tragédie nebyla a příběh jsem si dokázala užít i tak.
Jaro
William Horwood
No... upřímně řečeno mě první díl Skrytého světa zrovna neuchvátil. Ze začátku se mi zdálo vyprávění poněkud kostrbaté a zaboha jsem se do toho nemohla začíst. Katherine mi nebyla příliš sympatická a to můj nezájem ještě zvyšovalo. Kolem půlky to nicméně už začalo být lepší a dokonce mě to i bavilo. Ale jinak jo, jistý potenciál to asi má a vzhledem k tomu, že Skrytý svět má celkem čtyři díly, tak se mi zase nechce soudit tak přísně. 3,5*
Povídky z jiné dimenze
Petr Matějček
Přistupovala jsem k tomu zprvu skepticky, protože prostě české autory obvykle nevyhledávám (a zvláště ty nové), tak jsem se toho bála, i když se jedná o sci-fi povídky. A hle - ono se mi to líbilo. Četlo se to strašně lehce, mně se na povídkách líbí právě to, že ty okolnosti podají jako hotovou věc bez potřeby to vysvětlovat a zbytečně to nezdržují. Na druhou stranu mě někdy hrozně mrzelo, že třeba některé náměty nejsou rozpracované do delšího formátu, ale člověk si na druhou stranu říká, že potom by to třeba ztratilo to kouzlo a vůbec by se mi to nelíbilo. (Dobře, to zase asi přeháním.)
Přebyteční
Gemma Malley
Myslím, že to mohlo být lépe zpracované. Líbilo se mi to, ale... Místy mi to přišlo takové nedotažené. Možná jsem byla jen moc náročná :)
Reinkarnovaný: Kameny minulých životů
M. J. Rose
Podobná stavba příběhu jako Labyrint od Kate Mosse. Dva příběhy odehrávající se v současnosti a v minulosti. A obojí stejně napínavé a skvěle napsané. Jen ten konec se mi, myslím, zdál trochu zmatený, ale je možné, že už si to nepamatuji tak dobře.
London Boulevard
Ken Bruen
Naprostá paráda, Bruen nezklamal a já si přímo rochnila v tom úžasném stylu vyprávění!
Smrtonoš
J. M. Troska (p)
Moje druhá sci-fi knížka. Ze začátku jsem se pouštěla do čtení trochu nedůvěřivě, ale postupem čtení se má nedůvěra měnila v nadšení a neschopnost se odtrhnout. Opravdu se mi to líbilo a s chutí se k tomu vždy vracím :)