KellyH komentáře u knih

Ač nebývá výjimkou, že druhé a další části několikadílných sérií už nejsou tak dobré jako ten díl první, u Sandersona to zjevně neplatí a Pramen povýšení je napsaný stejně mistrně jako Finální říše. V naprosto úžasném příběhu se rozvíjí osudy nám již známých postav - někteří jsou nuceni přehodnotit svá stanoviska, někteří jsou nuceni rychle vyzrát, ale nikdo nezůstane tím naivním člověkem, kterým snad mohl kdysi předtím být. Vin dospěla a čeká ji několik rozhodnutí, které mohou významně ovlivnit směr, kterým dále povede její příběh.
Ke konci knihy jsem skoro už ani nedýchala, jak jsem nedočkavě obracela stránku za stránkou, napjatě jsem čekala, co se stane, co je to ten Pramen povýšení a jak dopadne boj o Luthadel a vlastně celou říši. Byla jsem překvapená, konsternovaná, dokonce i zmatená najednou, ale ze všeho nejvíc jsem byla nadšená a ohromená sílou celého příběhu.

7 12.01.2014

Kdo čekal, že knížka snad může skončit jinak, tak nevím, co si myslel, protože jinak to opravdu dopadnout nemohlo. Ale víte co? Ačkoliv to bylo takhle předvídatelné, stejně se mi to líbilo. Děj byl propracovaný a kdekoliv vystupuje někdo pomalý/retardovaný, tak už jen to je - většinou - příslibem něčeho zajímavého. Příběh Blaze se mi líbil, jak ta současná linie, tak i vyprávění o jeho minulosti. Až potom bylo člověku líto, že ta knížka už končí a hlavně jak končí, i když pro Blaze to tak asi bylo nejlepší...

5 06.01.2014

Naprosto perfektní příběh, kterým jsem byla uchvácena již od první strany. Kostra příběhu možná jednoduchá, to ale nemění nic na tom, že veškerá omáčka okolo je vymyšlena opravdu výborně. Allomancie či feruchemie jsou obě dvě strašně zajímavé schopnosti a na konci knihy jsem ocenila takový menší přehled kovů používaných právě v allomancii. Vin byla ohromně sympatická, možná měla schopnosti, které ji nad ostatní povyšovaly, ale i tak ze sebe nedělala nikoho dokonalého, naopak. To se jen tak často nevidí. Celkově byla kniha plná napětí a zvratů, které byly chvílemi opravdu nečekané. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalších dílů!

4 30.12.2013

Jak by vypadal život, kdyby se odvíjel naprosto a dokonale odříznut od civilizace. Trochu jsem se těšila na dinosaury - nemám tušení proč, ale byla jsem přesvědčená, že tam budou - čehož se mi sice nedostalo, ale zato se mi dostalo skvělého napínavého příběhu, boje o přežití a snahy poznat nový život. Ze začátku jsem si nemohla příliš zvyknout na menší písmo než obvykle bývá, ale to se nakonec nějak zvládlo. Co se samotného příběhu týče, tam mi vadily hlavně neustálé popisy oblečení - jakou značku má tričko, jakou boty, kalhoty atd. Jako - nic proti, ale tohle bylo chvílemi vážně přehnané, ale naštěstí se to tam vyskytovalo hlavně na začátku. Taky mi přišlo, že se občas nedá vyznat v tom, kdo co zrovna říká, ale to zase taková tragédie nebyla a příběh jsem si dokázala užít i tak.

31.10.2013

Dlouho jsem se do Spinu obávala pustit, protože jsem si podle anotace myslela, že tam budou vystupovat jen dětští hrdinové a na to já si zrovna nepotrpím. Poměrně mě tedy překvapilo, že tam sice tři hlavní hrdinové vystupují jako dvanáctiletí, ale naštěstí jen na chvíli, v době, kdy je Země obalena tou kosmickou membránou, díky které se jeden den na zemi rovná milionům letům v okolním vesmíru. Pak už sledujeme příběh, jak postupně stárnou a jak se se Spinem vyrovnávají a co se proti tomu snaží podniknout. Celkem bych to tedy zhodnotila jako nadmíru povedené sci-fi plné výborných myšlenek a skvělým rozuzlením.

2 31.10.2013

Nejsem si tak úplně jistá, zda ve mně někdy nějaká jiná kniha vyvolala tolik emocí. Byla jsem napjatá, dojatá, při některých scénách značně znechucená, ke konci jsem se rozbulela. Dvakrát! A když já se u knížky rozbrečím, vím, že to fakt stálo za to. Ani v nejmenším jsem nečekala, že mě to tak vezme, že tak přilnu k těm postavám, že si na někoho vytvořím názor, abych ho vzápětí změnila, že to bude prostě tak zatraceně dobrý. Jo, prostě se mi to líbilo a doporučuju všemi dvaceti.

5 30.10.2013

Je to už pár let, co jsem Nekonečný příběh četla poprvé. A ačkoliv jsem si z děje (hlavně v té druhé polovině knihy) příliš nepamatovala, pořád jsem si dokázala vybavit ten nadšený pocit po dočtení. Když jsem si teď nikdy nekončící příběh oživila, musím s potěšením konstatovat, že ten pocit se nezměnil. Naopak - snad ještě zesílil. Nekonečný příběh je kniha vpravdě kouzelná a Átrejova - a později i Bastiánova - cesta po Fantázii je nezapomenutelná. Jistě nejen mě se Nekonečný příběh zapsal hluboko do duše (ať už kniha či jen film) a nepochybuji o tom, že odtamtud jen tak nezmizí.

4 25.10.2013

V podstatě souhlasím s valnou většinou komentářů zde. První povídka - Písečníci - se mi zdála nejlepší a četla jsem ji s největším napětím, Píseň pro Lyu už byla trochu slabší. Nebo takhle - ona je dobrá, výborná, ale v porovnání s Písečníky bych ji zařadila až na druhé místo z těch tří. No a Skleněná květina... tam už to vážně nebylo slavné. Do půlky dobrý, ale pak jsem se nějak ztratila a celkově z toho byla dosti zmatená. Proto i ubírám jednu hvězdičku z celkového hodnocení, ale jinak se mi to vážně líbilo a jsem ráda, že jsem GRRM mohla poznat i z jiného pohledu než jen z Písně ledu a ohně :)

1 10.10.2013

Mám ráda historii, středověk speciálně, mám ráda sokoly jako takové. A když se to obojí spojí do skvěle popsaného románu, tak wow! Ačkoliv toho sokolničení tam zase tolik nebylo, v podstatě to ničemu nevadilo, protože to vynahradil mistrně napsaný popis náročné cesty, geniálně vymyšlená zápletka a skvěle propracované postavy. Chvílemi jsem měla problémy se od toho odtrhnout a vlastně jsem to dělala jen když jsem fakt musela, jinak bych byla schopná to přečíst i bez přestávky. Lyndon si nebere servítky, podává jedenácté století drsně, zkrátka takové, jaké bylo, a to se mi na tom líbí.
Jsem zvědavá na pokračování, které snad vyjde i u nás, protože Lyndon vážně umí psát a je to za poslední dobu nejlepší kniha, co jsem četla. Rozhodně mohu jen doporučit (nejen) každému, kdo si potrpí na dobré historické romány.

8 05.10.2013

Od téhle knihy jsem toho popravdě moc nečekala a když jsem si jí všimla ve své knihovně, vůbec jsem si nebyla jistá, proč jsem si ji vlastně pořídila. Nicméně jsem byla velmi mile překvapena. Ačkoliv si v ich-formě příliš nelibuji, k tomuhle typu knih snad ani jiný nejde, a tak mi to vesměs ani nevadilo. Perry je úžasná postava, ano, sice je pomalý (rozhodně ne zaostalý!), ale to nemusí nutně znamenat, že je tím nějak špatný. Na pouhých tři sta stránkách se rozvine neuvěřitelně dojemný příběh plný lidských zvratů aneb co se stane, když dobrák od kosti vyhraje milionovou sumu.

3 02.10.2013

Takové docela zvláštní čtení, když se to tak vezme. Na jednu stranu neskutečně pohádkové, na tu druhou nezvyklé a hodné zamyšlení. Navzdory nevelkému počtu stran, myslím si, že příběh byl krásně ucelený a nic tam nepřebývalo ani naopak nechybělo.

1 17.09.2013

Sci-fi nebo ne? V dnešní době moderních technologií už jen horko těžko, nebylo by divu, kdybychom se během pár let potýkali s něčím podobným. Jak zmínil komentář pode mnou, úvod do děje je trochu rozplizlý, nicméně to ničemu nevadí, opět to je jedna z těch knih, která chytne a nepustí, dokud nebudete na poslední stránce.

2 27.08.2013

No... upřímně řečeno mě první díl Skrytého světa zrovna neuchvátil. Ze začátku se mi zdálo vyprávění poněkud kostrbaté a zaboha jsem se do toho nemohla začíst. Katherine mi nebyla příliš sympatická a to můj nezájem ještě zvyšovalo. Kolem půlky to nicméně už začalo být lepší a dokonce mě to i bavilo. Ale jinak jo, jistý potenciál to asi má a vzhledem k tomu, že Skrytý svět má celkem čtyři díly, tak se mi zase nechce soudit tak přísně. 3,5*

28.07.2013

Přistupovala jsem k tomu zprvu skepticky, protože prostě české autory obvykle nevyhledávám (a zvláště ty nové), tak jsem se toho bála, i když se jedná o sci-fi povídky. A hle - ono se mi to líbilo. Četlo se to strašně lehce, mně se na povídkách líbí právě to, že ty okolnosti podají jako hotovou věc bez potřeby to vysvětlovat a zbytečně to nezdržují. Na druhou stranu mě někdy hrozně mrzelo, že třeba některé náměty nejsou rozpracované do delšího formátu, ale člověk si na druhou stranu říká, že potom by to třeba ztratilo to kouzlo a vůbec by se mi to nelíbilo. (Dobře, to zase asi přeháním.)

01.07.2013

Když jsem kdysi dávno (dobře, zase tak dávno to taky není, zhruba v osmé třídě ZŠ) Pána prstenů četla poprvé, přiznám se, že mě to příliš neuchvátilo. Ne že by se mi to vysloveně nelíbilo, zase takový barbar nejsem, ale tenkrát jsem měla hlavu úplně popletenou Harry Potterem a ostatní knihy šly holt do pozadí. Tolkienův svět jsem nechávala dlouho u ledu a to jak ten knižní, tak i filmový. Až před pár týdny jsem si řekla, že TEĎ je ten správný čas, kdy si Pána prstenů dostatečně užiju a dovedu ho ocenit. A tak se i stalo...
Středozem, hobiti, elfové, trpaslíci, Roklinka, Lothlórien... To všechno a ještě víc mě neskutečně okouzlilo a já jsem moc ráda, že jsem tomu dala druhou šanci a nechala se unášet dobrodružstvím Froda a jeho přátel, které se sice v prvním díle teprve rozvíjí, ale to na kvalitě ničemu neubírá, naopak si myslím, že pořádný začátek je pro dobrou knihu nutností.
Asi k tomu člověk musí dospět svou cestou, aby to pořádně pochopil a užil si výjimečný fantasy příběh.

Myslím, že to mohlo být lépe zpracované. Líbilo se mi to, ale... Místy mi to přišlo takové nedotažené. Možná jsem byla jen moc náročná :)

24.06.2013

Jméno růže se mi v některých pasážích četlo opravdu obtížně - zvláště v těch chvílích, kdy následoval dvanáctiřádkový popis nějakého náboženského výjevu. Ano, bylo to popsáno květnatě a bohatě, ale na druhou stranu... zdlouhavě. Poté jsem měla problémy s teologickými úseky, kde jsem se prostě ztrácela a občas měla problémy chápat.
Avšak i přes to všechno jsem byla ze Jména růže unesená a povětšinou napjatě četla. Kniha mě rozhodně nezklamala.

Pygmalión je nepochybně skvělou divadelní hrou. My Fair Lady jsem viděla bohužel jen útržky a s politováním musím konstatovat, že i ty útržky na mě zapůsobily více. V audiovizuálním zpracování to má prostě tu správnou šťávu :)

1 24.06.2013

Na Labyrint světa a ráj srdce jsem se těšila, zvláště proto, že jsem od ostatních slýchala, jak je to nečitelné. Musím uznat, že pro občasného čtenáře je to poněkud velké sousto, hlavně co se týče staré češtiny, ale já si stěžovat nemůžu. Labyrint bezesporu je skvostem české literatury a přečíst by si ho měl snad každý (a není to myšleno kvůli té hlavní teologické myšlence).

Jakmile jsem Erebos viděla v knihkupectví a přečetla si zadní stranu přebalu, věděla jsem, že si to musím přečíst. A tak se i stalo a já jsem nadšená. Kniha vtáhne do děje, člověk se napřemýšlí, trne v napětí. A to, že se příběh odehrává na pozadí Londýna, je jen plusem. Nehledě na to, že se mnohé z knížky dá přenést do reality, že ano.

1 24.06.2013