Kerriova komentáře u knih

Řeknu vám to upřímně - když jsem se dozvěděla, že v našem knihomolském klubu byl pro tento měsíc do společného čtení vybrán Spasitel, třikrát jsem se pokřižovala a šla si natřít osypky. Sci-fi je pro mě totiž skoro sprosté slovo, takže jsem neočekávala radši vůbec nic. Sice od Weira znám Marťana, ale jen ve filmovém podání. To jsem zvládla dokonce i několikrát zkouknout, ale v knižní podobě mi to prostě nic neříká, sci-fi je pro mě obvykle příliš přitažené za vlasy nebo naopak až moc suchopárné. Ale což, aspoň odfajfkuju ve výzvě tu knížku odehrávající se ve vesmíru, řekla jsem si. Jenže pak jsem začala číst... a ono mě to chňaplo hned od první stránky! Od prvního řádku okamžitě samá akce. Kde jsme se to ocitli? Co se to sakra děje? Proč si ten chlápek na nic nevzpomíná? Milion otázek a žádné odpovědi Nářez! Tohle byl prostě naprosto perfektní nářez! Nejsem žádný odborník na astronomii, fyziku, chemii nebo biologii, takže nemám nejmenší ponětí, jestli tam autor plká totální nesmysly, ale je mi to vlastně úplně jedno. To, co ve své fantazii stvořil, je něco úchvatného a donutilo mě to sežrat tuhle knížku v podstatě za dva večery. Ten druhý večer jsem si vrazila sirky do očí a vydržela při vědomí do pěti do rána, protože jsem nutně musela zjistit, jak to všechno skončí. Neuvěřitelně chytlavý příběh o odvaze, odhodlání a nečekanému přátelství s úžasným koncem. Kdyby všechny sci-fi knížky byly na takové úrovni, nečtu nic jiného. Doporučuju všemi dvaceti a lituju, že těch končetin nemám ještě víc!

24 11.05.2023

Seriál jsem viděla několikrát, ale knížka se mi do rukou dostala až teď díky kamarádce. Začátek mě trošku nudil, ale potom Bože, něco takového lehkého, svižného a vtipného jsem potřebovala jako prase drbání. Vím, že zřejmě tahám dříví do lesa, valná většina z vás tyhle ztřeštěné příhody Saturnina a jeho pána určitě už dávno četla, ale snad mi to odpustíte. Vážně jsem se skvěle bavila, mockrát jsem se dokonce začala chechtat nahlas a pak jsem musela předčítat úryvky, aby mě drahý polovičák neměl za totálního magora. Pokud je tu nějaký další neználek jako já, pak vřele doporučuju urychlenou nápravu stojí to za to

Strhující, dechberoucí, omračující! Boží! Ano, přesně taková je tahle knížka. Normálně se knížkám s válečnou tématikou vyhýbám, nebaví mě to, nechci to číst, nepovažuju to za relaxaci, hnusí se mi to. O téhle jsem všude četla, jak je strašně drsná a jen pro silné povahy, někteří ji museli i odložit. Tím přitáhla mou pozornost. Byla jsem zvědavá. Co to udělá se mnou? Dokážu to přečíst? V čem může být tak silná? Začala jsem ji číst se skepsí. Ta zmizela hned po první stránce, rozjelo se to jako pohodový příběh party kamarádů. A pak zničehonic prásk, jedna událost a nabralo to grády. Ani jsem nemrkla a najednou jsem si užívala dvě dějové linky, jednu gangsterskou v USA, druhou válečnou v Německu. A pořád to nabíralo na obrátkách. Sotva jsem se donutila jít spát, nedalo se odtrhnout, párkrát jsem četla ještě v posteli až do pěti do rána. Ten příběh je tak dokonale vystavěný a promyšlený, že to všechno člověk prožívá s hlavními postavami. Jediná věta tam snad není zbytečně, všechno má svůj význam a smysl. Drží vás v napětí až do samého konce, musíte číst dál, chcete vědět, jak to skončí. Potřebujete to vědět! Souhlasím, že to určitě není pro slabé povahy, autor si nebere absolutně žádné servítky, vše popisuje naprosto syrově a surově. Je to kruté. Ale takový tehdejší život prostě byl, tak proč to zjemňovat? Ztratilo by to svou údernost, výstižnost. Příběh mi přímo běžel před očima jako film. U téhle knížky jsem byla vděčná za svou thrillerovou a hororovou průpravu, ustála jsem to bez potíží, už jsem krapet otrlejší. Naopak jsem si ji opravdu vychutnala. Pokud máte pevné nervy a plechový žaludek, vřele vám ji doporučuji. Je to rozhodně jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla.
P.S. Nejezte u toho...

21 11.05.2023

Pro mě neobvyklá volba. Jsem poctivě odkojená thrillery a horory, tudíž co se týče mojí citlivosti a dojímání se u knih, pařez je mým bráškou, takže jsem zůstala poněkud v šoku, když jsem u tohoto kousku nejdříve pocítila takový ten pocit staženého hrdla, následně štípání v nose a vzápětí moje oči začaly produkovat slanou vodu. A ne jednou. Mnohokrát. A to jsme na sebe s knížkou narazily vlastně omylem. Zaujala mě obálka (na to jsem nemocná) a zvláštní název, anotace zněla záhadně a tak jsem to ze zvědavosti zkusila. A jsem za to opravdu ráda. Naprosto krásná kniha plná hořkosladkých příběhů ze života, která si tak v poklidu plyne, člověka vtáhne a nepustí. Plná emocí, citů, něžnosti i smutku. Moudrosti a krásných citátů. A překvapení. Není vždy všechno tak, jak se na první pohled zdá

17 11.05.2023

Pán prstenů je nádherná klasika, kterou jsem poprvé četla ještě na základce. Tehdy jsem nemohla plně ocenit Tolkienův cit pro detaily, pro popis prostředí a tyto části jsem barbarsky přeskakovala. Teprve teď při re-readingu jsem si knížku užila se vším všudy a doslova mě pohladila po duši. Filmové zpracování je kvalitní a vizuálně úchvatné, ale psané slovo má pro mě přesto větší moc. Brzy budu pokračovat dalším dílem a už se na to moc těším.

Tak, pro začátek si představte zapřisáhlou čtenářku thrillerů a hororů, která při popisu mrtvoly roztahané na vzdálenosti dvou kilometrů nehne ani brvou, jak louská v noci pod peřinou a vytváří nový přítok Nilu hektolitry slz. Přesně tohle mi Knihovna malých zázraků provedla. Tahle knížka s nádhernou obálkou u mě vážně aspiruje na jednu z nejlepších, ne-li přímo nejlepší tohoto roku. Přiznávám, že prvních několik desítek stran jsem se ztrácela v kupě cizích jmen a hopsání v čase, což mě rušilo a vypadalo to, že se nezačtu. Pak jsem ovšem chytla nit a od toho okamžiku jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji prakticky na jeden zátah, protože mě dojemné osudy jednotlivých postav doslova pohltily a měla jsem pocit, že jsem v příběhu s nimi. Nádherné čtení o tom, jak knihy můžou změnit přístup k životu a vzniknou díky nim nová přátelství. Knihovna malých zázraků se zařadila na seznam těch klenotů, které si pořídím i ve fyzické podobě, protože zatímco moje obvyklé thrillery nikdy nečtu dvakrát, tohle je takové to pohlazení po duši, ke kterému se člověk občas vrací.

13 11.05.2023

Ach, ach, někdy se nezadaří a člověk sáhne po špatné knížce. Tady to hodně zkrátím. Četli jste nebo aspoň víte, o co kráčí v Karikově Trhlině? No tak v tom případě už nemusíte číst tohle. Jen vysvětlení tu spočívá v něčem jiném, ale jinak jako přes kopírák. Pokud jste Trhlinu nečetli, pak by to pro vás mohlo být napínavé čtení, ale o thrilleru bych nemluvila a horor to není už absolutně v žádném případě. A ten styl psaní No jestli toužíte po troše napětí a záhad, zkuste to, ale pro větší požitek bych raději sáhla po tom Karikovi. Tématika je opravdu úplně stejná, ale má mnohem vyšší úroveň. A já jdu hledat něco, co mi zlepší chuť.

12 11.05.2023

Nesnáším knížky (stejně jako filmy či cokoli jiného) o koncentrákách a o druhé světové celkově. Nenávidím tu dobu, nenávidím ty lidi, nenávidím o tom číst nebo jen slyšet. Ani tak ne proto, že bych to neustála emocionálně. Spíš proto, že se mi chce z těch lidí zvracet, probouzí to ve mně záchvaty vzteku, přeju si vytáhnout je z hrobu, oživit, zabít, znovu oživit, zase zabít A to u čtení prožívat nechci, čtu pro zábavu a odreagování, takže tuhle sortu radši ignoruju. Ale řekla jsem si, že pro jednou mě dvě stě stránek nezabije, holt to sežeru na jeden zátah, jeden den se vytočím a pak budu mít zase klid. Eddie mi však udělal radost. Bohudík se v tom, co zažil, nijak nehnípe, nevyžívá se v popisu detailů, on to jen tak prostě konstatuje a ty roky hrůz utečou jako voda. Měla jsem pocit, že sedím na klíně dědovi, který jen vypráví svůj příběh a snaží se mi na tom příkladu ukázat, že když se všechno sere a nic se nedaří, tak nemám propadat beznaději a mám pokračovat dál s hlavou zpříma a s úsměvem. Udrž si naději, ono zase bude líp. Párkrát se mi sice opět zamlžilo vidění přílišnou tekutinou v očích, ale Niagary se nekonaly. Bylo to smutné, ale zároveň optimistické. Hezky a jednoduše psané. Milé. Ten člověk musel být úžasný, silný a neskonale hodný. Klidně bych k žánru téhle knihy doplnila i motivační literatura nebo osobnostní rozvoj, protože to tam rozhodně čtenář najde.

11 11.05.2023

Tady nemám skoro co říct. Úžasná kniha, silný příběh a skvěle napsáno. Střídají se kapitoly o Izzy a o Claře, ale děj zůstává přehledný. Izzy mě sice chvílemi maličko štvala, zato z Clařina příběhu mi bylo hodně smutno, její zážitky jsou příšerné, ale závěr mi vykouzlil úsměv na rtech a zároveň jsem upustila nějakou tu slzu. Vřele doporučuju! A rozhodně se podívám i na další knížky od této autorky, psát vážně umí

11 11.05.2023

Tohle bylo tak neskutečně čtivé, až to bylo doslova žravé. Poutavá jízda od první do poslední stránky. Pořád se něco děje, pořád na světlo vyplouvají další a další zvláštní zjištění. Skvěle promyšlené, na první pohled spolu nesouvisející dva případy, které ve finále krásně zapadnou do celku. Myslíte si, že víte, kdo je pachatel? Hahaa, tak určitě! Ten smrad zahnívajícího bahna sice čicháte dobře, ale vane odjinud, než by se zpočátku mohlo zdát. Mám ráda poctivé klasické detektivky tohoto typu a tahle byla navíc okořeněná dvojicí správňáckých vyšetřovatelů. Krom toho se mi velice zamlouval styl, jakým autorka píše, vyloženě si hraje se slovy a umí výborně popsat prostředí, atmosféru i postavy, všechno působilo hodně živě a vyvolávalo to ve mně ty správné emoce. Jen mě trochu rušilo poměrně velké množství postav, a tudíž i jmen, kvůli čemuž jsem se občas ztrácela a musela jsem si zalistovat pár stran zpátky. Rozhodně to však byl moc příjemný čtenářský zážitek, což potvrzuje také fakt, že jsem knihu zhltla za pouhých 24 hodin. Určitě se podívám i na další autorčinu knihu Klekánice a jsem upřímně zvědavá, co po těchto dvou postavách slovanského folkloru přijde příště

9 27.06.2023

Toto byl zase jeden z těch (jak já jim říkám) pocitových/emocionálních románů. Knížka, která vám vleze pod kůži a je vám s ní prostě dobře. Je taková milá, lidská a příjemně plyne. Na nic si nehraje. Hladí, hřeje a promlouvá. A než se nadějete, jste na konci a odnášíte si nějaké to moudro navíc. Pohodová odpolední jednohubka, u které si i čajíčkář jako já uvaří aspoň kafe s mlékem, protože se to tak nějak sluší. Jen ta pravidla by autor nemusel vypisovat všechna pořád dokolečka. Ale určitě se podívám na další díly.

9 11.05.2023

Byly doby, kdy jsem četla jen Kinga, ale posledních několik let jsem si od něj dala dlouhou pauzu. Jeho tvorbu z posledních let tedy prakticky neznám. Byla jsem tudíž zvědavá, co mě čeká a nemine. A že to stálo opět za to, stejně jako před lety. Tato kniha sice nebyla úplně typickou kingovkou, na jaké jsem zvyklá, ale vůbec mi to nevadilo. O to víc upoutala mou pozornost. Tentokrát to totiž nebyl čistě horor, ale zajímavý mix nadpřirozena s detektivkou. Autor se s příběhem nemaže, jako ostatně nikdy, postavy dostávají pěknou sodu, a ačkoli je vše obšírně popsáno (jak je u Kinga už tradicí), přesto příběh pěkně odsýpá a je neskutečně napínavý. Moc mě bavilo sledovat, jak se zarytě racionální kriminalisté pomalu a neochotně, ale jistě vyrovnávají s přítomností něčeho nevysvětlitelného. Závěr byl na můj vkus možná trošku slabší, ale i tak ve mně Outsider zanechal velice silný dojem. Silný a silně zneklidňující. Stephen King snad nikdy nezklame, ať člověk sáhne po kterékoli jeho knize.

8 11.05.2023

Šepot včel je vlastně taková kronika jedné rodiny mexických zemědělců. Překrásný, i když posmutnělý román okořeněný troškou mystična. Právě to spojení reality a prvku nadpřirozena dodalo vyprávění jedinečný punc, díky kterému mě příběh naprosto okouzlil a pohltil, a zase jsem jednou po delší době uronila drobet slané vody. Člověk jako Simonopio by byl dar z nebes. Pokud se potřebujete lehce emocionálně rozebrat a zároveň si užít opravdu úchvatný písemný projev, velice vřele doporučuji.

8 11.05.2023

Letiště byla vynikající chuťovka. Četla jsem ji tedy na můj vkus zatraceně dlouho, trvalo mi to 13 dní, což je vážně hodně. Bylo to dáno tím, že v knize je obrovské množství neuvěřitelně podrobných popisů každého jednoho oddělení, úkolů pracovníků, radarové kontroly letů a spousty dalších věcí. Musela jsem číst pomalu a pořádně, abych se neztratila. Chvílemi to bylo až vyčerpávající a lezlo mi to na nervy. Ale samotný děj byl napínavý, poutavý a nemohla jsem se odlepit. Podívám se nejspíš i na další Haileyho romány, čmuchám slibnou zábavu.

8 11.05.2023

Miluju detektivky, ale nemám ráda válečnou tématiku. Tady mě však natolik vtáhl příběh, vyšetřování a snaha odhalit pachatele, že jsem válku v podstatě odsunula na vedlejší kolej a příliš jsem ji nevnímala. Naprosto mě fascinoval působivý popis města v plamenech, doslova jsem viděla tu oslnivou ohnivou záři, tavící se pouliční lampy, rozžhavené dlažební kostky, po kterých se ani nedalo chodit a cítila jsem ten nesnesitelný žár. Inspektor Heller je velice sympatická postava, kterou jsem si okamžitě oblíbila. Vřele doporučuju, super čtení!

7 03.03.2024

Ač nerada začínám se sériemi od několikátého dílu, přijde mi, že tady to nijak nevadí. Ano, samozřejmě jsou v příběhu odkazy na minulost Niny, které objasňují určité vzorce jejího chování či podobné věci, ale pro děj samotný to není podstatné. Dlouho jsem nenarazila na detektivní příběh, který by měl vážně tak dobrý nápad, hrozně mě to nadchlo. Děj je dobře vymyšlený, provázaný, nenašla jsem nic, co by nedávalo smysl nebo nezapadalo. Naprosto úchvatné bylo využití a zapracování egyptské mytologie do příběhu. Egypt jsem vždycky milovala a tohle bylo perfektní. Vraha jsem neodhalila ani omylem, ve finále jsem koukala jak vyoraná myš. Nina a její kolegové mi vyloženě sedli do noty, knížka se četla perfektně, odsýpalo to, nechybělo tam ani to správné množství lidskosti, kdy jinak drsní agenti odhalí svoje city, ale zároveň to není příliš sentimentální. Jestli jsou i předchozí díly tak podařené, asi jsem právě našla svou novou oblíbenou detektivní sérii!

7 11.05.2023

S tímto příběhem jsem se poprvé seznámila před mnoha lety v seriálové podobě a nikdy jsem na něj nezapomněla. Autorka dokázala neuvěřitelným způsobem popsat nejen různá prostředí, kde se děj odehrává, ale zejména jednotlivé postavy. Jejich charaktery jsou tak perfektně propracované, že čtenář získá dojem, jako by se s nimi osobně znal. Díky tomuto jedinečnému umu, který v mnohých dnešních knihách často postrádám, jsem se mohla do osudů postav opravdu vžít a procítit je doslova do morku kostí. Kniha je sice poměrně obsáhlá, ale nevynechala bych jedinou větu, vše má svůj hluboký význam a skvěle určené místo. Nadčasový mistrovský kousek!

7 11.05.2023

Vybrala jsem si ji do loňské čtenářské výzvy "od afrického autora", sama bych po ní asi nesáhla. A vůbec nelituju! Praštěnější knížku jsem snad ještě nečetla. Není to žádná literatura pro náročné nebo starší a pokročilé, ale jako oddechovka na víkend nebo na dovču vážně ideální volba. Bohudík že jsem ji četla jako e-knihu, jinak by byla poprskaná od výbuchů smíchu skrz naskrz. Poppy je nevídaný talent na trapasy a nejšílenější průsery K autorce se ještě určitě vrátím, její smysl pro ulítlý humor je mi hodně sympatický. Procenta stahuju jen proto, že to prostě není rádoby hodnotná literatura. Srdečně doporučuju, pokud hledáte něco lehkého a zábavného, u čeho vypnete po náročných dnech.

7 11.05.2023

Příběh mě překvapil, protože postavu superintendanta Battlea coby vyšetřovatele jsem neznala. Ale jinak je to typická pohodová detektivka od Christie, přesně to, co mám ráda na víkendové počteníčko s kočkou na klíně a čajem po ruce. Od začátku se člověk nenudí, pořád se něco děje, postavy jsou zábavné a nejvíc miluju dějové zvraty, které Agatha tak skvěle ovládala. Vraha jsem tipovala úplně špatně, pravého pachatele jsem vůbec nepodezírala. Vlastně jsem tipovala špatně úplně všechno a na konci jsem jen otevřela hubu dokořán

6 11.05.2023

Upozornění: Tato kniha rozhodně není vhodná pro schizofreniky!
Tohle čtivo bylo velice náročné, rozhodně žádné odreagování. Od začátku do konce musí čtenář dávat bedlivý pozor, aby si udržel přehled a orientoval se v hostitelích a čase, jednotlivých událostech a výpovědích. Jakmile na malou chvíli neudrží pozornost, hrozí, že se okamžitě ztratí. Sama jsem se musela v jedné části vrátit a přečíst si to znovu, ztratila jsem nit. Pak už jsem četla velice, velice pomalu. Po dočtení mě bolela hlava a měla jsem pocit, že jsem si spálila mozkové závity. Byla jsem totálně dezorientovaná a doslova vyčerpaná a na sepsání téhle recenze jsem si musela vzít 24 hodin volna, abych to zpracovala a trochu se vzpamatovala. Dokonce jsem hned nerozečetla žádnou další knihu, jak mám ve zvyku. Dojmy zanechala skvělé a hluboké, líbila se mi, ačkoli mě absolutně odrovnala. Nápad je neobyčejně originální, zpracování perfektní, autor si s textem zjevně hrál do nejmenších podrobností. Ale čekala jsem propracovanější závěr, tam to ufiknul a domysli si sám, jak to bylo dál. Vysvětlené je sice všechno asi dostatečně, ale chtěla jsem vidět i tu druhou stranu. A jedno malé doporučení pro ty, kdo by tuhle knihu chtěli také zkusit možná by nebylo špatné si při čtení dělat malé poznámky bokem, informací a jmen je tu vážně kupa a třeba vás pak nechytne bolehlav jako mě.

6 11.05.2023