Kerriova komentáře u knih
Další výstřel naslepo v rámci čtenářské výzvy, nic jsem neočekávala, nic jsem si od toho neslibovala. Rozhodla jsem se pro tuhle knížku čistě jen proto, že mi je prostředí Jizerských hor blízké, strávila jsem tam kus života a chtěla jsem si přečíst příběh odehrávající se tam, kde to znám. A nakonec jsem byla mile překvapená, ač přiznávám, že možná jsem do určité míry ovlivněná právě tím, že mám Jizerky pod kůží... Začátek mě trošku vystrašil, získala jsem dojem, že se děj bude točit jen kolem církve, v kostelích a na mších, ale vzápětí se to hezky rozjelo a příběh mě vtáhl. Je to příjemná nekomplikovaná historická detektivka. Líbily se mi dosti bohaté popisy prostředí a postav. Sice mi úplně neseděly vzdálenostní a časové údaje, které autor uvádí, a místy je znát, že není vypsaný, ale na prvotinu se mi jeho dílko zdá solidní. Mám v plánu podívat se na zoubek i pokračování.
V téhle knížce je možná pár nepřesností. Autor nebude možná úplně objektivní. V každém případě je podle mého názoru opravdu hodně podrobná a poskytuje pohled z mnoha různých úhlů. Není to žádná suchopárná nuda, je to čtivé a zajímavé.
Poprvé jsem zabrousila do neznáma a zalovila v erotických románech. Předpokládala jsem (a správně), že u tohoto žánru nebude zrovna dvakrát nutné zapínat šedou kůru mozkovou. A kupodivu ani nelituju. Bavila jsem se, četlo se to rychle a dobře. Knížka si díkybohu nehraje na žádnou vysoce intelektuální záležitost, dějově tam toho moc není, zato sexu je tam habakuk. V podstatě tam jen jebú, jak by to stručně shrnul major Haluška z Černých baronů. Pokud hledáte porno v písemné podobě, tak směle do toho!
Musím uznat, že tato knížka má něco do sebe. Nápad se mi líbil, Literární lékárna na lodi je originální, popisy francouzských říčních kanálů a městeček v okolí navozují příjemnou atmosféru, příhody z cesty jsou zábavné, má to duši, je to citlivé i dojemné. To vše ano. Bohužel místy je styl psaní až příliš rozvláčný, toho filozofování by stačilo méně. Nemůžu si pomoct, všechny hlavní postavy by potřebovaly pár za uši, aby se jim rozsvítilo, jednaly trochu rychleji a na události ve svých životech nezíraly ze všech možných i nemožných úhlů a nezvažovaly tak příšerně dlouho, co by kdyby. Rychlejší reakce by jim opravdu neuškodily. Trochu života do toho umírání! Jako celek to byla ale moc příjemná cesta z Paříže do Provence a mám chuť si koupit lodičku, dát si chvíli voraz a vydat se na výlet.
Jsem poměrně zklamaná. Už jsem četla rozhodně mnohem lepší kousky. Měla jsem potíž udržet u knihy pozornost, ačkoli v pozdější fázi nabral děj konečně spád, ale vzápětí mě dost rozhodil samotný závěr, který je opravdu strašně přehnaný. Tilly je nejspíš Wonder Woman. Každopádně postava Tilly je velice zábavná. Absolutně asociální a neschopný tvor s geniálním mozkem, který v závěru hodně překvapí (až příliš, jak už jsem řekla). Líbila se mi ovšem lokace vražd a jejich rituální provedení, námět knihy jako takový a jak autor šikovně ukrýval identitu vraha. Tedy alespoň podle mého názoru nebylo vůbec snadné ho odhalit, až téměř ve finále mi to konečně vše zapadlo dohromady a došlo mi, kdo za tím stojí. Sečteno a podtrženo – silně pochybuju, že bych sáhla po pokračování téhle série, bohužel mě tento první díl nepřesvědčil, že to stojí za to.
Tak hrozně nemastnou neslanou knížku jsem dlouho nepotkala. Nezanechala žádné výraznější dojmy, prostě jen prošuměla před očima. Až bolestivě předvídatelný a poměrně přiblblý děj. Postava Jennifer je sympatická jak osina v řiti, neuvěřitelně tupá a naivní ženská a chorobně úzkostlivá matka. Chování a zejména vyjadřování Gracie neodpovídá čtyřletému dítěti. Snad nejhorší je ale ten závěr, i když aspoň objasní ten pofidérní styl vyprávění. Duchařiny jsou mi obvykle blízké, ale tohle bylo opravdu utrpení. Naštěstí je to vážně krásně zapomenutelný kousek, takže za týden asi už ani nebudu vědět, že jsem to vůbec četla. Ale pokud máte problémy se spaním, tak potom doporučuju, uspává to kvalitně.
Tohle byla jízda! Je to docela těžké čtivo. Ale skvěle mi vynahradilo to zklamání z posledních několika mizerných knih. Zpočátku mi to přišlo celkem v pohodě, holt ženuška s výraznou potřebou se pomstít a vyrovnat si účty, to se stane. Byla jsem dokonce schopná ji v určitém smyslu chápat, protože zažila opravdu krušné chvíle. Ovšem jak jsem pokračovala ve čtení a Belle zacházela pořád dál, začalo se mi z ní dělat už dosti zle. Jsem velice ráda, že je to pouze historická fikce, tedy příběh sic založený na reálné postavě, ale dokreslený autorčinou fantazií. I kdyby Belle byla jen z poloviny tak zkažená, krutá a odporná bytost a doopravdy by spáchala jen polovinu toho, co se v knize píše, stačilo by to bohatě. Výborně napsané, skvěle propracované postavy, prakticky žádná hluchá místa, slušný spád. Ale je potřeba silný žaludek a ideálně si to nepředstavujte živě před sebou, ta ženština se měla narodit jako řezník. Jinak však vřele doporučuji!
Tahle knížka byla v mém seznamu k přečtení už hodně dlouho a tak jsem využila příležitosti, kvůli společnému čtení jsem ji popostrčila dopředu a moc se na ní těšila. A jak to tak bývá, když se na něco moc těšíte, většinou jste pak zklamaní. Přesně jako já v tomto případě. Knížka totiž bohužel moje očekávání nenaplnila. Hodnotím ji jako naprosto průměrnou detektivku, která snadno zapadne v těch spoustách podobných příběhů. Akorát tu máme tři extrémně otravné šéfinspektorovy dcerušky, které jsou využívané jako vycpávka v hluchých místech a mně osobně tedy začaly rychle lézt na nervy. Tohle v detektivce nemá podle mého názoru moc co pohledávat. Označení thriller to má víceméně spíš omylem. Přečteno radši téměř za jeden večer, abych to měla takříkajíc z krku. Plusové body dávám za solidní tempo, čtivost a obstojnou logiku, ale není to ničím zvláštní, zajímavé, ani výjimečné. Jediné, co mě v příběhu opravdu zaujalo a hodně se mi líbilo, byl poněkud méně obvyklý způsob, jakým autor vymyslel únosce. Celkově vzato solidně odvedené řemeslo, ale když se mě na knížku zeptáte za měsíc dva, moc už toho asi nevypotím.
Z této knihy mám hrozně smíšené dojmy. Sice se četla dobře, děj má rychlé tempo, příběh je zajímavý, zapojení mytologie různých kultur do toho vneslo originalitu, pachatel se dlouho skrývá ve stínech, to vše je moc fajn. Ale Sayer mi byla pořád něčím nepříjemná a hlavně mi jisté věci přišly úplně upadlé na hlavu. Vážně jim nemůžu uvěřit. Nemůžu říct nic konkrétního, protože bych spojlerovala, ale týká se to pachatele a vyjde to najevo na konci. Podle mě totální kravina, ale nejsem odborník. Každopádně mi to vadilo hodně. Rozhodně však otestuju ještě další díl, když si odmyslím tu danou problémovou záležitost, tak příběh samotný mě zaujal. A na Sayer si možná časem zvyknu, to mi zas takovou potíž nedělá, holt je svérázná.
Další z mých oblíbených případů s Poirotem v hlavní roli. Jako vždy skvěle propracované postavy, pěkně popsané prostředí, člověk se skoro na té pláži vidí, téměř po těch skalních žebřících sám leze. V tom odporném studeném počasí mi to prohřálo kosti. Ale tentokrát mi trochu víc sedlo filmové zpracování, které mi připadalo přehlednější. Přece jen hrátky s posunem času je lepší vidět, než si tu časovou osu kreslit jen v hlavě. A postav tam bylo habakuk, chvilku trvá, než se jeden zorientuje. Přesto jsem si čtení moc užila, případ je zapeklitý, hezky promyšlený a nápaditý. Závěr byl krapet zamotanější, postup vyšetřování se mi nezdál tak otevřeně popsán jako jindy, ale stejně mě to bavilo. Podezřelí jsou prakticky všichni. Tak kdopak je náš vrah
Další odlov v rámci rozšiřování znalostí klasiky a rovnou i dobrá volba do čtenářské výzvy kniha odehrávající se v 16. století.
Božínku, to byl zážitek! 550 stránek jsem slupla jak malinu, z toho 330 za dva večery. Popravdě první kapitola mě nudila, rozvláčně uvádí do děje a v podstatě seznamuje s postavami, doufala jsem, že se v takovém tempu neponese celá kniha. Ale moje obavy se vzápětí rozplynuly. Od druhé kapitoly se intrikuje jako o život, z jednoho nebezpečného dobrodružství skočíme po hlavě do dalšího, na každém rohu číhají traviči nebo najatí vrazi, v Paříži obšťastňuje kámen cihlu (hlavně ne vlastního manžela/ku, Bože chraň!). Super jízda! Skvělý mnohovrstvý a rozsáhlý román s mnoha postavami, který vyžaduje trochu více pozornosti, aby čtenář udržel přehled v událostech a souvislostech. A ve finále jsem s radostí zjistila, že na něj navazují ještě další díly, takže už se moc těším.
S tímhle kouskem jsem bojovala týden. To je na můj vkus při takovém počtu stránek vážně dlouho a samo o sobě to o něčem vypovídá. A sice o tom, že vlastně až do půlky knihy jsem se v podstatě prozívala a chtěla jsem ji několikrát odložit. Autorka sáhodlouze uvádí do starého případu, popisuje těžkou vnitřní rozervanost hlavní hrdinky a jeden by si nudou povečeřel ruku až po loket. Ale protože mi visela na seznamu k přečtení už pár let, hryzla jsem se do zádě a četla dál. Lehce za půlkou jsem se konečně dočkala odměny. Konečně jsme se dostali k jádru pudla, rozjelo se vyšetřování, nabralo to spád (vyvěste vlajku a tři dny se radujte). A závěr, který byl opravdu nečekaný a pěkně vykreslený, se mi už naprosto nepokrytě líbil a spolkla jsem ho jedním dechem i s bolavou hlavou. Ta první polovina se dala osekat o dobrou třetinu a hlavní hrdinka mě velmi často velmi sr, eeh, tedy pila mi krev. Od novinářky bych čekala víc drzosti, rozhodnosti a sebejistoty. Tahle občas jedná tak nějak nelogicky a je na facku. Taky mi vzhledem k popisu jejího miniaturního bytu přijde úsměvná její záliba sbírání kufrů, kdepak je asi holka skladuje. Spíš se autorka snaží dosti kostrbatě naroubovat důvod, jak se milá hrdinka k onomu kufříku vůbec dostala. A tím závěrem, který se mi tak líbil, rozhodně nemyslím ty úplně poslední asi tak dvě stránky, bez kterých bych se osobně bez potíží obešla. Jako oddechovka dobrá, ale označení bestseller mi fakt hlava nebere a na zadek jsem si nesedla.
Kniha může zpočátku působit trochu rozvláčně, každý vypravěč toho má opravdu hodně na srdci. Ale vyplatí se vytrvat, protože to pak je vážně síla. Tolik totálních magorů na jednom místě, tolik zničených životů, tolik zvrácených nápadů To jsem fakt neviděla! A ta dokonale temná děsivá atmosféra! Když už si myslíte, že jste tomu přišli na kloub a záhadu jste rozlouskli, ukáže vám autorka prostředníček a vy zůstanete zírat. A i když dojdete na konec, stejně vám bude vrtat hlavou, co se bude s jejich osudy dít dál
Tedy zajímalo by mě, čím si tahle knížka vysloužila označení horor. Je to spíš čtivá, hezky uprašující viktoriánská detektivka, která mi asi nejvíc připomíná příběhy Sherlocka Holmese. A to mě baví, to mám ráda. Líbí se mi nebezpečné špinavé, smrduté uličky starého Londýna, plné typické mlhy, ve které se potichounku polehounku plíží vrahounek. Záhadné řádění Rozparovače mě navíc odjakživa zajímá. Autorka se moc pěkně nechala inspirovat skutečnými událostmi a propletla do nich příběh z vlastní fantazie. Za což jí ale zároveň strhávám procenta, protože většinu příběhu za ní napsal Jack sám. Ona si k tomu jen dokreslila bohatší pozadí, což je sice taky prácička, ale silně si to zjednodušila. Finální rozuzlení bylo povedené, i když jsem původce všeho tak nějak předem vytušila, ale zdaleka mě nenapadl důvod jeho počínání. Mimochodem úchvatně nechutný důvod.
Tak tohle je velké, přímo obrovské zklamání. Jednu chvíli na mě tahle knížka vyskakovala úplně všude, jaká to bude strhující jízda, no celkem solidní hype. Moc jsem se na ni těšila, slibovala jsem si od ní pořádně strašidelný zážitek, ale ve skutečnosti se nic takového nekonalo. Zase jednou pěkné PR, ale skutek utek. Do hororu to má opravdu velice daleko, možná by se to dalo označit přinejlepším jako mysteriózní román. Vlastně až do poloviny se v podstatě nic neděje, i to málo se děsivě vleče, je to zmatečné, protože se věčně střídají časové linky a pohledy různých postav. Dokonce jsem se dokázala v ději naprosto ztratit a musela jsem začít číst znovu od začátku. Bylo to přehnané a překombinované. Zhruba od té půlky už se to střídání a přeskakování zmírní a konečně se děj rozhýbe, ale ani tak to žádný zázrak není. Je naprosto jasné, jak knížka skončí, žádné překvapení se nekoná. Člověka snad může pohoršit či znechutit zacházení s pacienty v onom ústavu, ale jinak nic. Zápletka není ničím zajímavá ani originální, většina knihy je neobyčejně nudná. Když jsem zjistila, že z toho má být série, obešla mě hrůza. V čem hodlá autorka proboha pokračovat? Vždyť tohle ztratilo dech dřív, než to vůbec nějaký stihlo nabrat. Takže - toto není horor. Horor je pouze tu knihu vůbec dočíst do konce.
Tahle kniha splňuje přesně to, co očekávám od psychologického thrilleru nedočkáte se tu tradičních popisů mordů, kde tečou hektolitry krve a z mrtvolky je puzzle pokrývající několik metrů čtverečních, zato je vám při čtení opravdu blivno a nepříjemně. Deborah mi byla bytostně nesympatická od první stránky a její poddajná, totálně odevzdaná povaha mě vytáčela do nebes, ovšem Larry jí postupem času začal zdatně sekundovat. Autorka si se čtenářem hraje dokonale, krásně kalí vodu, styl psaní se mi velice zamlouval. Ale pochopila jsem rychle, všimla jsem si drobného náznaku. Přesto mě závěr pěkně překvapil, nečekala jsem, že to bude až tolik. Málokterý příběh ve mně vyvolal takový odpor a znechucení, těmi pocity mi to asi nejvíc připomnělo knihu V zahradě zášti, u které jsem se oklepávala úplně stejně. Je to hnus, hnus a humus, ale tak výborně napsaný, že jsem se nemohla odtrhnout. Vřele doporučuju, pokud chcete nahlédnout do duší a mozků totálním psychopatům.
Pěkně dlouho jsem čekala na nějaký kvalitnější horůrek. Už mi to chybělo. Na McMahon jsem se chystala už nějakou dobu, takže když se důrazně ozval hororový absťák, usoudila jsem, že přišel její čas. Pěkné prostředí, dvě přehledné časové linky, které se pravidelně střídají. Jedna obsáhlejší ze současnosti, druhá stručnější, připomínající deníkové záznamy z minulosti. Autorce se povedlo vytvořit obstojnou strašidelnou atmosféru, solidní napětí a celkem rozumné nadpřirozeno. Ale přes to všechno tomu něco chybělo a obzvlášť konec mi úplně dokonale nesedl. Nebyl to prostě takový ten typický horor dle mého gusta. Tato kniha je ale údajně trošku slabší než jiná autorčina díla, takže rozhodně neházím flintu do žita a v dohledné době od ní zkusím vylosovat něco dalšího. Je to slibné, má to potenciál.
Tentokrát jsem zalovila ve starších kouskách, které jsem si přivezla od rodičů, a měla jsem docela šťastnou ruku. Jasně, téma uniklého viru nebo bojové látky není nijak originální, ve filmech už jsme to viděli taky mockrát, ale oceňuju zachování logiky bez zbytečného přehánění, kombinování nebo odbočování, věcnost, spád a solidní dotažení do finiše. Po většinu času jsem byla napnutá jak kšandy. Pokud pominu závěrečné cirkusové číslo s vrtulníky, neb obyvatelé amerického kontinentu si zjevně nemůžou nikdy odepřít nějaký úchvatný heroický výkon, i kdyby jen miniaturní, byl to poměrně zábavný a uvěřitelný apokalyptický zážitek.
(SPOILER) Moc pěkně vystavěný příběh, kde jednotlivé postavy postupně odkrývají karty a vytahují kvalitní kostlivce ze skříně. Pod maskou spokojených a spořádaných úspěšných lidí zejména z řad smetánky se skrývá dost špíny a bahna. Zdánlivě nesouvisející životní příběhy se nakonec spojí do šokujícího překvapení a někdo na to šeredně dojede. Aneb co dokáže jeden egoistický rozmazlený bastard. Knížka, která se nedala odložit a nutila mě číst prakticky nonstop (je vskutku zábavné krájet cibuli, jedním okem hlídat prsty a druhým šilhat do čtečky), vřele doporučuju.
Další z knih, která by mě naprosto určitě minula nebýt knižní výzvy. Přiznávám upřímně a bez mučení, že autory z našich luhů a hájů příliš nevyhledávám a ještě méně zástupce starších generací jako v tomto případě. Příliš často se v jejich dílech zrcadlí šrámy na duši, které na nich zanechal tehdejší režim. A ani tato sbírka povídek není v tomto ohledu výjimkou. Zároveň ale musím ocenit autorův suchý humor, kterým své historky okořenil. Ač mi kniha celkově příliš nevyhovovala, několikrát jsem se pobavila a zasmála. Sice to byl smích s poněkud nahořklým podtónem, ale byl. Výraznější stopu ve mně tato kniha ale nezanechala.